V minulém dílu, kde jsme otevřeli nové téma ladicích mechanik - navíjecích strojků -, jsme si tyto rozdělili na dvě hlavní skupiny. První, typ ze španělských kytar, navíjecí válečky „naležato“ vsazené do podlouhlých otvorů v hlavě kytary s ladicími kolíky mířícími dozadu za kytaru, a druhou, typ z kytar elektrických, jumbo, modelů dreadnought, navíjecí válečky „nastojato“ kolmo k hlavě kytary s kolíky směřujícími buď všech šest nahoru (dolů u obrácené hlavy) nebo systém tři nahoru a tři dolů.
Ladicí strojky na kytarách jsou v podstatě všechny zpřevodované (ozubené kolečko, které ovládá šneková hřídel), snad vyjma nějakých historických nástrojů a jejich replik. Dále tyto ladicí mechanismy můžeme rozdělit podle typu „zakrytování“, tzn. buď na otevřené - šnek i ozubené kolečko je zcela viditelné a přístupné (zejména starší, i české, nástroje), modely zakryté plechovou krytkou uchycenou na zpravidla dvou šroubcích a dnes nejvíc používané uzavřené - zapouzdřené samomazné modely, kdy za běžných okolností není ke šneku a ozubenému kolečku umožněn přístup.
Ten ani v drtivé většině případu není potřebný, takovýto zapouzdřený strojek má díky své konstrukci velkou životnost, a pokud nástroj sami nevystavíme nějakým nestandardním podmínkám - vlhku, mokru, působení chemických látek či nějakému mechanickému poškození -, zpravidla se nikdy nesetkáme s nutností strojek měnit.
S ladicími strojky velmi úzce souvisí problematika natahování a správného navíjení samotných strun, kterou jsme se v našem seriálu už zabývali, rád bych tedy odkázal zejména na díly 4 a 5 (Muzikus č. 12/2015 a 1/2016) věnované právě problematice optimálního návinu a správné péče v tomto ohledu.
Pro ty, kdo jste tyto zmíněné díly nečetli, a nemáte zrovna k dispozici minulá papírová vydání Muzikusu, či si chcete toto téma prostě jen oživit a zopakovat, naleznete je tady: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Serizeno-naladeno-a-nastaveno-Vymena-strun-I~30~prosinec~2015 a tady: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Serizeno-naladeno-a-nastaveno-Vymena-strun-II~13~leden~2016/.
Pro jistotu ale raději zopakuji hlavní body: Na kolík navíjíme cca dva až tři závity u opředených strun, u „drátů“ můžeme lehce víc, ale není to nutné. Navíjíme vždy pod prostrkávací otvor, v případě kolíku s vnitřním důlkem - „šachtou“ (struna se nejprve zastrčí prostředkem kolíku dolů) strunu kolem kolíku ohneme a opět navíjíme směrem dolů. Správný návin je těsná pravidelně vedle sebe přiléhající „šroubovice“ z obtočené struny. Samozřejmě navíjíme taktéž správným směrem, tzn. u mechanik „tři a tři“ vždy z vnitřní strany kolíku, u mechanik „šest nahoře“ zespoda kolíku. Po návinu struny „potaháme“, což činíme tak dlouho, dokud se nepřestanou povolovat.
Příště pokračujeme.
