Už delší dobu jsme se v rámci našeho seriálu nezaobírali kytarovými aparáty, takže to dnešním dílem rychle napravíme. Samozřejmě, že i dnes budeme z hlediska jednotného přístupu postupovat podobně jako v předcházejících dílech s touto problematikou. To znamená, že si uvedeme krátkou charakteristiku firmy a její historii, seznámíme se se základními liniemi, charakteristickými sériemi a přelomovými řadami a modely, přiblížíme si i některá vybraná vlajková zařízení a nezapomeneme ani na výběrový seznam kytaristů, kteří produkty té určité firmy používali či používají. Koneckonců tím tak získáme daleko lepší a konkrétnější představu o charakteristice zvuku určitých produktových řad, než kdybychom ho slovy sáhodlouze popisovali. Lépe tak vyplyne i celková filozofie firmy.
Je zcela zřejmé, že nemůžeme každé firmě věnovat přibližně stejný rozsah článku, a to jak z důvodu její historické úlohy v rozvoji zpracování zvuku, tak i z hlediska míry zabydlení se té které značky v našich zeměpisných šířkách. Přibližný poměr je zde naznačen pořadím firem. Jako obvykle nebude chybět ani můj osobní názor, protože k leckterým modelům, a to i u těchto méně "profláklých" značek, jsem se za ta léta párkrát dostal, ať už na sessionech, festivalech, ve studiích nebo na hodinách, kdy si je moji studenti často přivezou s sebou na výuku (a kolikrát ta komba, nadšenci, vlečou přes půl republiky).
A ještě jedna poznámka. Jsem si plně vědom toho, že každý z nás má na určitou značku či model svůj osobní názor (což je jenom dobře). Takže následující řádky berme nejen jako obecné uživatelské doplnění informací a ucelení si osobního i obecného povědomí o světě hlav a komb, ale také i jako možnost porovnání jednotlivých názorů a tříbení vlastních představ.
A jaké firmy nás dnes čekají? Jsou jimi americké značky Matchless, Rocktron, Genz Benz, Bogner a THD.
Matchless
Firmu, pojmenovanou po britském výrobci motocyklů, založili v Los Angeles roku 1989 Mark Sampson a Rick Perrotta. Původní myšlenkou bylo stavět takové zesilovače a komba, jež by zněly co nejlépe a zároveň byly co nejspolehlivější. Což předpokládalo co největší zapojení ruční práce na jedné straně a na straně druhé pracovat s co nejkvalitnějším a nejtrvanlivějším materiálem. Oba nadšenci se tedy z těchto důvodů nerozpakovali použít co nejvíce součástek využívaných spíše armádou.
Přes určité prvotní úspěchy, kdy se mezi úzký okruh muzikantů dostaly některé jejich prototypy, ale narazili na otravný, přesto obvyklý a zásadní problém - finance. Ten se jim podařilo vyřešit roku 1991, kdy do týmu přibyl, jako další spoluzakladatel, Steve Goodale, který vznikající značce dodal potřebnou finanční injekci. Výsledkem byl model DC-30, třicetiwattové kombo, které firmu doslova přes noc katapultovalo mezi nejnadějnější a nejznámější výrobce. Název zvolilo zakládající trio podle proslulého legendárního komba Vox AC-30, které si zejména Sampson a Perrotta nejen oblíbili, ale v počátcích firmy se jeho filozofií a stavbou nechali značně inspirovat.
I v současnosti tvoří DC-30 výraznou součást nabídky firmy. Prezentuje se v rámci série C-30, v pre-ampu je osazeno dvěma lampami 12AX7, power-amp obsahuje 4 x EL84, rectifier je 5A4 nebo 2 x 5 V4, kombo má efektovou smyčku a switch na zeslabení výkonu z třiceti wattů na patnáct wattů.
DC-30 vyhrála všechny možné soutěže, byla poctěna řadou článků a studií (Guitar Player, Guitar World...) a nejen, že uvedla značku Matchless na kytarový trh, ale pomohla nasměrovat pozornost kytaristů i k dalším malým firmám, které se snažily ručně vyrábět lampové aparáty (například Dr. Z Amplification, Victoria Amp, pozdější Bad Cat atd.)
