MOTU Digital Performer 5.1 - sekvencer pro muzikanty, jak má být

V Evropě není sekvencer MOTU Digital Performer až tak známý, jako jsou jiné sekvencery, ale v Americe se dá mluvit o jedničce ve své kategorii. Snad je to i tím, že Digital Performer běží pouze v operačním systému Mac OS X, který tu není tolik rozšířený. Pro volbu tohoto sekvenceru, pokud používáte Mac OS X, ale hovoří řada argumentů.

Digital Performer je primárně řešen jako rozhraní v jediném okně, ale není problém z něj udělat i více oken, podle toho, jak kdo potřebuje. Verze 5 přináší oproti starší verzi novinky, jako je například šest nových virtuálních nástrojů (BassLine, PolySynth, Modulo, NanoSampler, Model 12 a Proton), práci se složkami pro jednotlivé stopy, Meter Bridge, čtyři nové editační nástroje (Trim, Slip, Slide a Roll), podporu práce s videem a nasazováním zvuku, tlačítko pro Input Monitoring, či virtuální klaviaturu, kterou lze řídit z klávesnice počítače. Nejnovější update 5.1 je Universal Binary, a lze jej tedy bez problémů používat i na Intel Mac počítačích se všemi Universal Binary plug-iny.

Záznam

Pro záznam je k dispozici řada různých stop - MIDI, Audio (mono/stereo/5.1 a jiné surroundové až do 10.2), Instrument (pro virtuální AU nebo MAS nástroje), Aux a Master Fader Track. Pro samotný záznam je pak v menu možné snadno zvolit buď Multi Record pro záznam více stop současně a nebo variantu pro záznam pouze jedné stopy. Od páté verze je v mixu i v Track okně také k dispozici tlačítko Input/Monitor pro monitoring zaznamenávaných stop. Díky tomu není nutné řešit nastavení směrování signálu vstupů a výstupů v ovladačích a mixu zvukové karty, ale můžeme jej spravovat přímo v Digital Performeru. Samotný záznam je pak možné řešit jak krokově, tak lineárně, a to buď na neomezeném úseku nebo jen v určitém označeném úseku, kde je možné data míchat (nově nahraná se staršími daty, pokud již nějaká byla) a nebo nahrazovat (přepisovat). Při záznamu jsem velice ocenil funkci Take. Díky ní lze do jediné stopy zaznamenat více variant téhož a teprve až při mixu (nebo kdykoliv později) si zvolit, kterou variantu vlastně použijeme. Take lze použít pro všechny stopy (MIDI, audio, ale dokonce i Conductor stopu řídící tempo, metrum a předznamenání). Mít možnost nahrát jednu stopu ve více variantách a nemuset kvůli tomu přidávat další stopy zatěžující procesor (vše je pochopitelně procesováno přes stejné efekty) je velmi uklidňující a osvobozující. Pokud se povede část nahrávky v jednom Take a jiná část ve druhém, je pochopitelně možné mezi nimi i v jedné stopě stříhat.

Při práci s tempem jsem velice ocenil funkce, jako je záznam tempa z libovolné MIDI události (Tap Tempo). Nejčastěji používám pedál, ale je možné tempo řídit i pomocí předem zvolené klávesy (její hodnota pak při Multi Recordu není zaznamenávána do sekvenceru jako nota, protože řídí tempo). Díky tomu jsou nahrávky ještě přirozenější, protože nemají tak strojové tempo jako neustále po celou skladbu nastavených 100 nebo 130 BPM. Pro případ nastavení pevného tempa, ale potřebu jakési živosti je možné nastavit různé varianty pro náhodné odchylky od nastaveného tempa, a to buď v procentech nebo v jednotkách tempa.

