Framus Artist Line Phil XG - elektrická kytara

Když jsem se v poslední době před někým zmínil o Philovi X, nebyl jsem si vždycky jistý, zda budou všichni vědět, koho myslím, ale znali jej všichni oslovení. Nejvíc známý široké veřejnosti bude asi proto, že od 2013 na stálo vystřídal Richieho Samboru u Bon Jovi. A kytaristé budou pravděpodobně znát sérii jeho šílených předváděček raritních vintage kytar pro kalifornskou firmu Fretted Americana, kde jsem k němu ostatně přišel i já...

Protože svět je malý, rok se sešel s rokem a já se na někdejší návštěvě v německém Warwicku, který má značku Framus ve svém porfóliu, s Philem měl možnost potkat. Setkání to bylo, věřte, nesmírně příjemné. Vlastně dlouho před tím, a zatím ani potom, jsem se (bohužel...) nesetkal s tak milým a příjemným člověkem, ze kterého by navíc tak sršelo takové množství energie. V souvislosti s dnešním testem mě napadá zdánlivě nesouvisející informace, kterou jsem dostal ohledně laciného DigiTechu Bad Monkey v Philově pedalboardu. A sice: „Já na to hraju schválně, moji fanoušci jsou většinou mladí kluci. Oni často ještě nemají dost peněz, znáte to. A já jim chci ukázat, že i když je to levná krabička, že na to můžu hrát klidně s Bon Jovi.“ A tahle filosofie platila i v případě kytary, kterou nazýval „sticker“, a to ESP LTD Viper. A ta se právě stala předlohou pro Framus XG, který budeme testovat.

Model Phila Theofilose Xenidise se veřejnosti nabízí ve dvou cenových relacích. Jednak jako produkt víceméně ruční výroby (píšu to tak schválně, protože továrna Warwicku disponuje neskutečně moderní výrobou na přesných obráběcích CNC strojích) v Německém Custom Shopu a podstatně levněji ho lze pořídit v provedení série Artist čínské produkce. A právě té druhé se dneska podíváme na zub.

Tělo a set-in, tedy lepený, ne šroubovaný, krk kytary, která nezapře inspiraci v „eSGéčku“, jsou z mahagonu, hmatník je ebenový. Ten je osazen nultým pražcem takové té běžné šířky 43 mm, ovšem grafitovým, což už tak běžné není, a dvaadvaceti tenkými, ale vysokými pražci ze slitiny niklu a stříbra. Menzura nástroje je kratší „gibsonovská“, tedy 628 mm.

Pokud jde o snímače, jedná se o osvědčenou klasiku od Seymour Duncanu, a to o kombinaci krkového SH-1N a oblíbeného kobylkového SH-4B, oba s chromovanými kryty, aby nám to sedělo s chromovanými mechanikami. Na kytaře najdeme knoby - vždy po jednom pro Volume a Tone, třípolohový přepínač, kobylku tune-o-matic a zámky popruhu, které nemusíte dokupovat, abyste ji mohli na popruhu roztočit přes rameno, ale kytara je jimi osazena už v základu.

Když jsem nabídku na test XG dostal, chamtivě jsem po ní hrabal, funěl a potají doufal, že mi dorazí taková ta obouchaná v barvě surf green nebo ta s gold topem a nebo ta oranžová metalíza s tím bílým „racingovým pruhem“... To jsem ještě nevěděl, že tato barevná provedení se týkají právě jen Custom Shopu a série Artist se standardně nabízí pouze v civilnějších barevných provedeních, a to v krémově bílé, v černé matné, černé lesklé a ve dvoubarevném sunburstu, který dorazil ke mně.

