V rámci našeho seriálu se dnes budeme opět věnovat kytarovým aparátům. Toto rozsáhlé téma jsme si přiblížili již v řadě studií, takže i dnes si zase o další kousek ucelíme a zpřehledníme celkovou orientaci o světě kytarových firem. Pro kompletnost vašeho pohledu uvádím v příloze ty díly, kde jsem se této problematice již věnoval.
I dnes budeme v rámci jednotného přístupu postupovat podobně jako v předcházejících dílech, tzn., že si podáme krátkou charakteristiku firmy, uvedeme si základní a přelomové typové linie a řady, podíváme se na některé vybrané vlajkové modely a pro lepší a daleko transparentnější představu možností a charakteru jednotlivých značek a aparátů si v přílohách uvedeme i výrazné kytaristy, kteří produkty té určité firmy užívali či užívají. Tím se získá daleko lepší představa o jednotlivých značkách, než kdybychom slovy sáhodlouze popisovali jejich zvuk.
Na rozdíl od minulých dílů si historii firmy přiblížíme pouze v těch případech, kdy to bude nezbytné pro lepší pochopení její podstaty.
Je samozřejmé, že nemůžeme každé firmě věnovat přibližně stejný rozsah článku už jenom z hlediska rozšířenosti jejich produktů, množství typů a historické úlohy. Vycházel jsem také z toho, jak se která značka zabydlela na našich scénách (viz dnešní pořadí firem v článku). Jako obvykle nebude chybět ani můj osobní názor, protože jsem na některé modely i hrál (nejvíce na festivalech, sessionech, studiích, velmi často mě překvapí moji studenti, kteří se přijdou pochlubit se svým kombem a vlečou ho ke mně přes půl republiky...).
Jsem si také samozřejmě plně vědom toho, že každý z nás má na určitý aparát či firmu svůj vyhraněný názor (což je jenom dobře), takže následující řádky mohou posloužit nejen k obecnému, vyloženě uživatelskému, doplnění informací a ucelení si osobního i obecného povědomí o světě hlav a komb, ale i k porovnání jednotlivých názorů a vytříbení vlastních představ.
Nezapomeňte ani na přehledné, kompletizující přílohy.
Dnes nás tedy čekají firmy Randall, Trace Elliot a Yamaha.
Randall
Don Randall začal svou kariéru jako obchodní partner Leo Fendera. Přesněji řečeno, v úplných začátcích působil jako prodejce firmy R & Tec, která jako první distribuovala Fenderovy výrobky. Don Leovým vizím naprosto věřil, takže se nakonec začal spolupodílet na některých částech designu a konstrukcích prvních prototypů Fendera. Byl to dokonce Randall, který vymyslel jméno prvního fendera, Broadcaster. Po právních tahanicích o tento název (firma Gretsch už takto podobně nazývala jednu typovou řadu svých bicích - Broadkaster) přišel s dalším názvem Telecaster, a byl to také on, kdo se spolupodílel na vzniku Stratocaster (jméno modelu byl opět jeho nápad).
Vzájemná spolupráce se prohlubovala, a když byl 4. ledna roku 1965 Leo Fender nucen prodat svou firmu společnosti CBS, stal se ředitelem vzniklé korporace CBS Musical Instruments. O čtyři roky později ale odešel a založil si svou vlastní firmu Randall Amplifier Company.
Zkušeností do začátku měl tedy opravdu dost. Protože za ta léta poznal potřeby kytaristů, pozorně sledoval vývoj hudby a dovedl velice dobře odhadnout sílu konkurence, zaměřil se už od svých počátků na oslovení kytaristů, kteří vyžadují sílu tónu, jeho nekompromisní průbojnost a co největší spolehlivost při co možná nejmenších nákladech. Nesmíme totiž zapomenout, že Randall stál v čele firmy právě v době, kdy se na trh draly tranzistorové zesilovače - není divu tedy, že na této technologii je firma v podstatě postavena.
Vedle všech možných dalších linií a řad jsou totiž základem firemní nabídky tranzistorové aparáty, a to komba a hlavy řady RG (z důvodu stále se rozšiřující nabídky několika řad této linie - Practice, RG/G2, RH - mluvíme dnes o linii G2). Jedná se o velmi praktické výrobky, zaměřené bez zbytečně přemrštěných vybavení na to, co se stalo jednotným ukazatelem pro skoro veškerou produkci Randallu - totiž síla, agresivita, spolehlivost, hlasitost: "Randall přinesl do boogie sedmdesátých let dobrý, drsný zvuk," prohlásil na konci sedmdesátých let Bob "Big Bear" Hite, zpěvák a kytarista "woodstockových" Canned Heat.
