Nizozemský bubeník Stef Broks je sice spojený víceméně jen s jednou kapelou, která ještě ke všemu už nehraje, nicméně pro většinu milovníků progresivní hudby je tak zásadní, že ho nemůžeme vynechat. Jedná se o kapelu Textures, která hrála velmi originální mix progresivního metalu a metalcoru. Kapela byla založena v roce 2001 a vydala pět desek, přičemž šestá, již nahraná, nikdy nevyšla, protože kapela mezitím v roce 2017 ohlásila poslední turné a konec kariéry. Možná nás tedy v budoucnosti čeká překvapení!
Bubnování Stefa Brokse je výjimečné z několika hledisek. Zaprvé hraje na leváka, takže sledovat ho z pohledu praváka je poněkud náročné, ale to není to hlavní. Z technického hlediska je pozoruhodná jeho naprostá uvolněnost, ruce má jako z gumy, a i ve velmi intenzivních a hlasitých pasážích je znát naprostá kontrola, která ovšem neplyne z nějakého silového vedení paliček, nýbrž z perfektní znalosti fyziky úderů a dynamiky lidského těla při bubnování. Ze skladatelsko-aranžérského hlediska pak lze jen žasnout nad množstvím nápadů, které Stef a kolektiv do své hudby dokážou vecpat. Jejich alba jsou podrobné učebnice polyrytmického komponování a takové množství lichých taktů, polyrytmů, lichých subdivizí (trioly, kvintoly, septoly) na jednom místě má už snad jen Panzerballett, který je v tomto ohledu asi na věky nepřekonatelný.
Stef stál u počátků ještě jednoho projektu, který je také pozoruhodný. Jedná se o fusion-metalovou instrumentální kapelu Exivious, kde se kromě členů Textures objevili také hudebníci z Cynic a Pestilence. Kapela míchá tvrdý metalový zvuk s jazzovějším přístupem a výsledkem je opět značně originální tvorba, která si bere to nejlepší z obou zmíněných stylů, tedy jazzovou svobodu smíchanou s metalovou intenzitou a nekompromisností.
Vybírat z tvorby Textures příklady k poslechu je skutečně těžký úkol, protože klenotů je tam skutečně nespočet. Pro ilustraci širokého záběru kapely bych doporučil zejména tyto skladby: Laments of an Icarus kvůli podivnému triolovému doprovodu na pupek činelu ride, Awake pro ukázku obrovských kontrastů, které kapela umí, a také učebnicovému využití skupinek pěti not v šestnáctinách, Stream of Consciousness kdybyste se chtěli naučit rytmickou figuru, která začíná v 0:45, a nakonec Danguine Draws the Oath, protože je to prostě nářez od začátku do konce. Dobrou chuť!
