Pojďme začít také z jiného soudku, než je pohled bubeníka. Co nejvíc ocení takový posluchač? V první řadě to je groove, hlavně tedy basy a bicí. Každý bubeník se cítí lépe, když má po boku parťáka, se kterým si rozumí a skvěle jim to šlape, a každý muzikant se cítí lépe, má-li za sebou skvělého bubeníka, potažmo celou rytmiku. Souhra s basistou ale nespočívá jen v tom, aby hráli oba zmínění dohromady. Má to celou řadu dalších, řekněme „pravidel“, které by měl každý muzikant ctít a znát je. Jedním z nich může být například dynamika, která je při souhře rozhodně nezbytná. Důležité je ale i nechat jeden druhému prostor, naladit se na myšlenkovou vlnu toho druhého a podobně. Vybral jsem tedy pro tento článek velmi známé dvojice v souhře „drum ‘n’ bass“.
Chad Smith - Flea
Tihle dva se mohou pyšnit celou řadou ocenění. Takové nejaktuálnější si mohli přečíst čtenáři jednoho britského časopisu Rhythm, kde byla tato dvojice vyhlášena čtvrtou nejlepší groove dvojicí všech dob. A i když Chad naskočil do vlaku „Papriček“ až po několika deskách, právě díky jeho spojení s Fleou vznikl velmi osobitý a dnes už všem známý „redhotovský groove“.
„Prostě je důležité si říct, co jak kdo cítí a jak by to mělo ve finále vypadat. Já jsem se učil v podstatě tak, že jsem kopíroval groovy ostatních bubeníků a dneska mi Flea řekne: ,Chade, je potřeba, aby to trochu sedělo, víš, nechci tohle tlačit moc dopředu a udělej mi tam vždycky malý break v půli sloky, ať se neztratím.‘ On má rád bubeníky, kteří se nepředvádějí, ale jdou přímo na věc. Prostě něco jako brankář, přes kterého nesmí nic projít. Když někdo hraje rychle a hodně not, nemá to ten smysl, naopak udržet tep v pomalých tempech, to je to, o co stojí většina muzikantů.“
Neil Peart - Geddy Lee
Tahle partička to spolu táhne už přes neuvěřitelných čtyřicet let, každou novou deskou posunuje dojem z precizností rytmů a sehranosti vždy o kus dál, navíc neuvěřitelný zpěv Geddyho je další ukázkou geniality tohoto seskupení. A právě rytmika z tria Rush je základním kamenem celé kapely a udivuje posluchače po celém světě.
„Máte pravdu, sehrát se vyžaduje čas, ale hlavně přístup. Když se zpětně ohlédnu, trvalo nám to s Geddym čtyřicet pět let, než jsme se dostali do této fáze.. Občas se stane, že se někdo rozhodí, ale vím, že se to srovná hned v dalším taktu, a někdy, když udělám chybu, přisednu zpátky do rozjetého vlaku, protože kluci mi pomůžou a naopak. Popravdě mi přijde, že Geddy hraje úplně stejně jako já, jako bych měl třeba místo kopáku jeho basu, ale je to hodně o myšlenkovém propojení, a to nám funguje.“
Omar Hakim - Victor Bailey
Už dlouholetá historie spojuje tyhle dva kamarády. Oba hudebně vyrostli u průkopníka world music Joea Zawinula a tam také odstartovali svou hvězdnou kariéru. Omar je dodnes jedním z nejvyhledávanějším session hráčem - slyšet je třeba i na posledním albu Daft Punk. S Victorem vytvořili nejednu rytmickou sekci. Doprovázeli i královnu popu Madonnu nebo si vzájemně zahostovali na řadě svých sólových alb. Teď se po letech dali opět dohromady s Omarovou ženou Rachel Z a vytvořili trio, se kterým teď jedou turné.
„Hrát s Victorem je pro mě jako vrátit se k bráchovi. Něco tak lehkého a přirozeného se mi vlastně nikdy nestalo. Ano, lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem nehrál s dobrým basistou, těch bylo opravdu hodně a všichni mě posunuli dál. S Victorem je to ale jiné. Nemusíme na sebe koukat, okamžitě pochopím, jak to myslí, on ví, jak moje groovy posunout ještě víc, aby neztratily ten správný tah. Je to prostě hra dvou kamarádů. Stavíme spolu zeď, baví nás to, a když ji posluchači obdivují, tak je to pro nás to správné zadostiučinění. Navíc je to skvělý člověk a nezkazí žádnou zábavu.“
