ESP LTD EC1000T - elektrická kytara

Jsem velmi rád, že se mi na test dostala do rukou právě tato kytara, vlajkový model firmy LTD, dceřinky americké (tedy původně japonské) značky ESP.

No a už to jelo. Nacpal jsem ji jak do svého lampového Marshallu JCM2000, tak i do tranzistorového Fenderu Champion 100, nezapomněl jsem na připojení přes chytré mašinky přímo do kompu (ale na to moc nedám, tam se dá hodně věcí znejasnit) a samozřejmě jsem všechno zapojoval přímo kytara - aparát, tak i přes mé oblíbené krabičky včetně kvákadel. A výsledek se brzo dostavil. I když bych to neměl uvádět na začátku, tak ta univerzálnost nástroje, zvuková variabilita (ovšem ne na úkor kvality) a preciznost zpracování s maximálním ohledem na uživatelský komfort (tohle spojení je pro spíše nějaký software, ale já jsem nenašel vhodnější vyjádření) mne hodně, ale opravdu hodně nadchly. A zcela vážně si říkám: Neměl bych na koncerty sebou tahat ještě tuhle kytaru?

A k tomu se hodí jedna poznámka: Přátelé, tento test pojmu vyloženě uživatelsky, hráčsky - chci se vystříhat všech akademičností, takže se předem omlouvám za přímá vyjádření a jednoznačný slovník. Tahle kytara si to totiž zaslouží, ta se nemusí balit do nějakých slovních obezliček...

O co jde?

Rodokmen kytary je LTD, série EC, zahrnující 48 modelů, počítáme-li i levoruké nástroje, řada 1000 (s 19 modely), T (třeba i dle toho, že jsou zde možná až tři nastavení snímačů) a Deluxe, protože vzhledem k dalším modelům to je spojení standardu a moderní techniky. Takže? Deluxe.

První dojem...

Hned po vybalení z obalu je jasné, že, nehledě na poloměr výřezu, samozřejmě podle tvaru hlavy, vykládání hmatníku a hlavně podle počtu a usazení potenciometrů na těle kytary jde o vzor Les Paul (nebo typ, jak chcete). A to je na jednu stranu chvályhodné, protože, ač se to nezdá, národ kytarový je až na některé výstřelky ve svém vývoji v podstatě národem konzervativním (doufám, že mne za to nikdo teď nesežere), a tak proč vynalézat něco, co už vynalezeno (a osvědčeno) je. Jenže tady ta veškerá podobnost končí, protože vývojový tým značky LTD doslova přibalil k této kytaře řadu značných vylepšení. Mimochodem i včetně váhy. Díky komorování těla je kytara rozhodně lehčí. To je jedna z věcí, které vás překvapí hned při vybalení.

Na přední straně stojí ještě za zmínku, že zde nenajdeme pickguard, ochranný kryt pod strunami, na zadní straně pak vzhledem k typu snímačů je vedle standardního krytu pro přístup k ovládání knoflíků i kryt k šachtě pro napájení aktivních snímačů.

Konstrukce?

Tělo, to je jasný mahagon s deskou z žíhaného javoru. Krk, který je k tělu lepený (set-thru), je z tří kusů mahagonu a hmatník o 22 pražcích typu XJ je ebenový, jasného a širokého zvuku. Rádius hmatníku je 350 mm, což vypovídá o celkem plochém dohmatu. Menzura je ale zase v obecném srovnání trochu kratší, 24,75 palců což je 628,65 mm, takže se i silnější struny tváří měkčeji a jdou snadněji ohýbat. Šířka nultého pražce je 42 mm.

Hardware kytary je niklovaný, kobylka je klasická, vycházející z typu tune-o-matic (výrobce uvádí typ TonePros), ladicí mechanika - a to je jedna z dalších deluxe vychytávek u těchto typů - je firemní (čili LTD) a hlavně zamykatelná. Tento typ uzamčení strun se mi ze všech zámků líbí nejvíce. Mám ho také na svém Fenderu Stratocasteru, a kdybych byl více odvážný a nectil tak tradici, tak si tento typ nechám instalovat i na své další kytary, včetně letitého Les Paulu. Tímto zamčením (pokud ho člověk vyhledává, samozřejmě) se totiž nepřerušuje vztah mezi délkou struny a průběhem jejího kmitu natolik, jak je tomu u dnes vlastně již klasických mechanik, uzamykajících strunu hned na nultém pražci.

