Všechno je pod kontrolou!
Už v prehistorických dobách osobních počítačů bývaly operační systémy pravidelně vybaveny tónovými generátory. Ano, našli se i nadšenci ochotní jejich lehce groteskní produkci považovat ne-li přímo za hudbu, tedy alespoň za její příslib. Přiznávám, že i já jsem patřil k těm, kteří s heroickou trpělivostí smolili v různých programovacích jazycích věty jako Beep 12,6 nebo Sound 2,122,48, za což se jim - tedy nám - dostávalo odměny v podobě jakýchsi více či méně kontrolovaných napodobenin melodie. Znělo to dost podobně, jako dnes vyzvánějí mobilní telefony, dalo by se tedy konstatovat, že se za ta léta zase až tak moc nezměnilo. Naštěstí zdání klame: změnilo se toho tolik, že se jeden nestačí divit, a to jsme pořád ještě jenom někde na startovní čáře!
Tónové generátory prvních počítačů byly přirozeně jednohlasé, poměrně záhy však přišly snahy tento handicap překonat, a tak už v osmibitových časech např. Atari nabídl neuvěřitelný tříhlasý luxus: ostatní výrobci přirozeně nezůstali pozadu a počítačová polyfonie se stala nezvratnou skutečností. A nejen to - prostý sinusový tón byl nahrazen výběrem z různých vlnových průběhů včetně šumů, takže s přimhouřením obou očí se dala počítačová kvílení téměř už srovnávat se zvukem analogových syntetizérů. Za čas ale začalo být zřejmé, že analogový syntetizér se hned tak nedá zlomit, a nakonec trvalo nečekaně dlouhou řadu let, než se počítač dostal do kondice, v níž mohl konečně analogovému zdroji konkurovat. Vlastně se to semlelo teprve v nedávné době, a v mezidobí zatím bouřlivě proběhla celá samplující éra, která nadlouho představovala první a jedinou doménu počítačové hudby.
O hudbě z počítače se ostatně nedalo mluvit, dokud se neobjevil MIDI protokol. Do té doby sloužily zvukové generátory hlavně jako doplněk a součást počítačových her. Hudebně zaměřených programů bylo mizivě málo, vesměs bývaly těžkopádně ovladatelné, nemluvě o tom, že vyluzované zvuky ke všemu dost urážely lidské ucho, přece jen přirozeně uvyklé na lepší...
Teprve jazyk MIDI proměnil programátorskou řeč čísel, která byla normálním muzikantům nedostupná, v důvěrně známou notovou soustavu. Najednou šlo všechno, a šlo to rychle.
Sotvakdo by se na sklonku sedmdesátých let odhodlal k tomu, aby počítač označil za hudební nástroj. Všechno se změnilo až s nástupem samplerů. Na světě se objevil specializovaný počítač, schopný produkovat dosud neslýchanou paletu zvukových barev. Zdála se být z principu nevyčerpatelná, kdyby ovšem brzy nenastalo všeobecné rozčarování ze statického charakteru vzorkované zvukové konzervy. Všechny síly vývojářů se proto upřely na možnosti modulace v reálném čase. První na ráně byly modulační nástroje, odvozené ze zkušenosti s analogovými syntetizéry: obálky, LFO a filtry. Se zvukem se začalo všemožně manipulovat a tyto manipulace se sdružily v souhrnný pojem DSP - Digital Signal Processing (používá se sice nejčastěji ve vztahu k efektovým jednotkám, ale stejnou měrou se vztahuje i na veškerý editační aparát syntetizéru, jde prostě jen o odlišné algoritmy!). Nastalo období nerovného boje s přírodními akustickými zákony. Analogové syntetizéry měly jednu nezanedbatelnou - a citelnou - přednost: díky vlastnostem elektrického proudu byly s přírodními zákony v samozřejmém souladu. To platilo i o takových charakteristických - ač na první pohled neobvyklých jevech, jako je např. rezonance filtrační propusti. Stačilo vyřešit selektivní zesílení signálu v oblasti cutoff frekvence a vznikl komplexní akustický efekt, o který se postaraly vzniklé proudové interference. Podobně jako akustika je i elektrický proud založen na vlnění, a proto podléhá také obdobným přírodním zákonitostem.
