Newyorská značka Tech 21, kterou, nejen v našich končinách, mimořádně proslavil zejména jejich SansAmp (test SansAmpu PSA-1.1 jste si mohli přečíst na stránkách Muzikusu č. 4/2009), letos oslavuje třicetiny. Protože jsem před deseti lety dělal s Andrewem Bartou rozhovor do profilového článku o značce Tech 21 (Muzikus č. 10/2009), je tento rozhovor do určité míry volným pokračováním.
Firmu Tech 21 jste před třiceti lety založil vy a stále jste v jejím vedení. Nemohu se nezeptat jaké ve vás budí výročí pocity.
Když se ohlédnu a vidím, že už uplynulo třicet let, připadá mi to těžko uvěřitelné a také úžasné. Víte, když člověk dělá něco, co ho baví, čas utíká rychleji.
Na co jste nejvíce pyšný?
Myslím, že nejvíce pyšný jsem na fakt, že mnoho z umělců, se kterými spolupracujeme, byli mí idolové, muzikanti, ke kterým jsem sám jako muzikant vzhlížel.
A snad se na mě nebudete zlobit, když se zeptám i na to, co se třeba úplně nepovedlo.
(přemýšlí) Víte, ani nevím, myslím, že se nám podařilo všechno, co jsme si předsevzali. Před třiceti lety jsem měl pár nápadů na krabičky a zesilovače, a ty jsme realizovali. Myslím, že není nic, co by se vysloveně nepovedlo. Možná tu bylo pár produktů, které uživatelé úplně neobjevili nebo ne zcela pochopili, na druhé straně jsme vymysleli a vyrobili řadu produktů, které se staly široce používanými a které si lidé stále kupují. Takže celkově jsem velmi spokojený.
Dokáž usi představit, že by někdo mohl být po třiceti letech vedení takové společnosti docela unavený. Vychováváte si nástupce?
Přemýšlel jsem o tom, ale můj přístup k tomu je, že... Jeden z našich umělců byl i Les Paul a ten pracoval i ve svých 93 letech, i on je jeden z mých idolů, byl obrovsky vitální a pracoval do posledních měsíců svého života. To dělá jednoho šťastným, dává to chuť pokračovat, nevzdávat to. Neumím si představit, že bych šel do důchodu a seděl doma. Takže já plánuji pracovat tak dlouho, jak mi zdraví dovolí. Nástupce nehledám. Ale má dcera se pohybuje v hudebním průmyslu, nutit ji nebudu, uvidíme. Budu pracovat tak dlouho, jak budu moci.
Uvědomil jsem si, že vaše společnost je stejně stará jako síť web (world wide web). Jak vás a vaše podnikání internet a web ovlivnil?
Je to zajímavé, vzpomínám si ještě před internetem na nástup faxu. Najednou jsme mohli poslat dopis například do Evropy a dostat odpověď do několika minut. A s internetem se možnosti ještě rozšířily a zrychlily. Byla to fundamentální změna. Dnes je díky tomu mnohem snazší obchodovat po celém světě. Obrovsky se také změnil způsob, jak se zboží prodává, distribuční síť. Když se třeba podíváte v Evropě na nabídku firmy Thomann... o by před třiceti lety nebylo možné. Prodávali jsme přes obchody, měli jsme obchodní zástupce. Byl to úplně jiný příběh. Na začátku jsem prostě šel do hudebnin na Manhattanu prodat jim svůj první pedál, přesvědčil jsem je, aby ho vzali do komise. Další den ho prodali Defu Leppardovi a pak prodali další Kiss, a tak jsem mohl nastartovat svůj bzynzs. To by dnes nebylo možné. Dnes je internet velice důležitý, lidé hledají zboží hlavně právě tam.
A vnímáte to pozitivně, nebo vidíte v e-commerce a online podnikání spíše negativa?
Je to jako s jakoukoliv jinou novou technologií. Jsou tu pozitiva i negativa. Jako třeba chytrý telefon. Umožňuje spoustu věcí, ale strávíš méně času s rodinou a přáteli, protože jsi stále na telefonu. Jde o to, jak tu technologii využíváme. Když se podívám na Nobelovu cenu míru, jak vznikla? Alfred Nobel měl výčitky kvůli svému vynálezu dynamitu, a proto chtěl udělat něco dobrého pro svět, a tak založil Nobelovu cenu míru. Původně byl dynamit určen pro těžbu v dolech a lomech, lidé ho ovšem později začali používat pro vojenské účely. Záleží, jak tu technologii použiješ. Pokud se tedy e-commerce a nástroje internetu použijí správně, je to pozitivní. Ale je to samozřejmě riziko, že to omezí například kamenné obchody. A pak by muzikanti neměli kam jít, aby si vyzkoušeli nové produkty a museli se spoléhat pouze na internet. A to není jako si vzít kytaru do ruky.
Mluvili jsme o začátcích vaší společnosti. Jak je vlastně dnes velká a do jaké míry jste stále zapojen do jejího každodenního chodu?
