Již delší dobu ve mně zraje rozhodnutí pokusit se nějak shrnout do jednoho pojednání základní fakta o jednoduchých pedalboardech tak, jak postupně vyplývají z praktických řešení. Odhodlávám se k tomuto počinu už třetím rokem, ale přes časovou tíseň a pocit, že toho pořád neznám tolik, abych se do článku mohl pustit zcela zodpovědně, docházelo ke stálým odkladům na neurčito.
Nakonec to rozsekl Vláďa Švanda s tím, že stanovil datum, kdy to má být hotovo, a fajka...
Tak se tedy nesměle-směle pokouším seřadit myšlenky a nápady, které se mi doposud podařilo posbírat, do snad smysluplného pojednání. Když na něco zapomenu nebo se mnou nebudete ve všem souhlasit, připouštím, že se mohu mýlit. Každý problém mívá několik řešení, jinak řečeno, k podobnému výsledku se mnohdy dá dojít různými cestami. Zde popisuji tu svou a jsem otevřen jakékoli diskusi na dané téma...
Ne pro všechny musí být téma pedalboardů poutavým čtením, ale snad bude alespoň inspirativní pro ty, kteří tuto problematiku aktuálně řeší nebo se chystají řešit.
Pedalboard - geneze
Vzpomínám na osmdesátá léta, kdy skoro všichni museli mít kytaru s pákou a nějaký strat či tele byly nástroji jen těch, kteří "věděli své". Byli u nás většinou smeteni módní vlnou mimo tehdejší mainstream. Tehdy jsem samozřejmě také hrával na kytary s humbuckery přímo do Marshall Master Volume nebo Mesa/Boogie a o nějaké efektové krabičce nebo pedalboardu jsem nechtěl nic slyšet.
Mezi kytarou a lampáčem jednoduše mohl být jen krátký kvalitní kabel, a zameteno!
Dokonce se nyní kajícně přiznávám, že jsem tehdy lidmi, co hrají přes "krabičky", tajně trochu opovrhoval :-)
Ale vývoj jde dál a na svých omylech stavíme základy nových "poučených" činů.
Nějak mi začalo docházet, že "na těch stratech asi něco bude", když jsem s přibývajícími léty začal čím dál více obdivovat Erika Claptona, Chrise Reu, Lary Carltona, Roberta Craye a spoustu dalších famózních muzikantů, kteří to opravdu se "singly" hodně umí. Koupil jsem si tedy v záchvatu nadšení "my first American Standard Strat".
První bezprostřední šok byl v zjištění, že neumím vlastně na kytaru hrát. To, co se dalo "elegantně přeletět rychlostí šinkanzenu" na humbuckerech s mesou, se najednou jevilo jako sypání brambor ze schodů. Víc jak půl roku jsem tajně brečel do polštáře :-)
Druhým šokujícím zjištěním bylo, že strat s master volume ani mesou nespolupracuje na kultivovaném zvuku, ale vede si pořád svou neučesanou, "děsivě skřípavou" písničku ve výškách a prezencových středech. Co teď?
Ani různé tónové clony z RC členů (odpor + kondenzátor) nepomáhaly snaze "naklonovat" strat se singly k původním aparátům. Vše marno. Vícekanálové zesilovače jsem postupně odepisoval jeden za druhým a pomalu začínalo být jasné, že řešením bude zřejmě nějaký jednoduchý lampový aparát, ryzí jednokanál. Strat totiž nejlépe spolupracoval jen s "čistými" kanály dosavadních vícekanálových aparátů. Po vyzkoušení řady různých značek a typů nakonec zvítězil rockerský aparát Marshall Lead Plexi 50 W - "čtyřdíra" díky nejhutnějšímu zvuku.
V té době jsem si vzpomněl, jak jsem ještě dříve nevěřícně kroutil hlavou při čtení knihy The Tube Amp Book, v níž Aspen Pittman (majitel Grove Tubes) popisoval, že nemá rád vícekanálové zesilovače, které mají v sekci pre-ampu (lampového předzesilovače) jakýkoliv potenciometr typu master. Podle něj prý tyto zesilovače nemají takový sustain jako jednoduché jednokanály. Tehdy mne napadlo: "Co je to za blbost? Jak vůbec může člověk jako Aspen Pittman takový nesmysl napsat? Vždyť zesilovač, který nemá vlastní zkreslení, nemůže mít přece logicky ani žádný pořádný sustain."
Jak hluboce jsem se mýlil!
Od bodu, kdy člověk podlehne kouzlu "vytaveného" jednokanálu s otevřenou signálovou cestou od pre-ampu až po reproduktor, kterou nikde neškrtí master, už pro některého nevede cesta zpátky.
Ruku v ruce s tímto objevem přichází zjištění, že bez "krabiček" to taky asi nepůjde.
V tichosti jsem vzal zpět, že všichni, kdo hrají přes efekty a mají na zemi před sebou nebetyčný nepořádek a změť kabelů, efektů, adaptérů a prodlužek, byli dosud pro mne tak trochu "úchyláci"...
Současně velmi radostné bylo opačné zjištění, že některé dobré efekty s jednokanálovými lampáči fantasticky spolupracují a "dávají s lehkým úsměvem v tváři" sbohem veškerému skřípání singlů ve výškách a podobným nešvarům. Heuréka!
V tu chvíli se před člověkem otevře svět velmi širokých zvukových možností a s tím souvisejících výrazových prostředků, které dosud dogmaticky a zbytečně odmítal. Odtud je už jen "krůček" ke stavbě zařízení jménem Pedalboard.
Od chaosu ke štábní kultuře...
Znáte to. Přijedete na "kšeft", tedy koncert nebo tancovačku, a při rozbalování aparátu vytáhnete z tašky nebo kufru hrst efektů, kabelových propojek a adaptérů. Po nějaké čtvrt až půlhodině je vše s potem v tváři na zemi srovnáno, zapojeno a mělo by to hrát. (A ostatní kolegové mezitím už dávno s úsměvem relaxují u jiných pohodovějších činností.)
Dříve nebo později se ale může navíc ještě dostavit zrada a najednou to nějak nefunguje, jak má. Co teď?
Otřené kapky potu po vybalení a sestavení "podlahového arzenálu" znovu vyvstanou na svých místech a začne úporné hledání příčiny problému.
Jde většinou o špatně zasunutý konektor, přehození vstupu a výstupu efektu, vadnou kabelovou propojku nebo utržený konektor vedoucí z adaptéru.
V případě, že máte s sebou vše náhradní, jde jen o zbytečný stres a ztrátu času. Pokud ovšem nejste vybaveni duplicitními díly, pak je třeba takovou závadu opravit na místě. Co když s sebou ale nemáte ani měřidlo, ani pájku, natož někoho, kdo to vše ovládá?
Pak tedy doporučuji na základě takovéhoto "poučení z krizového vývoje" začít uvažovat o stavbě nějakého spolehlivého pedalboardu.
Získáte tím nejen čas při rozborce/sborce aparatury, ale i větší psychickou pohodu na všech kšeftech, protože omezíte zdroje potenciálně hrozících závad.
Na druhé straně si toto období "krabičkového chaosu" vůbec nedovolím odsoudit, protože vede k ujasnění, jaké typy efektů se vlastně hodí pro dosažení určitých zvuků, jaké kombinace efektů vyžaduje určitý styl hry, které efekty naopak moc dobře nespolupracují apod. Teprve průchodem touto první fází získáte představu, které efekty v pedalboardu žánrově sedí, a vybaveni těmito poznatky se můžete pustit do úvah o praktickém řešení.
