9/2019

Editorial

  • Minulý měsíc byl na obálce JimiHendrix. Legenda kytarových legend, a hlavně jeden z ikonických muzikantů,kteří vystoupili na Woodstocku. A vracím se k tomu, neboť jsem chtělvědět, jaké stopy zanechal Woodstock po padesáti letech. Mnohým mladým dnesJoplinka nebo Hendrix vůbec nic neřeknou. Tento obrovský festival, který prolidičky pod pódiem byl, což se ale můžu jen domnívat, asi neskutečný happening,byl pro některé muzikanty úplně normální kšeft. Ba co více, Jimi Hendrix prý hrálza dvojnásobný honorář než obvykle. Ať už to bylo jakkoli, bylo to osmnácttisíc dolarů, což by dnes představovalo sto dvacet pět tisíc dolarů. Kdysi semi do ruky dostala kniha Elektrický chrám, Hendrixův životopis, a ta mistrhla růžové brýle, které člověku při pohledu na muzikanty vytváří jejichhudba, historky a marketingová image. A tak se to po těch padesáti letech míchádohromady a každý si v odkazu Woodstocku najde to své podle svého naturelua založení. Když jsme připravovali článek, tak jsem samozřejmě hledal, co se stalos pozemkem v Bethelu. Max Yasgur, farmář, který tenkráte poskytl svůjpozemek Michaelu Langovi, ho v roce 2007 nabízel za osm milionů dolarů. Alenechal si jednu čtvereční stopu, a to navěky. Dnes tam sídlí, jak bychom u nás řeklineziskovka, Bethel Woods Center for the Arts a z rebelie je najednouestablishment. Asi by vás logicky napadlo, že uspořádat koncert na stejnémmístě by mohlo být fajn. Ale to už vzhledem k situaci asi nebylo možné, atak se Michael Lang s kolegy pokusil koncert k výročí uspořádat „jenkousek“ vedle, asi na tři sta kilometrů vzdáleném závodišti Watkins Glen. Aledíky neshodě se sponzory musel být koncert zrušen. Woodstock Ventures přestovšak stále nese vlajku odkazu festivalu jako jedinečný recept na mír, hudbu alásku.

    A na závěr jeden malý příběh. Během brouzdání po internetujsem našel obrázek nepoužitých vstupenek. Jeden pár jel na motorkách, alezastavili je už patnáct kilometrů od Bethelu. Dál že musí pěšky. Ale báli senechat motorky tak daleko, takže se nakonec otočili a jeli hledat jinou akci.Dodnes toho litují. Kdoví jak bychom se zachovali my, co? Život není prostě černobílý,což bylo i v tom roce 1969 nakonec vidět, a čím dál více by se dalo hesloWoodstocku parafrázovat: Peace, love & music and money.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 21. 8. 2019

Články v tomto čísle