V aktuálním dílu se vrátíme do kolébky rock ‘n’ rollu, tedy do Anglie. Ovšem bubeník, kterého si představíme, rozhodně není žádný tradicionalista. Využívá všech možností moderní doby, ať už se jedná o vybavení nebo třeba o způsob zkoušení s kapelou. Ke kapele Tesseract se přidal v roce 2005 ve svých třiadvaceti letech a od té doby se jedná o jeho jediný hudební projekt, byť se realizuje v různých dalších s hudbou souvisejících aktivitách.
Tesseract jsou společně s Periphery, Leprous nebo Animals as Leaders jednou z vrcholných kapel žánru djent. Jeho základy položili v devadesátých letech Meshuggah a největšího rozkvětu dosáhl po roce 2000. Je definován cyklickými polyrytmy, využitím nebinárních subdivizí (trioly, kvintoly) a specifickým zvukem, kde obvykle dominuje unisono kopáku a kytarových riffů. Vyznačuje se kontrastním působením šamansky zacyklených patternů a velmi moderního, čistého zvuku, často se silnou postprodukcí. Skvělou vlastností djentu je to, že jej lze poslouchat z pohledu poučeného posluchače, tedy hledat v něm kličky, detaily a počítat rytmy, ale je velmi působivý i jako čisté umění, kdy je zásadní oporou posluchače obvykle velmi jasně formulovaný puls, tedy plynutí čtvrťových dob. Puls velmi často udržuje bubeník skrze údery na činely china nebo stack, často je přítomný i jasný backbeat (tedy druhá a čtvrtá doba na malý buben), zatímco basový buben hraje liché protirytmy.
Tvorba Tesseract je učebnicovým příkladem výše popsaného a kapela dokáže zcela bezešvě kombinovat místy až popovou poslouchatelnost a zároveň vysokou technickou náročnost a rytmickou komplexnost. Posluchač si mnohdy neuvědomí, co vše se ve skladbě děje, a až když si zkusíte bubenické party zahrát nebo napsat do not, tak poznáte, jak jsou komplikované. To je zásadní vlastnost djentu: působivá není rychlost, ale perfektní zvuk a komplexnost hudebních nápadů.
Zajímavé je na kapele Tesseract to, jak vnitřně funguje. Její členové žijí po celém světě a jak psaní, tak zkoušení probíhá převážně jako samostatná práce jednotlivých muzikantů nebo online. Postones tvrdí, že společně zkoušejí maximálně tři dny v roce, skladby vznikají skrze sdílené dokumenty, online videokonference, a své party se učí každý sám. Věc je o to překvapivější, že sám Postones provozuje v Anglii úspěšný řetězec placených zkušeben, a místo na společné hraní by tedy bylo. Internet je ale mocný sluha a jen doufejme, že živé koncerty se časem také nepřesunou do virtuálního prostoru.
K poslechu: Hexes (Polaris), Nocturne (Altered State)
