8/2004

Editorial

  • Hudební festival Rock for People v Českém Brodě letos oslavil deset let. A musím říci, že se vydařil. Alespoň, co jsem stihl vidět a slyšet. I přes letošní poněkud rozmarné léto bylo počasí organizátorům nakloněno a nenechalo

    je na holičkách. Plný kotel hlavní scény v neděli večer toho byl důkazem.

    Jak jsem tak procházel mezi jednotlivými scénami, začal jsem si všímat jedné, myslím velmi zajímavé, věci. A to zvuku. Pokud jsem dokázal odhadnout, tak vybavení všech scén bylo

    na dobré úrovni. Přišlo mi zajímavé sledovat zvukovou úroveň jednotlivých kapel, která se místy velmi lišila; a i když kvalita aparatur a jejich výkon byl odstupňován dle velikosti scén, tak to zdaleka neodpovídalo výsledku. V čem je tedy zakopaný pes.

    Již delší dobu dospívám k názoru, že je to v kapelách samotných, hlavně v aranžmá a volbě zvuků nástrojů z pódiové aparatury na straně jedné a na druhé v rytmické přesnosti jednotlivých muzikantů. Rozdíly byly na můj vkus překvapivě veliké. Zjistil

    jsem, že zvuk kapely, od níž jsem čekal naprostou bezchybnost, se podstatně lišil od kapely, která hrála předtím. I když si myslím, že hráčská virtuozita českých muzikantů je na vysoké úrovni, tak zde více bodují kapely ze zámoří. A dnes tedy budu "kopat

    za zvukaře". Než se rozhodnete označit zvukaře za ..., zkuste si projít jednotlivé nástroje kapely, zdali každý hraje sám za sebe rytmicky přesně, zda se vám barva zvuku kytary nepřekrývá s basou či klávesami. Myslím, že vám nemusím popisovat ten těžko

    definovatelný hukot na pódiu, když se do toho všichni opřou s pocitem, jaká je to dneska jízda. Hmm, a že by nepřesnosti v souhře basy a šlapáku měly vliv na zvuk...

    V tomto čísle se nám mění dva seriálky. Funková basa Honzy Haise předala žezlo té bez

    pražců. Jak na ni hrát, se dozvíme od Mirka Dlouhého. Jakub Tureček vyčerpal všechny svoje zlozvyky, které probíral se Šíšou Scheuflerem a pokračování se ujal Honza Císař s Tomášem Valáškem a několik následujících čísel se budou věnovat elektrické kytaře.

    Také se nezadržitelně blíží září, a to je čas pro výstavu hudebních nástrojů. Nenechejte si ji tedy utéct. Stejně jako loni bude opět ve Veletržním paláci v Praze a do svých kšeftovníčků si poznamenejte poslední zářijový víkend. Přesněji tedy od 23.

    do 26. září.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 27. 7. 2004

Články v tomto čísle