Muzika 2001 - reportáže z veletrhu

Lenka Dusilová & Secret Service
Lenka Dusilová & Secret Service

Každý rok se zde na tomto místě setkáváte s reportážemi o hudebním veletrhu Muzika. A v tomto čísle tomu nebude jinak. Letošní ročník Muziky byl sedmým v pořadí. Sedmička bývá považována za magické číslo, číslo krizí, číslo změn. Myslím si ale, že nic z toho pro tento ročník veletrhu neplatilo. Ale nechtel bych vás příliš ovlivňovat. Připravili jsme pro vás sérii reportáží od našich autorů. A je jen na vás jestli se mnou budete souhlasit. Myslím, že na následujících stránkách naleznete tu správnou odpověď. Na každé akci podobného rozsahu se vždy najde něco pro a proti, vždy se něco povede a něco nepovede, a znáte to, zavděčit se každému, to by byla hezká pohádka. Jednoho dojmu se, ale zbavit nedokáži. Přes všechny zdary a nezdary se rok od roku, a taky pomalu ale jistě, daří naplnit ty věci, které by na takové výstavě měly být. Pro vás, kterým je tato výstava určena, pak Muzika předstvauje každoroční jistotu s tím, že se budete moci poohlédnout po novém vybavení nebo se alespoň podívat co je nového. A když ani to ne, tak si poslechnout kapely a zkrátka být in.

Dan Bárta
Dan Bárta

Ještě než se vrhnete s našimi redaktory na pouť po stáncích, tak se zastavíme na jedntlivých koncertních scénách.

Dvě již tradiční scény - Křižíkova fontána a Malá scéna - si ponechaly charakter, který získaly během jednotlivých ročníků výstavy. Vystoupili zde muzikanti a kapely z žánrů od country, přes rock a populární hudbu až po jazz a fusion.

Za připomenutí stojí vystoupení kanadského virtuózního dechového kvinteta Canadian Brass, které zde hostovalo v rámci svého evropského turné. Z českých muzikantů přesvědčivě naplnil hlediště fontány Dan Bárta.

V pavilonu E, v nově zřízené akustické scéně Podkova, byl připraven program určený hudebním pedagogům a rodičům s dětmi. Vedle prezentace hudební literatury pro děti a mládež a perkusních nástrojů byly předvedeny alternativní metody hudební výuky. Odpolední hodiny byly vyhrazeny interpretům klasické hudby. Vrcholem programu lze bez nadsázky nazvat vystoupení Komorního orchestru Dvořákova kraje pod taktovkou dirigenta Václava Mazáčka se sólisty Petrem Paulů (kytara) a Veronikou Sedláčkovou (flétna).

V "Déčku" (pavilon D) byla umístěna scéna, která byla obnovena po dvou letech, s prezentací taneční hudby a pódiové techniky. Dramaturgickým záměrem scény bylo představení kapel či lépe projektů, které spojují využití klasických nástrojů používaných v populární, rockové a jazzové hudbě (kytary a baskytary, bicí nástroje, dechové nástroje, zpěv...) s technologiemi moderní taneční hudby (DJ technika - gramofony, CD, minidisky, samplery, počítače, efekty...). Představili se zde mimo jiné Lazy Jimmy, DJ La-Utek (Extdust) a zpěvačka Sister Zulu (Skyline), DJ Diome a Ivan Myslikovjan, kapely Gang-ala-basta, Different D.I.S.C.O., Floex, radium.nfo a další).

Jako každoročně nesmíme zapomenout i na odborné semináře v pavilonu B. Zde, již rovněž tradičně, osobnosti naší hudební scény představují hudební nástroje, aparatury, zvuková zařízení.. A jak nejlépe - samozřejmě svojí virtuózní hrou.

Ale už vás nebudu zdržovat, vrhněte se do pralesa značek, typů, modelů a firem.

 

Vladimír Švanda

Muzika 2001 - reportáže z veletrhu
Muzika 2001 - reportáže z veletrhu

Klávesy, SW, HW

Podle katalogu jsem na letošní Muzice napočítal na osm desítek vystavovatelů. Pominu-li ty, kteří přímo nezapadají do oblasti software - hardware - klávesové nástroje - syntezátory, pořád jich zbývá něco přes tucet. Při matematické úvaze: čtyři dny krát osm hodin denně děleno dvanácti vystavovateli, tak to vychází přes dvě a půl hodiny na hloubkovou kontrolu každého stánku. V mém případě však všední realita dnů mezi 20 - 23. zářím byla trochu jiná. Předem se proto omlouvám, že tento pohled na jednotlivé produkty, novinky a značky nemusí být pro každého zcela objektivní. Stejně jako loni se totiž našlo několik firem, které si v boji o svoji přízeň nečestně vypomáhaly dovezeným burčákem, lahvemi pravé domácí pálenky nebo navršenými sudy (podle kluků z Vyškova) jedenáctistupňového zlatého moku. No a když se s těmito lidmi, kteří jsou navíc muzikanty tělem i duší jako vy, dáte do řeči po dlouhém roce, je jasné, že exkurze po jednotlivých expozicích s blokem, tužkou, fotoaparátem a redakční visačkou na krku se odkládá až na další den. Ze čtvrtka na pátek, z pátku na sobotu a ze soboty na neděli. Tak teď už jenom zvolit vhodný nadpis, co třeba "střízlivá nedělní procházka Křižíkovými pavilony", a opatrně vplouváme mezi návštěvníky pavilonu B.

Na stejném místě jako v předchozích letech najdeme pražský Inton. Vždy, když je o nich řeč, vybavím si značky Alesis a Mackie. Obě americké, obě sympatické a obě s širokou řadou příjemných produktů. Ta druhá v jejich distribuci pro letošní rok již není, Alesis stále zůstává. Tato firma, která před deseti lety přišla s revolucí v oblasti digitálního vícestopého nahrávání s názvem ADAT, se přes letošní rok ovšem potýkala s finančně-existenčními problémy a ty na čas pozastavily i samotnou výrobu. Skladové zásoby zatím stačí pokrývat poptávku těch, kteří shánějí nějaký z řady MIDI mikromodulů nebo syntezátor Alesis QS 6.1, 7.1 a 8.1 (tyto číslovky nejsou označení nových surroundových formátů, ale verze podle počtu kláves - 61, 76 nebo 88). Nástroj, o kterém si ovšem nejen čeští klávesáci musí zatím nechat zdát, je nová Andromeda. Stovky lidí se již od loňského roku těšily alespoň na krátké demo, nesplněna zůstala i původní objednávka od nejmenovaného člena skupiny Lucie. V dnešní době jeden z mála opravdu analogových syntezátorů láká opravdu neuvěřitelnou pozornost. Zatím ovšem zůstává ve hvězdách, kdy se tento šestnáctihlasý nástroj v ceně téměř 160 000 Kč objeví mezi námi.