Matchless vypustila na trh řadu dalších sérií (Clubman, Superchief, Hurricane, Chieftain, Lightning...), které se staly mezi muzikanty obecně velmi ceněnými. Přesto se ve druhé polovině devadesátých let dostala firma kvůli vnitřním strukturálním neshodám do finančních problémů, roku 1998 byla výroba dokonce zastavena, ale roku 2000 se pod novým vedením znovu rozjela. Zároveň uvedla i nové série, například The Independence, první třicetipětiwattový model v historii firmy (tři kanály), The Avenger (spojení vintage plus nejmodernějšího zvuku), Phoenix (switch se šesti pozicemi gainu) a další, samozřejmě vedle prověřených a dále vylepšených modelů a řad.
Zakladatel Mark Sampson po problémech v devadesátých letech od Matchless odešel a začal spolupracovat se značkou Bad Cat. V současné době není ani u této firmy a staví své vlastní aparáty pod názvem Star Amplifiers.
Matchless se snaží vyhovět co nejširším požadavkům kytarové veřejnosti i v tom, že většinu svých modelů nabízí jak ve verzi hlava, tak i v kombu, a to většinou v osazení 2 x 12``, 1 x 12`` či 2 x 10``, případně 2 x 10`` + 1 x 12``.
Nepodařilo se mi zahrát ani na jednu hlavu, zato jsem si vyzkoušel některá komba. Nejvíce si vzpomínám na dvě, DC-30 (v zelené úpravě) a CH-212 (série Chieftain, s bílým panelem). DC-30 měla velmi hutný, vysoce zřetelný, ušlechtilý tón (podobnost s Voxem AC-30 není náhodná) a čtyřicetiwattová CH-212 produkovala krásný měkký tón, plný středů. Osobně mi vyhovovala víc než DC-30, lépe mi táhla za Gibsonem Les Paulem.
Rocktron
Firma je mezi kytarovou veřejností známa spíše pro pre-ampy (Prophesy II, Blue Thunder, VooDu Valve, Gainiac 2), kontroléry (MIDI Mate, All Access...) a zejména krabičkami, z nichž zcela jednoznačně vyčnívá dlouhodobý hit Hush, noise reduction. To ovšem neznamená, že řada aparátů, kde se vývojáři soustředili zejména na produkci komb, byla nějak zanedbatelná.
Firma vznikla roku 1983 z iniciativy Boba Wallera a Jima Chowninga, muzikantů, kteří se svými kapelami The Blame a The Wildwood sjezdili klubovou scénu od hollywoodské oblasti po Detroit a Toronto.
Jejich prvním a nejvýraznějším úspěchem byla řada noise gateů, šumových bran Hush. Tato krabice byla ve své době prvním výrobkem, který byl vyvinut přímo pro kytaru. A nutno říci, že se jim to opravdu povedlo, protože přes nezbytný vývoj včetně digitalizace patří tato krabička k nejlepším ve své řadě a slouží pro řadu výrobců jako standard. Osobně jsem vyzkoušel hodně "redukátorů" šumu, ale jedině Hush dokázal citlivě zpracovat poměr tónu a rušivých frekvencí, a to i při poklesu intenzity a následného dozvuku základního tónu. Seznam kytarových veličin a kapel, kde bychom našli tento noise gate, by zabral hodně stran.