Rozdělení jednoduchých pedalboardů podle technického provedení
1)Podle typu zdroje
a) Společný zdroj pro všechny efekty. Má jedno napětí (dle potřeby i více) a společnou zem.
b) Separované zdroje. Každý efekt má svůj separátní, galvanicky oddělený zdroj (zdroje v napáječi nemají společnou zem - jsou navzájem izolované). Jednotlivé zdroje mají galvanicky oddělené hladiny a poskytují jednotlivým efektům požadované napětí (eventuálně proud, jsou-li konstruovány jako zdroje proudu) tak, aby splňovaly požadavky konkrétních napájených efektů.
2) Podle způsobu spínání jednotlivých efektů
a) Non-true bypass. Spínají se přímo efekty tak, jak jsou "továrně" vyrobeny.
b) True bypass. Efekty jsou spínány pomocí true bypass přepínačů umístěných v boxech, lištách nebo i relátkových systémech. (Některé "boutique" typy efektů specializovaných výrobců jsou vyráběny s 3PDT - viz níže - true bypass přepínači.)
c) Kombinované systémy. Jde o true bypass systém spínání efektů, doplněný vstupním či výstupním bufferem. Nejjednodušeji tuto funkci může nahrazovat například chorus nebo digital delay, který je jako poslední efekt v řadě a není true bypass - zůstává v pozicích effect on i effect off trvale jako "průchozí prvek" v signálové cestě.
3)Podle routingu signálových cest
a) Jednokanálové provedení. Všechny efekty jsou propojeny za sebou v jedné (sériové) signálové cestě.
b) Dvoukanálové a tříkanálové provedení. Pomocí přepínačů se přepíná několik sekcí efektů. Efekty v dílčích sekcích jsou zapojeny sériově za sebou. Navzájem pak tyto sekce efektů tvoří paralelní přepínatelné signálové cesty. Například: Clean, Crunch a Lead a přepínají se pomocí dvou nebo tří přepínačů. V jednotlivých sekcích jsou aktivovány předem konkrétní efekty a pomocí kanálového přepínače (přepínačů) se volí cesta, přes kterou sekci efektů zrovna půjde signál od kytary k zesilovači.
4)Kombinované pedalboardy
Zde bych chtěl uvést, že v případě potřeby lze v pedalboardu ovládat nejen všechny efekty před vstupem do zesilovače, ale je možno dálkově také ovládat kanály zesilovače, funkce Jump for Solo nebo efekty ve smyčce zesilovače - pokud je na to zesilovač dobře vybaven provedením smyčky, která dovede kompenzovat případné úbytky na delší kabeláži zapojených efektů.
5) MIDI systémy a digitálně ovládané pedalboardy
Kromě jednoduchých, analogově ovládaných systémů existují systémy s digitálním ovládáním, například pomocí MIDI pedálů, kterými se ovládají procesory řídící relátkové přepínače nebo polovodičové spínací jednotky. Tyto spínací jednotky pak mohou být umístěny v racku, vzadu na pódiu poblíž samotné aparatury, a hudebník má na podlaze před sebou jen MIDI nebo jiný kontrolér, případně doplněný ladičkou, volume pedálem, kvákadlem, whammy atd.
Nevýhodou tohoto řešení je, že není možno efekty variabilně/operativně, pomocí zkušeného tahu ruky, bezprostředně "donastavit" dle okamžité potřeby přímo na pedalboardu před sebou. Výhodou je naopak možnost použití rackových profesionálních efektů.
Digitální systém má také přísnější požadavky na stabilitu síťového napětí a perfektní odseparování zdrojů analogové a digitální části. Další rozdíl mezi digitálním systémem a analogovými, mechanickými přepínači je v tom, že mechanické - analogové - nožní přepínače drží nastavenou polohu i při výpadku nebo poklesu napětí apod.
U digitálních přístrojů tohle většinou neplatí. Nechci odsuzovat digitální systémy, protože při velkých pódiových realizacích mají své výhody, ale pořád platí zásada, že čím složitější je celé zařízení, tím více možností případných poruch mu hrozí.
Proto se osobně v našich "malých" podmínkách spíše přikláním k jednodušším pedalboardům s elektromechanickým přepínáním efektů, případně i efektových kanálů.
Nejjednodušší pedalboard
Jeden společný zdroj, jedna přímá signálová cesta, non-true bypass spínání přímo na efektech, které jsou mezi sebou propojeny krátkými signálovými propojkami.
Pokud se rozhodnete, že budete šetřit jak místem, tak penězi, zároveň jste zvyklí mít pořád některý efekt zapnutý a navíc vám "zvukově" nevadí degradace signálu vlivem průchodu všemi "momentálně vypnutými" efekty, je tu možnost ekonomického řešení, kterým je tento druh pedalboardu.
Pro jednoduchost předpokládejme, že jde o sériově vyráběné efekty s vnitřním elektronickým (non-true bypass) spínáním, jak je známe od velkovýrobců.
Řekněme, že mají všechny napájení 9-10 V s uzemněným záporným pólem zdroje.
První, co bychom měli znát, je fakt, že u zdroje je důležité, aby byl schopen dodat minimálně součet proudových odběrů jednotlivých efektů.
Předpokládejme například: kompresor může mít řádově 0-50 mA, overdrive 0-10 mA, distortion 0-10 mA, chorus 10-40 mA a delay 30-90 mA.
(Upozorňuji, že dané hodnoty nejsou směrodatné pro stejnojmenné výrobky všech výrobců a je třeba si proudový odběr vždy konkrétně ověřit buď z manuálu nebo ještě lépe měřením.)
Ale k uvedeným číslům. Sečteme-li tyto maximální hodnoty, dostaneme výsledek 200 mA, což nám určuje minimální hodnotu, na kterou by měl být společný adaptér dimenzován. Přesto v praxi vždy volíme určitou rezervu, takže bych vybíral asi 9V adaptér s proudovým rozsahem mezi 300-500 mA. Nebude se tolik hřát a máme jistotu rezervy.
Na tomto místě cítím potřebu vysvětlit věc, na kterou se mne spousta "neelektroniků" mnohdy ptá: "Nevadí, že ten zdroj má 1000 mA a krabičky jsou jen na 10 mA, 20 mA či 30 mA? Nespálím je tak silným zdrojem?"
Buďte všichni bez obav. Pokud dodržíte stanovené napájecí napětí ve voltech(!) - v tomto případě 9-10 V - pak si každá z krabiček vezme i ze "silného" zdroje jen tolik proudu, kolik ke své správné funkci potřebuje. Zdroj naopak díky předimenzovanému výkonu pracuje třeba jen na 10-20 %, a tím pádem se zbytečně nepřehřívá a můžete předpokládat jeho dlouhou životnost.
Existuje samozřejmě ale i druhý úhel pohledu, a to je velikost jádra transformátoru a s tím související velikost magnetického pole, které se svým rozptylem může částečně indukovat do snímačů. Je tedy vhodné zdroj dimenzovat "rozumně", abychom dosáhli optimálních výsledků.