Jakmile se oscilace (ať už akustická nebo napěťová) jednou převede na sled číslic, tohle všechno přestává platit: dál se děje už jen to, co je do posledního detailu výslovně uvedeno v programu. A program v tomhle případě není ničím jiným než simulací reálných jevů. Náhle se ocitáme ve světě propastných rozdílů. Zatímco takový fázový posun analogového phaseru se dá relativně jednoduše napodobit metodami v podstatě algebraickými, úplně jiná situace nastane tam, kde hrají roli stochastické jevy, zahrnující náhodné a pravděpodobnostní procesy, jimiž se komplexní přírodní interakce k zoufalství programátorů jen hemží. To je třeba důvod, proč bylo tolik obtížné vytvořit v digitálních filtrech obdobu analogové rezonance a proč na ni musely samplery tak dlouhou dobu čekat. A nešlo přitom jen o to vymyslet řešení, muselo se taky čekat na výpočetní kapacitu, která by to nalezené řešení dokázala zvládnout.
Ruku v ruce s programátorskými finesami tady neustále šla i stoupající výkonnost počítačových procesorů a kapacita operačních pamětí. Tak postupně přibývaly polyfonní hlasy, zlepšovaly se efektové algoritmy a digitální nástroje výsledně zkvalitňovaly všechny své parametry.
A tak nakonec došlo i k renesanci oné prapůvodní podobnosti mezi počítačovými zvukovými generátory a analogovými syntetizéry. V určitém okamžiku začalo být zřejmé, že jsou k dispozici dostatečné prostředky na vytvoření autonomního zvukového zdroje v softwarových útrobách počítače, který by svými vlastnostmi odpovídal generátoru analogového syntetizéru. Otevřela se tak cesta k virtuálnímu hudebnímu nástroji, realizovanému v softwarové podobě, s minimálními nároky na specializovaný hardware. A tahle znovunalezená virtualita je odlišná od virtuality samplerů: obě linie se od té doby vyvíjejí vedle sebe, navzájem se ovlivňují a prolínají a bůhví, říkáme dneska, kam to všechno povede.
Tahle dualita se datuje asi od sklonku osmdesátých let. Jedním z prvních představitelů nového typu virtuálních nástrojů byl Turbosynth od firmy Digidesign. Vznikl kolem roku 1988, ve velmi změněné podobě se vyrábí dodnes jako doplněk k sampleru SampleCell.
Není náhoda, že byl vytvořen pro Apple Macintosh. Macintosh od samého počátku nabízel kompaktní operační systém s integrovanými multimediálními schopnostmi, který byl navíc ve srovnání s původním Microsoft slepencem DOS-Windows velice transparentní, stabilní a snadno ovladatelný.
V posledních deseti letech se velmi rychle zvyšuje kapacita osobních počítačů. Spolu s ní roste i nabídka a zejména kvalita virtuálních hudebních nástrojů.
Dělí se do dvou hlavních skupin: samplery a syntetizéry, existují už i maxisystémy, které v různé míře kombinují obojí.
Softwarovou verzi už dostala dokonce i virtuální akustická syntéza firmy Yamaha.
V současné době se objevují i zajímavé ukázky systémů vybočujících z uvedených řad. Představují velký příslib do budoucnosti a otevírají dveře do prostorů dosud netušených.
Co mají společného a co ne?
Zpočátku živelný rozvoj v nové oblasti přinášel spíše odlišnosti. Každý z virtuálních nástrojů potřebuje kromě systémových softwarových zdrojů minimálně dva komponenty, související s hardwarem hostitelského počítače.
V první řadě je to zvuková karta, která obsahuje vlastní tónový generátor. Ten je využíván všemi virtuálními nástroji, bez něj by nebyly schopny vyprodukovat žádný zvuk.
Druhou nezbytnou (až na výjimky) součástí je MIDI rozhraní, z něhož přicházejí příslušné povely.
Jednodušší situace je u Macintoshů: zvuková "karta" je tu pevně spjata s operačním systémem, je k ní závazně definován standardní přístup a je také koncipována jako vícekanálová (vícestopá). V závislosti na kapacitě konkrétní CPU je schopna obsloužit až 32 audiokanálů. Všechny virtuální nástroje pro Mac s tímto hardwarem spolupracují, dokonce i ty, které mohou komunikovat také s odlišným doplňkovým hardwarem (např. formáty Direct I/O nebo ASIO).
