Southern rock obecně dokázal pro svou neoddiskutovatelnou muzikálnost - samozřejmě vzhledem k intencím stylu přístupu - držet vlajku hardrockových prvků hudby i v obdobích, kdy světem hýbaly zcela jiné žánry (punk, new wave, subžánry HM, grunge...) a všeobecné nazírání na kytaru nabíralo někdy až odlišné roviny pohledu (utlumení pojímání kytary jako sólového nástroje, odklon od kvality tónu k samoúčelné technice hry a rychlosti). Jedním z těch, kteří se právě o tento fakt zasloužili, byl Gary Rossington.
Z hlediska vlivu na svět kytary můžeme tuto nespornou osobnost southern rocku řadit spolu s Billym Gibbonsem a Warrenem Haynesem hned za nejznámější a nejklasičtější elitu jižanské kytary Duane Allmana a zejména Dickeyho Bettse. Doplňuje tak, spolu s Allenem Collinsem, raným Stevem Morsem s jeho Dixie Dregs, Toyem Caldvellem, Lesem Dudkem a několika málo dalšími, suitu nejznámějších kytarových osobností southern rocku. Příznačný cit pro souhru, tón a jeho úpravu (zejména bend-on), dvojhlasy a trojhlasy, improvizaci a v neposlední řadě i skladatelský potenciál, to vše činí z Rossingtona nepřehlédnutelnou individualitu, jež si rozhodně zasluhuje naší pozornosti. A to nejen jako člen legendárních Lynyrd Skynyrd, jednoho ze základních pilířů tohoto stylu, nejen jako člen Rossington Collins Band a posléze i vlastní formace, ale i jako kytarista, který dodnes, spolu s Bettsem, Haynessem a Gibbonsem, oslovuje i tu nejsoučasnější kytarovou generaci.
Gary Rossington se narodil 4. prosince 1951 v Jacksonville na Floridě. V deseti letech mu otec náhle zemřel. Tato tragédie pak zapříčinila jeho hluboký a oddaný vztah k matce, Berniece Rossington, a to do té míry, že po ní pojmenoval svou první pořádnou, jak říkal, kytaru Gibsona Les Paul v úpravě sunburst. Jméno Berniece tedy nesou až dodnes všechny jeho les pauly včetně reissue modelů. Ovšem do názvu signature modelu, kterým roku 2004 firma Gibson rozšířila svou sérii signovaných kytar, se toto jméno už nedostalo (na rozdíl od Lucille, pravděpodobně nejznámějšího dívčího jména použitého pro název signature nástroje B. B. Kinga, či Lucy, kytary Alberta Kinga).
Co také může dokázat jeden hod míčem
V létě roku 1964 Garyho kamarád Bob Burns dostal bicí soupravu. Oba tím byli tak nadšeni, že se rozhodli být slavnými rockandrollovými bubeníky. Poté co si po prvotní euforii uvědomili, že by kapelu mohli také tvořit i jiní muzikanti, ne jen dva bubeníci, rozhodl se Rossington věnovat kytaře. Aby si ji mohl koupit, začal sbírat láhve od koly, kov a papír, aby něco našetřil: "Koupil jsem si z toho Silvertone. V balíku přišla jak kytara, tak i kombo. Vzpomínám si, že jsem za to celé zaplatil asi 60 dolarů."
Baskytary se chopil další kamarád, Larry Junstrom, takže vzniklé trio, nyní již pod názvem You, Me and Him, mohlo začít pilně zkoušet. Místo jedné zkoušky se ale všichni vydali na baseballový zápas, kde si všimli jednoho mladíka. Tedy všimli - jinak to ani nešlo - protože tento mladík, tehdy člen baseballového týmu The Green Pigs, hodil míč tak nešťastně, že udeřil Burnse do hlavy. A to tak, že ten na chvíli omdlel. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo, onen horlivý sportovec jménem Ronnie Van Zant se ukázal jako ctižádostivý zpěvák, takže kapela už měla čtyři členy. A protože nechtěli mít obsazení jako ostatní, trio či kvartet, rozhodli se svoje řady ještě více rozšířit, a to o dalšího kytaristu. Stal se jím Allen Collins, mimo jiné také i proto, že vlastnil kombo Fender Super Reverb, kde se do dvou vstupů zapojovali oba kytaristé a do dalšího i zpěvák...