Ještě bych chtěl zmínit, že dříve se používaly nestabilizované adaptéry, které nezajišťovaly konstantní napětí na výstupu. Měly vyšší výstupní hodnoty napětí a někteří výrobci těmto podmínkám přizpůsobovali i své efekty. Klasickým příkladem jsou staré japonské efekty Boss, které byly konstruovány na napájení kolem 12 V a mají uvnitř vestavěny "srážecí" členy, které upravují přiváděné napětí 12 V na hodnotu kolem 9 V. Tyto efekty je vhodné v současných podmínkách buď jednoduše předělat na 9V napájení, nebo respektovat tehdejší filozofii a přizpůsobit jim zdroj.
Dnes se používají nejčastěji stabilizované zdroje. Mají tu výhodu, že při kolísání síťového napětí jsou schopny dodávat konstantní hodnotu výstupního napětí s velikostí podle typu použitého vnitřního stabilizátoru. Pokud pominu nuance, jako jsou vnitřní odpor zdroje, versus chování některých "vintage" efektů, a také to, že různé stabilizátory a hodnoty kondenzátorů od rozdílných výrobců mohou nepatrně rozdílně ovlivňovat výsledný zvuk efektů, jsou obecně tyto stabilizované zdroje považovány za kvalitnější a doporučoval bych je.
Pozor na spínané stabilizované zdroje! Jsou sice lehké a nemají snahu indukovat 50 Hz do snímačů, ale mají různé jiné nešvary, jako jsou nedostatečně vyfiltrované harmonické složky prolézající přes napájení do zvuku některých citlivých efektů.
Dalším důležitým kritériem je kvalita signálové kabeláže. To znamená: používat opravdu kvalitní stíněný kabel s nízkou kapacitou a indukčností, dobrou vodivostí a pokud možno osvědčené typy konektorů, které pájíme citlivě, nejlépe regulovanou páječkou. To je také jeden ze základních požadavků na "úspěšné dílo".
Ale vraťme se k jednoduchému pedalboardu. Chtěl bych teď shrnout jeho výhody a nevýhody.
Výhody: malé rozměry, nízká finanční náročnost jeho stavby, intuitivní ovládání.
Nevýhody: Společný zdroj a signálové kabely "zdvojují" propojení všech zemí, což může někdy zhoršovat celkový odstup brumu/hluku a vzájemné ovlivňování efektů. Non-true bypass systém vede signál přes vnitřní elektroniku všech efektů (i neaktivovaných) a mění tak celkový charakter průchozího zvuku, mnohdy nežádoucím způsobem.
Jednokanálový pedalboard s galvanicky oddělenými zdroji a non-true bypass spínáním
Galvanicky oddělené zdroje - každý efekt má svůj zdroj, jedna signálová cesta, non-true bypass spínání efektů. Dalším, tentokrát "sofistikovanějším řešením", je pedalboard s oddělenými zdroji pro jednotlivé efekty.
Výhody: U takovéhoto druhu zapojení zdrojů pedalboardu je zajištěno, aby nedocházelo k přeslechům mezi efekty přes společný zdroj. Zároveň je jistota, že nedojde ke zdvojení zemí a s tím souvisejícím nežádoucím brumům/hlukům. Rozměrově je toto řešení jen nepatrně větší než zapojení se společným zdrojem.
Nevýhody: Stále není vyřešena záležitost průchodu signálu přes non-true bypass efekty, jejichž vnitřní elektronika může nežádoucím způsobem modifikovat výsledný zvuk.
Jednokanálový pedalboard s galvanicky oddělenými zdroji a true bypass spínáním
Galvanicky oddělené zdroje, pro každý efekt zvlášť, jedna signálová cesta, true bypass spínání efektů TB (true bypass) lištou, looperem apod.
Nejdokonalejším ze základních řešení je pedalboard s galvanicky oddělenými, separovanými zdroji a spínáním efektů v true bypass režimu, a to ať už samotných true bypass efektů nebo pomocí přídavného spínacího prvku, kterým může být TB lišta/looper, TB box apod.
Výhody: Tyto pedalboardy se chovají velmi slušně z hlediska odstupu brumu vlivem zemních smyček. Mají také schopnost nejlépe zachovat přirozený zvuk efektu, který je právě aktivován, protože signál z kytary jde v tu chvíli jen přes něj. Ostatní efekty se díky TB liště procházejícího signálu nikterak "nedotknou"a vůbec jej neovlivní. Zvuk takového systému je "opravdovější" a transparentnější oproti předcházejícím řešením.
Nevýhody: Pedalboard je těžší, dražší a rozměrově větší. Je třeba použít co nejkratší kabely a nešetřit na jejich kvalitě ani kvalitě konektorů v celém systému, aby nedocházelo ke zbytečným signálovým ztrátám, ale to obecně vlastně platí vždy. V některých případech je vhodné lištu doplnit i výstupním bufferem.
Tříkanálový pedalboard - blokové schéma bez zdrojů a lišt
Předpokládejme, že se jedná opět o pedalboard s true bypass spínáním efektů a oddělenými zdroji. Považuji to u takto vyspělého systému za samozřejmost.
V tomto blokovém schématu jsem pro srozumitelnost zdroje a případné true bypass spínání jednotlivých efektů nekreslil. Bylo by to celkově nepřehledné a pro laiky asi i nepochopitelné. Ztratila by se v tom podstata, kterou u tohoto typu pedalboardu chci vysvětlit. Proto se na tomto obrázku zabývám pouze "signálovými cestami" v obecném zobrazení.
Signálové cesty jsou zde přepínány tzv. 3PDT nášlapnými přepínači. 3PDT je zkratka anglického originálu "Three Pole, Double Throw" - tedy třípólový přepínač se dvěma polohami.
Jde o tři sekce (jednopólové přepínače) vedle sebe spřažené na jednom mechanickém, nášlapném, ovládacím prvku. Tři sekce jsou zapotřebí proto, že první přepíná signál buď do vstupu efektu nebo true bypass (přímou cestou). Druhá sekce přepíná výstupní signál buď z výstupu efektu nebo true bypass (přímou cestou). Třetí sekce spíná indikační LED diodu, která nám opticky indikuje, v které poloze vlastně přepínač právě je - effect on nebo off (true bypass).
Popis signálových cest
Signál z kytary jde kabelem přes wah-wah pedál (wah je ideální také s true bypass spínáním) na přepínač 1 - clean/drive, kterým volíme mezi čistým zvukem přes kanál clean (viz. poloha na obrázku) nebo zkresleným zvukem - při přepnutí do polohy drive.
V poloze drive (přepínače 1) bude signál pokračovat na přepínač 2 - crunch/lead. Přepínačem 2 pak volíme mezi polohou crunch (doprovodné zvuky a lehce nakreslená sóla) a polohou lead (hi-gain zvuk pro sóla s delším sustainem nebo "tvrdý" doprovodný zvuk).
Různé možnosti využití tříkanálového pedalboardu
Takto zapojený "routing" signálových cest nabízí (při relativní jednoduchosti ovládání) velmi dobré a univerzální praktické využití na pódiu. Kytarista nemusí "zběsile" mezi slokami a sóly poskakovat po spoustě nožních ovladačů, ale o přestávce si v každém ze tří kanálů navolí, které efekty bude následně potřebovat, a potom jen přepíná kanály pomocí jednoho nebo dvou přepínačů. Pokud samozřejmě požaduje i změny efektů v sekcích, není samozřejmě vyloučeno je rovněž i tam přepínat během hry.
