Představuji vám svého momentálního spolubydlícího, a zároveň obyvatele patrně nejmenšího pokoje v Praze, Augustina Dunna z indie rockové formace The Silver Spoons. Je jasná věc, že tato kapela poslední dobu začíná být více a více vidět na různých koncertech, objevech roku a festivalech.
Ovšem co je na nich opravdu největší zajímavostí, je právě to, že na konci roku 2018 nahráli svůj singl v Los Angeles s producentem Danny Saberem, což je prostě totální úlet.
A začínáme! Jak se Brit jako ty dostal do Francie a poté z Francie až k nám do Prahy?
Mí rodiče jsou původně Britové, nicméně narodil jsem se ve Francii. Právě odtamtud se celá má rodina přestěhovala pracovně do České republiky, když mi bylo devět let.
Povídal jsi, že studuješ humanitní studia na „Karlovce“. Jak zvládáš kombinovat hudbu a školu?
Nyní to mám už lehčí. Předtím jsem nejen k hudbě studoval, ale i pracoval, což bylo velice obtížné. Nyní jsme už trochu „větší kapela“, a proto se musím věnovat už pouze hudbě a škole. Celkově je potřeba více skládat muziku a pomáhat řešit celý ten byznys kolem kapely. No a zabírá to celé tolik času, že ani na tu školu vlastně není dost času. Jasným důkazem je to, že jsem ve třeťáku, a ještě nemám pořád hotového bakaláře.
To víš, hudba zabere hodně času, když se kapela někam posune...
Jako jo. To samotné skládání nezabere tolik času jako projekty samotné. Myslím tím třeba nahrávání, kde se snažíme, aby to bylo fakt ono. Další věcí je například produkce nějakého klipu, což trvá fakt dlouho a je to celkově namáhavá a stresující práce.
Jak jsi vlastně našel cestu k hudbě? A celkově, jak to funguje v kapele?
No, já mám pocit, že jsem se k hudbě ještě ani nedostal. ... (smích) Nikdy se mi nestalo, že bych řekl: Jo, já jsem hudebník. Jediné, co bych mohl říct, že když mi bylo osmnáct, napsal jsem písničku, která pro mě znamenala tolik, že jsem si řekl: Wow, to skládání písniček je úžasné vyjadřování. Můžeš zachytit nějaký pravdivý okamžik a sdělit ho v melodii nebo slovech. To je pro mě to celé kouzlo hudby. No a když to pak hraješ live, lidi pochopí ten moment už jen z textu v přítomném okamžiku. A to byl ten motor, díky kterému jsem si řekl, že to chci dělat dál.
A co zvuk? Asi před týdnem jsi mi říkal, že ti je vlastně úplně fuk, na co hraješ, a neřešíš to. Je to tak?
Neřeším to hlavně kvůli tomu, že na to zkrátka nemám finance a nemůžu si to dovolit. Kdybych ty finance měl, byl bych určitě hodně vybíravým kytaristou. Momentálně jsem na tom tak, že jsem v patnácti dostal svou první kytaru Les Paul Epiphone, což je vlastně trapný nástroj pro amatéry, nicméně jinou možnost momentálně z finančního hlediska nemám. Ten zvuk pro mě ale stejně není hlavní věc. Tou hlavní věcí není nic jiného než právě skladba samotná.
Pochopil jsem, že pokud nejsi zrovna někde na akci, tak ve svém pokoji velice často dlouho do noci skládáš hudbu. Je to tak? A zároveň k tomu mám ihned další otázku: Jak se tvoří v minimístnosti, kde je v podstatě jen stůl připlánutý na postel a džínsová bunda pověšená na skříni?
Jo, je to taková krabice od sirek. Zde píšu hlavně texty a tiše skládám na kytaru. Skládání vychází z tichého konceptu a nesmím rušit ostatní lidi v bytě. Dělám tu zkrátka a dobře takové to písničkaření, bádám a přemýšlím o skladbě. Skládání samotné se děje pak ve zkušebně s kapelou. Ladím beat a basu se Štěpánem a Honzou a Jarda si píše sóla sám. A Dimi tam funguje v zásadě jako producent, teda když už se mnou přímo neskládá.
A nyní to nejdůležitější: Jak jste se vlastně dostali k tak věhlasnému producentovi, jako je Danny Saber? N on úzce spojen například s hudbou Rolling Stones, Ozzyho Osbornea a mnohých dalších?
Všechno to byla jedna velká náhoda. Když jsme svoji rozpracovanou písničku He’s Got My Money Now ukazovali lidem mimo kapelu, tak nám říkali, že to je ta pravá skladba, kterou potřebujeme, abychom prorazili. No a jeden z těch lidí nebyl právě nikdo jiný než Johny Anděl z kapely Fellas. Ten vyprávěl, že před nějakou dobou udělal svůj mix se slavným producentem Dannym Saberem, a že mu pošle i naši nahrávku. Teď by ses mohl ptát, jak se někdo z českého prostředí k takovému producentovi vlastně dostane. No, celkově ho Johny x let spamoval e-maily, až po letech dostal vytouženou odpověd, ať mu pošle písničku, kterou poté zmixovali. Díky tomu všemu mezi nimi vznikl vztah a také díky tomu pak mohl poslat Dannymu i naši nahrávku. A on si nás vzápětí pozval k sobě do L. A.
