Misanthrope - Konec francouzské kultury

Teatrální, mírně excentrická, o krok před svou dobou, nepředvídatelná, provokativní, nekorektní, sexistická... taková je skupina, která jako první začala výrazným písmem psát historii francouzského metalu. Ve svém zkoumání podstaty misantropie Misanthrope vábí temnou krásou svých podmanivých melodií i odrazuje někdy až děsivými exaltovanými vokály svého leadera Phillipa De L’Argilièrea. Že misantropem nakonec není ten, kdo a priori nenávidí jiného člověka, nýbrž ten, kdo je zklamán lidskou společností, potvrdilo i setkání s téměř celou, mimochodem velmi přátelskou, kapelou.

Nesnadné cesty

Zvolili jste nesnadnou cestu. Děláte avantgardní hudbu, která oslovuje spíše užší okruh intelektuálně založených posluchačů. Neměl jsi někdy chuť to všechno vzdát?

Phillipe De L’Argilière (PA): Nikdy jsem se nenechal odradit. Důkazem toho je i skutečnost, že kapela funguje již čtvrt století. Věděli jsme, že více artový přístup není určený širokému publiku, takže jsme neměli nereálná očekávání. Víme, z čeho vycházíme a kam směřujeme. Nikdy jsme neprahli po velkých davech - jsme přece Misanthrope!

Na druhé straně jste na konci minulého století byli párkrát zvoleni i nejlepší francouzskou kapelou.

PA: Nejspíše, aniž bychom tušili, jsme v danou chvíli vyšli s materiálem, který publikum oslovil. Ne že bychom sledovali vkus publika. Jen jsme vydali dobrou desku v okamžiku, kdy široko dalek nebylo nic tak kvalitního.

Později jsme zažili sedm docela těžkých let, ze kterých se dostáváme až nyní deskou Ænigma Mystica. Předchozí dvě alba, Metal Hurlant a IrremeDIABLE, nakonec i Sadistic Sex Daemon, byla hodně náročná a nesetkala se v danou chvíli s moc velkým pochopením. Lidem se více líbí desky jako Misanthrope Immortel, Visionnaire. A my to respektujeme. Úspěch tedy nebyl cílem. Je to fakt, s kterým umíme žít.

Mezi vašimi alby bývají velké rozdíly. Každé z nich si žádá specifické rozpoložení posluchače.

PA: My nejsme AC/DC, kteří dělají dokola jednu a tu samou desku. Nejsme ani Iron Maiden. Chceme lidem poskytnout odlišné ideje.

Ne že bychom se záměrně snažili hrát komplikovanou hudbu. Naše hudba vyjadřuje, kým jsme. Možná se lidem zdá, že občas překračujeme určité hranice a zkoušíme nová a ne zrovna prozkoumaná území. Ale my fungujeme jako každá jiná kapela. Zkoušíme a skládáme spolu hudbu. Každý z nás přináší své nápady. Všechno plyne přirozeně jako tok řeky. Nepřemýšlíme o tom, že někam dáme nečekaný stoptime a jinam zas komplikovaný riff.

Hudba není přímočará. V celku, který utváříte, jsou pasáže a jednotlivé party nástrojů, které jakoby uvnitř toho všeho žily svým vlastním životem.

Anthony Scemama (AS): Je možné, že se někomu riffy v hudbě Misanthrope zdají komplexnější než u běžných metalových kapel, ale na druhé straně zvláště složité také nejsou. Spíše klávesy vnášejí cosi více epického, filmového - trochu jako u Nightwish.

PA: Neříkej mi, že posloucháš Nightwish!

AS: Říkám, že mají úžasné klávesy!

Gaël Feret GF): Dojem, který z naší hudby máš, možná souvisí s tím, že není stylově čistá. Je to směsice death metalu, heavy metalu, thrashe. Možná je to způsob, jak prvky těchto stylů propojujeme, co činí naši hudbu odlišnou. Všichni čtyři také posloucháme dost odlišné druhy hudby - já třeba hodně brutální death metal, Jean-Jacques spíše hard rock a heavy metal. Anthony je více příznivcem thrashe a Philipe...

PA: Starých francouzských kapel... (smích)

GR: Podle mne tímto právě vznikají ony různé vrstvy v našich písních.

AS: A ve Francii s tím mají problém. Lidé u nás milují škatulky. Sami se do nich jakožto posluchači rádi zařazují. V Americe jsem se třeba bavil s lidmi, a zjistil jsem, že nemají problém poslouchat jak Dimmu Borgir, tak i Rihannu.

Skutečný život muzikanta

Philipe, tvým blízkým spolupracovníkem býval kytarista Jean-Baptiste Boitel, který opustil řady kapely údajně proto, že nechtěl hrát živě před publikem.

PA: Jean vůbec přestal hrát na kytaru.