Poměry v oblasti PC poněkud komplikuje velké množství různorodých zvukových karet s odlišnými vlastnostmi, drivery atd. Klasické dvoukanálové stereokarty (SoundBlaster apod.) samozřejmě omezují počet audiokanálů právě na dva, a najdou se i takové, které s dotyčným softwarem nekomunikují vůbec. Pro plné využití značné části virtuálních nástrojů je nutné PC vybavit vhodnou vícekanálovou kartou (nejčastěji je vyžadován formát DirectX), což mimo jiné představuje dnes ještě nezanedbatelnou investici.
Podobně je to i v oblasti MIDI. Ačkoliv i pro Macintosh je MIDI doplňkovým hardwarem, naprostá většina uživatelů instaluje interní MIDI router, kterým je dnes téměř bez výjimky "inteligentní" Open Music System (OMS) od firmy Opcode. Na tento systém také veškerý moderní software spoléhá a standardně se k němu přičlení.
V PC je MIDI rozhraní téměř vždy součástí zvukové karty a ačkoli připojení bývá bezproblémové, mohou se tady sporadicky vyskytnout nečekané potíže.
V souvislosti s harddiskovým nahráváním pak přichází ještě jeden problém, který bývá nutné řešit.
Jelikož audiovýstup virtuálního nástroje zajišťuje zvukový hardware, odchází vyprodukované audio z počítače ven do připojených reproduktorů nebo mixu. Pokud chceme použít softwarový nástroj pro nahrávání do stopy audiosekvenceru, je třeba audio znovu dopravit do počítače. Není-li k dispozici plně digitální cesta, signál tím poněkud ztrácí na kvalitě.
Byly podnikány různé pokusy, jak udržet digitální audio uvnitř počítače a umožnit mu přímý přístup do nahrávacího systému.
Jedním ze známějších je např. interní softwarově definovaná audiosběrnice ReWire od švédské firmy Propellerhead.
Poněkud nepříjemnou vlastností takových uspořádání bývá mnohdy citelné zpoždění (latence) převáděného audia. Určitá latence je vlastní virtuálním nástrojům samotným, souvisí s nároky na výpočetní čas a multitasking, většinou ovšem není běžně postřehnutelná, interní sběrnice ji však dovede nápadně zdůraznit, takže bývá nutné nahranou stopu dodatečně posunout v čase, nemluvě o tom, že nahrávání playbacku v reálném čase z klávesnice může být téměř nemožné.
Situace se výrazně zlepšila s příchodem standardu VST (VirtualSTudio), který vznikl u Steinbergů, ale velmi rychle jej pro jeho vynikající vlastnosti adoptoval velký počet producentů software. VST2 přinesl kategorii "VST instrument", určenou právě pro softwarové nástroje, které se tak stávají integrální součástí hostitelského nahrávacího softwaru, resp. přímo jeho mixážní části. Až na vzácné výjimky tento systém funguje zcela bez přídavné latence.
Softwarové nástroje už dávno nejsou žádné chudinky. Čím dál častěji se setkáváme s kapacitami a kvalitou, s nimiž si nijak nezadají s klasickými hardwarovými přístroji. Mnohdy už je tomu dokonce naopak, díky specifickým dispozicím osobních počítačů najdeme u nich pozoruhodné inovace a prvky, kterých by klasické nástroje z řady důvodů ani nemohly být schopny.
Přemýšlím, jak teď v tématu dál pokračovat. Zdá se, že jsem vyčerpal všechno obecné, co je podstatou smyslu a půvabu nehmotných vetřelců, dožadujících se stále větší měrou vstupu do našich počítačů.
Rozhodl jsem se proto z poměrně široké nabídky, která už obsahuje taky spoustu průměru a sem tam i nějaký ten abortivní úlet, vybrat pár zástupců, vyčnívajících z řady, abychom si na jejich příkladu ukázali nejen pozoruhodnost současného stavu, ale často už i něco z toho, co nejspíš teprve přijde.
