Irská postrocková ikona God Is an Astronaut je zpět s devátým albem Epitaph, nečekejte ale žádné veselé oslavy. Tato deska totiž vznikla jako vzpomínka na tragicky zesnulého sedmiletého bratrance Torstena a Nielse Kinsellových. Zde je tak přímá odpověď na otázku ohledně inspirace, kterou kapela dlouhodobě dostává.
Není divu, že atmosféra je upřímná, skoro až apokalyptická. Na druhou stranu, v životě hudebníka hrají významnou roli i další alba. Přijměte tak pozvání do světa kytaristy a klávesisty Torstena Kinselly, který kromě svých nejoblíbenějších desek představí i svou sbírku nástrojů a zákulisí vzniku nové desky.
Jaké album sis koupil za své peníze jako vůbec první?
Myslím, že to byla Metallica ... And Justice for All.
Přibliž, prosím, našim čtenářům svou sestavu vybavení, kterou používáš naživo.
Základ tvoří Axe FX XL a dva pedály Mission Expression. Axe FX je všestranná hračka a umí hlavně velice dobře produkovat zvuk, který se nám podařilo vytvořit na naší nové desce. Moje hlavní kytary naživo jsou Gretsch Custom Penguin a National Glenwood 1962, což je kytara, kterou původně vlastnil John Entwistle z The Who. Obě tyto kytary jsem sehnal v hudebním obchodě Jimmyho Scanlona v Dublinu. Obě jsou úžasné. Stejně tak nedám dopustit na pedály Earthquaker Rainbow a Red Panda Particle. Tyto dva nelze totiž nijak napodobit pomocí Axe FX. V závislosti na setlistu občas také použiju Lightfoot lab Goatkeeper, což je také velice užitečný pedál.
Mohl bys zmínit nějaké výzvy v rámci vybavení, které tě v poslední době potkaly, a hlavně jak ses z nich poučil?
V prvé řadě musíme být velmi opatrní, kolik toho bereme na turné, hlavně když letíme. Možnosti jsou skutečně omezené, a proto je Axe FX doslova požehnání. Dále si pak můžu vzít mnohdy jen jedinou kytaru, a to je pak se vším tím laděním značná výzva.
Jak to probíhalo při psaní nového alba Epitaph? Jsem rád, že jste fanouškům dodali ucelené dílo, které je vhodné jak pro soustředěný poslech, tak i jako příjemný podkres, protože se žádná ze skladeb nesnaží vyčnívat.
Nové skladby je opravdu potřeba poslouchat dohromady. Celou desku jsme totiž pojali jako vzpomínku na našeho sedmiletého synovce, který tragicky zemřel. Toto album jsme věnovali jemu a je to určitá forma rozloučení, či dokonce pokus o vyrovnání se s jeho ztrátou. Drtivou většinu jsme totiž napsali poměrně krátce po této události.
Jakou atmosféru jste se snažili vytvořit? Sleduji vás už řadu let a tohle je bezpochyby vaše nejtemnější a nejtvrdší album.
Bezpochyby se jedná o naši nejupřímnější desku, jakou jsme kdy napsali. Hudba posluchače provádí všemi fázemi našeho traumatu. Například skladba Oisín byla napsána den potom, co jsme se tu hroznou zprávu dozvěděli. Sedl jsem si k pianu s obrovskou dávkou emocí. Když se pak začaly vynořovat první melodie, připadal jsem si, jako bych tu skladbu napsal už mnohem dříve a pouze se snažil si vzpomenout, jak ji dát znova dohromady. Chtěli jsme skladby, které by vystihly jeho nevinnost a krásu. Nechtěli jsme totiž vyjádřit nechutnost celé té tragédie. Mělo to být něco, co by bylo odpovídající poctou šťastnému klukovi, který dokázal přinést tolik radosti do života ostatních lidí. Titulní skladba Epitaph obsahovala hned několik fází této tragédie, které jsme se snažili vyjádřit. Od skličující temnoty přes všudypřítomný tlak až po horor v reálném životě. Závěr skladby obsahuje zármutek a neschopnost se s tím vyrovnat, protože nám ho všem dokázala připomenout sebemenší drobnost.
Přijměte mou upřímnou soustrast. Pomohla vám hudba proces vyrovnání se s touto ztrátou alespoň nastartovat?
Tohle album je dobrým příkladem toho, proč vůbec skládáme hudbu. Psaní je vlastně terapeutický proces. Je to náš způsob vyjadřování a vyrovnávání se s životními nástrahami. Hudba je tady, když nemůžeme najít ta správná slova.
Whipping Boy - Heartworm (1995)
Když tohle album v roce 1995 vyšlo, naplno dokázalo, že irská hudba je naživu a že se jí moc dobře daří.
Rollerskate Skinny - Horsedrawn Wishes (1996)
Další velmi inovativní formace z Irska. Když jsem poprvé slyšel jejich singl Speed to my Side, spadla mi čelist. Moc mě potěšilo, že se nesnažili zavděčit většině, ale zaměřili se spíš na vzdělané posluchače.
My Bloody Valentine - Loveless (1991)
Tak úžasné album, že vlastně ani nevím, jestli jsem schopen něco kloudného dodat. Mnohými je totiž považováno za naprostou klasiku. Pokud to někdo z vás neslyšel, napravte to, ideálně dnes!
Nine Inch Nails - The Downward Spiral (1994)
Trent Reznor je jeden z největších inovátorů naší doby a toto album je toho důkazem. Nesmírně inspirativní záležitost.
Metallica - Master of Puppets (1986)
Když jsme tohle album slyšeli s klukama úplně poprvé, byli jsme ještě hodně mladí. Nicméně je to jeden z těch klíčových životních momentů, který tě vyhecuje stát se členem kapely.
The Cure - Disintegration (1989)
Jedno z mnoha dobrých alb od The Cure. Tento kousek posunul kompletní scénu o úroveň výš. Nádherné temné melodie...
Massive Attack - Mezzanine (1998)
Tuto desku opravdu miluju! Temný nádech a dech beroucí skladatelský cit. Věčná klasika ve všech ohledech.
Radiohead - In Rainbows (2007)
Tímto albem se mi otevřely brány do světa Radiohead. Nesmírně obdivuji jejich styl psaní. Stejně tak celková nálada je velkolepá.
AC/DC - Back in Black (1980)
Když jsem byl malý kluk, můj otec si neustále pouštěl AC/DC. Dodnes si moc dobře pamatuju, když jsem poprvé zaslechl Hells Bells. Výborná skladba, úžasná energie a kytarový tón, který mi dodnes určuje laťku.
Nirvana - Nevermind (1991)
Toto byla deska, která totálně překopala celý hudební svět a znovu vyslala rockovou hudbu tím správným směrem. Jednoznačně jedno z nejdůležitějších alb historie.
