Dvě tváře jedné mince. I tak by sedal charakterizovat Joe Trohman, úspěšný producent, skladatel, ale hlavně kytarista na jedné straně pop-punkových Fall Out Boy a na straně druhé metalové superformace The Damned Things. A všechno mu vychází!
A dokonce velmi dobře! Fall Out Boy mají desky, ověnčené platinovým prodejem a Damned Things zase sdružují velká jména a jejich první album, dle slov protagonisty Trohmana, mixuje velký vliv takových kapel, jako Led Zeppelin a Thin Lizzy... Je to zajímavé, když se podíváte na osobnosti této sestavy. Ale o tom až níže.
Joe Trohman
Joseph Mark Trohman se narodil 1. září 1984 v Hollywoodu (ale pozor, na Floridě). Vyrůstal v Ohiu a poté se rodina přestěhovala do Chicaga. Tam poznal místní hardcoreovou punkovou scénu, která ho fascinovala. V tomto stylu také vznikla jeho první skupina Voices Still Heard. V patnácti letech vzal do ruky kytaru a o rok později vystupoval v sestavě Arma Angelus - ovšem jako baskytarista. Tam se seznámil se zpěvákem a poté baskytaristou Petem Wentzem, se kterým si řekli, že by se mohli vydat melodičtějším směrem, po vzoru Green Day. Trohman pak ještě ke dvojici připojil multiinstrumetalistu a zpěváka Patricka Stumpa a trio si dalo název Fall Out Boy. To se psal rok 2001 a zakládající sestavou se vedle doprovodných kytaristů T. J. Kunashdce a Brandona Hamma mihli bubeníci Ben Rose a Mike Pareskuwicz, aby pak na jejich místo nastoupil již natrvalo Andy Hurley.
Fall Out Boy
Dva roky trvalo kapele usadit sestavu v takové míře, aby mohla po stále větším a větším okruhu koncertů přistoupit k první desce. V konečné, tedy klasické, sestavě Trohman, Stump, Wentz a Hurley tak vznikl debut Také This to Your Grave (2003, Fueled by Ramen). A nebylo to vůbec špatné, protože na obou březích Atlantiku získalo album zlato. Což byl velmi povzbudivý začátek a kapelu to nakoplo tím správným směrem.
Dva další roky kapela jezdila po festivalech, kdy se propracovávala v setu stále na ta silnější místa (tedy čím později hraju, tím jsem známější), a zatím si tříbila nový repertoár. A také se jí to vyplatilo, protože už její další album, From Under the Cork Tree (2003, Island), ji přímo vymrštilo do těch požadovaných výšin. Deska jenom v USA získala dvojnásobnou platinu, totéž se jí „stalo“ v Kanadě a tentýž kov dostala i v Anglii. Album je stylově mnohem širší, ovšem zcela při zachování si vlastního feelingu.
Systém, který se skupině vyplatil při cizelování skladeb pro další nahrávky, neopustila ani nyní. Jen jí to trvalo trochu déle, ovšem čekání se vyplatilo. Skupina sjezdila mnohdy v roli headlinerů řadu prestižních festivalů a její turné byla bez problémů vyprodaná. Takže si užívala live hraní a příprava další desky se trochu opozdila. Jenže to se v tomto případě ukázalo jako správný tah. Trojka, většinou hodně důležitá deska v životě kapel, Infinity of High (2007, Island), vystoupala na první místa světových anket a platinou byla oceněna snad ve všech zemích, kde vyšla. Včetně Nového Zélandu či Irska.
Ve skupině to ale nebylo vše OK. Nešlo zde o osobní vztahy, to rozhodně ne. Celá sestava byla tím náporem a celou to mašinérií tak rozhozená, že ve snaze neudělat chybu a netáhnout vše dál z donucení a za každou cenu ohlásila přestávku. Jak uvádějí sami členové, rozhodně se nejednalo o nějaký rozpad. Prostě si jen chtěli odpočinout a zformovat své představy o tom, co dál. Jako takové rozloučení pak roku 2008 vyšlo album Folie a Deux.
Damned Things
Toho roku se Trohman setkává se Scotem Ianem, osobností Anthrax, a začínají spolu skládat. Výsledkem je sestava, která pod názvem The Damned Things nese veškeré atributy dobové super kupiny. Posuďme sami: Trohman a Andy Hurley (dr) z platinových Fall Out Boy, Scott Ian z již legendárních Anthrax, Rob Caggiano z Volbeat (jednu dobu ale také hrál u Anthrax) a Keith Buckley (voc) a Josh Newton (bg) z metalcoreových Every Time I Die. Kapela vydává album Ironiclast (2010, Mercury), které do Billboardu sice neproniká, ale dobře si vede v dalších kategoriích, jako Rock Album, Heetseekers atd. Deska zní opravdu hodně zajímavě, k hard rocku orientované riffové základy jsou docela dobře „infikovány“ kytarovým feelingem Scotta a Trohmana. Hned první skladba přímo nadchne. I ostatní jsou skvěle nahrané a plné nápadů Album působí hodně svěže a svoje nic moc umístění si opravdu nezaslouží. Nejlepší je poslechnout si ho. Kdo ví, jak se bude tento projekt vyvíjet dál...
