Do Frankfurtu jsme vyrazili jako každý rok, a i když jsme tušili, že loňsky trend se nepodařilo zastavit, tak naděje v nás byla. Bohužel je to tak. Zatímco Prolight + Sound jede, tak Musikmesse pomalu skomírá na úbytě, jak se říká. Podíváte-li se na web na takzvaný „foreground“ výstaviště, tak to tak vůbec nevypadá. Frankfurtské výstaviště je pěkně rozdělěno napůl na „červené a modré“.
Proč tomu tak je, není vůbec jednoduché říci, neboť se zde potkává vliv internetu a s ním ubývající význam výstavnictví na jedné straně a na druhé samotná životaschopnost výroby a prodeje hudebních nástrojů. Hlavně v oblasti inovací, vynálezů a technického zlepšování. Třetí stranou může být pořadatel Musikmesse, jehož úkolem je při sledování trendů a vývoje situace rok dopředu doslova odhadnout, co se bude dít. Na druhou stranu technologie pro technické zajištění koncertů či jiných akcí poskytuje obrovské možnosti pro inovace a vývoj. A i trh je zde pravděpodobně čím dál tím větší. Ale ať je to tak či onak, situace je taková, jak bylo popsáno výše.
A tak v „červené“ části jsou příliš široké uličky mezi stánky, volné prostory v obrovských halách a oko zavadí spíše o loga čínských a korejských firem než o značky důvěrně známé po tolik let. U „modrých“ je o poznání těsněji a veseleji. Samozřejmě jsme v kontaktu se zástupci frankfurtského výstaviště a ti rozhodně nad Musikmesse nelámají hůl. Ale úkol, který je čeká, bude opravdu těžký. Už letos bylo vidět, že jenom výstava nestačí a je potřeba přesunout pozornost k muzikantům, seminářům, prostě je třeba více komunikace a setkávání. Zatím ovšem většina je spíše regionální a německá, i když vše se odehrává dvojjazyčně. V následující fotoreportáží jsme pro vás připravili zajímavosti, které dokreslí předchozí řádky tak, jak na nás výstava „promlouvala“.
(Vladimír Švanda)
Yerasov a Laboga
Na západ od nás Jim Marshall a Leo Fender v pravěku rock and rollu určili, jak má vypadat kytarový aparát. Ale dnes již je dobře známo, jak to dělali. Nicméně pořád není lehké to udělat tak, aby to tak vypadalo a taky tak hrálo. Vybrali jsme pro vás dva lampáče slovanského původu, tedy na východ od toho Západu, které rozhodně dobře vypadají, a věřím, že i dobře hrají. Vyzkoušet je bohužel nebylo možné. Prvním je kombo Diamond Sound DS50W z polské Wroclawi a dle slov muzikantů: „… snese srovnání s nejlepšími zesilovači na světě.“ Dalším je Yerasov Bluespace z daleké povolžské Penzy, tentokrát dvacítka, žadný hi-gain, ale poctivý crunch. Ještě reverb, a co víc potřebujete? Věřím, že i ty krabičky by stály za vyzkoušení.
Bigsby a Hiwatt
Bohužel mezi produkcí z Východu se těžko hledalo to tradiční a klasické, protože byznys kolem kytar a baskytar s ničím novým pár let nepřichází. Oko prostě potěšila jak tremola Bigsby, která tak trochu prohrála boj se zámky Floyd Rose, ale věřím, že se neztratí, tak i anglický Hiwatt.
Eich Amplification
Určitě to znáte, když se basák okouří na pódiu tak, že vzápětí vidíte zvukaře, jak si rve poslední vlasy a rve si do uší špunty s výrazem postřelené laně. A stejně dobře víte, že se s tím nedá nic dělat, neb odpověd s naprosto pohodovým výrazem očí: „… bych se slyšel, ne?“ vás odzbrojí. Eich Amplification vyrábí Bassboard, prý proto, aby slyšeli, co hrají, když používají in-eary. Ale my víme své. A co teprve, když choreografie vyžaduje taneční kreace. Ale vážně, mohlo by to v některých kapelách fungovat.
Z východu
Je pravda, že ať už si někdo vylepšuje svůj nástroj či potřebuje vyměnit nějaký díl, lze nalézt východní firmy, jejichž stánky vypadají jak na forografiích. Snad by se dalo říci, že na co si vzpomenete, to mají. Jasně, časem se ukáže, zdali kvalita i jeho zubu odolá, ale hlavně, že se něco co potřebujeme, dá sehnat. A v době internetu i přímo objednat.
The World of Vintage Guitars
Ach ta angličtina, to se jim to dělají názvy. Ale tady jsem právě na rozpacích. Svět to nebyl, spíše výstavka. Ale zase musím říci, že pěkná. Na některé méně slavné kousky jste si mohli sáhnout i brnknout. Ty ostatní byly za sklem, včetně hezké geneze Leových kytara, které udělal do doby, než Fender koupila CBS, tedy od roku 1950 do roku 1964. Z těch „vitrínových“ se mi nejvíce líbil Dickey Betts & Dan Toler 1958 Gibson Les Paul.