Barva tohoto modelu? Sunburst v úpravě honey burst satin.

Co se týče strun, tak výrobce zde má nataženy D’Addario (což je moje oblíbená značka), a to desítky, tedy sadu o síle .010, .013, .017, .026, .036 a .046. I když jsem ale natáhl mnou preferované hybridy 9-10, vše fungovalo tak, jak mělo.

Elektrika a ovládání

Tak a tady je to hodně zajímavé. Snímače jsou aktivní Fishmany, dva humbuckery řady Fluence Open Core Classic a spolu s třemi potenciometry je jejich ovládání, rozpínání a spínání rozhodně hezky vymyšleno.

Design obou snímačů u tohoto typu je v podobě zebry, tzn. jedna cívka je bílá a druhá černá, rámečky kolem snímačů jsou klasicky béžové se čtyřmi upínacími a dvěma polohovacími šroubky pro výšku nastavení každého snímače.

Na kytaře je také v obvyklém místě pro tento typ třípolohový přepínač snímačů, kdy, klasicky, nahoru je zapojen snímač u krku, uprostřed jsou zapojeny oba a dolů je aktivován kobylkový snímač. Tolik na úvod. A nyní, jak to může fungovat.

První potenciometr (počítáme směrem od krku) je Volume, a ten jako jediný nemá dvě polohy, není rozpínatelný. Ovládá hlasitost jen kobylkového snímače. Označme si ho jako knoflík č. 1. Druhý poťák je také Volume, a ten již má dvě polohy, zastrčenou, standardní a vysunutou (nevím, jak to lépe vyjádřit). Když se zdržíme nejdříve u jeho základní funkce, tedy u funkce ovládání volume, tak ten ovládá zase pouze snímač u krku. Průběhy ovládání hlasitosti u obou snímačů jsou standardní, bez žádných nechtěných skoků, klasicky, tedy očekávaně, reagují i při zapnutí obou snímačů. Takže poťák č. 2. Třetí knoflík, tedy ten nejvzdálenější, funguje jako tónová clona, a to pro oba dva snímače. Ale pozor, má také dvě polohy. Tedy potenciometr č. 3.

A teď se k tomu dostaneme. Takže když jsou oba rozpínatelné knoflíky, tady dvojka a trojka, dole, na těle kytary, tak humbuckery na kytaře jsou zapojeny standardně a znějí, jak znějí.Když tím třípolohovým switchem zapojíte snímač u kobylky, tak při vytáhnutí poťáku č. 2 (tedy toho prostředního) se zvuk snímače modifikuje jako vintage PAF (patented applied for, dle prvních humbuckerů firmy Gibson). Když ho opět zastrčíte a vytáhnete ten poslední, tedy číslo 3, tak jde o hodně silný, klasický Hot Rodded humbucker se zesíleným výstupem a širokým zvukovým spektrem. A do třetice, když k tomu už vytaženému třetímu znovu vytáhnete druhý poťák, tak kobylkový snímač se chová jako singl, a to převinutý (čili ne vintage), se silnějším výstupem. A zní hezky ostře, přesto to není žádný extrém, žádná chemie, jde o příjemný, kovový, fendrovský zvuk, i ten twang tam naleznete...

Tak a nyní přejděme ke snímači u krku. Zde při vytažení knoflíku č. 2 (ano, toho prostředního) jde opět o charakter zvuku klasických humbuckerů PAF. Když ho zandáme zpět a vysuneme ten zadní, číslo 3, tak zazní velmi hezký, kulatý zvuk, ne nepodobný tomu, co se line z lubových či pololubových kytar. A na konec, když k již vytaženému třetímu poťáku vysuneme znovu i druhý potenciometr, máme zde opět singl, ale tentokrát klasický, vintage (a musím říci, že velmi příjemný).

Tak a ještě jedna poznámka: Potenciometr číslo 3, tedy v základní funkci tónová clona, „clonuje“ ve všech námi uvedených případech zapojení.

Technická specifikace

Web

https://www.espguitars.com/products/21014-ec-1000t?category_id=1963292-ec-series