Nedávno jsem v Muzikusu psal ve dvou dílech o nástrojích z dílny Native Instruments. Nebudu se k nim proto v následujícím výběru vracet, i když by tu zaujímaly čelné místo pro svou originalitu a špičkové kvality.
Připomínám tady syntetizér Absynth (budeme se k němu asi v brzké době vracet obšírnější recenzí), který je prošpikován celou řadou nápaditých inovací, a pak také stavebnicový systém Reaktor. Moderní virtuální nástroje začaly jako modulární stavebnice, mnohé z nich jsou jimi i dnes, usilujíce tak o zdůraznění otevřeného systému a nekonečných obzorů, ale jedině Reaktor zatím nabízí tak vyčerpávající a širokou řadu součástí, z nichž můžete sestrojit doslova cokoliv!
Samplery
Sample Tank
VST sampler Sample Tank vznikl v italské firmě IK Multimedia. Software je relativně nový, ale okamžitě se razantně prosadil pro řadu unikátních vlastností.
Nese v sobě nekompromisní ambice na vysokou profesionální kvalitu.
Na trhu je ve dvou verzích, které se liší zejména rozsahem přiložených zvukových programů.
Na rozdíl od všeobecných zvyklostí přichází Sample Tank vybaven velkou zásobou zvukových knihoven ve vynikající kvalitě. Dražší verze obsahuje téměř 500 programových presetů na čtyřech CD s celkovou kapacitou více než 2,5 GB samplů. Je mezi nimi 62 orchestrálních zvuků, 77 elektrických, 96 akustických, 199 elektronických.
Vynikající jsou parametry integrace se sekvencerem: synchronizace je obsluhovaná speciálním algoritmem s přesností na jeden sample, všechny parametry lze uložit jako projekt a vyvolat zpět jediným povelem myši, k dispozici je i digitální bouncing na disk.
Až 128 programů může být simultánně aktivováno, zaručená polyfonie 128 hlasů bez ohledu na strukturu programů, 8 interních MIDI sběrnic (128 MIDI kanálů!).
Sample Tank podporuje až 64 individuálních audiovýstupů.
Speciální systém organizuje a třídí do kategorií všechny dostupné programy, je tu i vyhledávání podle klíčových údajů, to všechno umožňuje velmi rychlý přístup k libovolnému programu, uloženému v jedné z mnoha bank.
Patentovaná technologie 2Pack je exkluzivní metoda kompresivní organizace RAM, která se projevuje jako zdvojení jejího objemu. Umožňuje přehrávat mimořádně rozměrné zvukové banky za využití pouze poloviční kapacity paměti ve srovnání s běžnými samplery. Důsledkem je mimořádná sonická variabilita, zvuky jsou realističtější, programátoři svobodnější při tvorbě vrstev, často je využíván přirozený dozvuk bez nutnosti modulace amplitudovou obálkou.
K dispozici jsou čtyři efektové sběrnice, na každé z nich je výběr z 20 komplexních a detailně editovatelných DSP algoritmů, kvalita efektového modulu je vynikající. Mezi efekty jsou i algoritmy pro sound design, které mohou v mnoha případech napomoci k dosažení bezprecedentního realismu.
Seznam multiefektových skupin: ekvalizér/kompresor, reverb, ambient, reverzní delay, delay, filtr, filtr s obálkou, wah, chorus, multichorus, AM a FM modulace, flanger, auto pan, tremolo, Leslie, bit crushing, zkreslení, gramofon a další. Možnost externí MIDI synchronizace, všechny parametry mohou být kontrolovány v reálném čase z MIDI.
Sample Tank konvertuje programy a samply z formátu Akai (levnější verze je však odkázána jen na nativní programy z firemní knihovny).
Ačkoliv má Sample Tank při své 32bitové architektuře vynikající parametry, v jedné věci se dost podstatně odlišuje od běžného standardu: je totiž určen především pro ty uživatele, kteří nepočítají s vlastní tvorbou a detailní editací samplovaných nástrojů. Jeho editační aparát je zredukován na čtyři klíčové parametry, v každém jednotlivém programu individuálně určené a fixované. Barvu zvuku lze sice s jejich pomocí měnit dost podstatně, nikoliv však všemi směry.
Podobná situace je i u DSP efektů: každý z nich má vyhrazenu pětici přístupných parametrů.