Praktický příklad
Potřebuji hrát ve slokách na čistý zvuk s kompresorem a chorusem, ale sólo na distortion. Postupuji takto: v lead kanálu si o přestávce zapnu distortion s hi-gain sólovým zvukem. Přepínač 2 přepnu do polohy lead. V clean kanálu si také předem zapnu kompresor a chorus. Přepínačem 1 pak přímo přecházím z doprovodu (kompresor + chorus) na sólo (distortion) pouze jedním sešlápnutím přepínače 1 z polohy clean do polohy drive. Nemusím tak rychle vypínat kompresor s chorusem a místo nich zapínat distortion, ale pouze si jedním sešlápnutím elegantně prohodím kanály/efektové sekce.
Podobným způsobem lze v drive sekci, nyní pomocí přepínače 2 přepínat mezi crunch doprovody přes overdrive a sólovým zvukem přes distortion. Pouze jedním sešlápnutím přepínače 2, a ne "poskakováním" po efektech...
Jedinou nevýhodou takového řešení je, že jsou efekty pevně situovány v daných kanálech, a nelze tak například kombinovat v daném případě chorus + distortion nebo kompresor + overdrive apod.
Ale i to se dá řešit tak, že buď některý z efektů dáme úplně před nebo až za tento systém. Další možností je mít v pedalboardu tento efekt vícekrát v různých kanálech. To je zajímavá varianta, pokud máme podobné typy efektů od více výrobců, ale každý hraje trochu jinak, a hodí se tak na něco jiného.
Praktická realizace custom pedalboardu
Nyní bych chtěl uvést několik praktických poznatků získaných při "mechanické" stavbě různých pedalboardů.
Jak bylo uvedeno dříve, fáze chaotického propojování krabiček a adaptérů přímo na pódiu je téměř nezbytně důležitá pro to, aby si muzikant uvědomil, jak bude konkrétní typy efektů používat, které kombinace se mu prakticky hodí pro určitý charakter zvuku, apod. Další fází může být úvaha, jak efekty seřadit do funkčních skupin - kanálů, pro zjednodušení ovládání celého systému. Poté bych se rozhodl, zda budu používat společný zdroj, nebo separované, galvanicky oddělené zdroje pro každý efekt zvlášť. Další bod úvahy by byl, zda budu chtít efekty v true bypass spínání pomocí TB lišty/strip, nebo ne. S tím souvisí i přepínače případných kanálů, tichého ladění, apod.
Ve chvíli, kdy všechno důkladně promyslíte a znáte již i rozměry všech komponentů, doporučuji si pomocí rozložení efektů a ostatního příslušenství na podlaze zkusit sestavit "základní minimální půdorys" budoucího pedalboardu. Komponenty, které zatím nevlastníme, ale uvažujeme o jejich koupi pro daný pedalboard, nahradíme vystřiženými obdélníčky z kartonu nebo výkresu. Je třeba vždy myslet na umístění a rozměry signálových i napájecích konektorů, které při zastrčení přečnívají z obrysů efektů. U TB lišty také na minimální možné poloměry ohybu signálových kabelů. Z TB lišty vede množství ohnutých signálových kabelů, které zároveň společně vytvoří svazek určitého průměru a tloušťky, a ten se musí vést odpovídajícím prostorem mezi lištou a řadou efektů nad ní.
Pedalboard může být případně i "dvoupatrový" nebo s dvojitou základnou a kabely povedeme v prostoru mezi zvýšenou a základní plochou. Takový pedalboard je určitě esteticky pohlednější, ale také výrobně náročnější a trochu těžší.
V poslední době se u nás na trhu objevily dva výtečné typy pedalboardových kufrů v rámci série Rockcase by Warwick, o rozměrech zhruba 60 x 40 cm a 80 x 60 cm. Cenově vycházejí velmi slušně vzhledem k jejich efektnímu a kvalitnímu zpracování. Jsou to hliníkové, dvoudílné kufry s kováním, uchem a zámky. Dají se rozebírat na dvě části. Na pódiu tedy zůstane ležet mělká polovina a vyšší víko zcela odejmeme bokem. Kufry jsou uvnitř opatřeny materiálem pro upevnění efektů pomocí suchých zipů. Na dně mělké části kufru je již připraven materiál, ve kterém suchý zip výborně drží. Díky tomuto upevnění efektů "neinvazivním" způsobem lze efekty kdykoliv "přeorganizovat" do jiných pozic nebo krátkodobě vyjmout pro použití samotného efektu jinde než v daném pedalboardu. Navíc jsou země/kostry efektů tímto druhem upevnění vzájemně izolovány, což je také jedno ze základních pravidel, které musíme dodržet, pokud se chceme vyhnout zbytečným brumům, které vznikají několikanásobným zemněním (zemními smyčkami). Pedalboard s odnímatelným víkem má velkou výhodu, že efekty zůstanou nastaveny stejně a nemusíte po transportu, upravovat ideální nastavení potenciometrů efektů.
Nechci dělat reklamu konkrétním výrobcům, ale tyto kufry považuji za nejlepší praktické řešení pedalboardu v současnosti u nás z hlediska poměru ceny a kvality, navíc ve vztahu k možnostem bezproblémové variability jakýchkoliv budoucích úprav či změn.
Pokud chcete šetřit, stačí si nechat v dřevoprodeji některého obchodního domu uříznout na míru kus osm milimetrů silné překližky. Tu poté potáhnete koženkou nebo jekorem pro povrchovou úpravu reproboxů. Efekty přichytíte vruty přes překližku. Stačí uchytit vždy na jeden závit do původních otvorů například vrutem do dřeva s podobným průměrem závitu. Později se opět dají použít originální šroubky a víčko, kdybyste chtěli efekt prodat v původním stavu.
Na závěr je vhodné hlavy šroubů zespodu přelepit nějakou izolační hmotou a pedalboard opatřit pryžovými nožičkami tak, aby se šrouby nemohly dotýkat podlahy pódia nebo země. Vruty jsou vodivě spojeny s vlastními zeměmi efektů a jejich dotykem se zemí (podlahou) by mohla vzniknout dvojitá zem, což by se projevovalo neobvyklými hluky a brumy ve zvuku. Kompletně osazenou desku pedalboardu je samozřejmě možné přepravovat v lehkém transportním kufru nebo šitém obalu. Cena obalu ale opět toto "levné" řešení znevýhodní v porovnání s již hotovými pedalboardovými kufry...
Možností jak upevnit jednotlivé efekty je více. Na plechové a plastové základny se docela dobře dají přilepit oboustrannou lepicí páskou pro lepení zrcadel a autoznaků.
Můžeme samozřejmě uvažovat i o vyloženě speciálním, zakázkovém pedalboardu. Takovým řešením je například uzavřený, kovový, dvouplášťový pedalboard. Některé efekty, včetně nožních spínačů, zdroje a přepínače kanálů, jsou integrovány uvnitř skeletu. Další efekty jsou pak izolovaně upevněny na horním patře pedalboardu.
Dobrou a praktickou věcí je integrovaný držák mikrofonního stojanu někde na ploše pedalboardu. Jde o trubkové vyústění s větší plochou základnou, která je přišroubována na dně pedalboardu. Trubka je z boku opatřena šroubem s křídlovým hmatníkem. Tyč stojanu se zastrčí do vyústění a z boku zafixuje křídlovým šroubem. Nemusíte tak věčně hledat místo vedle pedalboardu a nastavovat šibenici stojanu z boku, což nepřispívá jeho stabilitě.