Mám velké štěstí, že mohu delegovat veškerou práci, která mě nebaví, jako jsou mzdy, inventury, personální záležitosti. Zařídil jsem si to tak, že se věnuji jen návrhu nových produktů, prostě jen těm zábavným věcem. (smích) Mám zkrátka to štěstí, že co mě živí, je současně i můj koníček a zábava. Je skvělé, že mám kolem sebe lidi, kteří se starají o peníze, banky a takové ty věci a já mohu celý den hrát na kytaru, zkoušet pedály a vymýšlet, co dalšího bychom mohli udělat. Je nás kolem dvaceti, a to posledních asi 25 let. První rok jsem to byl jen já, další rok už jsem přijal jednoho člověka, abychom to rozběhli, a když jsme se po asi pěti letech rozrostli na dvacet lidí, řekl jsem si, že to je tak akorát na to, abych dosáhl toho, co chci a měl nad tím stále plnou kontrolu. Neměl jsem zájem mít korporaci s mítinky a kvartálními reporty. Vždy jsem chtěl mít kolem sebe přátelské, až takové rodinné prostředí. Takže každého znám, mám ty nejlepší lidi pro každou danou práci, je to prima, že to mohu dělat tímto způsobem.
Vyrábíte stále ještě všechno ručně, v USA?
Snažíme se o to, ale některé součástky už dneska není možné ve Státech sehnat. Například potenciometry, transformátory a podobně, které musíme dovážet. Pro čtenáře může být zajímavé, že nedovážíme jen z Asie, ale naopak se snažíme dovážet i z Evropy, z Itálie, Maďarska a dalších zemí, kde jsme našli velmi kvalitní výrobky, které je těžké sehnat jinde. Proto se snažíme, jak to jenom jde, tyto dodavatele podporovat a kupovat od nich. Nicméně konečná montáž a sestavení probíhá vždy tady, protože tak můžeme odchytat případné nedokonalosti na úrovni součástek a doručit jen výrobek, se kterým jsme plně spokojení.
A tady znamená New York? Dale Krevens, viceprezidentka Tech 21, v jednom rozhovoru zmiňovala New Jersey?
Prvních deset let jsme byli na Manhattanu, ale ten se rychle mění ve velmi exkluzivní čtvrť, kde pro výrobu není místo, takže jsme našli místo asi deset kilometrů od Manhattanu. Původně jsme to využívali jen jako skladiště, ale jednou jsme si řekli, že dává mnohem větší smysl tam i vyrábět. Ale dodnes někteří z mých zaměstnanců žijí v New Yorku a dojíždějí. Jeden z nich dokonce stráví každý den dvě hodiny každou cestou!
V našem rozhovoru samozřejmě nemůžeme nezmínit SansAmp, se kterým to všechno začalo, že?
Je to tak. SansAmp jsem si vyrobil pro sebe. Hrával jsem tenkrát v kapelách a nahrával ve studiích, ale když chtěl člověk nahrávat, než nastavil zesilovač, aby to tak nějak hrálo, studiový čas byl pryč. Potřeboval jsem něco, co bude mít dobrý zvuk a půjde to rychle nastavit. Když jsem měl hotový produkt, ukázal jsem ho jednomu ze svých klientů, kým byl shodou okolností Mick Jones z Foreigner, a jemu se líbil tak, že mi ho nechtěl vrátit. (smích) Napadlo mě, že bych ho mohl nabídnout na trhu. Oslovil jsem pár velkých společností, Gibson Guitars, ADA Amplification a další, ale odmítli mě. Dnes jsem rád.
Dnes máte v nabídce produktů celou řadu. Co bývá tím impulsem začít vymýšlet nový produkt?
To mohou být různé věci. Dám vám příklad. Kdysi jsme přemýšleli o nějakém multiefektovém pedálu, diskutovali jsme o možnostech, a pak přišel Richie Kotzen, který s námi spolupracoval, a zmínil něco podobného. Řekll: Když už děláte produkty, které v sobě mají delay a overdrive, můžete udělat něco, kde to bude všechno najednou? A tak vznikl první Fly Rig. Takže ten vliv umělce je důležitý. Stejně tak to bylo s Geddym Lee, kdy nám zavolal jeho technik a řekl, že Geddy chce zjednodušit svou sestavu a dostat všechno do jedné výšky racku, a tak se nám dostalo cti postavit pro něj verzi SansAmpu.
Takže je to intuice, ale také úzký kontakt s trhem...
Určitě. Také dostáváme spoustu nápadů z registrací produktů, ať už v papírové nebo online podobě. Čtu je všechny, někdy jsou to bláznivé nápady, ale řada z nich je zajímavá. A když se objeví častěji, začneme o nich reálně přemýšlet. Například teď děláme druhou verzi originálního Fly Rigu. A všechny ty nové funkce jsou na základě zpětné vazby od našich zákazníků. Ne velkých hvězd, ale běžných muzikantů. A nekoukáme jen na trh, snažíme se vymýšlet úplně nové věci, o kterých zatím nikdo ani neuvažoval.
