8/2019

Editorial

  • To tahle redigujete článek do tohoto vydání a najednou vám padne do oka věta: „Jestli basa přitahuje pozornost, není to pravděpodobně správný basový part.“ A za chvíli zase: Victor Wooten řekl, že „basa je jako základy domu. Víš o nich, jen pokud tam nejsou“. Byl jsem na koncertě Phila Collinse a tyhle „basové“ výroky se mi ihned připomněly. Phil se na pódium přibelhal o hůlčičce a celý koncert seděl v otáčivém křesle. Jojo, čas se nedá zastavit. Ale show tím vůbec neutrpěla, spíše naopak. I na ostatních členech zub času zanechal své stopy, ale na muzice ne. Vše šlapalo, jak mělo a jak si to z dřívějších koncertů pamatujeme. Víte, před léty jsem na jednom z Philových koncertů byl, na stejném místě v O2 Areně, a mimo skvělého hudebního zážitku jsem si pochvaloval i skvělý zvuk právě v basovém pásmu. Bicí a basa opravdu nezištně tvořily základy domu, nebo spíše Philovy koncertní rezidence. Což se v té době dalo čím dál častěji říci o většině koncertů, a bylo celkem jedno, zdali jde o českou nebo zahraniční produkci. Snad bych to shrnul parafrází: „Já jsem šlapák, kdo je víc!“ Stál jsem kousek za „zvukařskou zahrádkou“, za FOH, opravdu kousek… snad tady by zvuk měl být dobrý, kde už jinde. A byl. Ne že bych mu dal jedna á, ale byl. Jenže pak se stalo něco vlastně pro mne dodnes stále nepochopitelného. Philův hlas se začal lehce vytrácet a já si uvědomil, že najednou poslouchám Lee Sklara a vnímám, kolik basové práce v kapele vykonává. Celé to najednou doplňoval i skvělý Philův osmnáctiletý syn Nicholas, který s naprostou jistotou nahradil Chestera Thompsona z původní sestavy. A zde je už místo jen pro otazník v hlavě. Proč? Dal si zvukař špunty do uší, zapomněl, že výkon subwooferů je schopen nás odfouknout, když je vyhulí, skočil si na kafe, anebo je placen od výkonu přeneseného do sálu a musel dohnat úvodní deficit? I diskuze na internetu mi potvrdily, že se zvukem nebylo něco v pořádku. Mám na to svůj názor, ale tím bych vás teď nezatěžoval, ani bych nechtěl ovlivňovat vaše uvažování. Kdyby vás ale napadlo, proč se to děje, dejte mi vědět, rád si o tom s vámi podiskutuju.

    Hezké pokračování léta s neslyšnými základy domu vaší muziky.

    PS: Ony „basové“ výroky jsou z rozhovoru s Joe Dartem, který pro vás připravil Martin Filip.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 25. 7. 2019

Články v tomto čísle