Ahoj strejdo!
Prosím tě, mám pro tebe asi banální dotaz, nicméně to pořád prostě nechápu a doufám, že snad mi to v hlavě už někdo rozuzlí. Chci se zeptat, proč lampový zesilovač hraje lépe než tranzistorový...
Děkuji, kytarista Roman
Zdravím tě milý Romane,
je to vše velice jednoduché. Každý hudební nástroj vydává spolu se svou základní frekvencí ještě také vyšší harmonické kmitočty. To jsou zvukové vlny o frekvenci, která je zkrátka a dobře celistvý násobek základního kmitočtu. Přítomnost vyšších harmonických (alikvót) a jejich četnost má vliv na barvu zvuku, což vnímáme naším sluchem. Když zvuk postrádá harmonické, jeví se jako bezbarvý či slabý, zvuk s velkým počtem harmonických se jeví tlustě a barevně. Zároveň ale harmonické dělíme na liché a sudé. Například pro 330 Hz je první a lichá harmonická 660 Hz. Když jdeme dále, tak kmitočet 990 Hz je druhá harmonická sudá a 1320 Hz zase třetí, a to lichá harmonická (http://www.csgnetwork.com/harmonicscalc.html - tady naleznete jednoduchý kalkulátor). To, kolik je harmonických vytvořeno naším hudebním nástrojem, závisí na mnoha věcech. U elektrických kytar vstupují do hry efekty, snímače, kabely a také aparáty. Lampový zesilovač přidává spíše sudé harmonické, tranzistorový spíše liché. Hlavní podíl na tom má chování zesilovače při přebuzení, což pánové kytaristi, ruku na srdce, je režim, který milujeme. To je zásadní důvod, proč lampový zesilovač zní daleko muzikálněji a měkčeji. I když se dnešní době snaží často výrobci dotáhnout obvody v tranzistorových zesilovačích, aby zněly jak lampové, tak ty tranzistory hrají prostě furt nějak jinak a spíše nějak hůře.
Tvůj strýček Yllas
Ahoj strýčku Yllasi,
chtěl bych si vyměnit snímače na kytaře. Nemůžeš mi napsat nějaký přímý návod, jak si to udělat doma na koleni? Nechci totiž běhat někam ke kytarářům, protože bydlím v malé vesnici kdesi na Moravě.
Zdravím, Olda
Ahoj synovče Oldo,
nebudeme se s tím párat a jdeme na to! Připrav si pěkně pájku, cín, šroubováky, pinzetu a kalafunu (Tedy pokud ji máš. A to bys měl mít, bez ní se sakra blbě pájí.). V první řadě si udělej na stole pořádek a vyhraď si na tuto operaci místo. Než tam pak položíš kytaru, dej pod ni určitě nějaké ty noviny nebo ručník. Zabráníš tím poškození kytary nebo také stolu. V první řadě z kytary sundáš struny, protože ti to ulehčí opravdu hodně práce. Dále oddělíš všechny šrouby od snímačů a pickguardů. Pokud vlastníš Les Paul, pěkně rozmontuješ ty rámečky snímačů, pokud vlastníš Strat, musíš rozmontovat i zadní kryt a odpájet zadní zemnicí kabel. Díky tomu pak odložíš pickguard pohodlně stranou... To samé platí pro kabel vedoucí k výstupní jackové samici. No a nyní se můžeme konečně vrhnout na samotné snímače. Většina snímačů má pouze dva dráty, což je zemnicí drát a signál. Zemnicí je vždy připájený k plášti potenciometru a signálový k potenciometru nebo přepínači. U humbuckerů, které je možné rozpojit na jednotlivý singl, jsou drátky dokonce čtyři. Proto zde je nutné se řídit schématem výrobce. U přepínačů je dobré poznačit (a co je doba mobilů, tak vyfotit), kam jsou původní dráty připojené. Není totiž nic jednoduššího než si udělat binec v tom, co kam patří. No a co dál? Drátky odpájíme od snímačů a na jejich místo dáme dráty snímačů nových. Ty mohou být často velice dlouhé a je dobré je zastřihnout. Nyní je dobré mít po ruce i tu kalafunu, jelikož nové drátky se mohou špatně pájet. Kalafuna ovšem tento problém v pohodě umí vyřešit. Pájení neošiď a svůj drát pěkně prohřej, aby cín dobře chytil a nevznikl třeba i studený spoj, takzvaný studeňák. Není nic horšího než špatně napájený drát. Ten může pak upadnout, anebo kytara zkrátka špatně hraje nebo nehraje... Kdo zažil, ví, jaké peklo je pak studeňák najít. No a když je vše hotovo, je dobré použít stahovací pásku a drátky k sobě stáhnout. Toť vše! Je to vlastně jednoduchá operace. Jen to neošidit a nepospíchat.
tvůj strýček Yllas