Mix

Moderní mix pochopitelně předpokládá plnou automatizaci, která Digital Performeru nedělá vůbec žádné problémy. Jazyk mackie ovladačů považuje Digital Performer, dalo by se říci, za svůj mateřský. Práce je přesná, bezproblémová, intuitivní, rychlá a pohodlná. Primárně je počítáno s osmi parametry automatizace pro audio stopy (Volume, Pan, Track Mute, Effect Bypass, Effect Parameter, Send Level, Send Pan a Send Mute) a třemi pro MIDI stopy (Volume, Pan a Track Mute). Jednoduše lze ale přiřadit libovolné další parametry. Automatizace parametrů efektových jednotek je otázkou okamžiku, stejně jako automatizace parametrů softwarových virtuálních nástrojů. V Sequence okně stačí v požadované stopě zvolit roletovou nabídku Insert, zvolit efekt, kterému chceme automatizaci přiřadit, a z následující tabulky vybrat konkrétní parametr. Pomocí nástroje Tužka pak můžeme nakreslit křivku automatizace (rovnou čáru, trojúhelník, sinusoidu, obdélník, náhodnou křivku parabolu a nebo křivku od ruky) a nebo zaznamenat pomocí MIDI kontroléru. Pro automatizaci lze volit mezi pěti režimy Overwrite, Rouch, Latch, Trim Touch a Trim Latch. S mixem podobně jako se záznamem si můžete dělat, co chcete. Kromě možnosti rychlé volby Take (tedy záznamu, který použijete), jenž jsem již popsal u záznamu, je možné snadno směřovat signál, přidávat efekty, nastavovat jejich parametry, přesouvat je, kopírovat, bypasovat (stačí kliknout na efekt při stisknuté klávese alt), atd. Za velmi příjemné považuji možnost pracovat s větším počtem mixů současně. Jednoduše stačí v okně Mixu zvolit položku New Mix a vytvořit se stejnými stopami naprosto novou podobu. Rychlým přepnutím zpět k původnímu mixu se vrátíte. Použít lze také Duplicate Mix pro duplikaci a je tu i možnost dalších úprav z již hotového mixu. Proč ukládat celý projekt znovu, když chci jen změnit mix?

Efekty

Továrně je nastaveno pět insert efektů a čtyři sendy (u každého lze jednoduše zvolit hloubku signálu do Sendu, včetně možnosti Pre/Post Fader a Send Mute), ale jejich počet lze velice jednoduše a rychle libovolně měnit dle aktuální potřeby. Instalace Digital Performeru již obsahuje řadu vynikajících efektů. Mezi ty nové patří od firmy MasterWorks kompresor (se třemi volitelnými pásmy), EQ (šest pásem, graficky moc hezky zpracovaný, včetně možnosti FFT zobrazení), gate (možnost volby pro levý a pravý kanál jiné brány) a limiter. Samozřejmě zůstaly všechny MOTU efekty, jako Auto Pan, Calibration, Chorus, DC Notch, Delay, dynamické efekty, MS Decoder, Reverb, Trigger a další. K dispozici je plná podpora MAS (MOTU Audio System) efektů, ale i AU (Audio Units), takže kompatibilita s ostatními výrobci je zajištěna.

Freezing

Podobně jako u konkurenčních sekvencerů i MOTU Digital Performer umí pracovat s Freezingem. Jedná se o funkci, kdy uživatel potřebuje snížit zátěž na procesoru, protože ten již nestíhá zpracovávat všechny efekty (případně virtuální nástroje) v reálném čase. Označením určitého úseku (nebo stopy) a zvolením funkce Freezing se tento úsek dočasně vyexportuje, včetně použitých efektů, do nového zvukového souboru. Následně je již přehráván pouze tento soubor, který již neobsahuje žádné efekty, a tedy šetří procesor. Digital Performer ale umí šetřit nejen výkon počítače, ale i místo na disku. Pro Freezing je možné označit pouze určitý úsek stopy (což se vyplatí, zejména pokud se ve smyčce opakuje stejný hudební úsek dokola) a s novou vytvořenou freezovanou stopou lze pracovat jako s jakoukoliv jinou audio stopou. Je tedy možné ji přesouvat, kopírovat, střihat, dokonce na ni aplikovat další efekty, atd. Ze smyčky lze tedy zafreezovat pouze jeden úsek a pak ji nakopírovat (respektive zasmyčkovat), takže zabere méně místa na disku, než kdyby se freezovala celá stopa. Po freezingu stačí jednoduše zvolit, že původní stopa s efekty (nebo s virtuálním nástrojem) nemá být dále procesována, a tím se zátěž procesoru sníží. Pokud je ale potřeba se k původní stopě vrátit, je to velice jednoduché. Není vůbec potřeba nic unfreezovat a čekat, až se unfreeze proces provede. Stačí pouze znovu zapnout procesování původní stopy a můžeme na ní dále pracovat (pochopitelně s opět naskočenou zátěží procesoru). Po změnách jednoduše zvolíme znovu Freezing a je hotovo.

