Tomu říkám kompozice! Všechno je napnuté, vše je laděno do hnědé barvy, dal by se tomu dát i název brown sugar, kdyby nebylo toto sousloví spjato s něčím jiným. Kytara je pevně držena všude pevnou kytaristkou (třeba je to kytaristka, co?), takže má kolem sebe pevnou základnu. I ten kufr je pevný, skořepinový.
No jo, vlastně - dlouho jsme zde neměli nízkolubové kytary. A právě zde skromná a jistě nesmělá blondýna drží Epiphone s hrazdovým struníkem. Vzhledem k tomu, že na pickguardu není emblém firmy, což je na současných modelech vždy, bude se jednat o nějaký dřívější ročník. Nebo je tam pickguard jiný. Koneckonců, i jiný snímač u krku je známkou pozdějších úprav. A i podle hlavy se pravděpodobně jedná o řadu Casino, která si našla cestu ke kytaristům už roku 1961. Od té doby na ni a na její modifikace hrála pěkná řádka jmen. Můžeme zde uvést třeba Johna Lennona a George Harrisona, Keitha Richardse či Davea Daviese (Kinks), z další generace pak Petera Greena, Edgeho či z novějších Noela Gallaghera (Oasis).
Tyto nástroje postrádaly center blok, neboli částečně vyplněný korpus ve svém středu, který by jednak omezoval zpětnou vazbu a jednak by umožnil i jiné uchycení strun, bez hrazdy. Existují samozřejmě modely, které hrazdový struník mají i přesto, že center blok mají, a to z důvodů zvuku při jiném natažení a uchycení strun. A zde na tom obrázku nám o zvuk jde nejvíc, že?
Hnědé tělo kytary, hnědý palisandr hmatníku, hnědé, opálené tělo kytaristky (no dobře, modelky), hnědé křeslo, hnědé polstrování kufru, černý obal, černé kalhotky, černý řemen, černé korále, černě namalované nehty na rukou i nohou, barevně ladící tetování na ruce i noze - a blond vlasy. A to dlouhé blond vlasy a dlouhé nohy. No to by chtělo honem nějaký akord!
