Jihoafričtí Seether jsou na scéně nějakých dvacet let a jeden by mohl říct, že již mají vše za sebou, stejně jako mnoho jim podobných postgrungeových kapel typu Staind, Godsmack nebo Shinedown. Avšak zázraky se dějí a kapelník Shaun Morgan v roce 2017 vydal na vlastním labelu Canine Riot album Poison the Parish, které vrací formaci do tvrdších, ale zároveň přesvědčivějších vod. V restauraci Lucerna, těsně před pražským vystoupením Seether se k nám přidal i basák Dale Stewart.
Jak zvládáte výzvy turné v rámci imunity na turné? Ještě do nedávna jsem byl každý den zavřený v open spacu, takže vím, že když je nemocný jeden, brzy jsou nemocní všichni.
Dale: Zatím máme relativně štěstí. Osobně jsem navíc čekal, že tu budete mít mnohem větší kosu, a místo toho je v Praze krásný slunečný den.
Shaun: Zatím je nachcípaný pouze týpek z merchandisingu a mám pocit, že to od něj trochu přebírám, ale jinak v pohodě. V tourbusu máme také svůj „open space“. Po dvou nebo třech týdnech na turné začneme padat jeden za druhým jako domino.
Dale: Základem je dostatek odpočinku, a pokud možno se držet od zdroje nákazy. Ale jak si asi umíš představit, je to trochu naivní představa. (smích)
Před časem jsem dělal rozhovor s islandskou kapelou FM Belfast, kdy zpěvačka během rozhovoru chroustala kousky zázvoru jako chipsy. Jaké jsou vaše triky?
Shaun: Cigára, vodka...
Dale: Vodka, whiskey a stejně tak si užíváme sváteční možnost dát si výborné české pivo. Mimochodem, raději se Shauna neptej na vokální tréninky nebo rozezpívávání. Jeho trik je stále stejný: vodka a cigára. (smích)
Když jsme se spolu bavili v minulosti, zmiňoval jsi řadu frustrací z naší civilizace a z celebrit zdegenerované mládeže. Umím si však představit, že na pódiu se tyto pocity upozadí, je to tak?
Shaun: Hrát naživo je vždy úžasné a pokaždé je to katarzní zážitek, takže člověk není nasraný neustále. (smích) Jenže tak, nebo tak, nic není možné zobecňovat, protože ke každému pravidlu existuje výjimka. Každopádně lidi jsou stádo tupých ovcí. Stejně tak se chová i řada umělců. Dopracovali jsme to tak daleko, že o těch nejlepších a nejúžasnějších umělcích skoro nikdy ani neuslyšíš. Dale ti vyjmenuje kupu islandských kapel a já několik jihoafrických, ale u všech je problém, že nemají celosvětový dosah. Nedokážou totiž konkurovat nechutné popové produkci, která je tak masivní, že mnohým ji stačí podstrčit, a budou ji poslouchat. Pokud jim řekneš, že rock je mrtvý, budou tomu věřit. Stejně tak uvěří, že Justin Bieber je kvalitní umělec.
Dale, vážně bych si rád vyslechl tvůj seznam zajímavých islandských kapel. Jsou mezi nimi Sólstafir nebo Árstíðir?
Dale: Shaun to trošku rád přehání, ale já mám velkou slabost pro Sigur Rós.
V případě vaší nejnovější desky bych rád zmínil vašeho producenta, kterým je Matt Hyde. V rámci jeho dosavadních spoluprací mě kromě Slayer potěšilo, že spolupracoval s Deftones hned na několika výborných novějších deskách. Dalo by se říct, že kapelu dovede k odvážnému a zároveň nejpřirozenějšímu zvuku? Souhlasíš?
Shaun: Jeho role byla spíše inženýrská, ale pravda je, že na výsledném zvuku měl značný podíl. Jeho role spočívala hlavně v tom, dotáhnout zvuky do nejlepší možné kvality. Pokud jsem měl třeba nějakou představu o kytarovém zvuku, jeho úkolem bylo ho najít. Stejně tak měl značný podíl na zvuku bicích, v čemž je expert. Vedle toho se vyzná v mikrofonech a procesorech, což je oblast, která je mi u prdele. Nechci se stát inženýrem ve studiu a strávit tím dalších dvacet let. Pro mé domácí účely si bohatě vystačím.
Mohli byste nám představit značky, na které spoléháte na turné? Mohli bychom začít tvým vlastním modelem kytary u Schecter?
Shaun: Jistě, připravili mi model a nějakým způsobem se domnívali, že umím hrát na kytaru. Stejně tak nedám dopustit na zesilovače Mesa Boogie a pedály Dunlop.
Dale: I mě Schecter před časem připravili můj vlastní model basové kytary, kterou používám primárně naživo. Vedle toho hlavy a zesilovače Hartke. Pedál pro tunning, overdrive a pak i chorus, ale ten používám maximálně jednou až dvakrát za vystoupení.
Shaun: Mou rolí je, aby vše drželo pohromadě, a proto nechávám experimenty v rámci efektů na našem doprovodném kytaristovi Clintovi. V zásobě má třeba hlavu Kemper, na kterou má napojené nejrůznější serepetičky. Já a Dale jsme hlavně rytmická sekce.
V rámci textů dáváš prostor všem frustracím a životním zkušenostem. Zajímalo by mě, zdali při dopsání skladby tyto pocity odezní, nebo zda se ti s každou prezentací naživo pocity vracejí.
Jsou dobré a špatné dny. Někdy to prostě odehraju, a jindy mě to zasáhne v tu nejblbější chvíli, ale snažím se s tím nějak žít. Proto třeba nevěřím nikomu, kdy prohlašuje, že prožívá každičkou emoci svých skladeb naživo. Ten emotivní guláš prostě nelze prožívat šestkrát týdně! Většinou si spíš uvědomím nějakou novou spojitost nebo skutečnost. Snažím se bavit a neponořit se do spirály těch nejhorších emocí.