Meter Bridge

Toto zobrazení dává jasnou grafickou kontrolu nad vstupní a výstupní úrovní veškerého signálu. Kromě vstupů a výstupů lze sledovat úroveň signálů jednotlivých zvukových stop, virtuálních nástrojů, bundlů a buss stop. Toto vše lze samozřejmě sledovat i v mixeru. Rozdíl je v tom, že v Meter Bridge je možné volit různé parametry zobrazení, počínaje volbou zobrazovaných parametrů přes šířku zobrazení jednotlivých ukazatelů až po horní a spodní hranice ukazatelů. Díky tomu je možné zobrazovat signál například jen v rozmezí mnus nekonečno až třeba -9 dB (nebo libovolná jiná hodnota) a nebo (to se asi použije častěji) například v rozsahu -12 dB (nebo libovolná jiná hodnota) až 0 dB. Tím pádem se zobrazení stává citlivější. Pokud by to bylo z nějakého důvodu potřeba, je možné nastavit i rozmezí třeba od -24 dB do -9 dB a tak si skutečně podle potřeb nadefinovat měřáky. Nastavení je bohužel pro všechny měřáky společné.

Práce s polytempy

Tuto vlastnost si vždy nechávám jako takový prubířský kámen sekvencerů, notátorů a jiných záznamových zařízení. Požadavek je takový, abych mohl v jediném projektu pracovat s větším počtem temp (tedy stopa 1 bude hrát například v tempu 100 BPM, stopa 2 v tempu 115 BPM, stopa 3 v tempu 117 BPM...). Digital Performer je jediný sekvencer, který tímto testem dosud prošel více méně bez problémů a logicky. Díky jeho filozofii a možnosti práce s Chunks (tedy jakýchsi libovolných zvukových nebo hudebních úseků) je možné z jednotlivých sekvencí poskládat song. Heslo sekvence tedy zastává svůj pravý význam, jedná se skutečně o sekvence, z nichž se potom skládají songy. Vrcholem žebříčku je, že jednotlivé songy se mohou skládat také ze songů (ty jsou opět pochopitelně poskládané ze sekvencí). Díky tomu je možné snadno a rychle přepracovat strukturu kompozice jako celku.

A jak tedy pracovat s polytempy? Jednoduše stačí v jednom projektu vytvořit potřebné sekvence (nebo songy) v požadovaných tempech (předpoklad je, že každá sekvence/song bude v jiném tempu). Ano, skutečně je možné v jednom projektu vytvořit sekvence s různými tempy. Poté stačí vytvořit nový song, do kterého poskládáme jednotlicé sekvence nad sebe. Protože i song je řízen vlastním tempem, jsou tempa sekvencí změněna a sjednocena na tempo řízené songem. To se může hodit jindy (právě pokud potřebuje více sekvencí různého tempa sesynchronizovat pro jedno tempo; i v songu lze běžným způsobem pracovat s tempem, předznamenáním, metrem), ale v našem případě polytemp je to nevhodné. Proto je potřeba se vrátit do jednotlivých sekvencí a všechny stopy zafreezovat nebo MIDI data, která směřovala do externích hardwarových tónových generátorů, nahrát jako audio data. Pak stačí všechny stopy přepnout, aby byly procesovány přes freezované stopy. Vrátíme-li se poté zpět do songu, přehrávají se jednotlivé sekvence již v jejich originálním tempu, protože se jedná o audio data a u nich nemá smysl tempo měnit (pokud to ovšem v jiném případě není vyloženě záměr). Pokud pracujete pouze s audio daty, je celý proces ještě jednodušší, prostě nahrajete audio data do jednotlivých sekvencí v požadovaných různých tempech a tyto sekvence pak v songu poskládáte nad sebe. Výsledek je stejný jako při freezovaných stopách.

Jednoduché řešení, které lze samozřejmě (ovšem zbytečně komplikovaně) provést v libovolném jiném sekvenceru. Stačí přeci vytvořit projekt A v tempu 100 BPM, nahrát potřebná data, udělat mixdown a dostat tak výslednou audio stopu; vytvořit projekt B v tempu 115 BPM, nahrát potřebná data, udělat mixdown a dostat tak výslednou audio stopu; vytvořit projekt C v tempu 117 BPM... Poté vytvořit finální projekt, kam pouze naskládáme všechny mixdownované stopy z jednotlivých projektů, a je hotovo. Proč ale tak komplikovaně? Proč vytvářet tolik projektů? Dokážete si představit, že v některém projektu potřebujete změnit jen nějakou drobnost (znovu otevírat původní projekt, změnit drobnost, uložit, mixdownovat, otevřít finální projekt, načíst nový mixdown)? Uf! Raději mám vše v jednom projektu.