Na scénu vstupuje tělocvikář
Gary se začal více věnovat kytaře a k tomuto zájmu proniknout hlouběji do tajů nástroje mu pomohla nepřímo jeho sestra Carol. Ta začala chodit s Lloydem Phillipsem, místní kytarovou hvězdou, který se občas uvolil při svých návštěvách ukázat mladšímu bráchovi své vyvolené pár fíglů. A stačilo málo a lavina byla spuštěna...
Skupina začala zkoušet a poté i vystupovat pod nejrůznějšími názvy. My Backyard byl jeden z prvních, následoval The Noble Five, s nímž realizovali své první veřejné vystoupení. Honorář činil deset dolarů. V rychlém sledu následovala další jména, jako Conqueror Worm, Wildcats či One Percent. Důležité ale bylo, že se sestava začala sehrávat, a také i to, že si nechávali narůst dlouhé vlasy. Proč se o tom zmiňujeme? Protože v té době byli ještě všichni na střední škole a delší vlas nebyl obecně tolerován. Většina vyučujících ale nad tím mávla rukou, jen jeden z nich, učitel tělesné výchovy, je začal deptat. Stal se tak vyhlášeným odpůrcem "mániček" a ztrpčoval život členům Rossingtonovy kapely až do té míry, že se roku 1970 na jednom vystoupení uvedli pod jeho jménem. Stačí pak už jen dodat, že onen tělocvikář se jmenoval Leonard Skinner.
Vzory a... bottleneck
Právě v této době, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, se Rossington zaposlouchal do Jeffa Becka, Keitha Richardse, The Beatles, Kinks a Erika Claptona: "Clapton je podle mě největší bluesový a rockový kytarista všech dob. Nebo Hendrix, to byl nějakej originál! A takoví Keith Richards, Neil Young a další - ty jejich riffy, nápady, to bylo něco svěžího, nového, neředěného..." K těmto vzorům pak můžeme přidat i další kytaristy, které velmi rád poslouchal, jako třeba Paula Kossoffa (Free) či Micka Ralphse (Mott the Hoople, Bad Company). Ovšem jedním z nejzásadnějších vzorů byl Duane Allman. Stejně jako on zkoušel hrát s bottleneckem navlečeným na prsteníčku, ale stále mu dělal problémy úhel vůči hmatníku a tlumení těch strun, které znít zrovna neměly. Zkoušel i malíček, ale nakonec si zvykl na bottleneck, navlečený na prostředníčku, což má své nepopíratelné výhody zejména u kytaristů se zkreslenějším tónem.
Lynyrd Skynyrd
To už se psal rok 1970, střední škola s protivným Skinnerem byla už minulostí a skupina měla na kontě své první nahrávky, Need all my Friends, Michelle a Spoonful. I název skupiny prošel vývojem, jméno tělocvikáře bylo upraveno do tvaru Lynyrd Skynyrd. Došlo i k dalšímu rozšíření sestavy, tentokrát o klávesáka Billyho Powella, který u nich dosud působil jako řidič. Roku 1971, po tahanicích s regionálním labelem Shade Tree, natáčeli ve studiích Quinvy v Muscle Shoals demo verze skladeb z připravovaného debutového alba. Než ovšem deska vyšla, v kapele došlo k prvním z mnoha, v budoucnu velmi častým, personálním změnám. Odešel Burns a na krátkou dobu ho nahradil Rickey Medlocke. Ano, není to chyba, budoucí legendární kytarista a zpěvák Blackfoot, jedné z nejvýraznějších kapel jižanského rocku, působil na začátku sedmdesátých let asi rok a půl v Lynyrd Skynyrd jako bubeník! Mimochodem, jako již uznávaná kytarová osobnost se roku 1996 do tohoto svého původního působiště vrátil a je zde dodnes... Ovšem tehdy, ještě před vydáním debutového alba na podzim 1972, skupinu opustil. Na jeho místo se vrátil Bob Burns. Došlo ještě i ke změně i na basovém postu, kde Larryho Junstroma nahradil Leon Wilkeson.
