Milý strýčku Yllasi,
přečetl jsem si dotaz synovce Alberta, že nikde nemůže prorazit. Moc optimizmu jsi mu do žil nevlil. Mám podobný problém. Hrajeme s kapelou poměrně složité vlastní skladby s vokály. To, cos psal Albertovi, jsme tušili už předtím, a proto se orientujeme jen na zahraničí. Tady poslouchají tak buchbuch nebo Cigán, černý cigán. Ale překvapilo mne, že i v zahraničí jedou v zavedených kolejích. Na Musicxray nás odmítl „odborník“ z branže s tím, že naše vedení hlasů je špatné. Používáme disharmonii schválně, ale to by snad měl odborník poznat, ne?
Tvůj synovec Felix
Milý synovče Felixi,
server musicxray.com je skvělá příležitost pro kontakt s lidmi z oboru. Jenže musíš pečlivě číst, co vlastně hledají a proč. Poptávek je tam tolik, že je celkem dost velká pravděpodobnost, že tam můžeš uspět. Jenže zas platí zavedená klišé. Kdo není na Spotify, YouTube a iTunes, prostě
neexistuje. Takže k tomu musicxray je potřeba dodat tyhle servery a tam zas zapadnete mezi milion jiných interpretů, kteří třeba nejsou tak dobří jako vy, ale zato už je někdo zná. Je to dost problém. Kdybych znal recept na úspěch kapel, asi bych byl nejbohatší člověk v téhle Bohem zapomenuté kotlině. Ale tam tvůj dotaz nesměřoval. Směřoval k disharmonii a vedení hlasů. Opět se musím vrátit k tomu, co se dobře prodává, a zas budu pesimista. Jestli tě překvapuje, že se lépe prodávají odrhovačky, co jsou od začátku do konce stejné a moc vokálů tam neuvidíš, nebo že jsou lépe placení DJs než kapely, které hrají, je prostě fakt. Lidi taky raději zaplatí sportovní hvězdy, co vyhrají nějaký závod, ale naprosto ignorují, že sportovní náčiní musel někdo setsakra dobře vymyslet, aby na něm ten borec vůbec byl schopen vyhrát. A je fuk, jestli je to hokejka z uhlíkových vláken nebo lyže s nanotechnologií na skluznici. Smetanu sklidí ten borec, co vyhraje, i kdyby byl úplně tupý, a ne ten mozek za ním. Stejně tak je to s hudbou. Neslyšel jsem vás a třeba by se mi taky zatínala chodidla v pěst, ale budu předpokládat, že vaše hudba je dobrá (to je v muzikantské hantýrce něco jako v právu presumpce neviny :-)) a s harmonickými chody jste si vyhráli. Pamatuji se, že když jsem před milionem let dělal kapelnické zkoušky, museli jsme se našprtat harmonii (a lidi z konzervatoří to mají jako stálý předmět!) a co všechno se nesmí a co všechno se musí. A pak totéž u kontrapunktu. Nakonec jsem zjistil, že bych nemohl vlastně nic. A tak jsem si vzpomněl na svého oblíbeného Ravela. Jeho Bolero vypískali a kritika byl nesmlouvavá. Strašné, postavit jen na opakování jednoho motivu celou skladbu! Jak odporná jsou disharmonická vedení hlasů u Janáčka a neexistence taktů u Bohuslava Martinů. A světe div se, on je Janáček jedním z nejuznávanějších autorů a Martinů se hraje po celém světě. Ale zas takový Van Gogh zemřel v bídě. Takže milý synovče Felixi, buď rád, že vám někdo aspoň napsal svůj názor, to znamená, že jste ho donutili, aby si vaši věc poslechl. A neuhněte ani o píď, pokud to tak cítíte. U hudby, stejně jako u výtvarného umění, nejde pověsit visačku s vysvětlením, jak to umělec myslel. Jasně, že si každý umělec přeje, aby ho publikum pochopilo, jenže někdy je tak daleko před publikem, že ho pochopí až ti, co přijdou v dalších generacích. Doufám, že to není váš případ, a moje rada zní: Je super, že jste dostali odezvu. Měla by vás nakopnout a snažte se dál. Svět je veliký a určitě se najde někdo, kdo to pochopí. Možná to jen bude trvat. Tedy pokud už nejsme ve vývoje blbosti lidstva na sestupné straně. Pak je s námi se všemi amen. Větším a větším hlupákům totiž nevysvětlíš nic složitějšího, protože nemají základy, na kterých pochopit (třeba trojčlenku) a to se nevyhne ani umění. Proto tu třeba není žádný Bach ani Ravel a sofistikovaná hudba má problém se prosadit. Ale třeba to tak není.
Tvůj strýček Yllas
