Obrovský talent domácí alternativní scény milující reverb. Tak by se dala stručně shrnout sympatická zpěvačka, skladatelka a producentka Sára Vondrášková neboli Never Sol. Na jejích dvou dosavadních deskách je cítit obrovská láska k melancholii, ale i díky následujícímu rozhovoru poznáte, že její posluchačské spektrum je velice rozmanité.
Jaká byla první deska, kterou sis koupila za vlastní peníze?
První deska za vlastní peníze byla asi Air - Premiere Symptomes. Musím se ale přiznat, že jsem si alba hlavně hodně přepalovala. Chodila jsem si taky v pubertě do Music Worldu půjčovat CD a oblíbeným programem od mých zhruba jedenácti let byl Napster. Jen díky tomu jsem mohla jako malá bez peněz konzumovat obrovský množství desek. To pro mě byl rozhodně zásadní faktor v mém hudebním vývoji. Možná i proto nemám nic proti šíření hudby tímto způsobem. Mám za to, že je hlavní fakt, že lidi tvoji hudbu poslouchají a sdílejí, a plně tohle podporuju.
Je nějaká překvapivá deska, která se nedostala na tvůj seznam, ať už je žánr jakkoliv šokující?
Nevím, zda šokující, ale pro mě byly od dětství zásadní taky desky, který točili moji rodiče dokola při cestách autem. Ty mě dost ovlivnily, aniž by se mi v tu dobu nějak extra líbily (teď k nim blízko mám). Jako ty nejvýraznější si pamatuju: Nick Cave & the Bad Seeds - The Murders Ballads, Bruce Springsteen - Born in The U.S.A., Sade - Lovers Rock, Twin Peaks Ost, Natural Born Killers OST (tenhle obal mám úplně vrytý v paměti).
Představ nám, prosím, pár hlavních kousků ze svého vybavení, na které nedáš dopustit. Ideálně i nějaké objevy z poslední doby.
Nejzásadnější je pro mě v mojí tvorbě a hraní naživo Prophet 08, synt'ák, který ke mně dokonale pasuje. Miluju jeho zvuk, který ve mně rozvibrovává ty správný emoce a odnáší mě pryč. Hodně jsem si oblíbila Zoom Multi Stomp MS-70 CDR, který mi umožnuje na sebe kupit víc efektů naráz a je stereo a jenž jde, jako jeden z mála pedálů, skvěle dohromady právě s Prophetem. Konečně jsem si taky teď pořídila dva roky vysněnej efekt od Earthquaker Devices, který nade vše miluju a chtěla bych od nich mít všechny. Nakonec můj výběr padl na kosmicky znějící reverb Transmisser. Každý tón zní díky němu mrazivě a má v sobě najednou velký množství prostoru. Jako basu ráda používám Moog Mother-32, který jsem si pořídila i kvůli touze vrhnout se na modulární synt'áky. Tam jsem zatím na začátku a tahám si z modulu Karl Marx Stadt od Xaoc hlavně šumy a krátký samply, který pak procesuju a vytvářím z nich bicí/perkusivní zvuky.
Nějaké technické překvapení z poslední doby? Jak sis s ním poradila?
Občas mě trochu vytrestá, že na sebe vrstvím mnoho reverbů a jakým způsobem. S některými zvuky a tím, jak je mám v Prophetu postavené, to občas začne dělat neplechu. Takže tomu budu muset přijít na kloub, abych nepřišla o atmosféru, které chci docílit, ale zároveň aby to bylo technicky v pořádku. Obecně se s reverbem moc neumím držet na uzdě. Takže to je teď pro mě výzva.
Jaké jsou tvé dojmy z letních koncertů? Fanoušci tě mohli vidět třeba v Opavě, Plzni, ale i v Římě nebo na festivalu Metronom.
Já si poslední koncerty moc užívám. S klukama, se kterýma teď hraju, nacházíme další možnosti živýho provedení skladeb a zjišťujeme, jak s tím můžeme dál pracovat. Skladby z posledního alba Chamaleo tak získávají další nové rozměry a to mě naplňuje. Nejvíc mě ale nadchlo hrát v Kyjevě, kde jsem hrála sólový set. Měla jsem pocit, že se tam na mě lidi fakt napojili a mojí hudbě rozuměli.
Jaké máš plány na podzim v rámci vystoupení a nové tvorby?
Spolupracuji teď se Spitfire Company na jednom představení, pro které vytvářím hudbu. Premiéra bude na konci listopadu. Máme v plánu několik koncertů ještě s materiálem z Chamalea, ale spíš se opět soustředím na novou tvorbu a na práci ve studiu, která mě moc baví.