AS: Když jsem nastoupil do skupiny, odehráli jsme spolu jediný koncert. A tím skončil s kytarou. Mnohem víc se zajímal o elektronickou hudbu. Jí se chtěl věnovat. Myslím, že je radši, když může dělat na vlastní hudbě. Také nahrává klávesy pro různé další formace. Nicméně, stále je to velmi blízký kamarád Misanthrope. Obstaral klávesy na různých našich nahrávkách i po svém odchodu - mně osobně je totiž bližší programování kláves nežli hra na ně, tak jsme byli rádi, že je pro nás nahrál třeba na Misanthrope Immortel...

PA: ... také na Sadistic Sex Daemon a i po tomto albu natočil ještě dvě tři skladby.

AS: Navíc se staral o zvuk Misanthrope.

PA: Jean-Baptiste byl třetím zásadním členem kapely. Hned jak se v roce 1995 připojil ke mně a Jean-Jacqueovi, se stal součástí jádra skupiny. Tím se začala ustalovat sestava. Předtím kapelou prošlo moře muzikantů, ale nikdo se do kapely doopravdy nehodil. Jean-Baptiste byl kamarád, ještě než nastoupil k Misanthrope a sehrál důležitou roli i přesto, že byl řadovým členem skupiny pouhých pět let. Pracoval opravdu tvrdě.

Anthony, když jsi nastoupil do skupiny, tvá hra byla neustále sledována Jeanem-Baptistem. Nebylo to pro tebe nepříjemné? Jak se vůbec stavěl k tomu, jak hraješ jeho party?

AS: Naopak, bylo úžasné, že tam byl a že mě mohl vést. Byl to osobitý kytarista. A nebylo snadné napodobit jeho styl. On přitom trval na tom, abych party zahrál stejným způsobem. Vyloženě mi ukazoval, jak přesně mám zmáčknout danou strunu, jak s ní hýbat. Opravdu mě vedl krok za krokem. Byl to pro mě fantastický učitel. Nechtěl se ale už podílet ani autorsky na albech, tak jsem si už s albem Sadistic Sex Daemon musel poradit sám.

PA: Řekl bych, že každý z nás má pocit, že musel album Sadistic Sex Daemon udělat sám. (smích)

Jak to mám chápat?

PA: Nezažívali jsme zrovna nejlepší časy v kapele. Album vznikalo hodně chaoticky. Na jedné straně jsme byli já a Jean-Jacques, na druhé dva zcela noví členové kapely...

AS: Jean-Baptiste měl původně desku nahrát a já jsem měl hrát jen na koncertech, jenže pouhých pár dnů před začátkem práce na desce řekl, že do toho nejde. A pro mne to bylo moc těžké období. Bylo to mé první album.

Ale Jean-Baptiste vás přece nenechal úplně na holičkách. Desku nazvučil.

PA: Také se podílel na aranžmá skladeb, ale to bylo vše. Gaël měl za sebou alespoň jedno turné s námi, ale pro Anthonyho to muselo být nesmírně těžké. Nastoupil do skupiny ve špatný okamžik.

AS: Ale nеvzdal jsem se!

V minulosti sis, Philipe, stěžoval, že ve Francii je nedostatek muzikantů. Předpokládám, že jsi měl na mysli skutečnost, že metalová scéna je příliš malá - třeba oproti zemím, jako jsou Norsko, Švédsko nebo Velká Británie.

PA: Ve Francii je opravdu velký problém sehnat vhodné muzikanty. Není to tradiční rocková nebo metalová země. Nyní se situace mění. Muzikanti jsou všude. Ale před patnácti sedmnácti lety tomu bylo jinak.

AS: A já a Gaël jsme byli ještě dětmi, tak si v Misanthrope museli na nás počkat. (smích)

PA: Nevím, třeba je těžké pracovat se mnou a s Jean-Jacquesem. Nyní třeba máme již jedenáct let stabilní sestavu. Ale dřív jsme měli snad každý druhý rok minimálně jednu střídačku.

GF: Mně časté změny někdy přijdou jako fenomén extrémní scény - když si vezmeme jako příklad třeba Napalm Death, touto kapelou prošlo neuvěřitelné množství muzikantů. Je to tedy jev, kterého si můžeš všimnout i v jiných zemích. Možná je to dáno způsobem života těchto kapel. Není to mainstream, který by se prodával ve velkém. Takové skupiny musí hodně koncertovat. Člověk pak tráví spoustu času v tourbusu, je neustále na cestách.

PA: Mnoho mladých muzikantů si vůbec neuvědomuje, do čeho se pouští. Jako děti pořád jen sní o tom, jak se dostanou na pódium a budou hrát pro velké davy. Pak se jim sen najednou splní a po nějakém čase si uvědomí, že musí do této práce investovat neskutečně mnoho, aby se dostali na vyšší úroveň. Taková dřina je po dvou letech od všeho odradí a pak si říkají, že je příjemnější sedět doma a dívat se na DVD, než pořád cvičit a pak někam jet deset hodin v autobuse, aby se dostali na místo vystoupení. Samozřejmě, pocit, když jsi na pódiu, je krásný, ale kolikrát musíme někde dlouho čekat, než vůbec přijde na řadu naše vystoupení. Většinou neděláš nic zábavného. Rozbaluješ, balíš techniku. Spoustu lidí to po čase absolutně přestane bavit.

