6/2014

Editorial

  • Uvnitř čísla najdete rozhovor s Michaelem Burianem. Asi je naším nejslavnějším DJem. A zdá se, že si ho cení více venku než u nás. Určitě jeho odpovědi mají váhu a lze se z nich dozvědět věci, které jen tak někdo neví. Něco prostě člověk musí prožít, aby věděl. Pro mne je to interview zajímavé uvědoměním si, že pro muzikanty, kteří se dlouhé roky učí zvládnout svůj nástroj, je těžké strávit DJské „jdu hrát“ při vstupu na pódium. Dříve jste mohli na zmíněné „jdu hrát“ slyšet reakci „aha… pouštěč desek…“. Dnes to není tak jednoznačné, situace se přeci jen trochu změnila. Díky počítačům se produkce hudby posunula. Softwarové nástroje pro práci se zvukem byly v oné době pouštěčů nepředstavitelné sci-fi. DJská práce si už zdaleka nevystačí s vinylem na gramci, i když jejich simulace je součástí každé DJské aplikace. Ale jako u každého umění, když se ho chopí osobnost a talent… Z rozhovoru s Michaelem se dozvíte, že pracuje s nejpoužívanějším muzikantským DAW. Jasně, je to Cubase.

    Zrovna když píši tyto řádky, tak probíhá soutěž Šance Muzikus a já jsem členem poroty. Jeden z úkolů porotce je poslechnout si a ohodnotit zaslané demo snímky. A že jich nebývá málo! Věřte, stovky. A při přidělování bodů jednotlivým nahrávkám se mi najednou začala vynořovat myšlenka, že je něco propojuje. Ne všechny, ale dost na to, aby se zrodila. Pustíte písničku, kdy intro má zvuk desky, kytary jsou nahrány moderně, mají drajv, bicí valí… a pak přijde zpěv, a jak se říká, spadne řemen. Můj kolega Michal to také nepřeslechl. A mě napadá, jestli v tom není zamotaná Cubase. Sedí si takhle muzikant na kanapi a řekne si: „Dneska bych mohl něco složit.“ Pustí kompjůtry a zaloví v databance bubenických smyček. Venku je hezky, tak dá BPM aspoň 140. Chtělo by to nějaký super zvuk a po dvou hodinách listování v presetech virtuálních synťáků se může nahrát ten zajímavý akordický postup, který našel u kapely… teď ještě pěkně přitvrdit kytarkou a prohnat simulací deseti maršálských stacků. Za dvě tři hodiny už putuje empétrojka e-mailem ke zpěvákovi…

    Nabízím vám zde paralelu. Paralelu, která nemá ani tak význam pro posluchače hudby. Tady „platí ukázaná“ a lidé poslouchají zkrátka to, co se jim libí. Každý dle svého vkusu, a přitom vůbec nemusí mít potuchy, co se za tím vším skrývá. Ovšem na druhé straně barikády se mísí v neskutečném pelmelu ambice, muzikantsví, touha po slávě… a není vůbec jednoduché se rozhodnout, kudy se vydat. Hezké léto.

    Elektronické vydání
Default User Picture
redakce Muzikus, 23. 5. 2014

Články v tomto čísle