Jak se za poslední roky stalo tradicí, na stánku K-Audio nesly vystavené klávesové nástroje ponejvíce značku Roland. Jmenujme syntezátory nové řady s označením RS-5 a RS-9 nebo řadu keyboardů EM. Původní nabídka čtyř modelů EM 10, 20, 30, 50 se za poslední rok rozrostla o další dva. Nesou označení EM-15 a EM-25, jsou oblečeny do nových stříbřitých kabátů a nechybí jim propracované možnosti např. automatického doprovodu. EM-25 umožní i načítání a ukládání dat přes vestavěnou disketovou mechaniku, na obou však chybí páčka pitch bender/modulace. O generaci výš je potom řada keyboardů s nástroji VA-76, VA-7, VA-5 a VA-3. Prvně dva jmenované se nechají ovládat lehkým šimráním dotykově citlivého displeje a navíc ukládají data na mechaniku Zip 100 MB (to je obsah téměř 70 disket).

Klávesové nástroje v koutku za seminární místností nesly výhradně značku Kurzweil. Syntezátor K2000 v pětioktávovém provedení je předchůdce nástrojů K2500/K2600, ale díky novému systému obsahuje výrazně podobnou zvukovou banku a základní možnosti editace a ovládání. Kurzweil K2500 mezi vystavěnými nástroji chyběl, stejně jako o jeho existenci mlčely i dostupné ceníky. O to větší šance na setkání tedy zůstává prostřednictvím bazarů a inzertních rubrik. Poměrně nová je řada SP (Stage Piano), která obsahuje tři nástroje. SP 88 X má 32 zvuků, 32 hlasů, 32 pamětí a 88 kláves s kladívkovou mechanikou - to vše za necelých 40 000 Kč. SP 88 obsahuje stejný zvukový modul, s tím že cenu o osm tisíc menší mají na svědomí polovyvážené klávesy. O další tři tisíce níž se pak dostanete v případě investice do klaviatury SP 76, v tomto případě se ovšem budete muset spokojit s rozsahem 6,5 oktávy.

Pozornost návštěvníků stánku K-Audio lákal i rack zaplněný zvukovými moduly několika výrobců. Nejvýkonější hardwarový sampler Akai S6000, jeho ekonomická varianta Akai S5000 a netradiční sample-procesor VariPhrase Roland VP9000. Dvě výškové pole 19" racku zabral i zvukový modul, kterému je sampling rovněž blízký - Roland XV-5080, na jeho jednodušší verzi XV-3080 se už nedostalo místo. Přednost dostal Kurzweil K2600R a dva zástupci germánského světa Micro Q a Microwave II. Ve stejnojmenném městečku je již patnáctým rokem vyrábí firma Waldorf.

Ze stejné země přichází i kompletní sortiment Emagic, kterému byl věnován koutek okolo počítače Apple Mac G4. Okusit německý systém harddiskového nahrávání a MIDI bylo možné ve všech verzích populárního editoru Logic, a to s přívlastky Platinum, Gold a Silver. Jejich aktuální verze je 4.7, na přelom roku je pak naplánováno uvedení verze 5. Podle dostupných informací by tou dobou měl být k dispozici nový hardwarový ovladač, původně ohlášený již na letošní září. Emagic na jeho přípravě spolupracuje s americkou firmou Mackie a pojmenoval jej Logic Control. Podobně jako ovladač Pro Control, který pro HDR systém Pro Tools vyrábí mateřské firma Digidesign i Logic Control je koncipován jako modulární systém. Základní jednotka obsahuje osm dotykově citlivých faderů o délce 100 mm a sekci systémového ovládání. Expanzní modul s dalšími osmi fadery se pak skrývá pod označením Logic Control XT.

O tom, že softwarový vývoj jde kupředu mnohem rychleji, svědčí aktuální nabídka plug-inů. EVP 88, plným jménem Emagic Vintage Piano 88, je digitální simulace nástrojů, jako jsou Fender Rhodes Mark I a II, elektrické piano Wurlitzer 200 A a Hohner Electra Piano. Stejně jako původní elektromechanické nástroje i tato virtuální simulace zachovává původní plnou polyfonii rozsahu 88 kláves. Naprogramovaný kód instrumentu je použit i pro EVP 73 - vintage piano Fender Rhodes Stage Piano Mark I. Díky formátu VST 2.0 jej, podobně jako např. sample-player EXSP 24, mohou používat i majitelé všech konkurenčních sekvenčních programů.

Oči těch návštěvníků stánku K-Audio, kteří se při svých zvukových kreacích neobejdou bez sampleru, směřovaly ke stojanu plnému samplových CD. Nabídka čítající přes stovku zvukových knihoven pro snad všechny dostupné formáty zahrnovala nejen tradiční nabídku německých Best Service, ale i Ueberschall, Propeller Island, britských Time + Space nebo AMG, švédských E-lab i zámořských producentů soundwaru jako jsou Ilio, Spectrasonic, East - West nebo Big Fish Audio.

Ale pojďme dál. Praha Music Center jako jeden z prodejců Pro Tools tento systém představila na obou platformách Mac i PC. Zatímco Pro Tools na PC doplňoval malý ovladač s motorizovanými, leč dotykově necitlivými fadery Motor Mix (cca 50 000 Kč), u Pro Tools na Mac G4 bylo představeno plně profesionální řešení s ovládacím pultem Control 24 (400 000 Kč). Široké pozornosti se na stánku Praha Music Center dostalo jednomu z nejbarevněji osazených 19" racků všech pavilonů výstavy. Nejen po zvukové stránce, ale i designem je tak pestrá řada zvukových modulů Emu. Ty zvukově univerzálnější jsou Audity 2000 (polyfonie 64 hlasů) a Proteus 2000 (128 hlasů, šest separátních analogových výstupů, digitální výstup S/P DIF - AES/EBU). Stejné technické parametry vykazuje i Virtuoso 2000, s firemní sadou ROM zvuků nástrojů symfonického orchestru. Další expandery s úzkým spektrem zvuků jsou pak Emu B-3 (varhanní modul), Planet Earth (etnické nástroje), X-treme Lead XL-1 a poslední letošní přírůstek Mophatt (samply pro současnou tvorbu). Z posledně dvou jmenovaných nástrojů vycházejí i nové pracovní stanice pro tvorbu taneční hudby. Jsou to Emu groove station MP-7 a XL-7, které kombinují zvukový modul se 128 hlasy polyfonie, oktávu dynamických padů, 16stopý sekvencer a 16 synchronizovatelných arpeggiátorů. O tom, že nejsou pouze do studia, svědčí i napájecí konektor pro připojení lampičky na "husím krku". Ta bohužel není součástí nástroje, zřejmě se pro ni v ceně 63 900 Kč nenašla dostatečná finanční rezerva.