Metalová avantgarda

Již v začátku své kariéry jsi založil také vlastní label Holy Records. Chtěl ses tedy od počátku věnovat hudbě naplno?

PA: Hudba je můj život! Vydavatelství jsem založil koncem roku 1991 společně se svojí partnerkou Séverine. Poslouchali jsme spoustu výborných kapel a bylo nám líto, že tak úžasný materiál nevychází na deskách. S tím úmyslem vznikly Holy Records. Časem jsme objevili fantastické kapely jako Orphaned Land a samozřejmě také Septicflesh, Nightfall, Godsend. Jako vůbec první jsme vydali album řeckých Nightfall Parade into Centuries. Snažili jsme se poskytnout skupinám, které byly umělecky zajímavé, profesionální prostředí a dostat je do povědomí evropského publika. Naším cílem bylo zajistit jim profesionální úroveň nahrávání, kvalitní produkci, pěkný obal...

Holy Records jakoby měly slabost pro kapely, které hodně čerpají inspiraci ze svých kořenů, třeba právě Orphaned či Septicflesh.

PA: Jsou to kapely, které vnášejí něco nového na metalovou scénu. Orphaned Land jsme stvořili jako první etno-metalovou kapelu, která používá prvky orientální hudby v death/doom metalu. Septicflesh vnesli prvek helénské kultury. Nightfall byli průkopníci black metalu středomořské provenience - ještě dřív než Septicflesh ukázali, jak toto spojení může fungovat. Elend byli první, kteří spojili blackmetalové vokály s klávesami. Vůbec nepoužívali klasické rockové nástroje. Hráli na smyčce. Godseed zas byli jedna z prvních progresivních doommetalových kapel. Takže ve výběru jsme šli po avantgardních kapelách. V pravou chvíli jsme přinesli světu nové ideje. Prorazili jsme hranice extrémního metalu.

Mluvíš s nadšením o všech kapelách, které prezentuješ. Nepociťuješ tedy řevnivost, když některé z nich dosáhnou větší popularity než Misanthrope, jako...

PA: Muzikanti z kapel jako Orphaned Land nebo Septicflesh jsou mi třeba zrovna velice blízcí. Mívali jsme období, kdy jsme byli neustále ve spojení. Řešili jsme spolu spoustu věcí. Je to velmi inspirativní spolupráce - vlastně víc než jen spolupráce.

Podstata misantropie

Misanthrope je také skupina, která je také pyšná na svou vlastní historii a kulturu. Prý vám však nevyhovuje současným stav.

PA: Francouzská kultura již neexistuje! Brzy asi natočím album, které pojmenujeme The End of France nebo The End of the French Culture. Opravdu jsem otrávený z toho, jakým směrem se věci v posledních letech ubírají. Lidé zapomínají na svoji minulost, nikdo se z ní nepoučuje. Opakují se stále stejné chyby. Na druhé straně jsme jaksi strašně pokročili v budování jakési vysněné společnosti, která ale nefunguje tak, jak si lidé představovali. Zákony jsou nepromyšlené.

Neustále se například zvedají daně pracujícím, proto aby měli z čeho žít lidé, kteří nepracují a jen čekají na peníze od státu. Vím, že se v rozhovoru pro média nesmím projevovat tak afektovaně, ale trápí mě, jak věci jdou z kopce.

Své jméno jste zvolili dle názvu Molièrovy hry Misanhtrop...

PA: Ano, napsané v roce 1666.

Je pro tebe Molière stále inspirací?

PA: Pro mě má francouzská kultura světovou hodnotu. Přináší obrovské množství informací. Kapelu jsem stvořil uvnitř této kultury. A hlavní hrdina hry Misantrop Alceste je pro nás super hrdinou, nadčlověkem. Je nositelem ohromného ducha, který se pokouší přiblížit skutečnou lidskost nejen Francouzům, ale celému světu. Misantrop chce lidstvo spojit. Jeho hledání je hledáním harmonie mezi všemi lidskými bytostmi. Misantropie má právě mnoho různých stupňů a Moliérova hra je výstižně popisuje.

Na každém album Misanthrope je tedy kousek Alcesteho. Jeho očima nahlížíme na svět, na kulturu, na ženy... Interpretujeme jeho pohled v přístupu k umění, sexu, rokenrollu. (smích) Takže celá naše tvorba přináší jakousi hru se známou Molièrovou postavou. Již máme deset alb, více než sto osmdesát písní. Za tu dobu jsme se vzdálili původním myšlenkám, ale určité jádro zůstává stejné. I na nejnovější desce Ænigma Mystica se vlastně vracíme k okamžiku, kde Moliérova hra končí.

Navazujeme na to, jak Alceste zanechává za sebou společnost a odchází od své milované Célimène, protože u ní nenachází lásku, kterou hledá... A tak začne vyvádět různé bláznivé věci.

www:

www.misanthrope-metal.com