Dexibell VIVO S9

Digitální stage piano s mílovým náskokem

aneb klávesákův katapult do mezihvězdného prostoru

Ani já nemám rád populistická prohlášení. Ale jako klávesáka s technickým zázemím mne nepřestávají fascinovat nové technologie. Zejména ty důsledně využité pro zlepení hry na hudební (pro mne nejlépe klávesové) nástroje. A o právě dokáže řada VIVO S nového italského výrobce Dexibell.

Innovation, Tradition, and Passion without Compromise

Právě takto zní firemní slogan Dexibellu. Pokud se vám tato značka nijak nevybavuje, vůbec se nedivím. Jde o nový přírůstek s rodinnými pouty k rozvětvenému italskému gigantovi Proel. Byl jsem tedy náramně zvědav, co mají Italové na mysli tím „bez kompromisu“. Ale stačilo si podrobněji prohlédnout panel vlajkové lodi - VIVO S9 -, aby mi to došlo. Těžko lze totiž přehlédnout velkohubou formulaci „Unlimited Polyphony“! To mne ovšem zvedlo ze židle. Že by už vážně někdo prolomil tu bájnou hranici, tolik desetiletí omezující kreativitu klávesových hráčů všech generací? I jal jsem se provádět známý a nesmlouvavý testík, který zpravidla rychle odhalí, jak se to s polyfonií opravdu má. Začíná důkladným stiskem damper pedálu a pokračuje úderným beethovenovským stylem sázení akordů obouruč a následných rychlých běhů či glissand. Takto totiž dnes ještě stále běžných 128 hlasů vyčerpáte raz dva. A světe div se, ony ty tóny fakt nemizí...!

OK, takže jinak

Co může být na digitálním pianu natolik nového, krom neomezené polyfonie? Inu vše. Neboli cokoli. Stačí mít partu správně inspirovaných lidí a jednoduchou motivaci, totiž spasit hudební svět. Jak říká populární motivační řečník a marketingový konzultant Simon Sinek ve svých knihách a na TEDu, je potřeba svým lidem srozumitelně sdělit, proč mají být součástí nadčasového týmu. A nikoliv jen, co budou dělat nového, popř. jak, a kolik za to dostanou peněz a týdnů dovolené. Jenom takto se totiž dají tvořit dějiny - s partou loajálních kolegů. Jinak to nejde. U Dexibellu to tak zjevně funguje.

No ano, mám tendenci být tak trochu ostentativní, ale upřímně, ne zas tak moc. Jak totiž brouzdám stránkami Dexibellu, potažmo Proelu, začínám vnímat mnohem vzdálenější obzory, kam až míří za svým cílem jeho dceřiný, progresivní výrobce. A mé sympatie k němu rázem zvyšují o další řády.

A proč to vlastně tak podrobně popisuji?

Protože podobně jako na začátku tisíciletí firma GEM (viz šedý box), také tento italský výrobce (Dexibell) se u celé produktové řady VIVO rozhodl vsadit na vlastní, inovativní (a stejně tak nadčasovou) technologii, kterou nazval T2L (True 2 Life) Modeling. Ta sice už nestaví na procesorech RISC jako GEM, protože doba už zase pokročila, avšak stejně jako GEMoni vsadil na ty nejnovější komponenty dnešní doby použitelné pro zvukové generátory. A sice na rychlé paměťové moduly a čtyřjádrový procesor, schopný pohodlně obsloužit až 320 oscilátorů. Umíte si představit něco takového? Sám výrobce uvádí velmi trefné přirovnání: Je to jako byste chtěli porovnávat obraz videa VHS s dnešním obrazem UltraHD 4K/60 FPS. Co k tomu dodat? :-)

A co to znamená v češtině? Že vrata kreativity se tím pro klávesové hráče rozevírají úplně naplno. Vaše tvorba už teď nemá žádný strop či jiné meze. A to nejen u polyfonie. Vývoj zkrátka nikdo nezastaví, a to je dobře. Muzikant nemůže trvat na zastaralých možnostech jen proto, že je na ně zvyklý. „Otevřete svoji mysl, a nemějte srdce vyschlé jako srdce staré panny!“ k tomu výstižně poznamenává bradavická profesorka Trellonyová na adresu Hermiony.

Dobrá, takže krok za krokem

1. Začnu netradičně, manuálem. Už téměř dvacet let mne totiž živí jejich překládání, takže mne doslova praštilo do očí jeho netradiční, user-friendly zpracování. Viz příklad na obr. 8, s realistickými nákresy a jednoduchým popisem. I v tomto konkrétním případě srozumitelně, stručně a jasně popisující tak složitý jev, jako jsou ruchy u reálného koncertního křídla - šum tlumítek na strunách a specifický fenomén harmonické sympatetické rezonance.