Kytarová armáda
Albový debut, Pronounced Leh-Nerd Skin-Nerd, se uvedl velice dobře a dosáhl na zlatou desku. V listopadu 1973 se neztratili ani jako předskokani The Who na jejich turné Quadrophenia, a když si jich posléze v atlantském klubu Funochios všiml Al Kooper a přetáhl je ke své značce Sounds of the South, bylo rozhodnuto. Tehdy už byli v kapele kytaristé tři - po opětném příchodu a odchodu Rickeyho Medlocka k nim přišel Ed King, který se z baskytary, na kterou zaskakoval v období krátké Wilkesonovy nepřítomnosti, brzy přeorientoval na kytaru. Vznikla tak sestava, pro niž se vžil název "kytarová armáda": "Vlastně jenom jedna kapela, kterou jsme měli rádi, měla také tři kytaristy - Buffalo Springfield. Jenže tam všichni hráli současně. U nás to bylo od samého začátku jinak. Spíše jsme se doplňovali, jak stylem, tak i způsobem hry. Například ve Sweet Home Alabama by jednotlivé party, zahrané samostatně, nezněly nejlíp. Ale dohromady mají tu sílu, kterou jsme chtěli. Jeden vybrnkává, druhý tam sází kila, třetí to zahušťuje - to je přesně ono."
Šroubovák a drát pod struny
Ani druhé album Second Helping si nevedlo špatně, ba naopak. Uvedlo hit Sweet Home Alabama, který se stal natolik profláklou skladbou, že dodnes patří s dalšími skladbami, jako kupříkladu Jessica (od Allman Brothers Band), k tomu nejzákladnějšímu a nejtypičtějšímu zlatému fondu jižanského rocku. Třetí, velmi vyzrálá deska, Nuthin` Fancy se též stala zlatou a - podobně jako předchozí album - také přinesla proslulou skladbu, Saturday Night Special. Ještě větším hitem se ale stal singl se skladbou Freebird: "Vždycky, když jsem hrál slide, tak mi bottleneck práskal do pražců, protože jsem měl struny příliš nízko. A tak jsem jednou, narychlo, vzal šroubovák a vsunul ho pod struny napříč celým hmatníkem u ořechu sedlového pražce. Tím jsem si okamžitě zvýšil struny jako u steelky a problém byl vyřešen. Navíc jsem si ještě h-strunu podladil směrem dolů, do "g", takže na kytaře jsem měl hned dvě g-struny. Vytvořilo mi to nádherně bohatý, široký zvuk. V současné době používám struny Dean Markley se dvěma strunami o síle .017 pro "géčko" i podladěné "háčko". Už tam ale nestrkám šroubovák, ale používám kus silnýho drátu. To je ten celý trik. A když se pak na konci skladby jamuje, jednoduše ten drát vytáhnu... Jasně, že bych už nemusel dneska tohle dělat, ale jsem tak navyklej a taky - je v tom kus vzpomínek a sentimentu. Nikdy jsem nehrál tuhle píseň na pódiu, aniž by mi tam chyběl ten drát... To je stejný, jako třeba u Jimiho Hendrixe v All along the Watchtower. To sólo tam nahrál se zapalovačem Zippo. Mohl taky použít kovový nebo skleněný bottleneck nebo láhev nebo něco, ale ten správnej zvuk to holt mělo jen se zapalovačem Zippo..."
Nedostatek paliva...
Po trojici úspěšných desek v kapele došlo na osobní třenice, které vyústily odchodem Burnse a Eda Kinga. Za bicí usedl Artimus Pyle a součástí kapely se také stalo trio zpěvaček, Leslie Hawkins, Jojo Billingsley a Cassie Gaines. V tomto obsazení koncertují i jako předskokani legendárních Golden Earring. Počet kytaristů na tři pak doplňuje další opora, Steve Gaines. Rossington si tehdy sice při autonehodě zranil ruku (nezvládl řízení v opilosti), ale rychle se uzdravil a následující LP Gimme back my Bullets dosáhlo do Top 20 a stalo se již čtvrtou zlatou deskou skupiny. Koncertní dvojalbum One more from the Road pak sklidilo takový ohlas, že se svým více než miliónovým prodejem stalo nejúspěšnějším titulem v historii Lynyrd Skynyrd. Dosáhlo tedy na platinu a jejich tehdejší věhlas (v letech 1976 a 1977) jim pomohl prorazit i na evropských trzích. Zahráli si dokonce v Knebworthu s Rolling Stones, kterým pak na jejich turné dělali předskokany... Druhá trojice úspěšných desek byla dovršena Street Survivors, dalším platinovým albem, jenže... Potom přišlo osudné datum 20. října 1977.
V ten den kapela letěla na vystoupení pronajatým letadlem, kterému došlo palivo a zřítilo se do močálů u Gilsburgu v Mississippi. Ronnie Van Zant, Steve Gaines, Cassie Gainess a road manažer Dean Kilpatrick tuto nehodu nepřežili. Ostatní členové, Rossington, Collins, Powell, Wilkeson a Leslie Hawkins, byli velmi vážně zraněni, ale naštěstí se uzdravili. Společnost MCA se tehdy zachovala pietně, stáhla původní obal desky, kde všichni stojí uprostřed plamenů a nahradila ho jiným.