Otevřete libovolný soubor

Potřebujete občas k nějaké nahrávce spouštět další soubory, jako jsou poznámkové bloky (s různými informacemi), video (ať již takové, které má být synchronní nebo nějaké jiné), ale dokonce i tabulky nebo HTML soubory? Není problém. Díky Clippings je možné do jakéhokoliv projektu okopírovat jakýkoliv soubor, který je možné přímo z okna projektu spouštět. Soubor se pochopitelně spouští v okně další aplikace, jako kdyby byl spouštěn běžně z disku, ale výhodou je, že soubory máte rovnou po ruce hned po otevření projektu. Práce s videem je pochopitelně trochu specifická.

Video

Otevřít lze jakékoliv video, které umí přečíst QuickTime. Video může být přehrávané v synchronu se sekvencerem (tak je volba přednastavená) a nebo asynchronně. Práce s audio stopou z původního videa je samozřejmostí a je stejná jako práce s jakoukoliv jinou zvukovou stopou. Při nasazování zvuku na video jsem ocenil možnost zařazovat do sekvencí různé značky pro video, počínaje bliknutím kolečka (s volitelnou velikostí i barvou) ve videu označujícím důležité místo, přes vícenásobné (3, 5 nebo 7) bliknutí kolečka (opět s volitelnou velikostí a barvou) v důležitém místě, až po jedoucí čáru připravující mne před důležitým místě (s volitelnou délkou běhu čáry od 2 vteřin, přes 2,67 vteřiny, 3 vteřiny až po 3,33 vteřiny - každé se hodí pro jiný počet použitých frameů ve videu) a kolečko v okamžiku místa. Nejvíce jsem ale ocenil možnost označování ve videu i markerů. Ty je možné označovat jako streamery (tedy běžící čáru přes obraz, plus kolečko - opět pochopitelně s volitelnými parametry). Poté, co jsem na marker klikl pravým tlačítkem myši a zamkl jej tak do jedné pozice, zůstal tento marker ve stejném místě i po změně tempa. Tak je možné si snadno ve videu označit důležité místo, které by se mělo ve zvuku nějak projevit (třeba úder pěstí, který budu v postsynchronu přidávat). I v případě, že někdy v budoucnu změním tempo v sekvenci (nebo jen v jeho části), marker zůstává stále na stejném místě, jakož i vizuální značka je stále synchronní a na místě úderu pěstí. Pokud na toto místo vložím zvuk úderu pěstí a stopu s tímto zvukem zamknu, nebude ani tato stopa reagovat na změnu tempa a jednotlivé části zůstávají v čase na tom místě, kde jsou (tedy například úder pěstí tam, kam byl nasazen - tedy v synchronu s obrazem).

Digital Performer je pro muzikanty

Kdo si myslí, že toto je jen reklamní slogan, bude asi brzy vyveden z omylu. Důkazem jsou už jen takové drobnosti, jako použití "hudebního" znaku repetice namísto "technického" znaku smyčky. Výsledek je stejný, ale muzikant rozumí repetici. Velice muzikantský je také přístup k práci s tempem, který jsem již popsal, jakož i různé varianty humanizace pro "ličtější" zvuk. Načtení tempa z MIDI dat nebo i audio stop se může také velice dobře hodit v případě, kdy potřebujeme hlavně nějak zaznamenat nápad a nechceme hned na začátku řešit technickou stránku věci. Filozofie songu, tedy skládání jednotlivých sekvencí, je dalším důkazem jiného "myšlení" sekvenceru Digital Performer.

Závěr

MOTU Digital Performer je díky své možnosti skládání jednotlivých sekvencí do songů (které mohou obsahovat nejen sekvence, ale i další songy) trošku jiný sekvencer než nabízí konkurence. Sekvence tak zůstávají skutečnými sekvencemi v pravém slova smyslu, jak mají být. Uživatelé, kteří na tuto filozofii nejsou schopni přejít nebo jim z nějakého důvodu nevyhovuje, mohou pochopitelně používat i filozofii ostatních sekvencerů, kdy v jedné sekvenci vytvoří selou kompozici. Mohou se tak ale připravit o různé zajímavé možnosti, jako je například rychlé přestavění struktury kompozice. Díky své filozofii songu má ale Digital Performer blíž k muzikantům a jejich přístupu k hudbě než jiné sekvencery.