Kytarista, multiinstrumentalista, skladatel, zpěvák, umělec pohybující se napříč styly, zakladatel jedné z nejvýraznějších současných alternativních rockových seskupení - nejen to všechno je náš dnešní velikán, který je mj. součástí prestižního historického seznamu Top100 kytaristů časopisu Rolling Stone.
Koneckonců, vzhledem k jeho současnému vlivu na obecně indie scénu se není čemu divit. Navíc si uvědomme, že patří k těm kytaristům, kterým firma Fender vyrobila signature model...
Joseph Donald Mascis Jr. se narodil 10. prosince 1965 v Amherstu v Massachusetts. Muziku si zamiloval již v dětském věku - v devíti letech hrál jako bubeník (!) ve školní jazzové kapele. Jazzové prý proto, že to nebyl žádný punk ani žádný rock...
Na střední škole již hrál v hardcoreové punkové kapele Deep Wound, kde se setkal s baskytaristou Louem Barlowem. To se psal rok 1982. Skupina vydržela necelé dva roky, než Mascis a Barlow začali koketovat i s dalšími styly, kdy mezi jejich velké vzory začali patřit třeba Black Sabbath, Replacements nebo třeba Neil Young... Navíc se díky Mascisovu kamarádu v univerzity Gerardu Cosloymu seznámili i s tvorbou kapel, které byly ovlivněny psychedelií, jako například s Dream Syndicate.
Cosloy se poté od dvojice oddělil, založil si vlastní značku Homestead Records a přislíbil Mascisovi, že pokud bude potřebovat něco natočit, nebude to u něj problém. Což se poté i stalo.
... přichází divnoještěr
V této době vzniká formace prozatímně pojmenovaná Mogo, kde k dvojici Mascis a Barlow přichází bubeník Emmett Patrick Murphy (zvaný později Murph) a za mikrofon Charlie Nakajima. Ovšem ten tam dlouho nevydržel a díky svým výstřelkům hned na prvním vystoupení dostal padáka a pěvecké party tak přecházejí na Mascise a Barlowa. Zbylé trio se reorganizuje a dává si nový název Dinosaur.
A právě v této době Mascis využívá nabídky svého někdejšího kolegy a pod hlavičkou Homestead kapela natáčí svůj debut Dinosaur (1985). Album, i když se ho prodalo cca na 1500 kusů, je nicméně velmi zajímavé - je tam směs všeho toho, co kapela měla ráda, jak hardrockové riffy, tak i garage rock, jak country rock, tak i folk rock, najdeme tam i punk nebo třeba nálady gotiky. Na dalších albech dokázal Mascis a spol. tyto vlivy často kombinovat do jedné skladby, ale na této prvotině to zrealizovali zcela zvlášť. A musím říci, že vůbec ne špatně.
I když se tisk o album vůbec nezajímal, všimla si jejich vystoupení kapela Sonic Youth a přizvala je na turné - a to byl ten správný zlom.
Druhá deska, You’re Living All over Me (1987, SST), již přináší změnu názvu, kapela se jmenuje Dinosaur Jr. (po soudním sporu s již existující formací si museli takto upravit název). Album se už dostává více do povědomí, dokonce je v některých periodikách řazeno mezi stovku nejlepších alb osmdesátých let, ale pořád to není ono. Navíc po natočení dalšího alba, Bug (1988, SST), odchází baskytarista Barlow. Je to zajímavé, protože kapela právě podepsala smlouvu s větším labelem - na výsledném albu, Green Mind (1991, Blanco y Negro) se v podstatě nejvíce podílí Mascis, nahrává tam v podstatě všechno, bubeník se podílí jen na několika věcech. I když zlí jazykové tvrdí, že jde v podstatě o Mascisovo sólové album, fanoušci to vidí jinak a Dinosaur Jr. slaví první průnik do anket v USA a UK. Teprve až na další desce se sestava opět finalizuje jako trio, kdy na pozici baskytaristy přichází Mike Johnson. Deska Where You Been (1993, Blanco y Negro) je už hodně úspěšným dílem, v USA, v Billboardu se dostává do top 50 a v Anglii dokonce vystoupá do top ten! Jenže...
Tentokrát ze sestavy odchází Murph a Mascis (který hraje teď v podstatě na všechno) s Johnsonem vydávají pod hlavičkou skupiny další opus, Without a Sound (1994, Blanco y Negro) - přes tyto problémy je zajímavé, že kapela si pořád drží pozice. Nemůže tento stav ovšem trvat věčně, tohle většinou fanoušci nepromíjí.
Konec druhohor? Vyhynutí dinosaurů?