„Hrát ve velkých arénách, to je fakt hodně příjemný.“
(MusicRadar, 2013)
Návrat
Počátkem roku 2013 se Wentz a Stump setkali a pokusili se napsat pár skladeb. Jak si sami řekli, nechtěli nějakou nostalgii, ale chtěli představit svou tvorbu v tom nejaktuálnějším světle. Oslovili další členy, a jak se nakonec ukázalo, nejvíce nadšení projevil právě Trohman. Měl ovšem tu podmínku, že by se rád více autorsky prosadil. Což bylo ostatními členy přivítáno, protože v průběhu času se jeho jméno už stalo pojmem. A vyplatilo se. Výsledné reunionové album Save Rock and Roll (2013, Island) doslova zbořilo ankety, v USA samozřejmě opět platina, po zlatu v dalších zemích a Trohman podepsán - pod všemi skladbami. Na albu jsou i hosté, kdy za zmínku určitě stojí třeba Courtney Love (rozporuplná družka Kurta Cobaina), či dokonce Elton John. I když nakonec prodeje nedosáhly čísel jejich dvojky či trojky, stálo to za to. Kapela se vrátila v plné síle a opět vyrazila na cesty, posílena zkušenostmi nejen svými, ale i jednotlivých členů.
Další album tak vzniká tradičně již po řadě dlouhých turné a ocenění vzácnými kovy a je v podstatě stejné jako předchozí opus. American Beauty / American Psycho (2015, Island) obsazuje opět první místa v řadě anket. Trohman ho charakterizuje slovy, že jde o spojení hiphopových groovů s kytarovými linkami. V každém případě se kapela opět trefuje do vkusu svých současných fanoušků a je jenom otázkou času, kdy si prozatím poslední album kapely, Mania (2018, Island) také sáhne na nějaký vzácný kov. I když je tato deska v prodeji necelé dva měsíce, přesto si opět drží první místa v anketách včetně Billboardu. Jisté je jedno: Tato formace tedy rozhodně sílu neztrácí.
Kytary
Tak opravdu jich tedy Trohman nemá málo. Ale nejdříve musíme zmínit jeho signature model, který mu vyprodukovali u Squiera. Jde o Telecaster, o kterém Trohman uvádí, že: „... je ještě bláznivější než on sám.“ Na první pohled je evidentní, že jako základ posloužil model Deluxe či Custom z raných 70. let, který se ale tehdy netěšil žádné velké přízni. V podstatě šlo tehdy o takový hybrid mezi ovládáním a osazením Les Paulu (včetně humbuckerů, čtyř knoflíků Volume a Tone a přepínače snímačů) a tvaru Telecasteru. Trohmanův model má tělo z olše, javorový krk s palisandrovým hmatníkem a, což je zajímavé, hlavu ze Stratocastera (řada ročníku 1968). Kytara je osazena stylem HB/SC/HB. Telecasterů od Fendera vlastní víc (například Custom Shop 1963 Relic) a nedá se říci, že by se zde omezoval na klasické osazení dvou singlů. Má i semiakustický nízkolubový Starcaster.
Co se týče signature kytar, tak nemusíme zůstat u Squieru. I firma Washburn připravila tomuto kytaristovi signature model, a to WI26 ze série Idol: „Byl jsem naprosto spokojený s výsledkem, včetně toho, že jsem mohl spolupracovat s těmi největšími odborníky. Jako kytarista jsem nadšen všemi aspekty kytar, tvarem, vybavením, které mi co nejvíce sednou. A tady se to podařilo.“
Model má mahagonové tělo, javorový krk a palisandrový hmatník a je osazen dvěma humbuckery s rozpínatelnými cívkami.
Nevyhýbá se ani Gibsonům, kdy si vedle esgéček cení například Les Paul Junior či Les Paul Standard z roku 2014. Oblíbil si i kytary Gretsch, zejména řadu G3150.
Aparáty
Ani tady Trohman netroškaří, i když ten výčet je trochu „skromnější“. Najdeme u něj hlavy Bogner s bednami Mesa/Boogie, dále Sunn Model T, Hiwatt Custom 100, ale obecně je Trohman hodně spojován se značkou Orange. Za všechny řady zde jmenujme aspoň Crush CR120 a bedny PPC412.
Efekty
Zde preferuje produkty zejména od firem Boss a TC Electronics. Od první jmenované značky používá OC-3 Super Octave a TU-3 Chromatic Tuner, od druhé pak Flashback Delay a Hall of Fame Reverb. Ve svém signálovém řetězci má třeba i klasický MXR Phase 960, signature řadu EVH nebo double pedál Boss Giga Delay. Nesmíme zapomenout ani na Electro-Harmonix Stereo Pulsar Tremolo... Z pedálů vlastní kvákadlo Dunlop SW95 Slash Signature Cry Baby a whammy DigiTech. Své místo tu mají i produkty firem EarthQuaker či Z-Vex.
Web
