Jak říká známé rčení, každá legrace jednou končí. Nejinak je tomu s naším seriálem, ve kterém jsme se celé dva roky přehrabovali v Yllasově sbírce zajímavostí. Dvacet čtyři měsíců otrocké práce, vyhledávání a třídění materiálů v krabicích a bednách, bez nároku na jakýkoliv motivační balíček, ba ani svačinu v podobě nezdravě přeslazené cereální tyčinky. Když nepočítám potutelný škleb šéfredaktora, jedinou odměnou, mimo těžce vybojovaného všimného, mi byl občasný pocit vítězství nad pomyslným drakem a nekonečně vynalézavými šotky Voloďou a Mejlou.
Bohužel, pocit to byl skutečně jen občasný. Ty kreatury totiž neznají bratra, ani kdyby je uplácel sebelepšími delikatesami, ba dokonce rumovými pralinkami nebo instantní česnečkou z Makra. Ani půl litru absintu, nenápadně postaveného na stůl v jisté kanceláři, pověstné značnou frekvencí výskytu těchto tvorů, nezpůsobilo změnu k lepšímu. Když k tomu připočtu Yllasovu zaneprázdněnost a vytrvalou snahu ztěžovat mi práci neustálými vytáčkami a odpověďmi v hádankách, za které by se nemusela stydět ani Sibyla, zbývá jen málo důvodů k pokračování výzkumné práce. Proto jsem se po zralé úvaze rozhodl dát si od vykopávek tzv. oraz. K Yllasově almaře, kterou jsme nakonec zamkli a odstěhovali do sklepa, se možná ještě někdy vrátím, ale teď mi může klidně vlézt na záda. To koukáte, že? Zatočil jsem s almarou jako Chuck Norris s venezuelským drogovým dealerem - a ještě mi zbylo na kafe.
Rozloučím se fotografií a schématem slíbeného bateriového radiopřijímače Tesla Minor (3001 B) z padesátých let minulého století, který si Yllas obzvláště oblíbil pro jeho takřka růžovou barvu. Předepsal mu ji kdysi psycholog, který se snažil strýci pomoci v nesnázích, do kterých se dostal mladickou nerozvážností. Půjčil si totiž nemalý peníz na kytaru Gibson Les Paul Custom a pokaždé, když se blížil termín splátky, vázal si v depresích na krk smyčku provazu, kterou nesundal, dokud splátku neuhradil. Poté, co ho na nevhodné chování začali upozorňovat i jeho spoluhráči z barové kapely, ve které si strýc vydělával na skromné živobytí, pochopil, že stavy zoufalství je nutné léčit. A tak si nechal udělat brýle s růžovými skly a domů si přinesl všechno, co se dalo sehnat v této barvě. Nejdéle mu vydržel právě Minor, který koupil za padesát korun někde ve frcu. Já jen zopakuji, že toto rádio je samozřejmě elektronkové a má síťový napáječ, který se vkládá místo baterií. Yllas měl Minor postavený na nočním stolku a nejraději poslouchal kultovní Radio Luxembourg. K příběhu nezbývá než dodat, že zmíněnou kytaru nakonec přece jen splatil - aby zjistil, že nejvíce ze všeho mu vyhovuje baskytara. Ale o tom zas až někdy příště. Možná... Co nás asi čeká, vzato podle tradičních osmiček, na konci data? Jistě budou od ledna rohlíky větší, housky buclatější, čtverečky kulatější a svoboda projevu v této zemi ještě svobodnější. Zatím vše dobré v novém a jistě i lepším roce 2008 přeje autor (Yllas se zas někde ztratil, má teď nový objev - novozélandskou přítelkyni, která ho učí hrát na dudy).