Zatímco stánek Praha Music Center zůstal na stejném místě jako v předchozích letech, malé stěhování předcházelo expozici rovněž pražských Audiopolis. Zde sortimentu Digidesign a nainstalovaným Pro Tools opět dominoval ovládací pult Control 24. Bylo možné vyzkoušet i 24-stopou verzi v podobě Pro Tools LE s převodníkem Digi 001.

Na stánku Disk Multimedia se to nabídkou počítačových aplikací pro velká a malá studia přímo blýskalo. Hardwarové doplňky v podobě karet a převodníků byly k vidění se značkami Midiman, Rme, Egosys, Echo, Aardwark, Swissonic, Steinberg, TC Works, Universal Audio, Mutec nebo SEK'D. Snad ještě širší výběr se ovšem nabízí při volbě toho "pravého" audio/MIDI editoru. Z těch, které bylo na stánku možno vidět přímo v akci, jmenujme Cubase a nové Nuendo, dále notační programy firem Sibelius a Sincrosoft nebo nový sampler od italských IK Multimedia. Dostal název Sampletank, funguje jako VST instrument, obsahuje dvě desítky efektů a podle své verze 800 MB, 1,1 GB nebo 2,5 GB vzorků. A pokud, že již nějaké samply máte, nevadí. Sampletank XL není žárlivý a rád si dostupné programy ve formátu Akai přibere do vlastní rodiny. Součástí té vaší se může stát ihned za 14 900 Kč v provedení XL, nebo v případě, jste-li DJ, za cenu téměř třetinovou - 5990 Kč.

Velkou pozornost tradičně poutaly vlastní softwarové produkty vyvíjené pod hlavičkou DSound. Vedle již zavedené sady DirectX/VST efektů SAPP-1 (Simple Professional Audio Plugin), je tu dvojdílná série plug-in Stomp'n FX. První kolekce je šestidílná (ekvalizer, kompresor, delay atd.), Stomp'n FX 2 pak nabízí ještě další rozšíření efektů (např. hall, distortion, overdrive.). Obě jsou opět DirectX/VST kompatibilní pro PC i Mac a přijdou na 2990 Kč. Zatím poslední produkt z řady DSound je samostatná aplikace RT Player. Na počítači PC nebo MAC tvoří jakési "hnízdo" libovolnému VST instrumentu nebo VST pluginu a umožní tak zpracovat externí audio/MIDI signál. RT Player PRO přijde na 2990 Kč, LE verze je zdarma na stránkách www.dsound1.com.

Nově se v katalogu Disk Multimedia objevily masterkeyboardy a zvukové moduly Oberheim. Největšího zájmu se zřejmě dostává syntezátoru OB 12, když mu italský výrobce Viscount věnoval samostatnou internetovou prezentaci na stránkách www.ob12.com.

Příjemný přístup k letošní výstavě předvedla firma Music Park. Svoji expozici jako snad jediní vzali opravdu s nadhledem, i když první patro jejich poschoďového stánku bylo určeno pouze obchodníkům. O to více místa zbylo pro nástroje, některé ze syntezátorů byly pro demo připraveny dokonce ve dvou exemplářích. Jedním z takových byl například profesionální keyboard Korg PA 80 nebo snad nejočekávanější syntezátor letošního roku s tajuplným názvem Karma. Tato workstation v netradiční vínové barvě po zvukové stránce vychází z řady Triton a sdílí s ní i například expanzní zvukové boardy PCM. Základní sadu 32 MB vzorků je tak možné rozšířit na celkových 48 nebo 64 MB. Karma ovšem příliš nepotěší při studiové práci, vedle hlavního stereofonního výstupu je k dispozici už jen druhá dvojice výstupních konektorů. Jako správná workstation ovšem má disketovou mechaniku a sekvencer.

Čtyři zástupce v současné době čítá již zavedená řada stolních modulů Electribe. Jsou to syntezátor s analogovým modelováním, rytmický sampler, samostatný rytmer, a nejnovější Electribe M, kombinující zvukový modul a sekvencer. Značka Korg, to jsou ovšem i digitální piana, například v podobě vystavených modelů EC 120 a EC 320. Téměř čtvrtstoletí nazpět, přesně do roku 1978, sahá historie řady syntezátorů MS. Aktuální nástroje s analogově modelující syntézou reprezentuje model s dřevěnými bočnicemi MS 2000 (klávesová verze s rozsahem 3,5 oktávy) a odvozený 19" modul MS 2000R.

O tom, jaké novinky mají mezi sebou nástroje Yamaha, Kawai, Technics, Casio, GEM a čím chystají zatížit procesory vašich počítačů firmy jako Waves, Sonic Foundry, Magix nebo Native Instruments, se dozvíte za čtyři týdny. Tou dobou do další Muziky bude zbývat už jenom necelých tři sta dní.

Daniel Zahradníček

Muzika 2001 - reportáže z veletrhu
Muzika 2001 - reportáže z veletrhu

Akustické kytary

Na letošní Muziku 2001 jsem přicházel natěšený na nové objevy a vynálezy, které opět posunou zvuk akustických kytar k výšinám a ceny poněkud k zemi. U prvních stánků jsem, pln ideálů, ještě formuloval své dotazy stylem: "Dobrý den, co máte nového?" , ale záhy jsem pochopil, že i v tomto oboru vládne konzervatizmus, který nicméně akustické kytaře jako takové spíše prospívá. Neboli - co je kvalitní, to se po nějakém čase prosadí a stane se používaným v širokém měřítku (např. snímací systémy Fishman), ostatní časem zanikne, nebo vytvoří slepou uličku - jakousi alternativu pro menší část trhu (např. plastový parabolický korpus známých Ovationů). A tak jsem pro vás nakonec připravil spíše několik letmých postřehů úplně normálního návštěvníka Muziky 2001, který nic specifického nevyhledává a nechá se unášet pouze svými dojmy.

