Na úvod z mojí strany trochu omluva za dezinformaci - minule jsme si téma Floyd Rose ukončili (sice jsem pořád pod kůží cítil, že tam není všechno, co bych úplně chtěl), pak jsem ale přece jen našel v počátači jeden domněle ztracený dokument s poznámkami, které jsem si před časem postupně zapsal. Dnes to tedy bude již opravdový závěr, ale ještě před tím si povíme něco o nějakých těch obecnějších zásadách či „vychytávkách“ při používání Floyd Rose.
Mějme na paměti, že základna tremola by měla být vždy rovnoběžná s horní deskou kytary (výjimkou snad může být jen případ, kdy chceme s tremolem pohybovat i nahoru, ale není pod ním pro tento pohyb místo, tak jej musíme nechat nakloněno mírně dolů - např. některé modely Stratů s Floydem i vintage tremolem). Pokud se nám tremolo (hlavně u systému floating varianty) vlivem např. změny tloušťky strun nakloní na některou stranu (nahoru nebo dolů), je třeba jeho polohu zpět dorovnat změnou tahu pružin (vruty jejich závěsu) - přitažením či povolením v kombinaci s doladěním strun. Při povoleném zámku na krku bychom měli nastavit správné ladění a současně nastavení tremola rovnoběžně s horní deskou, přičemž dolaďovací šrouby na tremolu by měly být „nakrouceny“ do pomyslného středu jejich chodu - pro možnost dle potřeby nadlaďovat i podlaďovat. Dříve popsaným potaháním strun jejich ladění ustálíme, není na škodu je i krátce „zahrát“, a teprve potom uzamkneme zámek na krku.
Jedna z vychytávek, o které se zmíníme a kterou, jak jsem postupně zjistil, ne každý zná, se týká postupu při ladění opět systému full floating. Od spousty kytaristů jsem někdy slyšel: „To je hrůza, jak to trvá - naladit ten Floyd.“ Ladění může někdy být u „plovoucí“ varianty skutečně běh na delší trať, pokud např. potřebujeme celý potah trochu více podladit (např. nižší teplotou se nadladil - kovy se teplem, jak známo, roztahují - či naopak s vyšší teplotou se podladil). Začneme tedy podlaďovat první strunu, jenže tremolo full floating zareaguje a dorovnává změnu tahu strun (povolení struny = zmenšení jejich tahu = pružiny je „přetahují“ a naklánějí tremolo směrem a laděním nahoru). Tedy když postupně každou strunu podladíme na přesnou hodnotu, jakmile se znovu vrátíme k té, kterou jsme začali, bude opět ještě nad tónem. Tento koloběh se může i několikrát opakovat, než se nám postupným zmenšováním rozdílů podaří struny ustálit na přesné hodnotě ladění. Proto pokud vidíme, že je celkový posun od normálu větší, můžeme hned u první struny (a následně u dalších) ladicí úkon záměrně přehnat - čili posunout ji v tomto případě ne přesně, ale částečně pod tón, čímž ve výsledku snížíme počet těchto ladicích cyklů. Pochopitelně to platí i obráceně, tedy budeme-li potřebovat nadladit. Samo sebou se rozumí, že dodržujeme veškeré zásady shrnuté v předminulém dílu.
Příště tedy již opravdu jiný typ kobylky.
