6/2018

Editorial

  • Na stránkách tohoto čísla můžete nahlédnout do dvou světů. Jeden je klasický a druhý s lehkou nadsázkou z kosmického věku. Stejně jako proti sobě mnohdy stávají analogové a digitální efekty či nahrávací technologie. Stejně tak jsou proti sobě živí bubeníci a bicí automaty, koneckonců dva tábory tvoří hudebně vzdělaní a samouci. A nesmím opomenout ani Dje proti muzikantům. A dalo by se pokračovat. Tak a tady jde o stavbu kytar. Otázka nestojí, zdali z javoru, olše, ebenu, palisandru…, ale zda vůbec ze dřeva, nebo ne - netroufám si napsat z plastu či umělé hmoty, neboť tajemství složení, z čeho kytary vyrábějí v holandském Haarlemu, vědí jen sami konstruktéři fimy Aristides. Nicméně je zajímavé a stále se opakujíci klišé, které lemuje cesty pokroku: Nová věc si nezíská uznání všech najednou, ale rozdělí často svět na dva tábory, které mnohdy pak hájí své barvy i na úkor rozumné argumentace. Proč tomu tak je, nevím. A co třeba takový vinyl a CD?

    Jo, někdy se může i třetí smát, když se dva perou. Tady tím třetím jsou například internet a flashky. Ale pokud mám upřímně říci, co si o tom myslím, tak vždy ty dva tábory něco spojuje, a o hodně více, než si chtějí připustit. Oni totiž hlavně mají za cíl totéž: skvělou nahrávku, skvělý koncert či skvělou písničku. Když budete pročítat rozhovor s norským muzikantem Ihsahnem, který pro vás připravil Dan Sywala, a pak se začtete do reportáže o kytaráři Janu Michálkovi z pera Milana Kopeckého, tak zjistíte, že vlastně oběma jde o originální a nápaditý přístup, kde se vlastně vytrácí, z čeho jsou ty kytary vyrobeny či jaká hudba se na ně hraje. Oni sami na to však kladou dost velký důraz. Skoro jako by to nešlo udělat jinak, když jsou přesvědčeni, že jejich cesta je správná.

    Jediné se nedá ověřeným starým věcem upřít: Na cestě pokroku vydláždily cestu své budoucí konkurenci, která na všem jimi objeveném staví. Možná snad proto se jich nelze jen tak lehce zbavit, když se objeví něco nového. Jen je pro nás velká škoda, že dříve cesty pokroku vedly strmě nahoru a vývoj občas kráčel mílovými kroky, dnes se spíše „kotolí“ po mírné říčce s mnoha meandry. Nu což, aspoň je více času na hraní, a ne na bádání nad novinkami. Hezké léto s Muzikusem.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 24. 5. 2018

Články v tomto čísle