Pokud byste chtěli něco hodně extravagantního, pak se podívejte třeba na www.trailertrashpedalboards.com, kde je spousta efektních dvouplášťových pedalboardů. Některé modely se zdají hodně povedené, ale těm svítícím "kolotočovým" už chybí dle mého názoru snad jen maják ze sanitky...
Signálové propojky a konektory
Nepodceňujte kvalitu signálových propojek a konektorů. Pokud máte možnost, vždy si nechejte změřit izolační odpor mezi zemí a živým vodičem u každého konektoru a propojky, kterou vlastníte. Odpor by měl být větší než 20-50 M?, tedy na digitálním měřidle vždy větší než největší ohmický rozsah. Výborné je také změřit a srovnat si kapacitu všech kabelů a propojek. Existují zde propastné rozdíly v kvalitě jak kabelů, tak jejich konektorů. U složitějších systémů nebo true bypass zapojení se propojky a počty konektorů nasbírají. Možnost jejich snížené kvality je v rozporu se snahou dosáhnout perfektní zvuk.
Konektor jack by měl mít ideální kapacitu kolem 10 pF. Případná kapacita do 20 pF se dá kompromisně tolerovat. Pokud ale bude jeho kapacita ještě vyšší, není vhodný pro "kytarové" audio účely. Dá se spíše použít pro spínání kanálů nebo nějakou jinou "druhořadou" úlohu.
Nezanedbatelná vlastnost je i tepelná odolnost izolačního dielektrika konektorů. Konektor se nesmí při rozumném pájení regulovanou pájkou mechanicky uvolnit. Dielektrikum musí být také nenasákavé, vodě odolné. Setkal jsem se s případy, kdy dielektrikum některých laciných konektorů bývá z materiálu, který při styku s vlhkostí "nasaje" a vytvoří svodový odpor mezi živým a zemí, který se pak drží mnoho dnů a dokáže totálně kazit zvuk.
U kabelů je důležitá také mechanická odolnost stínění, izolací a vnitřního vodiče vůči opakovaným ohybům, nechtěnému prošlápnutí nebo přetržení tahem.
Z elektrického hlediska mají kabely i konektory nežádoucí kapacitu, hodnotu izolačního odporu, celkovou vodivost jak živého, tak stínicího vedení a případnou nežádoucí indukčnost.
Všechny tyto fyzikálně-elektrické vlastnosti se různě projevují s rozdílnými vstupními a výstupními impedancemi efektů a zesilovačů. Obecně platí, že od kytary do vstupu efektu nebo zesilovače by měl jít vždy ten nejkvalitnější kabel, protože zde pracujeme s vysokou vstupní impedancí. Při zvýšené kapacitě kabelu bývá zvuk jakoby "pod dekou" a nemá patřičnou jiskru, brilanci.
Asi nejznámějším a velmi oblíbeným výrobcem jacků a kabelů pro "nepájitelné" propojování efektů v pedalboardech je George L`s. Opět - aniž bych chtěl dělat neplacenou reklamu - několikrát jsem už s těmito produkty pracoval a musím říct, že je to radost. I výsledky jsou perfektní, a toto tvrdím, přestože jsem purista, který ničemu, co není zapájené, zcela stoprocentně nevěří. Jako levnější alternativa pro "tuzemce" se mi jeví použít Cable Station, nový typ signálového kabelu od PW , který lze i pájet ve spolupráci s vytypovanými druhy jacků. Tento typ kabelu od PW je po elektrické stránce zřejmě nejkvalitnější ve své "nižší" cenové třídě, alespoň z toho všeho, co bylo možno kolem změřit. Lze jej použít rovněž jako "nepájitelný" s velmi kvalitními originál jacky PW, ale jsou docela objemné pro použití v pedalboardech, a cenově se pak celý systém také posune do zcela jiné roviny.
Buffer - impedanční oddělovač/zesilovač
Ve vstupech a výstupech mnoha typů moderních efektů pracuje elektronický obvod, který se nazývá buffer. Jde o zesilovač s jednotkovým nebo popřípadě regulovaným zesílením, který má zároveň funkci impedančního oddělovače obvodů a vyznačuje se vysokým vstupním a nízkým výstupním odporem. Obecně řečeno - optimalizuje vzájemné přizpůsobení efektů, kabelů a zesilovačů mezi sebou.
Buffer s výstupní impedancí kolem 100 ? už rozdíl v desítkách pF na výstupním kabelu dovede určitým způsobem kompenzovat. Nicméně i tak stále doporučuji co nejkvalitnější kabely - vždy se to vyplatí. Buffer není "samospasitelný" obvod, který všechny nedostatky vyřeší, a proto raději nešetřeme na méně kvalitních kabelech.
Každý, kdo už má cosi odehráno na různých typech lampových zesilovačů, určitě ví, že jeden z nejkrásnějších zvuků je, když kytaru zapojíme do čistého kanálu lampáče krátkým kvalitním kabelem a trochu tomu "vytneme" na hlasitosti. Ve chvíli, kdy použijeme dlouhý nebo nekvalitní kabel, výsledek se citelně zhorší. Pokud zařadíme do cesty jakýkoliv polovodičový obvod, zvuk se změní a není to už to, co cívka snímače propojená kabelem do první mřížky elektronky dokáže vykouzlit sama o sobě.
Laicky řečeno, buffer pomáhá kompenzovat určité úbytky signálu vlivem fyzikální nedokonalosti kabeláže a konektorových spojů, ale na druhé straně mění charakter zvuku. Nakolik, to záleží také na jeho konkrétním provedení, typech použitých komponentů, jejich zapojení atd. Žádný obvod ale není stoprocentně dokonalý, neboť perpetuum mobile ještě nebylo vynalezeno...
Ideálu se blížící řešení je použít buffer(y) s vakuovými elektronkami. Cena takovýchto zakázkově stavěných konstrukcí se však šplhá do astronomických výšek a jen pár specialistů na celém světě tyhle věci realizuje pro své VIP zákazníky. Takovéto zařízení je už mechanicky mohutnější a také zranitelnější při nechtěném úderu, pádu apod. Každopádně, pokud má někdo "zbytečný" balík peněz, i takto se dá "zabufferovat" každý jednotlivý efekt, popřípadě celý pedalboard. Domnívám se, že tahle kategorie je pro našince přinejmenším hodně netypickým nebo spíše nedostupným řešením. Zde už také tolik nejde o true bypass, protože se pedalboard chová, jako byste měli část lampového zesilovače přímo na zemi v něm.
Použití bufferu má samozřejmě nezbytné opodstatnění u velkých pódiových realizací s kabely o úctyhodných délkách. Tam by opravdu jiným způsobem nešlo útlumy signálů rozumně řešit. Tedy kromě použití vysílačky. Ale kvalita a typ vysílačky je obdobný problém jako kvalita a typ buffer obvodu. Spíše bych řekl, že u vysílačky je hrozba změny signálu mnohonásobně vyšší.
Na druhé straně, když signál zbytečně prochází elektronikou několika efektů, které zrovna nejsou zapnuty, ale všechny mají v signálové cestě vřazeny své ne zcela dokonalé buffery, kterými musí projít, dojde k jeho degradaci.
Pokud jde tedy jen o kompenzaci vlastností dlouhého kabelu mezi pedalboardem a zesilovačem, stačí, když máme pořád jen jeden z efektů zapnutý v signálové cestě.
V případě, že někdy nechcete hrát přes žádný efekt a zároveň cítíte potřebu, aby výstupní kabel "nehrál roli", je možné celý pedalboard nebo TB lištu osadit kvalitním výstupním bufferem.