2. Klaviatura. Podobně jako u Rolandu, také zde tvůrci použili pro horní vrstvu kláves umělou slonovinu s jemnou texturou, velmi příjemnou na dotyk, a pro černé klávesy umělý eben. Tělo kláves je dřevěné, možnost nastavení odporu kláves má sedm úrovní. Kladívková mechanika funguje bezchybně, odezva mi velmi připomíná známého (překvapivě také italského) výrobce Fatar. Nejspíš to nebude náhodou.

3. Horní panel. Je logicky a přehledně uspořádaný do sekcí podle kategorií. V posledních měsících inklinuji k minimalizmu, takže kvituji s povděkem podobný přístup u vývojářů v Dexibellu. Panel nepřekypuje desítkami čudlíků a tlačítek, v každé sekci je jich jen několik, ale rozložených tak, abyste se vždy svižně dostali ke kýženému cíli v několika málo krocích. Takže to vezmeme jako staří Židé- hezky zprava doleva.

- Zvuková sekce Sound/Memory (24 bitů, lineární/48 kHz). Volbu zvuku můžete provést dvojím způsobem. Buď tlačítky ve dvou řadách (banky/zvuky), podobně jako u Kurzweilu, anebo šipkami na malém monochromním grafickém displeji s hrubou grafikou. K dispozici je také banka User pro vlastní, upravené zvuky, která je při odchodu z výroby prázdná. Z USB disku (nebo z PC/Mac - viz obr. 5) si můžete načíst další zvuky. Vedle sekce zvuků je rekordér (přehrává formáty waw, aiff, mp3), obsluha akordové části klaviatury, transpozice, ladění, vrstvení zvuků (layer), aftertouch, a pod ní možnost rozdělení klaviatury (split). Podobně jako Kurzweil, nabízí i Dexibell vrstvení čtyř zón, podle potřeby. Pokud se výšky středního a týká, jsou zde dva presety - koncertní 440 Hz a zvýšený 442 Hz. Krom toho vlastní, od 415 po 466 Hz, s krokem 0,1 Hz.

Ladění nabízí sedm historických druhů, i s jemným doladěním. Nutno podotknout, že výbava čtyřjádrovým procesorem a velkou pamětí se výrazně podepisuje nejen na vysoké kvalitě zvuků samotných, ale také na délce samplů, které se tak objedou bez smyček.

- Malý displej a směrový kříž se šipkami je blíže středu. Upřímně řečeno, nemile mne překvapilo, jak malý displej volí výrobce pro svou vlajkovou loď, a to i dnes, v době rozměrných celobarevných displejů. Naštěstí je vysoce kontrastní, takže vše je velmi dobře vidět za jakýchkoliv světlených podmínek (viz obr. 3). Přesto bych čekal úplně jiný formát zobrazení. Nicméně je to jen otázka zvyku. K dispozici je také možnost bezdrátového nastavení nástroje z aplikace v tabletu či mobilu (iOS i Android), a to po spárování přes Bluetooth. Majitelé iPhonu/iPadu mají navíc k dispozici aplikaci X-Mure, určenou ke spouštění doprovodných stop po připojení přes Camera Conn. Kit.

- Start OS.

Zde je namístě zmínit to, že operační systém nabíhá delší dobu (viz obr. 3). Samotný OS nabíhá 11 sekund a dalších 38 sekund se načítají vzorky, přičemž nejdéle (cca 5 s) se načítá 45. vzorek (ze 48!). Takže to zabere téměř minutu. Avšak vezmeme-li v úvahu, co všechno se vlastně načítá, tak to zas není tak dramatické. Nutno s tím však počítat, třeba v případě nechtěného vypnutí - Mr. Murphy holt nikdy nespí.

- Dále vlevo je efektová sekce Audio FX se dvěma procesory (A, B). Sekci dominuje skupina šesti ovladačů (C1-C6) udávajících po dvou vždy dvě hodnoty jednoho ze tří parametrů efektu, relevantního pro aktuální zvuk v daném partu (Main, Coupled, Lower/Pedal). Převážně jde o reverb, třípásmový ekvalizér a chorus. Tlačítkem „C1-C6 to MIDI“ zapnete ovládání parametrů na externě připojeném nástroji.

- Následuje varhanní sekce Organ. Těchto sedmnáct tlačítek obsluhuje přehledně veškeré nezbytné parametry varhanních zvuků. Počínaje výběrem z pěti typů zvuku + dvou uživatelských přes obvyklé „hammonďácké“ efekty vibrato a chorus až po nezbytný efekt rotary a jeho rychlost. Samozřejmě nechybí perkuse, obvykle nahrazující nejvyšší harmonickou (jedničkovou) stopáž 1’ jako druhá či třetí harmonická.