Takže jste zařídili letenky a okamžitě jeli?
Danny chápal, že ta písnička svědčí o tom, že nemáme peníze. Proto nám řekl, že pokud se do L.A. dostaneme, tak zbytek zařídí a pomůže nám. No a my jsme vlastně neměli ani na letenky. Proto jsme udělali crowdfunding na Hithit, ve kterém jsme díky fanouškům sesbírali sto tisíc korun, abychom tam vůbec mohli jet. Ale stejně jsme museli přihodit ze svého na různé náklady spojené s výrobou písničky. Všechno to záviselo zkrátka a dobře na hodně lidech a náhodě. Když jsme tam přiletěli, čekalo se od nás pouze to, že budeme hodně pracovat a mít snahu udělat to nejlepší, co umíme. Pracovali jsme na té písničce opravdu hodně dlouho předtím a já Dannymu naposílal ještě před odletem dost různých rozpracovaných verzí. S ním jsme to pak ladili a ladili, až do té fáze, kdy bylo zcela jasné, jak to přesně bude znít. No a poté, co jsme se vrátili zpět do Čech, jsme vše ještě doladili s Honzou Horáčkem. To vznikla už finální verze.
Vrátím se ještě zpět k Dannymu. Jak probíhalo nahrávání a spolupráce, a jak dlouho jste tam byli?
V Los Angeles jsme byli deset dní někdy začátkem květnaminulého roku. Byl to dlouhý proces, protože jsme hledali správný přístup ke zvuku. Denně jsme nahrávali od devíti do tří hlavní stopy, a pak to, co jsme udělali, Danny zbytek dne dolaďoval. Takto jsme pracovali v podstatě celý náš pobyt v USA.
Dával vám nějaké impulsy typu „hraj jinak tu kytaru“?
Už při prvním hovoru, co jsem s ním měl, říkal, že ten zpěv není nejlepší atd. Také nám sdělil, že musíme udělat tu nejlepší hrubou verzi hned, že takto napůl to dělají amatéři. Profík do toho dá zkrátka a dobře všechno hned od začátku. Bylo to pro mě opravdu velké ponaučení. Nyní, když skládám, pokouším se udělat například riff okamžitě jako konečný a nejlepší, co se už nebude měnit. Nahrávali jsme u něj doma ve studiu. Zkoušeli jsme, jak to postavit, aby ty písničky byly plynulé a aby měly působily správným dojmem. Naše písničky měly často hodně různých pasáží, které paradoxně vznikly pouze tak, že jsme hledali původně pouze správný refrén. U již zmíněné písničky He’s Got My Money Now vzniklo jen v mém PC asi sto verzí, ke kterým jsem skládal nové aranžmá a furt hledal, jak to má být správně. Musím se přiznat, že to celé zabralo opravdu hodně času, ale naučil jsem se, jak funguje mechanismus hudby, aby to hudebně dýchalo.
Potkali jste v u něj v L.A. ještě nějaké další hudební hvězdy?
Ještě když jsme se jen domlouvali na Facebooku o našem termínu nahrávání, tak například Danny poslal fotku, jak sedí někde v hospodě se ZZ Top. Žije zkrátka ve zcela jiném světě. Další vtipná věc byla ve studiu, kde nám například kabely zapojoval člověk (vypadlo mi jméno), který byl nominovaný na Emmy. V duchu jsem si říkal: ‘Dyť je to bůh a měl bych se tady klanět a lézt po zemi vlastně já... Další kuriozní věcí bylo to, že jsme jeden den zavítali do známého klubu Whiskey a Go Go, kde hráli v minulosti Doors, Motley Crue, Linkin Park a další slavné kapely. Vstup tam byl zcela zdarma, a když jsme vešli dovnitř, bylo tam možná padesát světově známých hudebníků, herců a osobností. Ti hráli celý večer cover songy od Rolling Stones a každé dvě písničky se střídali. Vybavuji si odtamtud například Dizzyho Reeda a Gilbyho Clarkea z Guns N’ Roses, Keitha Englanda z Allman Brothers a zpěváka Jesse Hughese z Eagles of Deathmetal. Byl to opravdu kuriozní večer.
Wow, to musel být nářez. Plánujete další spolupráci s Dannym?
Zrovna včera mi měl volat a uvažujeme o dalším nahrávání. Nechceme ovšem opět využít Hithit a nechat fanoušky, aby nám to zaplatili, bylo by to tak nějak nefér. Tudíž hledáme jinou cestu a způsob, jak to celé album dát dohromady.
Rozumím. A nyní poslední otázka: Když se posuneme o rok dál, kde se tak vidíš, a co budeš dělat?
Vidím to tak, že budeme mít za sebou konečně album, a že se pokusíme koncertovat nejen na území ČR, ale i po Evropě. Minimálně album je fakt jasná věc a u proražení do Evropy se zkrátka uvidí. Myslím si ale, že je pro nás skutečně klíčové dostat se ven, protože pomyslný strop zde u nás doma je celkem nízko. I když si uvědomujeme, že je písnička v tuto chvíli mnohem známější než kapela. Je tu zkrátka malé prostředí a musíme se pokusit dostat dál.