Rozumným kompromisem bez speciálního buffer obvodu může být řešení, kdy necháme některou z non true bypass továrních krabiček (například Boss Digital Delay na výstupu pedalboardu apod.) ve vypnutém stavu stále procházet signál. Její výstupní buffer potom plní funkci impedanční kompenzace pro výstupní kabel pedalboardu. V případě, že se tento efekt zapne, funkce bufferu je stále aktivní a na impedančním přizpůsobení výstupu se nic nemění. Jeden průchozí efekt pro tuto funkci zcela stačí. Vše navíc by už naopak bylo jen na škodu.
True bypass lišty, boxy a přepínače
Abychom se vyhnuli nežádoucímu průchodu signálu přes další a další elektronické obvody jednotlivých efektů, je možno efekty spínat v tzv. True Bypass Loop smyčkách. Ty mohou být situovány buď v jednotlivých TB boxech nebo v TB liště/strip, která má více TB smyček za sebou. TB Loop funguje tak, že má jeden vstupní jack a jeden výstupní jack. Kromě toho má jeden jack send (vstup do efektu) a jeden jack return (výstup z efektu). V případě, že přepneme 3PDT Stomp Switch TB Loop do polohy on (LED svítí), signál jde ze vstupního jacku in výstupem send do efektu. Návratem returtn se vrací do TB boxu a jde do jeho výstupního jacku out. Signál v poloze on prochází přes efekt.
Když naopak přepneme 3PDT přepínač do polohy off (LED nesvítí), jde signál ze vstupního jacku in "drátem" přímo na výstupní jack out a v této pozici se zcela vyhne efektu. Tak ani vnitřní elektronika efektu zbytečně nemodifikuje průchozí signál a celé se to chová, jako bychom hráli jen kabelem.
3PDT přepínač v true bypass liště nebo boxu lze zapojit dvěma způsoby. V jednodušším případě pouze přepíná průchozí signál ze vstupu do výstupu nebo naopak přes efekt.
Druhé zapojení má shodnou funkci ale v poloze off zkratuje vstup elektroniky efektu se zemí a tak zabraňuje zbytečnému kmitání "otevřeného" obvodu efektu, které by mohlo vést u hi-gain obvodů k nežádoucím přeslechům do celého systému. Toto zapojení je tedy z praktického hlediska určitě lepší a v poslední době také častěji používané v produktech mnoha výrobců.
Pořadí efektů v pedalboardu
Asi nelze striktně stanovit pořadí jednotlivých efektů podle typu. Existují ale určité zažité způsoby, kterými se lzeorientačně, pro začátek řídit.
Konvenční schéma na základě zkušeností, jak zapojit základní typy efektů vypadá následovně: (0. fuzz) 1. wah-wah, 2. compressor/limiter, 3. overdrive, 4. distortion, 5. chorus, 6. delay/echo
Pokud budete chtít použít například phaser, je možno jej vřadit do této sestavy úplně na začátek, tzn. před či za wah-wah. Tím se docílí "dramatičtějšího zhutnění" zkreslených zvuků. Právě konkrétní typ MXR Phase 90 se někdy používá na začátku sestavy ještě před zkreslením - typ zvuku Van Halen.
Pokud ovšem budete chtít používat phaser klasickým způsobem i pro čisté zvuky, například s compressor/limiter apod., zařaďte jej naopak až za distortion.
Když budete uvažovat o tremolu, jeho místo bývá až na konci pedalboardu, někde za zkreslovacími efekty před delay/echo.
Extrémně ovšem může být také na začátku pedalboardu jako phaser v předešlém příkladu.
Další ortodoxní pozicí v rámci systému může být umístění fuzz před wah-wah pedál. Germaniový fuzz ještě před wah pedálem známe z nahrávek Jimmiho Hendrixe. Zvuk je mnohem agresivnější, "cirkulárkový".
Pokud ctíme "claptonovský" zvuk kvákadla zařazeného ještě před overdrive zvukem, je třeba zvolit opačné pořadí - nejdříve wah, až poté zkreslení.
Poznámka: Original vintage wah-wah pedál ani germaniový fuzz nemají standardní výstupní/vstupní buffer a mohou se vzájemně nešťastně ovlivňovat v tomto druhém pořadí - wah pedál před fuzz. Wah se "dovybavuje" pro tuto aplikaci výstupním bufferem, který se dodělá dovnitř, a má navíc nastavitelnou výstupní úroveň/hlasitost signálu. Jde o drobný kompromis ve zvuku, ale v tomto případě pro danou aplikaci z praktického hlediska spíše nezbytnost pro správnou funkci obou spolupracujících efektů...
Další ze zkušeností je použití octaveru úplně na začátku pedalboardu, tedy jako prvního od kytary. Nemusí to být samozřejmě dogma, ale některé octave a transpoziční efekty mají problémy s přesnou analýzou kmitočtu signálu a jsou náchylné k chybnému načtení vlivem přeslechů atd. Jiné naopak snesou zařazení kdekoliv v řadě efektů. Vždy je třeba to otestovat na konkrétním typu a zapojení.
Asi by šlo zapojit cokoliv jakkoliv a vždy by to "nějak hrálo". V současné době není žádný přesný předpis, jakou pozici v řadě musí mít ten či onen efekt. Existuje jen řada osvědčených řešení, a i ta se mezi sebou liší. Je třeba vždy různé kombinace pořadí efektů vyzkoušet v praxi.
Berte tedy prosím informace z tohoto odstavce pouze jako inspirativní. Často kytaristé používají efekty přibližně ve stejných schématech pořadí, ale občas má někdo svůj vyhraněný pohled na věc a nemá smysl nic dogmaticky odmítat - open mind!
Závěrem
Snažil jsem se shrnout obecně vše, co mi postupně k tomuto tématu vyvstávalo z mysli. Některá "podtémata" by šla určitě rozebrat podrobněji i z technického hlediska, ale to už by nebyl článek pro tento druh časopisu. Jiná jsem možná naopak v rámci obecného tématu pojal až moc odborně - těžko říci...
Doufám, že každý muzikant "neelektronik" si z této stati dokáže vytáhnout něco, co by ho mohlo inspirovat při tvorbě vlastního systému, ať si ho bude vytvářet vlastními silami nebo s pomocí odborníka. Neustále se i v této tematice přichází na nová praktická řešení a "finty", proto se závěrem chci případně omluvit těm, na jejichž konkrétní otázky se možná v tomto tématu nedostalo...
Názory:
Roman Helcl
November 2nd a Anna K. Band
Co tě vedlo k tomu, že používáš pedalboard a ne například vícekanálový zesilovač s dálkovým ovládáním, rackový systém apod.? Vyplývá to nějak z typů tvých kytar nebo muziky, kterou hraješ?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, nějak to vyplynulo samo. Uvědomuji si, že moji oblíbení kytaristé většinou hráli na jednokanálové staré aparáty, takže jsem je zřejmě podvědomě vyhledával také. No, a když jsem je měl, zjistil jsem, že si výborně rozumějí s krabičkami a vlastně mi jejich zvuk vyhovuje mnohem více než zvuk vícekanálových zesilovačů.
Předpokládám, že jsi prošel obdobím, kdy jsi "drátoval" jednotlivé krabičky před každým kšeftem na pódiu. V čem vidíš výhodu pedalboardu ve srovnání s tímto počátečním obdobím?