Pro rockery, kteří jsou zvyklí na siluety svých Stratocasterů a Telecasterů, připravila firma Fender nástroje, které z obou zmiňovaných modelů tvarově vycházejí a mají s nimi také identické krky. Vrchní desky jsou překližkové, atraktivně barevné, zbytek korpusu je z plastu. Kytary jsou samozřejmě osazeny piezosnímačem a aktivní elektronikou. Pojmenované jsou Telecoustic a Stratoacoustic, stojí 9900 Kč. Z podobného soudku je i Ibanez Talman Inter City. Jedná se také o nízkolubový nástroj ve tvaru elektrické kytary, jeho konstrukce je však celopřekližková. Cena začíná na 6790 Kč a již za 8280 Kč pořídíte elegantní nástroj v přírodní povrchové úpravě. Pro ty, kteří chtějí, aby jejich akustická kytara připomínala opravdu akustickou kytaru, ale hrálo se na ni pohodlně, je určena Aria ze série FET. Tyto modely připomínají legendární Yamahy APX. Mají zmenšené celopřekližkové korpusy a snímání od firmy Fishman. Nejlevnější model této ideální pódiové kytary můžete pořídit již za 6890 Kč. Za 13 680 Kč můžete získat typ, který díky použitému fládrovanému javoru na přední desce vypadá vskutku královsky. Firma Aria přináší na trh také sadu kopií jazzových lubových kytar Gibson. Ta nejlevnější je za 11 130 Kč, ceny ostatních nepřesáhnou hranici 17 580 Kč. Nabízeny jsou i modely s centrálním masivním špalkem (jako Gibson ES 335), nástroje osazené vibrátem, či dvanáctistrunná varianta. S chutí jsem se zastavil u stánku s akustickými kytarami značky Tanglewood a Crafter. Craftery byly bohatě a poměrně vkusně zdobeny abalonem. Zvláště podařená byla i jejich akustická baskytara s masivní rezonanční deskou za 18 146 Kč. Tenglewoody byly zdobeny decentněji, až na jednu výjimku - kytaru s vypáleným obrázkem indiána na vrchní rezonanční desce! Můj čtyřletý synek nad tímto výtvarným počinem sice výskal nadšením, ale můj vyvážený smysl pro estetiku něco takového nebyl schopen akceptovat. Jinak ale tato firma nabízí své výrobky v dobré kvalitě a za velice příznivé ceny - celopřekližka od 6710 Kč, polomasiv od 9364 Kč a celomasiv od 11 705 Kč. Další známější firmy, jako např. Ovation, Seagull či Ibanez, nabízely svoji standardní produkci, která zahrnovala jak modely pro méně majetné, tak kytary v luxusním provedení. Z těchto známých a osvědčených jsem se v krátkosti zastavil pouze u špičkového nástroje firmy Takamine, na jehož rozetě kroužili rozšafní delfíni. Kytara s plným, vyváženým a barevným zvukem, špičkovou elektronikou a nezanedbatelnou cenou mi dala okusit pocit dokonalosti, avšak s potěšením jsem kvitoval, že na takový nástroj mi stačí zahrát si jednou do roka. Neumím si představit, jak bych s ní absolvoval všechna ta posezení u táboráku a pobyty na horách v přetopených nebo ledových místnostech. V příštím čísle Muzikusu se ještě chvíli zdržíme u kytar zahraniční provenience a navštívíme i několik výrobců českých.

 

Martin Heřmanský

 

Úhel pohledu: elektrická kytara - efekt - aparát

Co takhle si zajít na Muziku? Vybrat si kytaru, nějaký ten efekt (pokud možno s knoflíkem "feeling on/off"), skrz který poženu tón do aparátku? A ještě využít nějakou tu veletržní slevu. Nejen s těmito pocity vypravil jsem se na sedmý hudební veletrh Muzika 2001. Pravda, vypadal docela podobně jako ten minulý, nějaké novinky se ale přeci jen našly. Začnu hned u kytar. Překvapivě, nejdřív jsem zabrousil ke stánku Ibanez. K vidění bylo dost kytar ze série "S", tedy ty s plochým mahagonovým tělem, také pár "sedmiček" (vážně je to nezvyk na ně hrát, někdy to zkuste!), "ergéčka" v různých povrchových úpravách a jedna Prestige s piezo snímačem testovaná v srpnovém Muzikusu.

Úplné novinky byly však jen dvě krabičky, jeden overdrive pro baskytaristy a jeden filtr pedál pro kytaristy, který zní jak z plechové roury - jestli chcete "hrozně originální zvuk", tak to bude něco pro vás. B. C. Rich opět exceloval kytarami s nejšílenějšími tvary, hodně pěkný (a docela i cenově dostupný) je model Assassin s průchozím krkem. Má naštěstí i normální tvar těla, takže ten bych hned bral.

Kdo hledal levnější kytary, určitě si přišel na své u stánku s kytarami RG Design. Zaujali mne i čeští výrobci a moji pozornost přitáhl stánek s kytarami Fokus-H, což jsou, myslím, za hodně slušnou cenu moc pěkné nástroje. Firma Kobrle a Stehno, zaměřená spíš na kytary akustické, představila i pár povedených elektrických kytar. Také Alexim se svojí značkou Lee Hooker vytvořil už pěkně dlouhou řadu, kde si příznivci kytar typu Fender mohli dobře vybrat. Jejich kytary jsou na velmi dobré úrovni za přijatelnou cenu.

Po kytarách jsem chtěl slyšet i něco z kapel, nicméně hlavní scéna byla pro mě opět příliš hlasitá, takže jsem se v rámci zachování sluchu vrhnul hned po efektech. Stačil jsem si ale všimnout, že některé skupiny měly doslova nabito, takže i atmosféra před pódii byla velice pohodová a přece jen hudba, ač hlasitá, byla balzám pro ucho oproti šílené směsici hluků v jednotlivých pavilonech. Z efektů tedy bylo možné nalézt další ze série "fazolí", tentokrát šlo o Genesis3 od firmy DigiTech (viz test na straně 79). Je to obdobná záležitost jako POD nebo J-Station, tahle krabička by však měla mít tu výhodu, že můžete vytvářet vlastní zvuky kombinováním jednotlivých aparátů a určováním jejich vzájemného "množstevního poměru". Je určena spíš pro studiové využití. I přes takřka nepřetržitě obsazený stánek se mi povedlo na chvíli ji vyzkoušet. Moc mě nenadchla, pak jsem ale slyšel jak to hraje na předváděčce dost slušně René Rypara, takže problém asi byl možná jinde než u Genesisu. Podobnou "hračku" bylo ještě možné nalézt u firmy Korg (ToneWorks AX1500G). V příštím čísle budeme pokračovat firmou Boss.

 

Jan Diviš

 

Jak se letos muzicírovalo aneb Drobná ohlédnutí za veletrhem Muzika 2001

Tak nám skončila další Muzika, paní Müllerová, řečeno skoro s klasikem. V čem byla stejná a v čem jiná? Nuž, čtěte. Pro tentokrát jsem opustil formu turistického průvodce, tedy psaní ve stylu "vpravovidíte-vlevovidíte" a zkusím se věnovat jednotlivým částem zvukařského, osvětlovačského a bubenického náčiní a výstavě vůbec.

 

Hůůůdba

Opět přinesla Muzika hodně muziky. Scény byly tentokrát už čtyři. Jestli to takhle půjde dál, budou pódia vůči stánkům v přesile. Vedle hlavní scény u vypnuté Křižíkovy fontány a už asi tradiční Malé scény byla tentokrát další scéna v pavilonu D, a to v režii firmy PRODANCE. Ještě jedna scéna, tentokrát spíš komorní, byla vzadu v pavilonu E.