The Desert Sessions - Volumes 3 & 4 (1998)
The Desert Sessions jsem objevila až minulý rok, ale od té chvíle patří k mým nejoblíbenějším deskám vůbec. Je mi hrozně sympatický, jak jsou syrově nahraný a že je to vše nabraný na jam sessions. Tahle setkání se odehrávala uprostřed pouště Joshua Tree ve studiu Rancho De La Luna, což všem vydáním dává další, až skoro transcendentální, rozměr. Josh Homme, Pj Harvey, Dave Catching, Ben Shepherd a další. Doporučuju dokument o tomhle studiu na webu Earthquaker Devices.
Beach House - Bloom (2012)
Nádherný hlas Victorie Legrand, synt’ákový plochy, kytary a lacinej sound omnichordu. Uchvacujou mě desky, který mi evokujou dlouhý cesty autem s pohledem do nekončící dálky nebo který na těchto cestách poslouchám a dostávám díky nim pocit totální svobody. Tohle je jedna z těch desek.
Cat Power - The Greatest (2006)
Další zásadní deska mýho života. Jedna z nejnádhernějších barev hlasu, který jsem kdy slyšela, vždy mě zahřeje na srdci. Miluju všechny desky Cat Power, ale tahle byla první, na tu se nezapomíná. Je to moje totální klasika, nádherný písňový formy a neotřelej folk.
Chelsea Wolfe - Abyss (2015)
Vlastně mě samotnou překvapilo, jak strašně se mi zaryla Chelsea pod kůži a jak silně mě oslovila. Tahle deska má jeden z nejgeniálnějších zvuků, který jsem kdy slyšela. Pohlcuje mě vše, co slyším, a naživo mě Chelsea umí příjemně drtit.
Bat For Lashes - Fur and Gold (2006)
Natasha Khan byla pro mě jednou z prvních velkých žen song writerek a producentek, které jsem poznala. Učarovala mi svým magickým světem a instrumentací, kterou na týhle desce použila. Její hlas pro mě zněl zcela nově a čerstvě, a celá deska mě v prvních momentech, co jsem ji uslyšela, fascinovala. Velmi mě inspirovala a vyvedla mě z mýho jazzovýho období zpátky ke zvukům, který jsou mi v hudbě nejblíž.
Spice Girls - Spice (1996)
První deska mýho života, která odstartovala moji posedlost hudbou. Nevím, kolikrát za den jsem ji jako malá stačila přehrát, ale asi to je album, který jsem slyšela nejvíckrát za svůj život. A pořád se mi hrozně líbí, pro mě jedna z nejlepších popovejch desek a moje celé dětství.
Norah Jones - Come Away With Me (2002)
Norah Jones je pro mě také velkou písničkářkou, ale já jí v pubertě vnímala primárně jako zpěvačku a klavíristku. Bylo mi patnáct a hrozně ráda jsem v rámci studia na konzervatoři zpívala její písničky. Myslím, že na jejích skladbách jsem se naučila mnoho zásadního. A byly to první skladby, ke kterým jsem se učila doprovázet se na klavír. The Nearness of You asi jedna z mých nejoblíbenějších. Norah má jedinečně zabarvený hlas a její tvorba mě uklidňuje.
Muse - Origin of Symmetry (2001)
Muse jsem objevila, když mi bylo patnáct díky desce Absolution a klipu Time is Running Out, kterej jsem viděla na MTV a dodnes si pamatuju ten moment úžasu, že se někdo na světě vyjadřuje takovýmhle hudebním jazykem. Od týhle chvíle byli pro mě Muse jedinou kapelou na mnoho dalších let, která uměla pojmenovat důvěrně můj vnitřní svět a byla jsem schopna se s tím stoprocentně pocitově ztotožnit. Ovlivnili mě rozhodně harmonicky v prvních chvílích skládání. To, co hrajou teď, je pro mě nepochopitelný, ale jsem jim vděčná za těch pár prvních, podle mě extraordinérních, desek.
Yeah Yeah Yeahs - Fever To Tell (2003)
Tohle byl svýho času pro mě každodenní soundtrack k cestě do školy. Baví mě divokost a nespoutanost jak hudby, tak hlasu Karen O, který se ostře prořezává kytarama. Vždycky mám radost, když objevím hudbu, která zní jako něco, co nemůžu k ničemu přirovnat, a Yeah Yeah Yeahs to pro mě vždy byli.
Emika - Emika (2011)
Emika je pro mě dalším zásadním umělcem. Díky ní jsem se začala zajímat o produkci a uvědomila si, že to je pro mě další věc v mým životě, kterou se chci naučit. Debutovou desku si zprodukovala úplně sama a já její zvuk bezmezně milovala a obdivovala. Emika se stala mou obrovskou inspirací a její hudba mi dala velkou sílu a motivaci.