Na dobu, než jsem si pořídil pedalboard, si dobře pamatuji. Na festivalech bylo vždycky deset minut na zvukovku a já jsem osm minut z toho klečel na zemi a zapojoval jacky a napájecí konektory. Teď už je to velmi rychlé. Položím pedalboard, zacvaknu do něj šňůry, celý jej zastrčím do sítě, a je to.
Co máš ve svém pedalboardu za efekty? Používáš separované, oddělené zdroje pro každý efekt zvlášť nebo máš jeden adapter se společnou zemí a rozbočeným vývodem? Používáš také true bypass lištu nebo TB boxy pro spínání jednotlivých efektů?
Mám tam ladičku, čtyři druhy zkreslení, kompresor, phaser, dejávibe, tremolo a analogový delay. Pokud někdy používám kvákadlo a volume pedál, zapojuji je vedle. Na každý z efektů mám separovaný, oddělený zdroj a myslím, že to je na výsledném zvuku znát. Díky tomu mi to navíc vůbec nebrumí. Na všechny efekty pak používám true bypass lištu. S ní mám čistý zvuk stejný, jako kdybych šňůru z kytary píchnul rovnou do aparátu.
Dovedl bys zhruba spočítat (v případě, že to tak bylo), kolika různými verzemi pořadí a typů efektů jsi prošel, než jsi dosáhl dnešního řešení? Považuješ ho za definitivní nebo ještě chystáš v budoucnu nějaké změny?
Mám v pořadí druhý pedalboard, ale se stejnými efekty. Rozdíl je v tom, že ten první nebyl true bypass. Ten druhý mi v designérském stylu starých aparátů fender postavil Dušan Zeman a musím zmínit, že mi na něj perfektní obal ušila zpěvačka z kapely Nil Hanka Kosnovská. Do budoucna žádnou změnu zatím neplánuji.
Milan Cimfe
Vím, že jsi aktivní muzikant, zvukař a producent. Jaký je tvůj pohled na efektové krabičky a pedalboardy?
Muzikant chce používat krabičky, protože má pocit, že mu to pomáhá, zvukař z toho někdy naopak může i šílet a producent zase potřebuje, aby jednotlivé zvuky sloužily celku...Každá krabička svým způsobem krade signál a je potřeba zvážit, nakolik její přínos do hudby tento úbytek vynahradí.
Používáš sám jako muzikant raději naturální zvuk zesilovače, nebo ho "dokrmuješ" nějakými efekty? Považuješ efekty spíše za rozšíření výrazových možností interpreta a nástroje, nebo jen za "mršidlo" zvuku?
Myslím si, že efekty rozšiřují výrazové možnosti muzikanta. Ale nedá se na to zcela jednoznačně odpovědět. Zásadně záleží na žánru, který člověk hraje. Například B. B. King potřebuje jen kytaru, drát a aparát, a barev má až běda. Na druhé straně kytarista U2 (The Edge) využívá celou škálu efektů a patří to neodmyslitelně k jeho výrazu. To je co se týče kytaristů. Co se týče basistů, tak velké zkušenosti s krabičkami jsem získal při natáčení sólové desky Douga Wimbishe, který má nejlepší a nejvybavenější pedalboard, jaký jsem kdy u basisty viděl. Chvíli jsem se po něm zkoušel opičit a pořídil si téměř to samé, nicméně poslední dobou se coby basista vracím k modelu "tlustá struna, tlustá basa, tlustý drát, silný zesilovač a velká bedna".
Měl jsi jako zvukař někdy technické problémy s muzikanty, kteří měli své efekty, propojky či zdroje v nepořádku?
Mám asi to štěstí, že k nám do Sona povětšinou chodí muzikanti, kteří mají vybavení na slušné úrovni. Nicméně občas se najde "kavka", které je třeba pomoci...
Dal bys ty osobně přednost analogovému pedalboardu, nebo raději MIDI pedálu spojenému s rackovými efekty vzadu na pódiu, a proč?
Rozhodně analogovému pedalboardu, protože ta ztráta signálu je určitěmenší než u procesorů. Mám to ověřeno v praxi jak na pódiu, tak i ve studiu.
Ivan Němeček
bluesrockový kytarista, vymyslel a zorganizoval svou vlastní úspěšnou agenturu a realizuje výchovně vzdělávací projekt Travellers, zaměřený na hudbu a dobu šedesátých let, Dlouholetá autorská spolupráce s přerovským divadlem Dostavník
Ivane, co ty a pedalboard?
Já a pedalboard? Vzhledem k repertoáru, který s Travellers hrajeme (od Chucka Berryho po Led Zeppelin), jsem zvolil jako vyhovující řešení pedalboard. Mám jej osazen pečlivě vybíranými krabičkami, které nabízejí dostatečnou zvukovou variabilitu. Hlavně v oblasti zkresleného zvuku cítím, že můžu vytvořit kvalitní (takový ten gruntovní) tón. To jsem v kytarových efektových procesorech nenašel, a proto se mně také brzo oposlouchaly a přestaly mě bavit. Kromě toho hledání a kombinování krabiček je dobrodružné a zábavné, takproč se toho vzdávat. Dá se vlastně říct, že mě pedalboard baví.
V souvislosti se zkreslením, o kterém mluvíš, bych se tě rád zeptal, jestli kombinuješ zkreslení lampového zesilovače se zkreslením krabiček, nebo hraješ jen na čistý kanál a komplexně vytváříš všechny zvuky efektovými krabičkami?
Používám lampové kombo pro víceméně čistý zvuk. Charakter dynamiky lampového komba mi připadá jako solidní základ pro další vrstvení. Výhodu používání různých typů zkreslovacích krabiček vidím právě v rozdílnosti toho, jak s kombem spolupracují. Například tvoji ODTB 808 používám s gainem na nule k nakopnutí a dosažení mírného nakreslení. Naproti tomu větším podílem zkreslení se na výsledku podepíše třeba lampový ToneBone Classic Distortion. Takže nejen rozdílný charakter zkreslení a zabarvení zvuku, ale i vliv lampového zesilovače na dynamiku mně dávají pocit dostatečného prostoru pro vyjádření.
Vím, že používáš kytary jak se singly, tak i s humbuckery. Tvoříš rozdílně "ideální zvuky" podle typu kytary, nebo máš nastaven set up na jeho optimální zvuk a snažíš se spíš "vyrvat" ten zvuk, který zrovna potřebuješ, rukama z nástroje? Myslím něco jako, že o dobrých bubenících se říká, že si nosí svůj zvuk s sebou, i když hrají na různé typy souprav, o čemž jsem se již mnohokrát přesvědčil. Není to tak trochu pravda i u kytaristů, co myslíš?
Souhlasím s tebou. Nedávno jsem se díval na archivní video, kde hrál Jimi Hendrix na Gibson Flying, a byl to ten stejný Hendrix, jak ho známe se stratem... Myslím ale, že to platí i u začínajícího kytaristy. Zvuk nosíme v hlavě (nebo někde jinde...). Takže k tvé otázce. Na pedalboardu mám ideální nastavení a zvuk měním výměnou nástroje (LP a strat nebo tele) a případnou korekcí basů a volume na zesilovači.
Ivane, úplně na závěr; pivo nebo víno?
Bílé.
Standa Kubeš
Vím že jsi aktivní muzikant a občas i zvukař. Jaký je tvůj pohled na efektové krabičky a pedalboardy?