Kytarové a bubenické kempy
Co rozhodně zapadá do změn konceptu výstavy, jsou kempy, které již loni měly slušný uspěch. Jak můžete vidět na fotce, tak sety jednotlivých muzikantů jsou na pojízdných pódiíčkách. A když přijde čas na gig, tak technici prostě odtlačí celý set do odhlučněné kabiny, zadrátují, a může se hrát. Zájem slušný tak, že se skoro nikdy nevešla celá fronta. Stejně jako loni, jednou z hvězd byla kytaristka Jon Majura, která pro mne není nijak virtuozní hráčka, ale drive by ji mohli i někteří světoví honiči závidět. Kdo další hrál, najdete na webu i FB Musikmesse.
Čím víc toho bubeník
okolo sebe má, tím je vyšší pravděpodobnost, že se do něčeho trefí. Na elektronických bicích sadách v pavilonu Yamaha tedy letos nešetřili. Tahle souprava je z řady Yamaha DTX. Tu hromadu padů zapojili do dvou spřažených zvukových modulů DTX, těch větších, a vytvořili tak hradbu, za niž by se snad nestyděl si sednout ani legendární bubnový nenasyta Keith Moon, dej mu pánbů lehké paličky. Hráčem zdejším je ale právě přišedší náhodný návštěvník, který si tak možná přišel vyzkoušet, co mu stará doma nedovolí.
Celestion
Myslím, že jsem se nepřehlédl, ale tohle byly jediné kytarové Celestiony na výstavě. A navíc jsem je našel na Prolight + Sound. Jinak stánek Celestionu se plně věnoval reprákům pro zvukové systémy
Zhruba uprostřed
klávesové haly trůnil Korg s malým pódiem pro předvádění nových nástrojů, nafukovacím „iglú“, kde bylo možno si vyzkoušet letošní novinku – polyfonní analogový syntezátor Prologue –, a dále s několika stoly se svými mini- a mikrosyntezátory a několika digitálními piany, včetně novinky D1.
Velký stránek
měla tradičně firma Casio, kde značnou část zabíraly opravdu velmi slušná piana řady Privia, přítomná i na malém předváděcím pódiu. Největší pozornost a značný důraz byl však kladen na novou modelovou řadu „samohrajek“ CT–X se zvukovým generátorem AiX.
Celková „vzdušnost“
Musikmesse byla znát i v oddělení klávesových nástrojů a klavírů, kterým byla letos věnována hala 11.0. Přestože byl zhruba uprostřed haly látkový předěl, který měl oddělovat klasické klavíry a piana od elektrických nástrojů, zabíraly ještě skoro půlku „elektrické části“ převážně čínské firmy vystavující mix akustických a digitálních pian.
Trochu jinak
použili kov na tělo bubnu v italské firmě Steel Drum. Luby mají sice dřevěné, leč zpevněné mosazným plechem vprostřed okolo. Kování provedené přísně ve vintage stylu mi sice příliš neříká, ale kdo to rád, ať to má.
Naoko největší stánek
v oddělení elektrických klávesových nástrojů zde měla firma Kawai, která jako jedna z mála nabízí jak akustická, tak digitální piana.
V celé klávesové hale
stála ještě za pozornost v našich končinách již také známá značka syntezátorů a pian Ketron. Velká Yamaha s celou svou škálou nástrojů od špendlíku po lokomotivu zabírá již tradičně celou samostatnou halu hned vedle a další firmy, jako Waldorf nebo CME, se nacházely poblíž studiové techniky v hale 4.
Studiologic
letos neměl stánek pro veřejnost, byl schován v byznys centru, kam mají povolen vstup jen obchodníci a novináři. Zajímavá novinka numacompact 2x, tak byla veřejnosti skryta, což je škoda, neb sedm kilogramů vážící nástroj s 88 klávesami, třemi zvukovými moduly (piano ze série Compact 2, varhanní ze série Numa Organ a syntezátorový ze serie Sledge) za pozornost jistě stála.
Nejspíše designově
nejzajímavější byl již tradičně stánek Alpha Pianos, krásně ladící s vystavovanými designově (a vlastně i cenově) neobvyklými digitálními klavíry.
Line 6 HX Effects
Novinka je to z ledna, ale zajímavá. Je-li pro vás Helix příliš drahý, tak zhruba tak za poloviční cenu můžete použít tento multiefekt, který právě z Helixu vychází, a budeme věřit, že efekty budou ve stejné kvalitě.
Hal Leonard
Je fajn, že se knížky, transkripce a učebnice stále tisknou. A my jsme v Muzikusu rádi.
