Přezdívka: Myslím, že mé jméno mi stačí.
Ročník: 1973
Znamení: Býk
Na co hraje: Fender Stratocaster, Procházka 335, Taylor 414 CE, brač, Charango, aparát HOT 30 W + HOT box, nějaké krabičky, akustické kombo AER Alpha.
První hudební nástroj: no name španělka po mém otci...
Hudební činnost: Kapela Duende (www.duendeband.cz), kapela Tshikuna (world music), jako sideman u různých interpretů, muzikály, skladatelská činnost (písně, reklamy, film). * Publikační činnost: Muzikus, Music Store (testy, workshopy).
Další činnost: Soukromá výuka na kytaru. * Další koníčky: Cestovaní, víno, grafika a malba, fotografie.
kurzy, školy, studia: VŠ pedagogická, aprobace hudební - výtvarná výchova; soukromé lekce u Luboše Andršta, Václava Veselého, Davida Dorůžky.
Oblíbené kapely (i domácí): Richard Bona Group, Pat Metheny Group, Led Zeppelin, Buena Social Club, Norah Jones, Prince, Sting, Björk, Joe Zawinul a Syndicate; z českých MED, Buty, Pražský výběr - mám rád spousty kapel a hudby nedá se to zde vše napsat...
Vzor: Mike Stern, Wes Montgomery, Santana, Steave Morse, Scott Henderson, Joe Scofield, Tommy Emmanuel, Jeff Back, Joe Satriani a mnoho dalších.
Nejhorší koncert: Nemám naštěstí takovou zkušenost, aby mne nějaký zážitek ze špatného koncertu v noci strašil. * Nejlepší koncert: Tak co si teď vzpomínám, tak Joe Zawinul, Praha Lucerna Bar, a pak rád vzpomínám na koncert Carlose Santany. * Nejkurióznější zážitek z hraní: Jednou mi při hraní praskly postupně čtyři struny a pak shořel pedalboard - peklo.
10 alb, na která nedá dopustit: Joe Scofield a Gogo, Jeff Beck Jeff Beck`s Guitar Shop, Led Zepellin I., Richard Bona Reverence, Mike Stern Voices, Nora Jones Not too late, Tommy Emmanuel Only, Buena Vista Social Club , Paco de Lucia, John McLaughlin, Al Di Meola Friday Night in San Fracisco, a z českých mě zaujala poslední deska Buty Votom.
Názor na další muzikanty: Mám rád všechny muzikanty jako takové a snad všechny hudební nástroje. Samozřejmě, že mám své favority z řad basistů, bubeníku atd., ale bohužel neumím vybrat jen jednoho, a už vůbec netuším, kdo je nejlepší. Prostě mám rád všechny dobré hudebníky a nedělám si žebříček oblíbenosti.
Základní rada pro muzikanty: Vydržet... a dotahovat věci do konce.
Plány, sny a vize: Hrát, psát muziku, cvičit a učit se co nejdéle a nejlépe, jak to jen půjde, projet a poznat pokud možno co největší část světa.
Oblíbené pití: Červené víno. * Oblíbené jídlo: Miluji všechno dobré jídlo.
Oblíbená blondýna: Původně jsem chtěl napsat Vláďu Švandu, ale nakonec jsem to změnil - je to přece ta moje...
Rádi bychom vám představili naše autory i z trochu jiného pohledu, a tak jim za vás položíme otázku. Nejoblíbenější, nejvíce uznávaný, nejvíce ceněny, nejvíce obdivovaný... styl, nástroj, aparát, osobnost, kapela...
Nejvíce si vážím a obdivuji všechny muzikanty, kteří se snaží něco svého tvořit, dát do hudby své myšlenky či pocity a nejsou to jen loutky ovládané hudebním průmyslem či módními vlivy. Líbí se mi například, když hudebník malinko boří hranice stylů a nechá se unést či inspirovat jinými kulturami... Hudebníků, kterých si vážím, je celá řada a je vždy obtížné vybrat "nej" jméno. Přece jen bych teď ale zmínil nedávno zesnulého Joe Zawinula. Myslím si totiž, že svět přišel o velkého hudebníka. Fascinovalo mě na něm, jak dokázal bravurně skloubit všechny hudební styly dohromady.
Vzpomněl jsem si teď na jednu příhodu z Jižní Ameriky. Před časem jsem se ocitl v místní putyce v jedné zapadlé vesničce v Equadoru. Vesničané tam hráli a zpívali o tom, že jim ten den utekla lama a žena, že bylo horko a že se pokazil traktor... Prostě zpívali, tvořili melodie a slova o běžných věcech, o tom, co se ten den událo, s takovým citem, radostí a nadšením, že mě při těch vzpomínkách dodnes z toho příjemně mrazí. I když jsem nerozuměl všem slovům, dokázali na mne perfektně přenést své pocity hudbou a vše jsem s těmito domorodci prožíval. Znovu jsem si uvědomil, že tím nejpodstatnějším posláním hudby je právě to, co jsem v té hospůdce s nimi prožil. Přál bych si, aby tomu tak bylo vždycky. Obdivuji všechny a vážím si tedy všech, kteří v nás dokážou svojí hudbou vyvolat emocionální prožitek, ať už zní z velkého stadiónu přes skvělou techniku, či někde v zapadlé hospůdce na španělku za tři stovky.