Jako zvukaři je mi to skoro jedno, ale myslím si, že speciálně multiefekty nesplní očekávání mnoha muzikantů při živém hraní a mohou s tím být docela problémy.
Používáš sám jako muzikant raději naturální zvuk zesilovače nebo ho "dokrmuješ" nějakými efekty? Považuješ efekty spíše za rozšíření výrazových možností interpreta a nástroje, nebo jen za "mršidlo" zvuku?
Rozhodně efekty považuji za rozšíření výrazových možností interpreta. Přesto osobně dávám přednost naturálnímu zkreslení zesilovače. Zvuky spíše vrstvím, to znamená, že dobarvuji a dotvářím efekty základní zvuk zesilovače. Cítím to asi takto - všeho s mírou a ohledem na celkovou účelnost zvuku v kapele. Většina všech efektů, které se na světě vyrábí jsou opravdu "mršidla" a těch dobrých je málo...
Měl jsi jako zvukař někdy technické problémy s muzikanty, kteří měli své efekty, propojky či zdroje v nepořádku?
Neměl, protože jsem asi nikdy nezvučil úplné amatéry, i když vím, že amatér je poněkud vágní formulace.
Dal bys ty osobně přednost analogovému pedalboardu, nebo raději MIDI pedálu spojenému s rackovými efekty vzadu na podiu a proč?
No, kdybych na to měl peníze, klidně bych měl vzadu na pódiu obrovský rack s profesionálními efekty ovládaný MIDI pedálem, ale v našich podmínkách je to dost nereálné.
Chtěl bys k tomuto tématu třeba ještě něco dodat?
Nejdůležitější jsou talent a nápady. Když pak člověk cítí, co asi potřebuje, stejně si to najde. Jsem zrovna v lese, kde přesto, že se považuji za mykologa-specialistu, právě objevuji houby, které jsem ještě nikdy v životě neviděl...
František Táborský
Co tě vedlo k tomu, že používáš pedalboard, a ne například vícekanálový zesilovač s dálkovým ovládáním, rack system? Vyplývá to nějak z typů tvých kytar nebo muziky, kterou hraješ?
Dlouhá léta jsem používal vícekanálový zesilovač Mesa/Boogie. Jelikož jsme v té době hráli až dvěstěpadesátkrát ročně, dostával nožní spínač k tomuto zesilovači pěkně zabrat a neustále jsem měl s jeho spolehlivostí problémy. Často musel kytarový technik sedět vkleče za bednou a ručně přepínat kanály, takže jsem byl postupně donucen vytvářet zvuky pomocí krabiček, a nakonec si vytvořit pedalboard. Z mého pohledu se jedná o rozdíl ve spolehlivosti. Když se ti před koncertem porouchá MIDI přepínač, nemáš jinou možnost než přepínač zahodit a hrát na jeden zvuk. Vadnou krabičku nebo propojovací šňůru jednoduše vyndáš a hraješ na ten zbytek, co ti tam zůstane. Musím ještě říci, že za dva roky, co používám profesionálně postavený pedalboard, jsem neměl jediný vážnější problém s vadnou šňůrou, spojem nebo krabičkou.
Předpokládám, že jsi prošel obdobím, kdy jsi "drátoval" jednotlivé krabičky před každým kšeftem na pódiu. V čem vidíš výhodu pedalboardu ve srovnání s tímto počátečním obdobím?
Tak samozřejmě zase ta spolehlivost, a navíc ještě jednoduchost. Nemusíš neustále sledovat, jak se ti vybíjejí baterky v krabičkách. Nemusíš neustále stavět na pumpách a dokupovat drahé alkalické. Centrální zdroj na 220 V ti pěkně dodává šťávu, pedalboard jednoduše vyndáš z casu, zapojíš do zásuvky, napojíš kytaru a hraješ.
Co máš ve svém pedalboardu za efekty? Používáš separované, oddělené zdroje pro každý efekt zvlášť, nebo máš jeden adaptér se společnou zemí a rozbočeným vývodem? Používáš také true bypass lištu nebo TB boxy pro spínání jednotlivých efektů?
V současnosti používám compressor/limiter, Overdrive OD1, ODTB808 a Overdrive Station III, dále Chorus Cool Cat Danelectro a Boss DD-20. Vše je napojeno na jeden adaptér, jednotlivé boxy jsou pak zapojeny na true bypass lištu a z ní ovládány. Kromě DD-20, který je až za lištou a funguje zároveň jako výstupní buffer.
Dovedl bys zhruba spočítat (v případě, že to tak bylo), kolika různými verzemi pořadí a typů efektů jsi prošel, než jsi dosáhl dnešního řešení? Považuješ ho za definitivní, nebo ještě chystáš v budoucnu nějaké změny?
Nic není definitivní a v případě pedalboardu to platí dvojnásob. Takřka neustále zkouším nějaké nové efekty nebo nějaké nové zapojení. Ne vše se samozřejmě použije, ale člověk by měl neustále hledat něco nového. Být spokojen se svým zvukem znamená stagnovat, a to si v dnešní době nemůže nikdo dovolit.
Pavel Skála
Co tě vedlo k tomu, že používáš pedalboard, a ne například vícekanálový zesilovač s dálkovým ovládáním, rackový systém apod. ? Vyplývá to nějak z typů tvých kytar nebo muziky, kterou hraješ?
Vyhovuje mi, když můžu okamžitě, otočením knoflíku, změnit úroveň hlasitosti, zkreslení nebo tresholdu kompresoru. Každé jeviště zní jinak a také se mění hlasitost monitoru i zpětného odrazu PA. Mam rád možnost na momentální stav rychle reagovat. Ale nepoužívám pedalboard za všech okolnosti, někdy si vystačím s jednou nebo dvěma krabičkami.
Předpokládám, že jsi prošel obdobím, kdy jsi "drátoval" jednotlivé krabičky před každým kšeftem na pódiu. V čem vidíš výhodu pedalboardu ve srovnání s tímto počátečním obdobím?
Hlavni výhodou je nesporně urychleni stavby (nejvíc to oceníš na festivalech), ale také větší spolehlivost celého zařízeni. Kabely jsou rozhodně nejčastější příčinou problémů a v pedalbordu je propojeni stalé, dráty tolik netrpí.
Co máš ve svém pedalboardu za efekty? Používáš separované, oddělené zdroje pro každý efekt zvlášť, nebo máš jeden adaptér se společnou zemí a rozbočeným vývodem? Používáš také true bypass lištu nebo TB boxy pro spínání jednotlivých efektů?
Teď mám dva overdrivy a kompresor od tebe, ty mají vlastní true bypass. A přes true bypass lištu spínám Boss BD-2, Boss DD-5, ladičku Korg, Chorus/Rotary Ibanez a volume pedál Ernie Ball. Pak tam mám ještě spínače halu a tremola ke kombu a tap k echu. Napáječe jsou zatím nedořešené, dva multizdroje jsou na pedalbordu a dva adaptéry mimo centrální napájení, nějak se nemohu dokopat k dokončení téhle nedodělanosti.
Dovedl bys zhruba spočítat (v případě, že to tak bylo), kolika různými verzemi pořadí a typů efektů jsi prošel, než jsi dosáhl dnešního řešení? Považuješ ho za definitivní, nebo ještě chystáš v budoucnu nějaké změny?
Nevěřím už dávno na žádné "ultimate" řešeni. Kolikrát se vše změnilo spočítat neumím a definitivní je podle mě až konec aktivní činnosti hudebníka.
