Jednou ze známek amatérského mixu je nevhodné použití reverbu. Reverbem se snažíme simulovat dozvuk nějakého konkrétního prostředí. Naše zkušenost s okolním světem je taková, že ať se nacházíme v jakémkoliv prostředí, dávají nám zvukové odrazy zprávu o tom, zda jsme v malé
vytlumené místnosti, nebo naopak v kostele či divadle. Každý tento prostor má svou specifickou barvu dozvuku, kterou v takovém prostředí očekáváme.
V domácím studiu musíme často volit strategii snímání zvuku zblízka. Kvůli nevhodné akustice, ve které se nahrává, dodáváme reverb do nahrávek uměle až při mixu. I v profesionálním světě nahrávání je nutné používat jiný typ dozvuku, než ten který se dá nahrát přirozeně mikrofony.
Zvukaři v domácích studiích zpravidla sahají po reverbech s dlouhou dobou dozvuku. Často je to na základě dojmu, že dlouhý dozvuk bude působit velkolepěji a celá skladba nabude epičtějšího tvaru. Pokud ale zrovna nemícháte nový track pro Enyu, výsledkem bude nekonkrétní mix, koupající se v hávu dozvuku.
Reverby s dlouhou dobou dozvuku mají také své uplatnění, ale je třeba je používat strategicky. Reverby by měly být použité spíše „neslyšně“. Je to samozřejmě otázka stylu a našeho záměru, jak má nahrávka vyznít. To znamená, dozvukujeme stopy tak, abychom slyšeli ztrátu reverbu až v okamžiku, kdy ho vypneme. Většinou totiž nechceme, aby měl reverb okázalý a dlouhý dozvuk. Ten používáme spíše v okamžiku, kdy chceme vytvořit nějakou náladu nebo konkrétní efekt.
Problém dlouhých reverbů je, že jejich doznívání překrývá nově přicházející zvuk ve stopě. Klasickým příkladem je efektování vokálu. Vokál je zpravidla hrotem každé nahrávky. Pokud necháme vokál bez dozvuku, bude působit od nahrávky odtrženě. Bude velmi direktní, ale kromě nějakého metalového masomlejnku bude takový vokál znít v nahrávce neukotveně. Pokud ho ale utopíme v dozvuku à la katedrála, bude vokál nesrozumitelný. Výsledný efekt bude znít „levně“ a amatérsky.
Přemýšlejte o dozvuku jako o technice, která pomyslně „zatlačí“ daný zvuk do pozadí nahrávky. Nebo jinak řečeno, oddálí daný zvuk od posluchače dál. V mixu chceme reverbem dosadit chybějící informaci o prostoru. Ale také vytvářet kontrast. Pokud mix obalíme velkým reverbem, už nám nezbývá prostor pro to, abychom takto dozvukovali celý mix.
Lepší strategií je ve výchozím nastavení použít jeden až dva typy reverbu. Většinou jsou to reverby typu room, plate nebo chamber s kratším doznívám cca do sta milisekund. Vždy můžete přidat další reverb, pokud na něj máte v mixu místo.
Dalším způsobem, jak můžete lépe kontrolovat výstup z efektu, je zařadit za něj ekvalizér. Odstranit ze samotného dozvuku basové frekvence a někdy pro větší pocit vzdálenosti i ubrat shelf filtrem vysoké frekvence. Zvuk reverbu nebude tolik překrývat zbytek mixu.
Jiný způsob je použít místo reverbu krátký delay. Ten nemá takovou hustotu dozvuku a dokáže také dodat zvuku prostor. Ten se ale tolik nepere o místo a má svůj specifický charakter.