Těchto čtyř základních bodů se firma drží až do dnešních dnů a v celém spektru své nabídky. Vedle tranzistorů si totiž Randall nikdy nenechal ujít možnost představit kytarovém světu i lampové výrobky. Starší série PT, RT a další sice takový ohlas neměly, ale v poslední době slaví tato značka zasloužené úspěchy s linií lampových aparátů MTS, která vzešla z celkem dobře přijaté řady RM. Firma zde vsadila na nejnovější technické vymoženosti v oblasti modelingu aparátů a beden, nepřistoupila ale na digitální technologii se vším všudy a nabídla kytaristům komba a hlavy s jednotlivými moduly, vzájemně vyměnitelnými. Což je opravdu velmi dobrý tah, protože když se vám přestane líbit nějaký zvuk, prostě a jednoduše ho ve slotech panelů vašeho komba či hlavy vyměníte! Z nabídky každého modulu si můžete vybrat ten zvuk, který zrovna hledáte - takže moduly s označením Tweed, Blackface a DLX nabízejí fenderovské preampy komb '59 Bassman, Blackface Twin a Blackface Deluxe, moduly SL+, Plexi a JTM mají zase blízko k Marshallům (Super Lead, Plexi a JTM45), Recto je pro příznivce Dual Rectifieru od Mesa/Boogie, Top Boost navozuje zvuk Voxe AC-30TB, Brown evokuje nálady sedmdesátých let, Clean zase jazzové a raně bluesové nahrávky a Ultra, Ultra Lead a Modern pak představují nejnovější představy firmy o potřebách dnešních kytaristů. Moduly jsou osazeny dvěma lampami 12AX7 a vedle všech modelů řad RM100, RM80 a RM50 je můžete použít v rackovém předzesilovači RM4 (pro čtyři moduly!).
Přes všechny tyto úspěchy je firma prozatím stále známější svou tranzistorovou produkcí, kde vedle hlav Cyclone, Titan a hybridní VMax je nejproslulejší řada Warhead, postavená jako signature model Dimebaga Darrella. 300 wattů opět potvrzuje filozofii firmy, 16 vestavěných digitálních efektů vypovídá o snaze neusnout na vavřínech. X2 je pak vlastně protipólem vybavení Warhead, značka je určena numetalovým smečkám s co nejmenší snahou něco na svém zvuku nařizovat - takže 3 režimy, 300 wattů a jedem!
Na hlavy Randall jsem ještě nehrál, ale jeden můj student-bluesman mi nedávno hrdě předvedl kombo RM50 s dvěma moduly Clean a Top Boost a na jednom festivalu jsem si před zvukovou zkouškou zahrál na nějaké RG (tuším, že RG75) - ostrý, čitelný zvuk s příjemně širokými možnostmi práce se středními frekvencemi. Domnívám se, že zejména komba (včetně RM komb s moduly) mají šanci se prosadit i na našich pódiích.
Ještě více nám charakter těchto aparátů přiblíží výčet osobností, které dávají přednost této značce. Při srovnávání aparátového vybavení jednotlivých kytaristů můžete zjistit jednu skutečnost. Existují firmy, jejichž produkty si kytaristé osvojí do té míry, že jim zůstávají věrní prakticky po celou dobu své kariéry. Vypovídá to hodně o charakteru těchto výrobků a v neposlední řadě to z určité stránky ještě více přibližuje a rozkrývá feeling určitého umělce. Na jedné straně musíme samozřejmě vzít v potaz snahu všech firem nezaspat vývoj trhu a přizpůsobovat se aktuálním muzikantským požadavkům, ale na druhé straně je nutno si uvědomit, že základ těchto firem stojí na určité filozofii, která bývá vtisknuta většině (ne-li rovnou všem) jejich produktům. Tím se tato firma stává stálicí na trhu kytarových aparátů, přežívá módní výstřelky buď občasným uvedením nových řad (ať už trvalejšího či dočasného charakteru), nebo výrazným poukazováním na vintage tradici (nebo obojím způsobem) a vtiskuje svou tvář určitému stylu hudby včetně vzájemného se ovlivňování jednotlivými žánry a kytaristy.
K těmto firmám, které mají svou výraznou tvář, rozhodně můžeme zařadit Randall. Příloha s osobnostmi, preferujícími tuto značku, pak ještě více napoví o filozofii této firmy. Zajímavé je pak zamyslit se i nad snahou o větší stylovou variabilitu (mám na mysli oslovení milovníky lamp) - zde se potom naskýtá otázka, zda se tím tak trochu znejasní do této doby vždy jasné a zřetelné kontury zaměření firmy...
Trace Elliot
Trace Elliot - a teprve až za Randallem? Ano, vážení přátelé, nesmíme totiž zapomenout, že mluvíme o kytarových aparátech. U nás je tato značka mezi baskytaristy poměrně dost rozšířena, ale mezi kytaristy tomu tak rozhodně není. Síla této firmy tkví spíše v amplifikaci čistého zvuku (což je základ basových aparátů), takže je známa hlavně pro svá komba, určená k zesílení akustických a akusticko-elektrických kytar.