Je to jednoznačně znát na následném albu, Hand It Over (1997, Blanco y Negro), které si Mascis v podstatě natočil sám. Ústup z pozic je značný a během necelého roku Mascis pozastavuje činnost kapely. Mj. také i proto, že se více začíná věnovat své sólové kariéře. A proč ne, přípravu na to měl hodně dobrou. Jde na to ovšem pomalu. Prvních několik vydaných snímků jsou spíše live záznamy a teprve až Several Shades of Why (2011, Sub Pop) je jeho první studiový debut. Ale tady se musím zastavit - v tomhle období, kdy album vychází, jde o hodně příjemný počin. Nejen že Mascis zde zúročuje své teenagerské idoly, počínaje Neilem Youngem a konče něčím v podobném stylu, ale jsou zde hezky zařazeny i další nástroje, od houslí po flétny. I zařazení elektriky nad akustický podklad je zajímavé a úžeji interpretuje původní Mascisův feeling. Tohle se prostě podařilo. Přímé skladby, žádné kličky, žádná vyumělkovanost - to k němu sedne. Ve stejném duchu se nese i další sólovka, Tied to a Star (2014, Sub Pop), která je ještě více kytarová a ještě víc tak nějak homemade (a to nemyslím zle, naopak, jako kompliment vzhledem k uvolněnosti výrazu). No a nejsoučasnější dílo, Elastic Days (2018), také nezklamalo. Jenže - ohlas...
„Nevím, kolik mám kytar. Asi víc než třicet...“
(J Mascis)
Aby si v nastalé přestávce rozpadu kapely spravil chuť i jiným hraním, působí v altrockové formaci J Mascis & The Fog, kdy vydávají dvě alba (bez ohlasu), hraje i v stonermetalová kapele Witch (také dvě alba bez povšimnutí), koneckonců i jeho další spolupráce jsou spíše ze stylu - baví mne to, no...
... a jurský svět znovu ožívá
Znovuobnovení Dinosaur Jr. tedy na sebe nedalo dlouho čekat. Roku 2005 se sestava, původní trio Mascis, Barlow a Murph, dávají opět dohromady a výsledkem je očekávané album Beyond (2007, Fat Possum), které kapelu vrací na její pozice. V Americe si ještě lépe vede deska Farm (2009, Jagjagwar), která dokonce získává v Billboardu vůbec nejlepší umístění v jejich katalogu. A na následných albech už kapela prokazuje pro ně tolik potřebnou soudržnost, jak I Bet on Sky (2012, Jagjagwar) tak i Give a Glimpse of What Yer Not (2016, Jagjagwar) se přes určité výkyvy pořád drží na předpokládaných pozicích... Onen smutek, který je stále cítit z Mascisových písní, se už do krve jeho fanoušků vpil a Dinosaur Jr. se stal představitelem smutné snící alternativy, jak se vyjádřil jeden jejich fanoušek.
Kytary
Jak už jsme uvedli, Fender v rámci série Artist vyrobil Mascisovi signature model Jazzmasteru. Tělo je z lípy, krk profilu C je javorový, hmatník s 21 pražci jumbo je z vrcholáku, jihoasijského dřeva Terminalia elliptica, česky spíše známého jako mandlovník. Klasikou je již standardní elektrika, tedy dva singly, třípolohový přepínač a switch na dva módy lead.
Mascis vedle tohoto modelu Fendera vlastní i další. Patří mezi ně Telecaster z roku 1958, dále starý model Esquire, ’69 Stratocaster (blue flower floral), a dva signature modely Stratocasteru - Dave Murray a Rory Gallagher. Vedle svého signature modelu hraje i na další Jazzmastery, modely z roku 1963, 1958, 1965 či Custom 1962. Vlastní i Fender Jaguar, ale jak prohlašuje, na něm se mu líbí spíše ten tvar. Zvukově už tak spokojen není: „Ten zvuk je takový zabalený.“
Do jeho sbírky patří i Gibsony, zejména pak Les Paul Studio z roku 2002, Les Paul Junior a příšernost Reverse Flying V (má úplně obrácené tělo, ten tvar V, ta obě křídla jsou směrem k hlavě kytary). Měli bychom se zmínit i o lubovce Gretsch Electromatic G5120, jeho zálibě v raritách určitě vyhovuje další „tvar“, klasická Vox Phantom XII (dvanáctistrunka), Parker Fly Deluxe a Gibson Firebird s nereverzní hlavou, má i dvanáctistrunný Rickenbacker 620/12, zajímavostí je pak i Reverend Ron Asheton Signature, v podstatě první Mascisova kytara Flying s třemi P90, jeho oblíbenými snímači.
U akustických kytar toho najdeme také více, kdy mezi jeho oblíbené kytary patří Gibsony Hummingbird a CF-100 (s jedním výřezem) a Martinky 000-18 a klasický dreadnought D-28, včetně D-28S.
Aparáty
U aparátů se také nijak neomezuje. Klasikou jsou u něj Marshally (a to všechny možné typy, včetně výročních modelů), hrál i na Hiwatty, Voxy, oblíbil si i komba Fender...
Efekty
Ani zde Mascis není troškařem. Obecně si hodně oblíbil krabice Electro-Harmonix, od nichž má v pedalboardu kupříkladu analogový chorus Small Clone, dále Deluxe Memory Man, Big Muff Pi či Electric Mistress Deluxe, používá i hodně povedený POG2. Pro reverb používá Boss Reverb RV-5, delay zpracovává přes MXR Carbon Copy Analog Delay, od této firmy hraje i přes Phase 100. Značku Z Vex u něj zastupují krabice Double Rock a Hand-Painted Lo-Fi Loop, od Lovetone má Meatball či fuzz Big Cheese...
V každém případě nepatří mezi ty kytaristy, kteří se orientují pouze na jednu firmu a pouze na jeden efekt. Už z podstaty své osobnosti a rozsáhlé činnosti rád hledá nové a nové způsoby zvukového vyjádření.
Web