Pro mě dvě nejdůležitější a taky nejpříjemnější věci na téhle kytaře vás překvapí hned, jakmile kytaru vezmete poprvé do ruky. První je váha - kytara i přes použitý mahagon (a nejde mi to do hlavy) působí až neskutečně lehkým dojmem. Druhou je opravdu tlustý, macatý, na výšku trochu plošší krk, který má ovšem takový profil, že i přes hmotu, kterou nabízí, nemáte pocit, že by vám na něm cokoli překáželo nebo nějak vadilo. Když se zastavíme ještě u onoho krku, rád bych zmínil, že to je něco, co se spolupráci Phil X a Framus opravdu povedlo. Dlouho, dlouho se mi na nějaké kytaře nelíbil krk jako v tomto případě. Velice pěkná práce konstruktérů je také plynule velmi ergonomicky přecházející připojení krku k tělu. Vůbec celá ergonomie Framusu XG je perfektní a díky právě nízké váze a vychytanému profilu krku, tvaru a zkoseným hranám těla se na kytaru hraje nesmírně pohodlně. Člověk s touto kytarou podle mě v neposlední řadě vypadá dobře a sexy.

Bez šroubováku a „inbusáku“ jsem si moc nezahrál, protože krk byl přetažený tak, že to prostě nešlo. Berme to ale prosím jenom tak, že kytara měla za sebou dlouhou cestu, různé změny teplot a vlhkosti. Všechno ostatní bylo seřízené úplně v pořádku.

Testoval jsem tentokrát na Kemperu a volil spíš razantnější typy aparátů, Marshally, Friedmany, Fuchse, ale kytara hrála například s nakrmeným Voxem AC30 jako málokterá. Ano, je určitě určená pro trochu razantnější hráče, i když osvědčená a provařená kombinace snímačů Seymour Duncan - jednička u krku a čtyřka u kobylky - je bezesporu i velice univerzální. Konkrétně na tomto nástroji vás bude svádět k rockovějšímu hraní, o tom žádná. Tahle kytara je totiž veskrze rockovým a dravým nástrojem. Na zvuku testovaného kusu se mi ale přeci jen trochu kradlo na mysl, že mi trošičku vadí takové plošší středy, a měl jsem pocit, že to má něco společného s hmotností testovaného kusu. I při přímém porovnání s obdobně drahým, abych si svůj pocit nějak ověřil, Charvelem byl jeho zvuk prostě trošičku plnější, ale upozorňuji - srovnáváme nesrovnatelné a nemůžu vyloučit, že to tak prostě má být a je to zkrátka její zvuk.

Protože Framus XG bych snad po měsíci hraní považoval za opravdu povedenou a fakt příjemnou i inspirativní kytaru a opravdu se mi moc líbí, o to víc mě mrzí rozhodnutí osadit v továrně nástroj takovými potenciometry, jako byly namontované zrovna na testovaném kuse. Kytara sama o sobě by se ráda chovala dynamicky a barevně, leč, a ráda, by nabídla více barev než v pozici „všechno naplno“. Co je vám to ale platné, když potenciometr Tone má takový průběh, že je to asi škoda slov, a Volume se vám v polovině dráhy zasekne úplně. Možná to bylo špatně nasazeným knobem. Ale opravdu stačilo málo, a celý test bych se jen rozplýval superlativy za dobře udělanou a po všech směrech fajn kytaru a tenhle odstavec jsem si mohl klidně odpustit.

Za zhruba pětadvacet tisíc v případě tohoto Framusu dostáváme určitě kvalitní nástroj a troufnu si říci, že kvalitou možná i převyšující tuto cenovou relaci. Pěkný gigbag, který se s nástrojem dodává, budeme brát jako příjemný bonus. Už po prvních pár minutách s kytarou lze zjistit, že se nejedná o nějaký plagiát ESP LTD, i když je zde ta „více než inspirace“ více než zřejmá, když to řekneme kulantně, a vyplatilo se vyvinout kytaru s kytaristou, který ví, oč běží, a má na věc svůj názor. Spolupráce Framusu s Philem byla trefou do černého, to si určitě v Německu dobře uvědomují.

Technická specifikace

Web

https://shop.warwick.de