- Fadery jsou obzvláště pozoruhodně vyvedenou sekcí. Jsou motorizované a při každém spuštění nebo přepnutí varhanního zvuku se automaticky přenastaví podle aktuálního presetu. Je to působivé. Jak však vidno na obr. 7, slouží fadery i k celé řadě dalších funkcí, zdaleka ne jenom pro účely kombinací varhanních stopáží. A to je od tvůrců vskutku geniální myšlenka, protože jejich ovládání levou rukou je snadné a máte tak po ruce většinu těch nejdůležitějších parametrů, které klávesák u běžných zvuků při živém hraní potřebuje. Jsou na panelu vytištěny, ovšem hodně drobným písmem, takže se spíše předpokládá, že si je hráč dřív či později prostě zapamatuje. Kromě základních varhanních partů (hlavního, basového a pedálového) jim můžete přiřadit změnu jakéhokoliv parametru, včetně efektů. Tvůrci se moudře poučili u švédského výrobce nástrojů Nord (Clavia) a zařadili do repertoáru výbavy i mimořádně užitečnou, oblíbenou a efektní funkci morphing (pro plynulý přechod mezi dvěma stavy, v tomto případě zvuky, resp. dvěma sadami nastavení faderů). A právě pomocí faderů je jejich obsluha velmi prostá. A to dokonce automaticky.

Druhou možností je pak použití expression pedálu. Což je opět mimořádně efektní a také efektivní! Ruce zůstávají úplně volné pro hraní.

- Kolečka pitch bend a modulace najdete logicky vlevo. Jsou masivní, po moderním způsobu mírně ergonomicky natočená směrem k hráči, takže se pohodlně ovládají. I s tím koneckonců přišel jako první švédský výrobce Clavia u svého typicky tenkého šedého „brusného kotouče“ modulátoru (viz třeba Nord Stage 3).

4. Zadní panel. Veškeré konektory jsou rozděleny do tří skupin, viz obr. 4, 5, 6. Symetrický a nesymetrický výstup, čtyři různé pedály, zemnění a napájení. Zde mimochodem musím pochválit tvůrce za praktickou pomůcku: Konektor napájení drží zasunutý nekompromisně zašroubovaná matice, takže jeho nechtěné vysunutí nehrozí. Skupina MIDI zahrnuje všechny tři konektory + dva USB porty, typu A i B, pro paměťový klíč a počítače. Poslední skupinou je stereo vstup Audio In a výstup pro sluchátka. Nad nimi je něco velmi originálního - hrdá poznámka o původu nástroje - Hand made in Italy. Gratuluji! To se jinde nevidí! :-)

5. Stojan na noty. Doslova nadšený jsem ovšem z notového pultíku. A to ze tří důvodů:

Je čirý a průhledný, takže když na něm nejsou noty, nepřekáží ve výhledu.

Je široký - přes polovinu nástroje -, takže si sem naskládáte bez problému i několik notových papírů, včetně poznámek (viz obr. 1 a 2).

Instalace zabere 2 sekundy, protože se prostě uchopí a zasune do dvou dírek. Tečka. :-)

6. Příslušenství je stručné. Zahrnuje damper pedál, adaptér, notový stojan a manuál Quick Start. Pedál má velmi praktickou vysouvací spodní lištu, kterou si přišlápnete, takže nemůže ujíždět.

7. Modely. Celá produktová řada pian VIVO S zahrnuje modely: S1, S3, S7, SX7 a S9.

Celkový dojem?

Velmi dobrý. Na první pohled běžný keyboard s kladívkovou mechanikou, jehož největší přednosti však nejsou vidět - spočívají v nadčasové elektronické výbavě. Druhou výhodou je logické uspořádání na panelu, což naopak vidět je, ale jen zkušený hráč to ocení už na druhý pohled. Ti ostatní až po vyzkoušení. A třetí výhodu spatřuji v kvalitním provedení klaviatury.

Co že se to tedy skrývá pod kapotou? Výbava zahrnuje extrémně rychlý čtyřjádrový procesor zvukového generátoru, kvalitní zvukovou knihovnu s možností doplňování, velkou paměť RAM a rozsáhlou konektivitu, včetně bezdrátové a USB komunikace. Dále univerzální využití sady devíti táhel, coby plynulých potenciometrů, a dva efektové procesory.

Co mne však dostalo hned při prvním kontaktu s krabicí, je fakt masivní hmotnost! Manipulace s těmi dvaceti kily vážně není snadná. Pokud se náhodou jedná o subtilní klavírní virtuosku, tak nemá šanci - řekl bych. Naštěstí to jej jen technikálie, kterou snadno vyřešíte. Za to, co si odnesete, však těch pár spotřebovaných kalorií navíc fakt stojí. ;-)

Technická specifikace

(zabrala by celou stránku, takže jen to nejdůležitější)

https://www.dexibell.com/prodotto/vivo-s9/?lang=en