Firma si tedy hned ze začátku udělala jméno a, což jí slouží ke cti, neusnula na vavřínech. I další řadu produktů vytvářela na základě toho, co si kytaristé přejí, s co největším ohledem na kvalitu vintage zvuků při spojení s nejnovějšími požadavky na technologii zpracování tónu. Díky tomu dosáhla značka na mnohá prvenství v oboru. Už v roce 1984 se na trhu objevily první kompresory, pre-ampy, enhancery, efekty a kontroléry se zabudovanými šumovými bránami, v témže roce také došlo na uvedení prvního rackového kompresoru, přepínatelného nožním pedálem. Pouze o rok později se firma pochlubila digitálními multiefekty a pre-ampy, před samým koncem osmdesátých let vyprodukovala obecně velmi oblíbený multiswitcher Bradshaw. Začátkem let devadesátých začala úžeji spolupracovat se Stevem Lukatherem a Allanem Holdsworthem na presetech pro řadu předzesilovačů, roku 1992 nastala výroba procesorů s dvacetičtyřbitovými DSP efekty. Produkty Rocktronu se staly vyhledávanými zařízeními, mnohé z nich i po stažení z výroby jsou stále žádanými výrobky na různých bazarech (kupříkladu Piranha, Chameleon, PatchMate, RepliFex atd.)
Roku 2000 se značka stala součástí koncernu GHS Corporation, proslulého zejména svými strunami. I přes tyto změny prezidentem nově vzniklé divize a zároveň jejím generálním manažerem nadále zůstává její zakladatel Bob Waller. Jim Chowning má na starosti odbyt a technickou podporu. I když tedy došlo k této změně, i když se výroba přesunula mimo území USA (a její kvalita je přísně střežena), základní filozofie firmy - slyšet na požadavky kytaristů - zůstala beze změny.
Vlajkovou lodí se poslední dobou stalo stodvacetiwattové digitální kombo řady RepliTone. Je osazené 2 x 12``, obsahuje digitální efekty DSP, třicet presetů, simulaci šestnácti aparátů, noise gate Hush a, což je podstatné, unikátní technologii DTR, Digital Tube Replication, která velmi věrně navozuje pocit lamp. Kombo jsem měl možnost si vyzkoušet a byl to zážitek.
Jeden můj žák se mi minulý rok přišel pochlubit také s osmdesátiwattovou Vendettou V80R. Kombo mělo dva kanály, distortion kanál "běžel" přes 12AX7 v pre-ampu, samozřejmě nesměl chybět vestavěný gate treshold AGX a, co bylo zajímavé, integrovaná ladička. Zvuk byl jasný, tvrdý, ideální pro ty, kteří mají ve zvyku si svůj sound nastavit a zpracovat nejdříve v nějakém efektovém řetězci či procesoru a pak ho co nejvěrněji reprodukovat. Pro srovnání mě napadla tranzistorová komba Fender či Roland JC-120.
Genz Benz
Tuto arizonskou firmu založil před dvaceti lety Jeff Genzler spolu se svou manželkou Cathy. Od počátku se jejich produkce soustředila na bedny, zejména basové. Postupem času, když se etablovali na hudebním trhu, přešli na kytarové boxy a posléze i na zesilovače a komba. Základní filozofií firmy je využít co nejvíce lampový zvuk při jejich plném "vytavení", takže ať už u duálních či standardních aparátů řad El Diablo a Black Pearl najdeme možnost úpravy zpracování výstupní síly signálu (u hlav i komb série Black Pearl se jedná i tři stupně, 30/15/8 wattů).
Značka nabízí dvě základní linie aparátů, pro elektrické a pro akustické kytary. Z elektrických jsou dvě hlavní série, El Diablo a Black Pearl. První z nich představuje dvoukanálové zesilovače s reverbem, přepínači gainu u každého kanálu, samostatnými ekvalizéry a switchem lampové charakteristiky. Zajímavá je také funkce Global Attack pro kompresi úderu trsátka a zvýraznění tónu na sóla.
Black Pearl je celolampa s velkým podílem ruční práce a konstrukcí zaměřenou na odolnost. Spolu s reproduktory Eminence AlNiCo (ať už v kombu či v bedně) výrazně zdůrazňuje charakteristiku singlů i humbuckerů.
Až na dva aparáty, určené pro akustické kytary, jsem neměl možnost pořádně si zahrát na výrobky této značky. Dostal jsem se k nim pouze na Huvelu. A tam mě tedy pořádně zaujaly, a to jak pro širokou zvukovou variabilitu, tak pro nekompromisní, tlustý tón, který neztrácel na své předem nastavené charakteristice ani při výraznější práci s knoflíkem volume (i když se to během výstavy nesmí...)
