Milý strýčku,
mám takový problém a říkal jsem si, že bys mi mohl pomoct. V naší kapele je kytarista, kterej je docela šikovnej, umí i sólo od Pink Floydů, má dobrej nástroj a vlastně i zvuk, o muziku se zajímá a má i hudební talent. Ale já mám pocit, že často hraje vlastně zbytečně moc a celý je to takový rozsypaný a nudný. Kdykoliv se mu pokusím říct, aby něco zahrál jinak, tak se na mě agresivně oboří, že to „moc hrotim“ a že bych se měl uklidnit, protože kazím takovou tu kapelní pohodu, a že třeba bubeníkovi na koncertě taky upadla palička, ale do něho nerejpu. Zkrátka, těžce nese, že si někdo dovolil zrovna jemu něco říkat. Máme ale s ostatníma klukama jasnou představu, jak by naše kapela měla znít, a tohle nás prostě unavuje. Tak nevím, co mám dělat, nesnažím se do něj navážet, abych si něco dokázal, ale prostě jenom chci, aby to začalo fungovat jako celek, ale to on nechápe. Tak mi prosím strýčku poraď, co mám dělat.
Děkuji,
tvůj synovec Rudolf
Milý Rudo, nejprve tě musím uklidnit. Tento problém řeší velká spousta kapel a rozhodně nejde jenom o kapely amatérské. Váš kytarista nechápe, že pokud kapela není jeho sólový projekt, měl by v první řadě myslet na to, jak to celé vyzní jako celek. Pokud se neustále snaží strhávat pozornost na svůj, byť třeba docela „dobrý“, výkon, řešení existuje. V jakémkoliv sportovním obchodě se dá koupit baseballová pálka. Ty nejlevnější by se měly dát sehnat za několik set korun. Pokud v okolí vaší zkušebny není žádný takový obchod, účel by teoreticky mohla splnit i jakákoliv jiná tyč, například baskytara Steinberger, nebo násada od lopaty. Není-li k dispozici ani to, lze použít i mikrofon na kabelu (například Shure Beta 58), který se dá roztočit. Důležité zkrátka je ho pořádně trefit do hlavy. Když se probere a ukáže se, že se probral i ze svého přístupu k fungování kapely, problém je vyřešen. Pokud se nic nezmění, je dobré si s ním sednout a z očí do očí si to prostě vyříkat. A jestli ani to nezabere, je prostě dobré si najít někoho jiného. Sice je to nepříjemné a často trapné a bolestivé, ale alej dějin kapelového hraní je lemována obrovským množstvím náhrobků kapel, které se k tomuto kroku prostě neodvážily dokopat.
Pokud máte s kapelou plány to třeba někam dotáhnout, bohužel občas musí jít kamarádství stranou.
Přeji ti hodně štěstí, a ať vám to hraje!
Tvůj Yllas
PS: Některé kapely to úspěšně řeší i bez toho prvního kroku.