A co se kde hrálo? Obě venkovní scény šlapaly jako obvykle zvukem kytarového bigbítu, ovšem s příjemnými stylovými přesahy. Tou byl třeba vrchol sobotní série - swingově-bigbítové vystoupení Dana Bárty. Vlastně stejně jako loni přehrál svou desku Illustratosphere, jenže zatímco loni ještě nebyla na světě a u fontány na něj civěla asi stovka náhodných a dost vyjevených návštěvníků, letos je deska na světě, dokonce i s oceněním a Bárta měl na lavičkách i tribunách okolo fontány narváno.

Den předtím tou dobou burácela u fontány Jana Kratochvílová a George Hrubes Illuminati Band. Kapela byla poskládaná z renomovaných muzikantů - Hrubeš na bicí, Juračka s kytarou, ale kromě toho, že byl zvuk vystoupení neskutečně přeřvaný, šlo o celkem běžný chrochtaný metal s dohrávaným playbackem a se stupidními texty vzývajícími střídavě andělY nebo satanáše.

Ve čtvrtek na závěr u fontány předvedl Martin Němec další reinkarnaci svého Precedensu, za poslech stála i Vypsaná fiXa či už skoro zdomácnělý Ready Kirken, v pátek podobně Divokej Bill. V sobotu se o něžné a zadumané probuzení postaral Oldřich Janota a Lenka Dusilová & Secret Service vytvořili druhý vrchol dne. Na Malé scéně zazářili třeba obnovení Abraxas v téměř původní sestavě, Jolly Joker & P.B.U. a dost jiných - odbývám to, protože jsem se tam kvůli další práci nedostal moc často, což mě mrzí. Scéna v pavilonu D byla orientována spíš tanečně. Někdy zalahodila uchu mému, jindy to bylo spíš jinde. A úplně z jiného soudku, spíš jazzového či vážně komorního byly vystoupení v pavilonu E. Zkrátka - stylů i osobností bylo dost a dalo se vybrat podle velmi různé libosti.

 

Mikrofony, wirelessy, sluchátka, in-ear monitoring

Začněme na začátku zvukového řetězce. V pavilonu B bylo mikrofonů požehnaně. Hned u vchodu byl velký stánek firmy MediaTech a v něm za vitrínkama dost velká expozice vídeňské firmy AKG. Od masivního SolidTube až po mrňouse CK77. Sluchátka AKG byla často bezdrátová. Kousek odtud byla k vidění tuzemská premiéra australských mikrofonů Rde (test na straně 74), a to na stánku firmy Disk Multimedia. V nabídce mají jak klasické studiové šperky, tak velmi kvalitní mikrofony určené pro rozhlasové vysílání. Určitě stály za pozornost. Kousek odtud na stánku firmy Master Sound vystavovali levnější mikrofony východoasijské značky SoundKing, viditelně inspirované řadou Beta firmy Shure. Za největší pozornost stál asi hutný a poctivě udělaný mikrofon na šlapák. Levné wirelessy jiné východní značky Sekaku měli na stánku firmy Dexon. Kousek odtud na stánku firmy MusicData byly velice pěkné wirelessy značky Trantec. Na stánku firmy Audiopolis bylo taky dost novinek. Zastupování britské značky Audio-Technica je u nich už stará vesta - z této nabídky byl zahlédnut mikrofonní kufr pro bubeníky. Z nových značek byly k mání i studiové kousky značek Superlux a Tenlux. U firmy PA Sound měli taky východoasijské mikrofony, tentokrát Hylex, ty jsou dynamické, a studiové kapacitní nesly značku TakStar. K tomu tam taky měli wirelessy Sekaku. A zase jen pár kroků - stánek firmy Praha Music Center věnoval dosti velkou vitrínu produkci firmy Shure. Vedle široké a dobře známé produkce klasických kabelových mikrofonů osazovaných stále častěji i do bezdrátových souprav se firma Shure pomalu ale jistě staví jako jedna z konstant pro pódiový sluchátkový odposlech in-ear monitoring.

Mnohem méně mikrofonů bylo v diskotékových pavilonech. U firmy Toraco v pavilonu C byl docela pěkný mikrofon S-100 od firmy DAP-Audio a v pavilonu D prezentovala firma PRODANCE wirelessy Sabine.

Hustší už to bylo na stáncích v pavilonu E, tedy na stáncích firem Audio Zeman, Altei a Panter.

Firma Audio Zeman už tradičně zastupuje značku Electro Voice. Tam zabodovala řada nových dynamických mikrofonů Cobalt, zejména mě zaujal ten nejvyšlechtěnější z nich, zpěvový Co9. Chvályhodný krok je také vypracování několika typů zavedené mikrofonní řady Electro Voice N/DYM do provedení wireless. Jsou plně diverzitní s volbou 10 kanálů, volbu provádí systém sám s ohledem na nejlepší přenos. Ve vedlejším stánku vystavovala firma Altei, což je především český obchodní zástupce firmy Sony. Měli tam standardní řadu jejich mikrofonů od levnějších dynamických až po klasické kondenzátorové studiové s velkou membránou. Ale víc než mikrofony potahala za oči luxusní elektrostatická sluchátka Stax. Do třetice a ovšem zdaleka nejvíce mikrofonů bylo na stánku pražské firmy Panter, předně obchodního to zástupce mikrofonních firem Sennheiser a Neumann. Veletržní nabídce firmy Panter dominoval prodej mikrofonů řady Evolution za veletržní ceny.

 

Mixpulty

Největším analogovým mixpultem na výstavě byl patrně 48vstupový mixpult Crest Audio řady X Eight na stánku firmy MusicData, známý už z loňska. Co do velikosti mu těsně dýchal na záda typ ML-5000 s 8 VCA podskupinami a 8 podskupinami pro Mute z produkce britské firmy Allen & Heath na stánku Praha Music Center. Sekundovaly mu tam menší GL 2200 a digitální Icon téže produkce. Trochu víc vevnitř stánku byly vyložené kousky z časem docela košaté řady rackových mixpultů MixWizard, taky od Allen & Heath - WZ 16:2DX, WZ 14:4:2+, WZ 28S. Na stánku firmy Audiopolis byly taky britské mixpulty jiné zvučné značky Soundcraft. Jejich modely M4 a M8 mají i digitální výstup ve formátu S/PDIF.

