5/2018

Editorial

  • Protože do Frankfurtu na výstavu Musikmesse už jezdíme hodně, hodně let, tak se samozřejmě nedalo přehlédnout, co se děje. Jeden rok chyběl Fender se svým megastánkem. Další rok byl zpátky. Warwick míval největší stánek. A taky proč ne, hrál na domácí půdě. A letos nic. Teda téměř nic, abych byl spravedlivý. Byznys okolo hudebních nástrojů prostě nemá na růžích ustláno. Na ekonomický či jiný rozbor tu není prostor, a ani si na něj netroufám. Ale jednou z nevýhod hudebních, tedy myslím kvalitních a i legendárních, hudebních nástrojů je, že stárnou pomalu a jejich cena navíc stoupá. Nevím, jaký investiční index mají proti zlatu či diamantům, ale moc dobře víte, že některé kousky jsou opravdu cenné. Obzvláště když na ně pidlal někdo známý. To už vůbec letí cena nahoru. Kdysi jsme se na tiskovce optali Garyho Moora, čemu dává přednost. Pro něj byly nové kytary lepší. Dával přednost kvalitě provedení a spolehlivosti, před pro něj ne tak markantním rozdílem ve zvuku. Ale kolik z nás si to může dovolit, kupovat na každé turné nové kytary? A tak hledáme mezi vintage svého miláška.

    V kombech a aparátech je to podobné. Na výstavě jsem se potkal s jedním naším výrobcem, a povídal, že byl u nich starý zákazník, že už s jejich kejsy jezdi dvacet let, a jsou pořád dobré. K tomu není co dodat. Legenda legend Gibson bojuje o přežití, k tomu asi taky není moc co dodat. Koneckonců, jak asi probíhal odprodej Fendra CBS? Oproti tomu jsme psali někdy v minulém roce o kytarách z umělé hmoty, kytarách Aristides. Ovládání všeho se přesouvá do tabletů a mobilů. Narůstá množství muziky, která používá samply vyrobené hezky pěkně v teple ve studiu. Celé to jde pořád dál a dál. Na jednu stranu hodně muzikantů věří, že udělají skvělou muziku, ktereou pak budou mít posluchači rádi, a jiní naslouchají kritikům a přizpůsobí svoji tvorbu trendům nebo jsou ještě dál a hrají ověřené pecky. Ale když si více muzikantů vydělá alespoň na své nástroje, tak to hudební byznys pozná. A pozná to i výstava. Jenže podívejte se okolo sebe, kolik z vás má kapelu jen jako koníčka. Takže dívat se na Musikmesse jen jako na výstavu hudebních nástrojů by bylo trochu omezené. A nezbývá než doufat, že stejně jako ekonomika má vlny konjunkce a recese… I harmonie to vlastně zná, kdy po ďábelském tritónu v gé sedmičče musí přijít to klidné cé dur a pak zase hezky pěkně k tritónu, doufejme.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 26. 4. 2018

Články v tomto čísle