Historie, legendy, klasika, rarity... ... první bubenické automaty

Jednadvacáté století a s ním věk počítačů je v plném proudu. Umělá inteligence je stále inteligentnější a před vzpourou robotů nás vážně varují světově proslulé vědecké kapacity, jako například nedávno zesnulý Stephen Hawking. Nad společností se vznáší obava, že pro lidi nebude práce,

Historie, legendy, klasika, rarity... - ... první bubenické automaty
Historie, legendy, klasika, rarity... - ... první bubenické automaty

protože všechnu zastanou roboti. Pro někoho utopie, pro někoho dystopie. Tyto velmi obecné jevy se projevují i v mikrokosmu muzikantů, a bubeníků zvláště. Je to strach, že naše léty vydřené schopnosti nahradí stroje, které zahrají cokoliv, co do nich autor naprogramuje, a v

 

libovolném tempu.Podobné myšlenky se objevují minimálně od vzniku elektronické hudby, ale nutno říct, že obdobný jev nastal již ve chvíli, kdy prvního bubeníka napadlo, že může hrát na malý buben a basový buben dohromady. Tento šikovný bubeník sice sebral práci svému tradičněji založenému kolegovi, se kterým se do té doby dělil o výplatu, nicméně stál u zrodu dnešní podoby soupravy a málokdo by mu asi z dnešního pohledu něco vyčítal. (Samozřejmě se nejedná o jediného bubenického myslitele, vznik soupravy byl dlouhý proces, na němž se podílely zástupy jednotlivců.) Zapojení elektronických komponentů, zvuků a smyček je prostě součástí dnešní hudby a role muzikanta jakožto skladatele a ovladatele zvuku zatím nemizí, jen se proměňuje. Někdy je samozřejmě těžké být otevřený vývoji, ale nelze jinak.

Historie, legendy, klasika, rarity... - ... první bubenické automaty
Historie, legendy, klasika, rarity... - ... první bubenické automaty

V tomto díle chci představit několik přístrojů, o jejichž existenci možná nemáte tušení a na kterých lze ukázat, že snaha nahradit bubeníka strojem je přítomna v podstatě od počátků soupravy. První automatický bubeník byl totiž vynalezen již v roce 1932 (!) a pod názvem Rhythmicon jej zveřejnil konstruktér hudebních nástrojů Lev Sergejevič Theremin, proslavený hlavně jiným nástrojem, nesoucím jeho jméno. Po tomto průkopnickém počinu, který měl ovšem rozměry skříně a nebyl zrovna uživatelsky přívětivý, bylo dlouho ticho a další pokusy přišly až v polovině 20. století. V roce 1957 uvedl na trh automatického bubeníka schopného zahrát šestnáct rytmů inženýr Harry Chamberlin s myšlenkou poskytnout rytmický podklad pro společné rodinné zpívání a podařilo se mu těchto mašinek prodat přibližně stovku. První profesionálně používaný přístroj pak vyvinula společnost Wurlitzer pod názvem Sideman. V šedesátých letech konečně došel rozšíření tranzistor jakožto základ veškeré dnešní výpočetní techniky a objevily se první prehistorické „počítačové“ bubenické mašinky, od kterých vedla klikatá, ale logická cesta k sekvencerům, samplerům a nakonec dnešním softwarovým bubeníkům.

Psáno pro časopis Muzikus