Rossington - Collins
I když singly z alba slaví úspěch a dvě kompilace se také stávají platinovými, přeživší členové se rozhodují oficiálně ukončit existenci Lynyrd Skynyrd. S výjimkou Artima Pylea se pak dohodnou na založení další skupiny, kterou nazvou Rossington - Collins Band. Frontmanem se proti všemu očekávání stává zpěvačka Dale Krantz, předtím působící jako doprovodná vokalistka u 38 Special: "Nechtěli jsme být stále přirovnáváni k Lynyrd Skynyrd. Jenže jakého zpěváka angažovat? Zkoušeli jsme Paula Rodgerse, mluvili jsme s Gregem Allmanem, ale nakonec jsme se rozhodli pro Dale. A udělali jsme dobře, protože byla skvělá!"
Hned první desky Anytime, Anyplace, Anywhere se prodalo přes milión a skupina vyprodávala stadióny. Ani následující LP This is the Way si nevede špatně. Jenže Collinsovi umírá jeho manželka, což ho vžene do tenat alkoholu, kvůli zlomené Garyho noze se odkládá důležité turné, a nadto v sobě našli zalíbení Rossington a Krantz. Odcházejí spolu z kapely a torzo pokračuje pod názvem Allen Collins Band. Ne ovšem dlouho. Roku 1986 Collins těžce havaroval, zabil svou spolujezdkyni a sám na následky nehody ochrnul.
Rossington spolu s manželkou sestavili kapelu Rossington Band, která téhož roku vydala Returned to the Scene of the Crime, dobrou desku, ale... Fanoušci stále silněji volali po reunionu Lynyrd Skynyrd. Rossington se do tohoto nelehkého úkolu pustil nejdříve dost neochotně, ale nakonec došlo na podzim roku 1987 na sérii koncertů Charlie Daniels Band k znovuzrození této jižanské legendy, a to ve složení: Rossington, Powell, Pyle, Wilkeson, King, Johnny Van Zant (voc), Randall Hall, Dale Krantz a Carol Bristow. Ohlas byl tak bouřlivý, že se kapela rozhodla pokračovat dál.
A znovu na cestě
Nové studiové LP Lynyrd Skynyrd 1991 přineslo řadu silných skladeb (Pure and Simple nebo Southern Woman), ale brzy nato kapelu opustil Pyle. Místo něj nastoupil Kurt Custer a skupina roku 1994 vyprodukovala akustické, velmi příjemné album Engandered Species. Po odchodu Eda Kinga se nakonec kapela stabilizuje nástupem Rickeyho Medlockea (z rozpadlých Blackfoot) a Hughieho Thomassona (z Outlaws). Trio tím získalo na ohnivosti, což bylo (a je) znát na řadě dalších desek, počínaje Twenty, Then and Now a dalšími a konče třeba jejich prezentací jak na velmi úspěšných samostatných turné, tak i společných koncertech se ZZ Top, Deep Purple, Tedem Nugentem, Allman Brothers Band...
Zjištění agentury RIAA o celkovém objemu prodeje desek (23 miliónů nosičů) a uvedení do Síně slávy (roku 2006) - to jsou jen další fakta, potvrzující význam Rossingtona a jeho suity. Takže jak se to říká v té skladbě? "Jih nikdy..."
Kytary
Ke jménu Rossington vždy neodmyslitelně patřila značka Gibson. Až na velmi řídké výjimky ho tyto kytary doprovázejí prakticky po celou jeho kariéru. Letité zaujetí touto značkou dokonce přimělo firmu k produkci nejdříve omezené a poté zcela kmenové řady signature nástrojů pod názvem Gary Rossington Les Paul. Tyto modely tak významně rozšířily signature sérii les paulů, kterou tvoří kytary Zakka Wyldea, Ace Frehleyho, Jimmyho Pagea, Joea Perryho, Slashe a dalších. Navíc, význam tvorby Lynyrd Skynyrd a vliv jejích kytarových protagonistů byl zdůrazněn i tím, že vedle modelu Gary Rossington firma Gibson uvedla i limitovanou řadu signature modelů Allen Collins Explorer.
