JHS Pedals Twin Twelve V2 - druhá verze kytarového efektu

Já vím... Nad efekty JHS jsem se v historii Muzikusu rozplýval na jeho stránkách už několikrát. Věřte, že se vždy snažím být v testování objektivní, ale výrobky Joshe Scotta mě pokaždé a znovu prostě dostaly. Slibuju, že během psaní si sem a tam střelím facku, abych se vzpamatoval. Upřímně ale... Jsem fakt rád, že test Twin Twelva poslali z redakce právě mně...

Ve Spojených státech v šedesátých letech, a to konkrétně v letech 1963-1967, jste v katalogu Sears mezi oblečením a domácími potřebami mohli najít nabídku nástrojové aparatury společnosti Silvertone, a to jejich model 1484 Twin Twelve. Jednalo se o dnes těžko představitelný - studentský - model, šedesátiwatový zesilovač s boxem se dvěma dvanáctkami, osazeným elektronkami 6L6, tremolem a reverbem. I Zvukově trochu připomínal Fenderův Bassman. Pro snadnější transport jste na konci produkce zesilovač mohli uložit ve spodní části boxu. Největšími osobnostmi, které Twin Twelve proslavili, byl Jack White a Jeff Beck. A labužníkům nabízí Scott charakter Silvertonu v jednom kompaktním vyladěném pedálu, který můžeme šoupnout, a o tom si ještě povíme, na čestné místo do svého pedalboardu.

Šasi je klasické JHS, vstup zprava, výstup nalevo, efekt můžeme nastavit ovládacími prvky Volume a Drive, korekce potenciometry Bass a Treble. Efekt nabízí dva mody zvuku: Clean a Dirt, které mezi sebou přepneme páčkovým přepínačem, nebo dokonce externím switchem, pro jehož připojení můžeme využít třetí ještě nejmenovaný vstup na pravé straně pedálu. A to je rozdíl mezi dnes testovanou druhou verzí a první, která dva mody ještě neměla. LED dioda na pravé straně switche funguje rázem nejen jako signalizace stavu zapnutí, ale dává nám červenou a modrou barvou najevo, který mod jsme switchem zvolili. Vypíchl bych veledůležitou informaci, kterou je, že 9 V, kterými je pedál napájen, si interně převádí na 18 V, a to se jasně v superlativech odráží na headroomu, barvě a konkrétnosti.

Metaloví hudebníci můžou jít s klidným svědomím trénovat growling, protože zvukově se pohybujeme od jemného a opravdu barevného clean boostu někam po krásný teplý overdrive, trošku chlupatější a v pravém slova smyslu vintage. Ocenil bych jeho univerzálnost - i jen dvěma tónovými korekcemi nastavíme tlumený jazzový zvuk i Keefův barevný overdrive. Těžko někdo z nás může charakter zvuku porovnat se zvukem původního Silverstonu... Každopádně já nevím o pedálu s podobným zvukovým charakterem. Obzvlášť ve zkreslenějším modu zvuk získává na naprosté originalitě. Právě mod zkreslený mi přijde extra zajímavý. Psát o tom, že zvuk je barevný, sytý, tlustý a jde za rukou, je v případě celého JHS hloupé nošení dříví do lesa. Funguje v každém nastavení. I v extrémně nakreslené poloze se zvuk nijak výrazně neslévá a je funkční, „vintagově“ chraplavý a dostáváme se dokonce někam k zajímavému, a to nijak papírovému, pojetí fuzzu.

V záplavě zkreslovacích krabiček se dnes lehce ztratíme. Twin Twelve ale vyčnívá i z množství butikových efektů, které holt ale všechny hrají už dobře, jsou na vrcholu toho, co opravdu kvalitního dnešní dobří výrobci nabízejí, a všechny holt stojí už nějaký peníz. Možná, že je to jen mojí omezeností a nevědomostí, ale neznám nic, co se tomuto efektu podobá. Tak či onak, jedná se o špičkovou záležitost a nám se může prostě líbit, nebo ne. Předchozí větu berte jen jako konverzační obrat, protože to bychom museli být hluší nebo úplně blbí, abychom nepoznali, že máme tu čest s něčím, co se vymyká.

Před poslední větou si nafackuju zprava a zleva a stejně... i Twin Twelve mě jen utvrdil v přesvědčení, že efekty JHS jsou špička, tečka.

Technická specifikace

Web

www.jhspedals.com/products/guitar-pedals/twintwelve/