Z komb pro akustické kytary jsem měl možnost si v rámci přípravy jednoho svého akusticko-orchestrálního projektu vyzkoušet dvě, dvěstěwattové ShenPro a šedesátiwattové Shen 60. Obě nabízejí XLR výstup a řadu DSP efektů, dvoukanálový ShenPro jich má patnáct pro každý kanál. I když ShenPro nabízel větší variabilitu a lampu 12AX7 na vstupu, zvukově se mi více líbil Shen 60 s dvěma šestapůlpalcovými reproduktory. Zvuk nebyl tak tvrdý a "šel" více po mých oblíbených středních frekvencích.
Bogner
Reinhold Bogner navrhoval a stavěl aparáty ještě dlouho předtím, než v roce 1989 opustil Německo. Tehdy se přestěhoval do Los Angeles a svou šikovností a zkušenostmi si rychle získal jméno i mezi takovými osobnostmi, jako Steve Vai, Allan Holdsworth, Steve Stevens, Dan Huff a Mike Landau. Právě tito a další kytaristé ho brzy začali vyhledávat pro jeho zručnost při modifikacích jejich hlav a komb. A když se pak Bognerovi podařilo Eddiemu Van Halenovi revitalizovat neboli rozebrat a znovu zprovoznit jeho úplně první zesilovač, Marshall Plexi, značka Bogner Amplification byla na světě.
Přes poměrně nevelkou nabídku vlastní tyto aparáty velký počet muzikantů. Bogner totiž vsadil u většiny svých sérií na rychlou reakci na požadavky zákazníka. Vznikla tak řada hlav a zejména komb, která se sice odvíjí od základní nabídky firmy, ale mnohdy jde o custom modely se specifickými úpravami. Týká se to zejména nabídky lamp, včetně usměrňovačů a power breakeů, nemluvě o vnějších úpravách.
Jako základ osazení používá Bogner pro sekci power-amp u sérií Ecstasy a Shiva lampy Svetlana (pro podporu hi-gain charakteristiky), aparáty Uberschall osazuje lampami Tesla ("... pro vyrovnaný tón...").
Ani zde nemohu sloužit osobními dojmy z hlav, ale přes relativně malou obecnou povědomost o této značce jsem na jejich komba občas narazil. Před třemi lety se mi v učebně sešla hned tři. Jedno z nich bylo malé patnáctiwattové Duende, které produkovalo neuvěřitelně hebký, příjemný, vřelý zvuk, produkovaný v pre-ampu pěti (!) 12AX7 a dvěma 6 V6 v konci. Reverb a tremolo znělo také velmi vlídně. Další bylo dvoukanálové šedesátiwattové Shiva s 6L6 v power ampu a v osazení 2 x 10``. I zde byl zvuk táhlý, i při nižších hlasitostech a menším zkreslení. Třetím bylo značně již upravené kombo řady Mojo v osazení 4 x 10``. Tím, že si tam uživatel (byl z jižní Moravy) již přidal třícestný switch power break a polovina reproduktorů byla basových, mělo kombo zvláštní hutný, temný zvuk a dosti tvrdé, vrčivé zkreslení.
THD
Když se aparáty této značky masivněji objevily v devadesátých letech, zapůsobily jako zjevení. Už jenom po stránce designu, byť velmi pragmatického, byla zdůrazněna úloha jejich celolampové konstrukce. Po svém původním zaměření dodávat potřebné součástky ostatním firmám se tedy i zde firma rozhodla k vývoji vlastních aparátů, u kterých dala jednoznačně najevo širokou variabilitu vybavení dle požadavků a nároků jednotlivých kytaristů. Jedná se zejména o kombinace lamp jak v předzesilovači, tak i v power-ampu a variace osazení reproduktorů u komb (vedle běžných způsobů 1 x 12``, 2 x 12`` a 2 x 10`` i například 4 x 10`` či 1 x 12`` + 2 x 10``). Základní nabídku tvoří hlavy, které je vlastně možno při další úpravě do verzí kombo chápat jako polotovary (z hlediska designu tedy určitě). Komba totiž až donedávna tvořila druhotnou rovinu zájmu firmy. Při nárůstu zájmu o komba se vývojáři THD odhodlali k realizaci první vyloženě kombové verze, která má být uvedena na trh v říjnu tohoto roku.
