12/2007

Editorial

  • Nebyl jsem, protože jsem nemohl, a lituji toho. I když Paco de Lucia pro mne nebyl typem kytaristy - ani stylem hry a ani vizáží -, jak jsem si vždy představoval bluesového, rockového či jazzového hráče, tak dnes už vím, že bluesu, jazzu či rocku je v jeho hře více než mnohdy v muzice profláknutých hvězd toho či onoho stylu. A tak jsem tiše záviděl Luboši Malému, když jsem si pročítal, jak se pokusil zapsat svoje pocity a dojmy z koncertu v Kongresovém centru v Praze. Že se mu to asi povedlo, soudím podle toho, že jsem po přečtení záviděl dvojnásob. Mohu se jen připojit, že Solo Quiero Caminar je opravdu neskutečný mazec. Tuhle desku mám taky velmi rád, i když je vinylová a dnes již slušně praská. A musím připomenout ještě jedno černé LP, kterým je Al Di Meola, John McLaughlin, Paco de Lucia - Friday Night in San Francisco (1981), které je asi daleko známější, ale kdybyste mi dali vybrat, která deska je lepší, váhal bych, ale nakonec bych stejně dal hlas té méně známé.

    Byl jsem, protože jsem mohl, a nelituji toho. Když jsem se doslechl o triu Devil’s Slingshot, které obsazením slibovalo virtuozitu toho nejvyššího kalibru, tak nebylo moc co řešit. Navíc koncert byl blízko redakce v legendárním klubu Na Chmelnici, což jsou asi čtyři stanice tramvají číslo 1. Billy Sheehan byl na místě již ve dvě odpoledne, a tak nic nebránilo, aby si s ním mohl Martin Samiec v klidu popovídat. Zato kolega z rytmiky se dostavil poněkud později po procházce Prahou. Virgil Donati měl opravdu špatný den, protože zvuková zkouška se díky němu velmi protáhla. Až tak, že i rozhovor s Tony McAlpinem, probíhal v šatně za stálého dunění baterie bicích, což jsem tedy Tomáši Kašparovi ani Michlovi Staňkovi nezáviděl. Virgil nakonec z naší novinářské sítě vyklouzl. Nutno ale říci, že když rozjeli koncert, tak se asi Virgilova příprava vyplatila, protože jeho předstartovní nálada nebyla vůbec poznat. Jak to celé nakonec dopadlo, na to se můžete těšit v některém z dalších čísel Muzikusu.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 27. 11. 2007

Články v tomto čísle