Když jsme se asi před deseti lety bavili o SansAmpu, mluvili jsme o emulacích lampového zvuku. Říkal jste mimo jiné, že jedním z důvodů pro SansAmp byla nespolehlivost lamp. Dneska ale máte v kategorii Private Stock některé produkty s lampou (Private Stock Formula 21 Vacuum Tube Bass Pre-Amp). Zlepšily se lampy?
Bylo to takové cvičení, při kterém jsme chtěli zjistit, zda když postavíme zařízení, basový driver, založené na lampách, o kolik bude znít lépe. Protože určitě bude dražší (prodejní cena přes 1000 dolarů, při limitované edici). Ale když bychom vedle sebe postavili drivery Bass Driver (SansAmp Bass Driver DI) a Formula 21, tak by se zavázanýma očima bylo velmi těžké popsat rozdíly. A v kontextu kapely už to bude dokonce nemožné. Formula 21 je skvělý produkt, ale drahý a křehký, a pro pracujícího muzikanta bude vhodnější SansAmp.
A jaká byla myšlenka u Power Engine (reprosoustava se zabudovaným koncovým zesilovačem, pozn. autor), to není zcela běžné řešení.
Chtěli jsme postavit zesilovač s velmi rovnou frekvenční charakteristikou. Protože když zapojíte pre-amp s emulacemi, a to se netýká jen SansAmpu, ale i Line6 nebo Fractalu a dalších, do kytarového zesilovače, nebude to znít dobře. Protože ten zesilovač bude mít svůj ekvalizér, svůj zvuk a bude zabarvovat charakter. A proto jsem vytvořil zesilovač, který bude neutrální a bude možné ho použít pro živé hraní v klubu. Máme Power Engine 30, 60 a letos nově 200 (číslo udává watty, pozn. autor), protože vidíme více a více lidí používat simulace zesilovačů a další digitální produkty.
Teď trochu z jiného soudku, jaká je budoucnost hudebního průmyslu z pohledu výrobců nástrojů a souvisejících produktů? Vidíme, že se firmy spojují, navzájem se skupují, velcí hráči se stávají ještě většími, ale na druhé straně také některé velké firmy, jako třeba Gibson, mají velké problémy...
V případě Gibsonu to nesouvisí s kytarami Gibson. Má to co dělat s vedením firmy, protože Fender a další velcí výrobci kytar zažívají jedny z nejlepších let. Není to tím, že by byl hudební průmysl v krizi, jsou to firmy, které se vydaly špatným směrem. Originální modely Gibson, Les Paul, SG, Explorer, Flying V, ty vždy tvořily základ tohohle odvětví, s těmi si nikdy neměli zahrávat. Ale pak Gibson koupil řadu firem, které neměly se značkou Gibson nic společného, koupili třeba Baldwin Piano, nechápu, proč by měl výrobce kytar dělat piana. Zkrátka udělali řadu špatných rozhodnutí. Nakonec koupili i firmy zabývající se elektronikou, jako například AV divizi Philipsu, značku Hallman Stereo a já nevím, co dalšího. Nevím, jak souvisejí se značkou Gibson, ale rozhodně takové akvizice stojí spoustu peněz. Takže ano, myslím, že se odvětví mění, ale ne jen negativně. Musíte být na správné straně vývoje změn, musíte sledovat trendy. My měli štěstí, že když jsem založil naši firmu a přišel s našimi produkty, začínala revoluce v oblasti domácího nahrávání. Na konci 80. a začátku 90. let lidé začali nakupovat vícestopé nahrávací systémy, pořizovat si domácí studia, počítače začaly být schopné vícestopého nahrávání, a to se skvěle párovalo s našimi produkty. Mohli jste je přímo připojit a začít nahrávat. Takže načasování bylo opravdu šťastné. Ne každý má ttakové štěstí. Co se budoucnosti týče, je to těžké, nikdo nemáme věšteckou kouli. Je zkrátka potřeba se dívat, kterým směrem se vyvíjí hudební průmysl, vkus, co lidé potřebují, a snažit se vyvinout něco, co jim tu potřebu naplní.
To zní docela pozitivně, mám radost, že končíme na pozitivní notě. Má poslední otázka navazuje na úvahy o budoucnosti. Pokud to vůbec můžete říct, co nového, podobně revolučního, jako byl SansAmp, chystáte?
Bohužel, pokud chcete slyšet něco negativního, mnoho lidí dnes kopíruje, vezměte si třeba Stratocaster, model, který se vyrábí sto let, a můžete ho koupit od mnoha značek, v mnoha různých kvalitách! A to se týká i našeho segmentu. A proto se snažíme nepředstavovat naše plány příliš brzo. Podívejte se například na výrobce smartphonů, tají detaily do posledního momentu, nechtějí nikomu dát ani chvilku navíc. A proto musím odmítnout odpovědět. Samozřejmě pracujeme na několika nových produktech, o kterých jsme přesvědčeni, že budou skvělé.
Děkuji za příjemný rozhovor a přeji mnoho štěstí do dalšího počínání!
I já děkuji a těším se na další rozhovor za deset let! (smích)