Ale nejen špičkami živ je trh, levnější modely mixpultů značky Leem v asijské produkci byly k mání na stánku firmy Dexon. Podobně i značka Rhytmix na stánku firmy PA Sound nebo docela slušně udělané mixpulty značky Inter M ve stánku firmy Harmony Music. Do téže střední třídy bych asi zařadil power mixpulty značky Solton na stánku hradecké firmy Music Electronic Service. K vidění byly powermixy ACS 14/800, CS 12/600 a mixpult Solid 16/2.

V pavilonu D prezentovala firma PRODANCE obchodní převzetí značky Mackie, takže tam měli od nich i střední a malé mixpulty řad VL a 8*BUS. Sortiment doplňovaly malé mixpulty německé firmy Behringer.

Taky na stánku firmy Audio Zeman v pavilonu E byly power-mixy. K osahání byla jarní novinka firmy Dynacord - typ MP7. Vhodně doplňuje známou řadu PowerMate tím, že má na palubě i crossfader pro DJské plynulé přejezdy. Kromě toho má i 2 mastery, mono výstup, třeba pro řízení světel, a výstupy pro subbass.

Co se velkých digitálních mixpultů týká, měl veletrh dva krále - PM 1D firmy Yamaha na stánku MediaTech a DMX-R100 firmy Sony na stánku Altei v pavilonu E. O těch menších jsem už slovo ztratil, pojďme tedy dál.

 

Záznamová zařízení & přehrávače

Byly na veletrhu prezentovány v podstatě trojího druhu. Jednak to byly malé kazetové vícestopáky, spíš vývojový pozůstatek než novum. Byly v provedení firmy Fostex, typy VF-08 a VF-16 v expozici Praha Music Center. Druhou možností záznamu zvuku jsou velké harddisková záznamová zařízení jako součást studiového systému. Od 16 bitů a různých videokazet se nejčastěji přechází na 24 bitů zaznamenaných na hard disk. Něco takového bylo třeba na stánku firmy K-Audio - produkce firmy Akai, Tascam MX-2424 na stánku firmy Audiopolis či něco podobného se značkou Fostex u Praha Music Center. Z téhož soudku by mohla být i chytrá vypalovačka s harddiskem Alesis ML-9600 na stánku Inton nebo harddisková inovace ADATů firmy Alesis, kterou jsem ale na veletrhu nezahlédl.

Třetí z aktuálních kapitol jsou autonomní workstationy, které zapisují taky na hard disk, ale mají svůj mixpult a poměrně dost editačních možností. Ty byly vidět buď opět na stánku Audiopolis ve verzi Tascam 788 Digital Portastudio nebo od firmy Yamaha, typy AW2816 a AW4416 na stánku firmy MediaTech. Oba jsou ve velmi komfortním provedení.

A ještě něco úplně odjinud - přehrávač záznamů MP3 značky TerraTec, jež byl vystaven taky u Audiopolis.

 

Zvukové vybavení diskoték

Tento odstaveček je vlastně pokračováním předchozího, neboť i gramofon je přehrávač. Co se gramofonů týče, z designového zajetí praotce všech DJských gramofonů, kultovního typu Technics SL-1200 se už asi nevymaní. U DJských gramofonů, CD přehrávačů, mixů a občas i přilehlého příslušenství se střídaly hlavně značky Omnitronic, Numark, Stanton a Gemini tak, že jsem měl pocit, že to stejně padá všechno z jedné fabriky, jenom je to jinak polepené. Jakýsi pohyb se ale děje i v těchto vodách - gramofony jsou pomalu vytlačovány současnými běžně rozšířenými digitální medii jako CD přehrávač či minidisk, což ale taky není objev této výstavy. Jedním z takových koňů do DJské gramofonové Tróje je typ Omnitronic DJS-1100, který se chová "úplně" jako gramo, ale není to gramo. Dokonce i tam se trochu uplatňuje design Technicse SL-1200. Předvedli mi ho v klidu a v příjemném prostředí uprostřed krásných dam na stánku firmy Hurrican v pavilonu B.

Co se týká DJského ozvučení, i to odpovídá potřebám této oblasti. Vyrovnanost průběhu obvykle ustupuje nadupaným basům, a to ne až dolů, ale v oblasti odhadem tak mezi 80 až 200 Hz, čili takové to bum-bum dunění. A taky cirkulárkovým výškám - ohlušovat je v módě vždycky. Osazení reprobeden tomu odpovídá - něco dospod občas i s ne moc nápaditým zvukovodem či bassreflexem, někdy středový trychtýř a hlavně piezoelektrické výškáče nahoru. Na takových si Bacha nevychutnáte.

 

Bicí

Hned za stánkem Muzikus měla svou telefonní budku páně Pelíškova paličková firma Peelwood. Paliček se do ní vešlo dost, včetně floppy sticks, splash sticks či malets, či jak jim říkají, svázaným snopům špejlí - něco mezi paličkami a štětkami. Na stánku měli i slušně troubící didgeridoo - hlodané ovšem soustruhem a ne termiti, Hitem tomto stánku bylo určitě cvičítko Woody, což je dřevěná destička vytvarovaná zespodu pro lidskou nohu s gumovým padem navrchu, která se dá řemínkem k té noze i přivázat tak, že ti paličkoví šílenci (a že jich je) si neotloukají ani kolena ani věci okolo sebe a mohou přitom cvičně bubnovat prakticky kdekoliv, když to na ně přijde (fotografii naleznete v novotách). Užitečné. Pěkné perkuse měli na stánku firmy Lídl - conga od firmy Headliner, djembe značky Toca (to jsou taková ta conga ve tvaru číše) a mechaniku pro velké bicí značky Gibraltar. K tomu les činelů Zildjian. Podobně sestavená expozice byla k vidění na stánku K-Audio na druhé straně pavilonu, značky byla samozřejmě jiná - Meinl, a to pro všechny stojánky s činely i pro perkuse. Sortiment bicích doplňovala už třetím rokem sada elektronických bicích V-drums firmy Roland vynikající hlavně laditelnými a velice věrně odrážejícími pady. Levnější odrůdy perkusí, vhodné třeba pro děti, byly k oťuknutí i na stánku AST pana Tomečka. Byly značky Power Beat made in Taiwan. U firmy Petrof (Továrna na piana) měli také asijskou produkci, ale špičkovou, totiž nablýskanou soupravu Tama Swingstar SW 522D.