Firma začala fungovat koncem sedmdesátých let. Šlo nejdříve o malý obchůdek s hudebními nástroji, kde spatřil světlo světa první basový aparát značky Trace Elliot. Mezi baskytaristy se rychle rozšířila zvěst o novém, spolehlivém a z hlediska údržby jednoduchém zesilovači a následující desetiletí bylo ve znamení úspěchů této značky. Baskytaristé zvučných jmen, jako např. John Entwistle (Who), John McVie (Fleetwood Mac), Mark King (Level 42), Steve Harris (Iron Maiden), Guy Pratt (Pink Floyd) či Bill Wyman (Rolling Stones), všichni měli za svými zády zelenočerné masky basových stacků. Není divu, že po těchto zkušenostech se Trace Elliot dobře etabloval i na trhu aparátů pro akustické a akusticko-elektrické kytary.
Základem nabídky jsou tedy komba TA, která jsou nabízena v širokém rozsahu jak po stránce výkonu, tak i vybavení - od čtyřicetiwattového TA40R s repro 2x 5" přes TA200S s osmi pětipalcovými reproduktory a čtyřmi kanály až po dvousetwattové stereo monstrum TA Concert 200R s 16 presety digitálního reverbu. Na první pohled jsou tato komba zajímavá i z hlediska designu a vlastní konstrukce, kdy u mnohých z nich je standardní konstrukce a vzhled, běžný u konkurence, jen vzpomínkou.
Samozřejmě, že to firma zkusila i na poli aparátů pro elektrické kytary. Vývojáři zde většinou vsadili na lampy, takže po starších řadách jako Trident a Bonneville se dostali přes hybridní řadu Tramp k zajímavým, rozhodně ne však běžně viděným sériím Speed Twin a Super Tramp. U aparátů Speed Twin firma vsadila například na to, že u všech modelů používá v preampu vždy 5 lamp 12AX7, stowattové kombo C100 má přepínače výkonu na třičtvrtě, půl a čtvrt výkonu atd.
Podařilo se mi zahrát na třicetiwattové kombo C30 (koncový zesilovač obsahuje čtyři EL84) a zvuk měl věrnou, kytarovou barvu, zkreslení bylo velmi příjemné, žádná chlupatina, tón se táhl, přes určitou studenost nebyl problém se středy, i když čisté, cinkavé zvuky zde seděly lépe.
Akustických komb jsem měl v rukou více, zde musím potvrdit velkou zkušenost tvůrců řady TA, ale ve srovnání s Marshall řady AS byl zvuk dost ostrý, chybělo mi tam více té přirozené barvy nástroje a zvuku dřeva.
Yamaha
I když zde existuje obrovský nepoměr mezi hraním na kytary a baskytary této firmy a užíváním jejich aparátů, přesto se ani tato část produkce japonského giganta se všestranným zaměřením neztrácí. Když pomineme motocykly, software, školy, robotiku, tenisové rakety a kdo ví co ještě, tak už jenom v nabídce hudebních nástrojů jde o úctyhodnou šíři. Stačí si připomenout keyboardy, syntezátory, digitální piána, clavinovy, celosvětové úspěchy s bicími nástroji (Dave Weckl, Mike Bordin, Tommy Aldridge...), koncertní perkuse, dechové nástroje, zvukové moduly, mixy, PA systémy, výborné klasické kytary (např. GC71 za čtvrt miliónu korun), hodně rozšířená jumba (od modelů F k např. FG, DW, CJ či LL), semiakustické elektriky (např. CPX) a elektroakustiky a samozřejmě velmi úspěšné elektrické baskytary (Billy Sheehan, John Patitucci...) a zejména kytary (Mike Stern, Ty Tabor, Frank Gambale...). A to jsme ještě zapomněli na multipedály řady Stomp (AG, DG, UD)... Vedle těchto velkých úspěchů je nutno přiznat, že aparáty jako takové při srovnání s celou produkcí firmy značně pokulhávají. Firma se tedy chytře soustředila na možnou mezeru na trhu a její produkce zahrnuje buď malá tranzistorová komba na cvičení či na cesty, nebo velká komba s digitální technologií zpracování zvuku
Na jedné session jsem si zahrál na DG80-112A, do něhož byl navíc zapojen starý, "homemade" lampový předzesilovač. Velká variabilita nejrůznějších nastavení, výrazné změny korekcí - prostě vysoce kvalitní zvuk, náchylný ke sterilnosti, hezká, široká paleta z čisté kytary. Docela se mi ale líbilo kombo DG60FX-112, které má v sobě vestavěnou verzi předzesilovače DG Stomp se 180 presety. Celá tato digitální produkce je ideální zejména pro ty z nás, kteří si nejenom musí neustále hrát se zvukem, ale hlavně to chtějí mít vše pod jednou střechou - takže žádné pedalboardy, multiefekty a procesory - jen přijít, zapojit a... a být prostě Yamaha!