K veškeré editaci tedy slouží devět "potenciometrů", umístěných v zobrazením poli pod informačním "displejem".
Práce se Sample Tankem je mimořádně jednoduchá a uživatelsky přátelská, pro náročnější zvukové experimenty však tady přece jen chybí prostor.
GigaSampler
GigaStudio
Sampler s revoluční koncepcí patří k nejpozoruhodnějším virtuálním nástrojům na současném trhu. Jako jeden z mála špičkových produktů je zatím určen pouze pro platformu PC. Postrádá také kompatibilitu s VST.
Firma NemeSys, kterou velmi rychle proslavil, se před pár týdny překvapivě nechala pohltit gigantem Tascam, ten si ovšem hned pospíšil s ujištěním, že tvůrčí tým Giga zůstává i po fúzi nezměněn.
Jako obvykle i tady jsou základem architektury špičkové parametry: výstupní kvantizace 24 bit, 32bitové vnitřní procesování, vzorkovací frekvence až 48 kHz (96 u nejdražší verze GigaStudio, ale chce to hard disk jako stádo hromů).
(Není nic divného na tom, že skoro všechny moderní softwarové nástroje mají obdobné - ještě nedávno luxusní - parametry vnitřního procesování: současné mikroprocesory jsou už minimálně 32bitové a totéž platí o interních sběrnicích, divné by tudíž spíš bylo těchto samozřejmých možností nevyužívat.)
Oproti předchozímu je tento sampler nástrojem plnohodnotným. GigaSampler je na trhu v několika verzích s odstupňovaným výkonem, nejlepší z nich obsahuje i možnost přímého harddiskového nahrávání. GigaStudio navazuje na horní konec řady, liší se přidanými možnostmi kompletní automatizace nahrávacího mixu a DSP efektovým modulem, což zároveň upozorňuje na fakt, že GigaSamplery poněkud atypicky efektovou jednotku postrádají.
Zatímco VST u Macintoshů poměrně úspěšně odolává problémům s časovou latencí, na PC platformě, která je podstatně různorodější, to občas tak docela neplatí.
Otcové GigaSampleru začali se dvěma velkými ambicemi: první z nich byl právě perfektní timing. Vyvinuli proto nejprve vlastní komunikační rozhraní GSIF (GigaSampler Interface), o němž se tvrdí, že je dnes nejspolehlivějším a nejrychlejším driverem pro PC audiokarty, zaručujícím latenci kratší než 5 ms - potvrzují to i výrobci těch nejznámějších (Aardvark, Echo, Soundscape, Midiman, Terratec aj.), kteří už vesměs dodávají svůj hardware právě s GSIF driverem.
Druhou ambicí bylo zrušení nepřekročitelného limitu, jímž dosud pro každý sampler byla kapacita pracovní RAM. Především ona si odjakživa vynucovala mrzačení vzorků smyčkami a nejrůznější ústupky ve strukturách multisamplů, aby se do paměti vůbec něco smysluplného dalo vměstnat. Lákavá představa desetivteřinového vzorku pro každou klávesu klavíru vždycky působila jako depresi vzbuzující utopie. Teď už ne.
Myšlenka přehrávat samply přímo z harddisku není sama o sobě nijak nová a pokusů o realizaci známe celou řadu (příkladem za ostatní budiž třeba koncepce Touch Tracks v systému Logic Audio). Všechny ty pokusy však narazily na nepřekonatelné problémy s latencí, která opanovala bitevní pole, jakmile jste najednou stiskli víc než dvě, tři klávesy.
V NemeSys to zkusili jinak - přes nárazníkový systém (buffer), podobný tomu, jenž zajišťuje třeba audiostreaming internetových rádií. Jeho podstata je geniálně jednoduchá: do RAM se nahrají jenom kratičké úvodní úseky vzorků, dost dlouhé právě na přemostění nezbytné prodlevy, kterou i ten nejrychlejší harddisk potřebuje pro vyhledání a bezešvé spuštění navazujícího zbytku. A ono to najednou funguje, kapacita RAM nehraje žádnou roli (což pro internetové streamy bohužel neplatí, jelikož nepředvídatelně klopýtají o propustnost sítě).