Základním Garyho nástrojem je tedy Gibson Les Paul z roku 1959. Koupil ho roku 1973 za 1800 dolarů a pokřtil po své matce. Stejně proslulým nástrojem se stalo i jeho "esgéčko", model SG/Les Paul Standard z roku 1961 s tremolem Maestro, které používal zejména pro slide hru. I tuto kytaru roku 2004 vydali v Gibsonu jako limitovanou signature sérii.
Při natáčení akustických partů používá řadu nástrojů, z nichž preferuje custom kytaru Davida Griffina, dvanáctistrunné jumbo Guild a National.
Aparáty
I když si Rossington "odskočil" i k řadě jiných značek, včetně Marshalů, typický zvuk ze sedmdesátých let dosahoval použitím stacky Peavey, hlavou Mace a bednami 4 x 120ť s reproduktory JBL a odstraněným zadním víkem: "...aby ten zvuk nebyl tak uzavřeně agresivní..."
diskografie
A) Gary Rossington + Lynyrd Skynyrd
A.1) Základní, profilová alba (včetně těch live záznamů, všeobecně počítaných mezi základní alba):
Pronounced Leh-Nerd Skin-Nerd (1973/2001, zlato, již s Edem Kingem, MCA)
Second Helping (1974/1997, zlato, MCA)
Nuthin` Fancy (1975/1999, zlato, MCA)
Gimme back my Bullets (1976/2006, zlato, druhé vydání i jako duál disk s DVD, MCA)
One more from the Road (1976/2001, 2LP, live, platina, MCA)
Street Survivors (1977/2001, platina, MCA)
Southern by the Grace of God: Lynyrd Skynyrd Tribute,
Vol. 1 (1988, live, MCA)
Lynyrd Skynyrd 1991 (1991, Atlantic)
Last Rebel (1993, Atlantic)
Engared Species (1994, Capricorn)
Southern Knights (1996, 2CD, live, SPV)
Twenty (1997, už s Hughie Thomassonem a Rickeym Medlockem, SPV)
Lyve (1998, CMC)
Edge of Forever (1999, CMC)
Christmas Time again (2000, CMC)
Then and Now (2000/2004, live i studio, ve druhém vydání i jako duál disk, CMC)
Lyve: The Vicious Cycle Tour (2003, live, DVD, Sanctuary/Castle)
Lyve from Steel Town (2007, live, i jako DVD, Sanctuary)
A.2) Výrazné kompilace:
Skynyrd`s First and... Last (1978, nevydané skladby z let 1970-1972, platina, MCA)
Gold & Platinum (1979, dvojnásobná platina, MCA)
Best of the Rest (1982, MCA)
Legend (1987, z B-stran singlů a nevydaných skladeb, MCA)
Skynyrd`s Innyrds: Their Greatest Hits (1989, MCA)
Lynyrd Skynyrd Box Set (1991, 3CD, MCA)
Essential Lynyrd Skynyrd (1998, MCA)
Solo Flytes (1999, MCA)
All Time Greatest Hits (2000, MCA)
Skynyrd Collectybles (2000, MCA)
Yesterday and Today (2001, live, BMG)
Turn it Up! (2002, Sanctuary)
Chronicles (2005, Geffen)
A.3) Videa + DVD (vybraný seznam):
Lyve from Steel Town (2007, live, Sanctuary)
Freebird: The Movie (2001, MCA)
Freebird: The Movie and Tribute Tour (2001, live, MCA)
Lyve (2003, live, Sanctuary)
A.4) Některé rarity:
First Concert at St. Louis (1973, live, MCA)
Live at Virginia (1976, MCA)
The last Show Live at Greenville (1977, live, MCA)
B) Gary Rossington + Rossington, Collins Band
(včetně kompilace):
Anytime, Anyplace, Anywhere (1980, zlato, MCA)
This is the Way (1982, MCA)
Rossington Collins Band (1995, MCA)
C) Gary Rossington sólově / Rossington Band:
Returned to the Scene of the Crime (1986, Atlantic)
Love Your Man (1988/2005, druhé vydání s bonusy, MCA)
D) Účasti na projektech, spolupráce, hostování
D.1) Výrazná hostování
s Meatem Loafem: Midnight at the Lost and Found (1983)
s Hankem Williamsem, Jr.: Wild Streak (1988)
s Outlaws: Diablo Canyon (1994)
D.2) Ostatní účasti
Například s Travisem Trittem, Deanou Carter a dalšími, celkový počet včetně albových projektů by vysoko přesáhl číslo 190.