Setkal jsem se prozatím jen s jedním produktem této firmy a to v jednom studiu na severu Čech. Jednalo se o BiValve, třicetiwattovou hlavu. V pre-ampu měla ECC83 a na konci byly KT66. Hlava k sobě neměla originální THD bednu, stála na letité bedně Marshall 1960B, kde byly zapojeny jen dva greenbacky. Ve výsledku jsem dlouho neslyšel tak kulatý, hladký a dlouhý tón. Když jsem pak bednu otočil ke zdi a dal jsem všechno nadoraz, zvuk mi hodně připomněl stará komba Orange.
Kdo hrál či hraje na aparáty Matchless?
Walter Becker (Steely Dan), Rusty Anderson, Vivian Campbell (Def Leppard), Gilby Clarke, Robert Cray, Sheryl Crow, Bob Dylan, Stone Gossard (Pearl Jam), Dave Gregory (Xtc), Billy Gibbons, Buddy Guy, Dan Huff, Lenny Kravitz, Mike Landau, Sonny Landreth, Julian Lennon, Yngwie Malmsteen, Hank Marvin, Brian May, Mike McCready, Gary Moore, Jimmy Page, Joe Perry, Rich Robinson (Black Crowes), Carlos Santana, John Scofield, Danny Spitz (Anthrax), Bruce Springsteen, Michael Thompson, Jimmie Vaughan, Joe Walsh, Bruce Watson, Michael Wilton (Queensryche), Neil Young, Dweezil Zappa a další.
Kdo hrál či hraje na aparáty Rocktron?
Dave Mustaine, Michael Amott, Warren Haynes, Gary Hoey, Zakk Wylde, Kirk Hammett, Max Cavalera (Soulfly), Ted Nugent, Dave Murray, Jerry Cantrell, Mick Mars, Rusty Anderson a další, do seznamu můžeme doplnit kytaristy, baskytarista a zpěváky z Unearth, Shadows Fall, Lamb of God, Dragonforce, Nickelback, Slayer, Children of Bodom, Collective Soul, Prong, Papa Roach atd.
Kdo hrál či hraje na aparáty Genz Benz?
Aaron Lewis (Staind), Matt Roberts (Doors Down), John Hiatt, Jim Mayer (Jimmy Buffett), Daryl Stuermer, Matt Costa a další.
Kdo hrál či hraje na aparáty Bogner?
Joe Trohman (Fall Out Boy), Brian Holland (Offspring), Joe Holmes, Steve Pedulla + Tom Keeley (Thursday), Jerry Cantrell, Mike Tempesta, Chris DeGarmo (Queensryche), Danny Spitz (Anthrax), Tony Rombola, John Fogerty, Wes Borland, Dave Navarro, Mark Tremonti (Creed), Brad Whitford, Billy Squire, Buddy Guy, Eric Johnson, Wayne Krantz, Steve Vai, Joe Satriani, Scott Henderson, Steve Stevens, Eric Gales, Blues Saraceno, Dan Huff, Michael Landau, Tim Pierce, Steve Farris a další.
Kdo hrál či hraje na aparáty THD?
I když se jedná o unikátní aparáty se zcela osobitým zvukem, nejsou k nim osobnosti připoutány natolik, aby se dalo jednoznačně napsat, že nějakou určitou dobu tvořily základ jejich sestavy. Velmi často nalezneme "téhádéčka" ve vybaveních studií, na pódiích sessionů atd. Pro malý výkon se na větších pódiích ani nevrství (na rozdíl například od Voxů řady AC - viz Brian May, Francis Rossi a Rick Parfitt a další).