Když už jsme na tom východě, tak soupravu Mapex vystavovala a tuto značku srdnatě i zastupuje firma Music Park. Létající soupravu britské značky Premier, tedy uchycenou na platu z plexi nad hlavami návštěvníků se vznášející, měli podobně jako loni u firmy MusicData. V bicím oddíle megastánku firmy Praha Music Center dominovalo několik stojanů s činely Paiste, bubínky Pearl a malá bicí sada s tkanými cvičebními blánami, které, byť jsou na běžném bubnu, nehlučí a slušně přitom odrážejí. K tomu pár šlapek a dvojšlapek Pearl a perkuse značky Afro. A v neposlední řadě - v pavilonu E, v tom tichém, jsem našel další výrobky made in Czech - tentokrát byly činely Magic Bronze od firmy Amati Denak. Ťuknout se na ně na výstavě sice nedalo, ale vypadaly mnohem, mnohem lépe, než ten starý zahnědlý mor ze sklepních bigbítových zkušeben. Ale abyste se neopíjeli iluzemi, zrod nových českých Bonhamů je aspoň v Praze dosti nepravděpodobný, protože v místních zkušebnách o velikosti panelákové koupelny na každého bubeníka udělají velké pššššt dřív, než vůbec vezme paličku do ruky a tak se bojí blány i jen dotknout. O držení nějakého tempa ani nemluvě.

V dalším čísle zase skočíme zpět ke zvuku.

 

Mojmír Mohapl

 

Taneční hudba a okolí

I letos byl taneční hudbě a věcem s ní souvisejícím na Muzice vyhrazen pavilon C. K nalezení zde byly DJské mixpulty, gramofony, CD přehrávače, osvětlovací technika na diskotéky a prezentace firem, které s tímto hudenbím žánrem mají tak či onak co do činění. K vidění, slyšení a zažití pak DJský workshop a zelená, laserová show.

Oproti loňskému roku byla nejvýraznější změnou velká ofenziva hip hopu. Může za to fanzin Bbarák (www.bbarak.cz), jinak naše nejrespektovanější hiphopové médium.

Na webu mají spoustu článků o téhle muzice, stále aktualizované info o akcích, ukázky ze zajímavých desek, obchod s hudbou, podílejí se na pořádání hiphopových akcí a zná je každý, kdo má s hip hopem v Čechách cokoli společného. Na Muziku 2001 kromě svého transparentu a několika tištěných verzí svého fanzinu podle všeho dodali také DJe, kteří se předváděli na gramofonech. Oproti loňsku totiž došlo ke stylovému posunu a kromě jinch žánrů, které sem implantovala vyhlášená pražská DJská škola LIVC (www.livc.cz), tu bylo právě hodně hip hopu. Jelikož ze všech možných žánrů je tenhle určitě nejvíc o tom, co DJ umí s gramofony, byla to dobrá volba - koneckonců, ve Frankfurtu na hudebním veleltrhu Musikmesse to vědí taky a pravidelně si tam zvou hiphoppery, aby se jim motali kolem "kol z oceli" (to značí v hiphopštině gramců).

Oproti Frankfurtu byla samozřejmě prezentace vybavení pro DJe, parties a diskotéky podstatně skromnější a pohříchu také méně nápaditá. Což je podle mě problém celé Muziky: ve Frankfurtu je radost procházet i kolem expozic nástrojů a přístrojů, o nichž nevíte vůbec nic, a výstava vás ohromně láká se o nich více dozvědět. Přitom až na výjimky nejde o nějaké laciné pouťové triky k přilákání obecenstva, spíš o polidštění těch někdy nepřátelsky vyhlížejících technických vymožeností a zpříjemnění dlouhého návštěvníkova dne.

Muzika je oproti Frankfurtu více pro zasvěcené - když browsíte mezi stánky s něčím, co neznáte, máte pocit, že tam jsou striktní až nafoukaní pánové-odborníci, kteří se nebudou jen tak s něčím - někým zahazovat (malá poznámka k nejmenované firmě obchodující mj. s hudebním softwarem: když člověk přijde, slušně pozdraví a cítí se jako vetřelec, protože pán z firmy zrovna cosi veledležitého řeší s kamarádem, není to dobře. Když máte nějaký požadavek ohledně informací o zcela konkrétním veleslavném produktu, který má firma v sortimentu, a důležití pánové o něm nejsou schopni vykoktat ani větu, není to taky nic moc. Demoverzi nemají, prý se hned ozvou a dodají všechno info - ha ha. Myslíte, že dodnes se někdo obtěžoval? Mno, jejich chyba, mohli velice slušně vydělat).

Nechci ale jen hanit tuzemce a vyzdvihovat cizáky: to, že se firma neozve, když jí dáte kontakt, se stává i na Frankfurtu. A model "přistupte blíže, jen pokud jste odborníci zrovna na náš sortiment" nemusí být nutně špatně, jen pocit návštěvníka není tak příjemný jako na Musikmesse.

A zpátky k taneční hudbě a hip hopu a diskotékám. Co takhle firmy, které zde byly zastoupeny?

Omnitronic byla ještě před nedávnem firma známá spíše jako výrobce levných DJských gramofonů. Kdo neměl na kultovní Technicse a musel volit mezi lacinějšími produkty, často sáhl právě po značce Omnitronic.

Poslední dobou se ale dostává ke slovu i stále se rozšiřující sortiment dalších výrobků téhle firmy. Opět se jedná o výrobky pro chudší spotřebitele: Mixpulty už od 2890 za 2+1kanálový FX-120 (o stovku víc stojí, když si pořídíte bláznivou zelenou verzi s pavoučí sítí jménem Spider Edition). Mají ovšem i mixáky pro profesionální a náročné spotřebitele - střzlivý design, bytelné snadno vyměnitelné fadery, samozřejmě funkce jako kill (potlačení určitého frekvenčního pásma a možnost ho prudce zase zařadit, což je v house music hodně šikovné), v ceně až 11 790 peněz.

Omnitronic dále dělá všemožná DJ sluchátka i s mikrofonem a četné CD přehrávače pro DJe. Někoho asi naláká "skrečovací cédéčko" DJS-110 za 35 990, které má rozličné lákavé funkce: sampler 3x 7 sekund, možnost měnit rozsah změn rychlosti (8, 12, 16 procent) a hlavně velké "skrečovací" koleso na vrchní straně krabice. Mno: až uvidím, že se s tím dá opravdu scratchovat, tak uvěřím.

Kdo má hodně peněz a chce dobré gramofony, nemusí už jen za Technicsy: lekdo už za mnohem lepší považuje značku Vestax specializovanou na hodně drahé a hodně vychytané DJ gramofony. V británii, Mekce tanenčí hudby, už Vestaxy bývají vidět i na zásadních akcích, kam si pořadatelé nemohou dovolit navézt nic horšího než špičkové produkty.

Dále byla hodně vidět firma Stanton. Poslední dobou se celosvětově snaží ještě víc zviditelnit jako výrobce DJských potřeb (sluchátka DJ Pro 1000 MKII za 2990, při jeichž vývoji bylo dbáno na zachování dobrého zvuku i při vyšší hlasitosti, vypadají lákavě, jejich už dlouho vyráběné přenosky pro DJe jsou také príma), sponzoruje proto také různé akce kolem DJování a zdá se, že to s touhle scénou myslí vážně. Dobře!

