... že bubeníkovi bez příslušné ochrany ujíždí šlapák, je stará a tisíckrát propíraná vesta. Velký buben, pomalu a vytrvale se vzdalující od bubeníkovy stoličky i nohy. V menší míře vykonává podobný pohyb i stojan „vysokého klobouku“ čili hi-hatky. Obvykle se tenhle problém řeší tak, že si bubeník buď přikoupí nějakou zásadně neujíždějící super přilnavou podložku, kterou strčí pod šlapku nebo pod nohu bubnu či stojanu, anebo
se neposlušný objekt „nějak“ připevní k podlaze. Bodcem u šlapky, zábranou na předním okraji praktikáblu či koberce nebo surověji jinak. Ovšem s oběma způsoby jste občas v háji. Absolutně dokonalé, a podle toho taky děsně drahé, podložky někdy nedrží, třeba na kobercích, na zaprášené podlaze a podobně. A zapíchnout či zavrtat „něco“ do podlahy jde jenom někdy a někde - podobně jste tedy v háji, pokud pořadatel po vašem světovém vystoupení nechce měnit koberec na pódiu nebo drahé parkety. Anebo je třeba podlaha mramorová či z kompaktního betonu. Takže jinak.
Pohrabeme-li vědění z fyzikální mechaniky pro šestou obecnou, seznáme, že na soupravu a stolici působí činností bubeníka dvě od sebe jdoucí síly, jež stolici s pozadím bubeníkovým od šlapáku, a tím vlastně i od zbytku sady, vzdalují. Plochy šlapek jsou totiž šikmé, a síla šlápnutí proto nemá jen svislou, ale i vodorovnou složku. Jedním z řešení je objekty silou od sebe působící prostě svázat k sobě a sílu nechat vycukat v tom úvazku. Vhodný špagát je pletené silonové lanko, jež je k mání na metry v kdejakém sportu nebo technicko-stavebním krámě. Stačí v tloušťce tří
až čtyř milimetrů. Konce proti třepení spečeme krátce nad plamenem. Ke šlapáku provaz nejlépe uvážeme za každou ze dvou noh blízko patky nebo z každé strany symetricky za nějakou spodní mušli. Ke stoličce je dobré vázat za prostřední tyčku, protože úvazek za krajní by židlí otáčel a věc by nefungovala. Oba provazy by měly být po vyrovnání zhruba stejně napnuté. Podobně lze učinit se stojanem na hi-hatku, nejlépe za krajní nohy, protože provázek jdoucí od té střední by vám bránil ve šlapání. Pokud vám utíká něco dalšího, třeba velký činel, uvažte ho bez milosti taky. Špagátky aspoň na jedné straně navlékejte a při rozebírání sady je nerozvazujte, abyste po přestěhování nemuseli venku znova odměřovat polohy uzlů. Nějak srozumitelně si taky označte, kam který patří.
Výhody: Předně to, co bylo účelem, tedy velký buben či hi-hata vám neutíkají při hře vpřed a udržují si od vaší stolice i nohou stále stejný odstup. Bicí na pódiu máte po navlečení smyček v základních obrysech rychleji postavené stejně jako doma u maminky, ledva co se po pár taktech špagáty napnou a odstupy srovnají.
Nevýhody: Nelze měnit vzdálenost stoličky od šlapáku, ledaže ji odháknete a pustíte tak věci úplně ze řetězu. Pokud jste zvyklí třeba u rychlejších věcí sedět blíž a ploužáky ťukat spíše z povzdálí, tak tady to nejde. Je potřeba pamatovat na to, že okolo stoličky se vám pořád motají nějaké špagáty, o které byste neměli zakopnout a nepokazit tak divácký dojem při vašem nástupu nebo odchodu zřícením vašeho hvězdného těla pod mechaniku.
Ovšem nic není zcela dokonalé. I po uvázání celá vaše pavučina míří mírně vpřed, i když už podstatně nižší rychlostí. Pokud chcete zabránit stejným způsobem i tomu, uvažte střední tyčku stoličky dozadu k něčemu pevnému - sloupu, patníku, trámu, háku ve zdi, dopravní značce, stojícímu kamionu, zakotvené lodi... prostě k něčemu. Pak vás špagáty nezklamou.
Tenhle návod nepropaguje žádné geniální udělátko nějaké firmy, proto za něj dostanu pouze honorář od tohoto foliantu, přestože by si určitě zasloužil mezinárodní, když ne meziplanetární patent. Ať vám tedy slouží.
(mm)
