11/2001

Editorial

  • Letos byla slušná úroda, viďte! Ještě dneska dostávám prudkou otravu i ve chvíli, kdy někdo vypustí z úst třeba jen slovo "hříbek" - jedna hlavička vedle druhé - dědeček hříbeček s celou rodinou

    a zaparkovaným karavanem.

    Ani nevím, jestli taková, od přirození divoká veverka, která ještě nepodlehla domestikaci ve smyslu rozmazleného života v městských parcích, je schopna pozřít pořádného macatého praváka. Mám z dětství vsugerováno, že

    si pochutnává na mochomůrkách.

    S mrštností sobě vlastní se vrhne střemhlav dolů po kmeni, aniž by se jí zamotala hlavička, plynule překoná hranici kůra-jehličí a už je u námi známého červeného klobouku s bílými tečkami.

    Jestli to třeba není v tom,

    že veverky blbě vidí a jinou houbu nejsou schopné najít.

    Ale co když, skryta našim zrakům, pořádá ve chvílích volna tato obyvatelka zalesněných ploch nespoutané žranice spolu s divočákem - bukvice jsou bukvice. Třeba jsou takoví kámoši, že divočák

    bukvičky setřese a ještě je kamarádce zrzce předžvýká (jsou i veverky s černým přelivem).

    Choďme tedy po lese tišeji a pozorujme dění kolem, v lese jsou určitě mnohá tajemství.

    Letos se prý i přes celkovou neúrodu obzvlašť povedl i burčák.

    A ten nechutnal jenom našincům, ale i cizinci poznávali krásy naší země.

    Blížil jsem se se Škodou 1000 MB k českým hranicím a chvíli jsem dokázal držet tempo s nejnovějším modelem Mercedesu, a to zřejmě proto, že před celní kontrolou znatelně

    přibržďoval, a dle vzoru písečné zmyje poměrně slušně šněroval vozovku. Jako zodpovědný řidič jsem kvitoval jeho konání, vždyť po opravě volantu je samozřejmě potřeba zkontrolovat jízdní vlastnosti vozidla, jestli správně reaguje na řidičovi podněty ke

    změně směru jízdy, to dá rozum. To, že byl řidič úplně našrot, je věc druhá. Byl jsem zvědav, co na to naši celníci.

    Vše dopadlo, jak zákon praví. Mercedes pokračoval směr Brno se stejným řidičem. Jo s diplomatickou imunitou se to

    cestuje.

    Netřeba, milí muzikanti, výrazně závidět. Ti populárnější a mediálně známí z vás to dokáží ukecat "na ksicht". I přes všemožné nevýhody popularity je právě tohle jedna z příjemných vymožeností slávy. Samotného by mě zajímalo, jestli si

    někteří začínající muzikanti třeba právě tento aspekt nestanovili jako jeden z cílů svého snažení. Jak vidno, přináší to nemalé úspory do rodiného rozpočtu. Také mi to připomíná pravidlo čerta a velké hromady nebo výhry v loterii a právě zesnulé tchýně -

    když se daří, tak se daří.

    A úplně na závěr jedna malá stížnost.

    Naprosto mi to zkazí radost ze slunného počasí příštích dnů, když v jedné blíže nespecifikované komerční televizní stanici mě při předpovědi počasí stále oslovují: "

    class="i">Milí přátelé," vždyť jsme s Jančaříkem ještě nejamovali. Pokud někdo máte ty správné konexe a také vás to irituje, učiňte, prosím, co nejrychleší nápravu. Máte na to

    celý měsíc listopad, a ve volných chvílích můžete listovat Muzikusem. Hlavně to ani s tím čtením nepřehánějte, pamatujte na jedno z pravidel spokojeného života, které vám musím znovu připomenout, a totiž, že co člověka unavuje, to mu také škodí.

    O výjimkách někdy příště.

    Elektronické vydání
Default User Picture
Luděk Khebl, 19. 11. 2001

Články v tomto čísle