Tak ten název není v tomto případě z karetní hry, ale, jak vidno, charakterizuje nesmírný vztah kytaristky (jak jinak) k nástroji. A jak to vypadá, jde asi o Gibson SG, kterému je právě olízáván krk v okolí třetího políčka. Zda ovšem zazní ten tón G na struně E, je otázka, protože „kytaristka“ se opravdu vášnivě snaží...
Gibson své modely SG začal produkovat koncem padesátých let minulého století, kdy začal upadat zájem o řadu Les Paul. Výrobce opustil myšlenku robustního těla s klenutou vrchní deskou a začal vyrábět tenčí nástroje s dvěma výřezy a jemnějším krkem. Nový tvar vylepšil přístup kytaristů k horním polohám hmatníku, ale Les Paul, jehož jméno nesly i tyto nové modely kytar, nebyl zcela spokojen s výsledkem a žádal firmu, aby celou řadu přejmenovala. Tak vznikl název SG neboli Solid Guitar. I přes ostatní masivní modely Gibsonu (Flying V, Explorer) se právě esgéčko stalo úspěšnou kytarou a troufám si říci, že důstojně doplnilo počet historicky významných a standardně-klasických masivních elektrických kytar na čtveřici, na Classic Big Four kytarového světa, tedy Gibson Les Paul, Gibson SG, Fender Telecaster, Fender Stratocaster. A to ještě nemluvě o dvoukrkém modelu EDS-1275, kde výrobce využil tuto myšlenku dokonale. Eric Clapton (u Cream), Duane Allman (Allman Brothers Band), Pete Townshend (Who), Robbie Krieger (Doors) a samozřejmě a zejména Angus Young (AC/DC) a Tony Iommi (Black Sabbath) - to jsou jen některá jména, která vystihují význam modelu SG. Vraťme se ovšem k naší dvojici.
Toto sepětí dvou krásných částí obrázku působí velmi přirozeně. Není tu póza, nevidíme zbývající části těl ani u jedné z nich, a přesto je tady vztah. Otázkou zůstává tak trochu hygiena, protože právě tato část kytary patří mezi nejvíce exponované, co se aspoň týče kontaktu rukou s nástrojem. Ale kdo by se o toto při této kompozici staral, nemám pravdu?
