Dnes nás čeká souzvuk obecného značení X7-9, který si konkrétně ukážeme na akordu G7-9.
Název: G dur, dominantní septakord s přidanou malou nónou
Označení: G7-9, G7-9, G7♭9, G7♭9
Vzorec: č1, v3, č5, m7, m9 (neboli obecně: X7 + m9 nebo zcela rozloženě Xdur + m7 + m9)
Obecná poučka: Stejně jako u akordu obecného značení X7+9 pozor na omyl, který se může při výkladu toho akordu objevit: Nejedná se zde totiž o nónový akord, o „devítku“. Proč? Protože kdyby šlo o devítkový akord, tak bychom k septakordu měli přiřadit velkou nónu, nikoli, jako v tomto případě, nónu malou.
První příklad: Velmi oblíbený hmat tohoto souzvuku už jenom z hlediska orientace na hmatníku vzhledem k tzv. trojúhelníku (tóny na strunách E, A, d). Univerzálnost vzhledem k tónům na struně E je zřejmá, uchopitelnost je také příjemná. V tomto konkrétním příkladu může zaznít i prázdná struna h, která by zde zdvojila v3, zahranou již na struně A. Vzhledem k nízkým tónům je třeba dát si větší pozor na znělost a čitelnost. Ovšem m7 i m9 jsou nejvyššími tóny akordu, takže i tato položka vychází dobře.
Druhý příklad: Sice zde jde opět o jednoduchou orientaci na hmatníku, ale je třeba si dát pozor na zatlumení struny A. Proto je lepší hrát spíše prsty, při hře trsátkem je třeba mít už určitou zručnost.
Tip č. 2: Vynechání nejnižšího, kořenového tónu souzvuku ve snaze vyhnout se tlumení struny A by mohlo přinést problémy při samostatné prezentaci akordu. Ovšem v případě použití v rámci harmonie je možné takto upravený hmat využít. Je potřeba ale s výhradami poznamenat, že pak by šlo o lomený akord, G7-9/F.
Třetí příklad: I když hmat vypadá jednoduše, obrácený systém uchopení není zase tak jednoznačně lehký. Z hlediska orientace na hmatníku jde o alternativu k tónům na struně E, tedy je zde hmat použitelný univerzálně pro tóny na struně A. Znělost je projasněnější, klíčové tóny jsou těmi nejvyššími, takže akord je dobře čitelný.
Tip č. 3: Řada kytaristů hraje tento akord s použitím malého barré, prvním prstem na 9. políčku.