Příště: Gemini, laserová show

 

Jana Kománková

 

Venkovní ozvučení

Pokud jsem dobře počítal, na ozvučení všech akcí veletrhu mimo vlastní výstavní expozice se podílelo celkem 9 firem. Možná vás bude zajímat, co tam všechno v pavilónech, na malé scéně a okolo fontány hrálo. Udělal jsem ze získaných údajů takovouhle tabulku:

 

Fontána

 

čtvrtek 20. září - Martin Cíla - P.A. reprobedny: Class A - 16 kW (8 x 18", 4 x 15", 4 x 8", 2 x 2") - pódiové odposlechy: vše Class A: AMS 500 (2 x 12", 2 x 1" - 500 W), AMS 800 (1 x 15", 1 x 2" - 800 W) - mixpult (FOH): Allen & Heath GL 4 - 840 (40 kanálů) - efektové & signálové procesory: EQ: Klark Teknik DN 360, Zeck GF 230, Behringer Ultra Curve DSP 8000, Furman Q 541, Rolls REQ 131, BSE Graphic MK 21-21, Yamaha Q 2031A, UREI 527A, efekty: Lexicon LXP15 II, Delta Lab Effectron AMD 1024, Delta Lab Echotron AMD 4096, Yamaha SPX 990, gate: Class A Drum Master, Gatex Valley, Behringer Autoquad XR-2400, Drawmer DS 201, kompresory: Summit Audio DCL-200, DBX 1066, Alesis 3630, DOD 866 II - mikrofony: Shure SM 58, Beta 58 A, SM 57, Beta 57 A AKG C 391, D112 Electro Voice RE-200, 757, 857, 868 Sennheiser BF 521, Behringer XM 2000 RCF

pátek 21. září - MediaTech - P.A. reprobedny: vše Renkus Heinz: 8x BRK 2.5kW, RUT 8x 2kW - pódiové odposlechy: vše Renkus Heinz: Reflex 12, Qube 12, Proguard 121, pro bicí Qube 215 (2x subbas), Qube Q15 (2x) - zesilovače: Yamaha P3200 (4x), P4500 (4x), Renkus Heinz P2500 (4x), Crown (4x) - mixpult (FOH): Yamaha M3000 (40 kanálů) - monitorový mixpult: bez - efektové & signálové procesory: T.C. Electronic M5000, M-One, Triple-C, Yamaha SPX 990, lampový kompresor Demeter, gate & kompresor Drawmer, hlavní EQ: digitální T.C. Electronic 1128, EQ odposlechy: Yamaha Q2031 (4x) speaker manager: Renkus Heinz D26 - mikrofony: AKG

sobota 22. září - AV Centrum - P.A. reprobedny: Martin Audio serie W8 - pódiové odposlechy: Turbo Sound TMF 350 - zesilovače: Crown MacroTech 5000, 2400, 1200 - mixpult (FOH): Allen & Heath GL 4000 (předvedeno pro Praha Music Center) - monitorový mixpult: Soundcraft SM40 - efektové & signálové procesory: FOH EQ: Klark Teknik DN360 procesory: Lexicon PCM80, Yamaha SPX1000, SPX 990 gate: Drawmer 201 kompresor & limiter Drawmer - mikrofony: Shure, AKG, Sennheiser - ostatní: - poznámka: u monitorového pultu použity EQ Klark Teknik DN27

neděle 23. září - AC Akustika - P.A. reprobedny: vše AC Akustika: ACB Pro (basy), ACS Pro (středy), ACV Pro (výšky) - pódiové odposlechy: AC Akustika Odposlech Pro 1 - zesilovače: Mavis 1200, Yamaha P4500, Samco Wortex 6 - Yamaha GA 32 - Yamaha GA 32 - efektové & signálové procesory: EQ JBL, T.C. Electronic, Yamaha, Lexicon, Mavis - mikrofony: Audix, BeyerDynamic

 

Malá scéna

 

pátek 21. září - Lídl Music - P.A. reprobedny: Peavey série UDH - pódiové odposlechy: Peavey - zesilovače: Peavey řada GPS a CS - mixpult (FOH): Peavey SRC 6024 - monitorový mixpult: Peavey SRC 1600 - efektové & signálové procesory: Behringer, DOD, Inter M, Lexicon, Yamaha, Zoom - mikrofony: Sennheiser, Shure

sobota 22. září - PRODANCE - P.A. reprobedny: vše MegaTon: 4 x MT 2122, 8 x MT 18BT - pódiové odposlechy: MegaTon MT 121M, MT 152M - zesilovače: MegaTon 2 x R1602, 2 x B3002, 2 x QSC USA 1310 - mixpult (FOH): Allen & Heath GL 2200 - efektové & signálové procesory: speaker manager Xta DP224, efektový procesor Lexicon MPX500 - mikrofony: Shure, AKG (na bicí)

neděle 23. září - Edward - P.A. reprobedny: vše Edward: zavěšené satelity PT 212/3 PCT 1200, 2x12", 10", 2" koaxiálně (2x2 kusy) subbasy SUB 218 PC 1200 (2x3 kusy) - pódiové odposlechy: MO 12/2 PD400 (12" & 1,4 - 4 kusy) - zesilovače: Crest Audio CA 18 Zeck PT7, PT9, Crest Audio X Eight - monitorový mixpult: bez - efektové & signálové procesory: speaker manager BSS MiniDrive, dále Lexicon, Yamaha, dbx 166, gate Drawmer, atd. - mikrofony: Shure, Sennheiser Evolution

Pavilon B (seminární místnost)

MusicData - P.A. reprobedny: Nexo PS 15 - zesilovače: Crest Audio LT 1000 - mixpult (FOH): Zeck MD 10/14 - mikrofony: wireless Trantec Systems S 4.5 MD

 

Pavilon D

 

PRODANCE - P.A. reprobedny: 2 x aktivní systém Mackie Fussion 3000, MegaTon MT 18SUB (2x4 kusy) - pódiové odposlechy: 4x MegaTon 151M - zesilovače: Mackie M2600 2 x pro subbas, 2 x pro odposlech - mixpult (FOH): Allen & Heath GL 2200 - efektové & signálové procesory: EQ: Xta - mikrofony: Shure, AKG - ostatní: Al konstrukce Milos, světla High End System - poznámka: speker procesor je součástí systému Mackie Fussion 3000

 

Pavilon E (Podkova)

 

Panter - P.A. reprobedny: DAF 15A (aktivní) - pódiové odposlechy: Klein + Hummel MX 401 - zesilovače: bez (byly v aktivních reprobednách) - mixpult (FOH): Behringer MX 2004 - mikrofony: wireless Sennheiser Evolution 500 - ostatní: stojany K+M, Sennheiser

Psáno pro časopis Muzikus