Velice užitečným zařízením
mi přišel stage-box, laicky tedy jakési autobusové nádraží pro kabely a konektory, řekněme třeba rozvaděč, pro ty lépe chápající, a to od firmy CabroX z Floridy v USA. „Běžný“ stage-box má zepředu panelové konektory – samice a vzadu panelový multikonektor, obvykle nějakého „ježka“. Stage-boxy CabroX mají zepředu konektory, ale jsou to konektoří kabeloví samci, jen u konektorů XLR jsou samice, a jsou vždycky připojeny na samonavíjitelných signálových kabelech. A abyste se nemuseli během vystoupení prát se samonavíjecí pružinou, podobnou těm u rolet, je u každého kabelu zarážecí tlačítko, které nastavenou délku kabelu udrží mechanickou aretací. Když pružinu tlačítkem uvolníte, kabel se pomalu a důstojně navine dovnitř rozvaděče. Jak prosté, milý Watsone. Pružiny stage-boxu zvládnou odmotat a smotat délku kabelů až do 7,5 metru. Do jedné takové škatule se jich vejde osm.
Německý bubeník a učitel téhož,
Patrick Metzger z Mannheimu, též vydavatel vlastních učebnic, předvádí v odhlučněném stánku, jak se na vlka musí. Stejně jako loni se v odděleném výstavním prostoru zvaném Drum Camp konaly a odehrávaly předváděcí semináře různých jmen bubenického, jinde zase kytarového, světa. Bohužel letos u bubnů zcela absentovaly dámy, takže vidět zpoceného chlapa, jak přesejpává brambory, buď úplně sólo nebo s nahraným hudebním, často hubeným, doprovodem, mělo jaksi o rozměr méně, než když se přitom vloni bylo i na co koukat.
Zvukovod neskončil, zvukovod trvá…
Rozkošně vypadající reprobedny s výtvarně vytříbeným použitím tlakové zátěže repákových membrán, tedy s exponenciálně se rozšiřujícími zvukovody, dovezla na výstavu italská Pequod Acoustics z Florencie. Laminované, výrazně barevné zvukovody kruhového průřezu a exponenciálního průběhu, ty delší basové občas různě pozohýbané, dávají reprobednám vysokou účinnost a kvalitní zvuk. Jejich mechanické řešení vždycky tvoří nějaký dvoupásmový satelit s uspořádáním ústí vedle sebe nebo nad sebou a k nim různě velký subwoofer. Na stěhování mi přijdou jejich tvary přece jen trochu málo praktické, ale pro stabilní instalace určitě poslouží úžasně.
Audified Synergy
Koncept hardwarového DSP plně řízený jako plug-in z DAW. V Muzikusu jsme již testovali, ale je potěšujíci vidět český inovativní koncept i na výstavě, jako je Musikmesse.
Australská firma Rode
představila, vedle mnoha jiných, třeba všesměrový prostorový mikrofon NT–SF1. Čtyřmi kapslemi obrácenými do všech směrů mikrofon snímá zvuk z celého prostoru okolo sebe. Toto mikrofonní snímání nazývá ambisonickým a prezentuje světu, že jest jediným takovým poříditelným do tisíce dolarů. Mikrofon byl vyvinut v dříve samostatné mikrofonní firmě Soundfield, kteroužto firma Rode v roce 2016 pojala coby matka pobloudivší dítě.
Elektronkový analogový syntezátor
sestrojil pan Petr Venkrbec z Prahy 12, vestavěl jej do škatule od magnetofonu Tesla Sonet nebo Sonet Duo (Sonet B3 už měl jinou), tu elektronickou věc nazval CHRT Synthesizer a vyrazil s ní do Frankfurtu. Zařízení má klasické obvody analogových syntezátorů, tedy VCA a VCF, ovšem sestavené striktně jen z elektronek, tedy bez polovodičů. Generátorem tónů je obvykle nějaký připojený nástroj, jak jsem pochopil. Na výstavišti konstruktér použil snímač dechového hraní. Stánek si pronajal asi ten nejmenší možný, moc se mu do něj nevešlo, ale jeho nápad mi přišel zajímavý. Věc na pomezí mezi hudebním nástrojem a elektronickým zařízením se proto vešla do sekce Prolight+Sound.
Takže závěrem
Závěrečný koncert měla Dionne Warwick, ale ten nám kvůli dřívějšímu odjezdu utekl. I přes výpadky v létání a stávky v místní dopravě se na výstaviště dostalo asi devadesát tisíc návštěvníků ze 152 zemí. Na koncerty, které se odehrávaly na devíti místech po celém Frankfurtu, se podívalo okolo dvaceti tisíc lidí.
Uspořádání veletrhu se rok co rok lehce mění a měnit se bude i v roce příštím. Měly by odpadnout posunuté dny, kdy první den na začátku byl otevřen jenom veletrh Prolight + Sound a poslední den v sobotu se konal jen Musikmesse. Tak to bylo letos, napřesrok už ne. Mělo by taky dojít k většímu propojení obou výstav i jejich umístění v pavilonech blízko sebe. Takže stále je se nač těšit.
(Mojmír Mohapl)