GigaSampler si opravdu dovoluje luxus nahrávat každou klávesu klavíru nebo strunu harfy zvlášť a nechat ji znít, dokud nevyhasnou poslední přirozené oscilace (gigabajtové piáno s ním rovnou dostanete jako dárek). Ne že by to hned vyřešilo všechny nectnosti samplerů, pořád ještě jsou tu dynamické barevné rozdíly a spousta dalších faktorů, s nimiž se jak známo samplery nikdy vyrovnat nedokáží. Proti stávajícím poměrům je to nicméně obrovský kvalitativní skok dopředu.
Nezanedbatelné je i to, že bez ohledu na skutečnou velikost vzorku je příprava GigaSampleru k playbacku zvoleného programu záležitostí nanejvýš vteřin, čas pro jeho nahrání do RAM nestojí za řeč.
Nástroj ovšem kompletně implementuje i klasické vytváření smyček, třeba také proto, že dovoluje import knihoven Akai.
Jinak má všechny běžné atributy klasických samplerů, umožňuje tedy i vlastní sampling a kompletní editaci programu.
Rezonantní multirežimové filtry, tři obálky, LFO a extenzivní MIDI modulace, až 8 mono (4 stereo) zvukových vrstev s editovatelnými prolínacími (crossfade) křivkami.
Nádavkem je tu unikátní vektorová struktura, zvaná Dimensions a Behavioral Sampling. I ta přímo souvisí s gigakapacitou. Jedná se o využití velkého počtu vzorků s odlišnými barevnými či dynamickými vlastnostmi, závislými na specifických kritériích. Například zvuk snare bubnu se velmi významně proměňuje s místem, v němž palička dopadne na blánu (střed - okraj). Kromě toho ji samozřejmě ovlivňuje i síla úderu, jeho technika, hráčský styl apod. Dimensions dovolí sledovat až 5 obdobných faktorů. Vzorky, které jejich vzájemnou interakci reprezentují, jsou uspořádány do libovolně velké databáze, z níž je vždy k playbacku vybrán ten, který se nachází v průsečíku pomyslného vícerozměrného prostoru, jenž zvolená kritéria mapuje (nemusím snad zdůrazňovat, že každé z nich je zastupováno přiřazeným MIDI kontrolerem). Jinými slovy: přesně to, co jste vždycky chtěli a neodvážili se na to ani pomyslet. Ale představte si zároveň tu gigantickou mravenčí práci při pořizování takového souboru samplů, a obávám se, že to, co se vám právě začalo zmítat v kapse, je vaše panikařící peněženka.
K editaci vzorků i programů pohodlně slouží nápadité graficky orientované rozhraní, vídáme je u softwarových nástrojů poměrně často jako potvrzení možností, na něž běžné syntetizéry ze své podstaty dosáhnout nemohou (připomínám nedávno zde popisovaný NI SpektralDelay).
Maximální vzorkovací frekvence 96 kHz, až 160 polyfonních hlasů, 64 MIDI kanálů nebo 32 audiovýstupů. Tyhle parametry jsou přirozeně závislé na výkonnosti konkrétního počítače, vlastnostech zvukové karty, jakož i na velikosti a rychlosti použitého harddisku. Totéž platí pro virtuální nástroje všeobecně - téměř všechny jsou schopny nadpozemských výkonů, téměř pravidelně však zjistíte, že křídla právě toho vašeho písíčka zatím na Ikarův rozmach jaksi nestačí.
HALion
Další vynikající sampler je dílem firmy Steinberg, tedy od samotných tvůrců VST. Ti se celou dobu snaží pečovat o nejvyšší úroveň produktů pro tento standard určených, a tak jejich software patří tradičně k tomu nejlepšímu (a neplatí to jenom o VST: např. nový nahrávací software Nuendo se koncepčně výrazně oddělil od Cubase a zdá se, že má velkou šanci ostře zaútočit na pozice svého největšího rivala Logic Audio).
HALion je tedy VST nástroj, vyrábí se ve verzích Mac i PC. Pro uživatele Maců je to dobrá zpráva, zejména pokud právě s lítostí dočetli předchozí odstavce. Tenhle sampler stejně jako GigaSampler přehrává vzorky přímo z harddisku. Asi už si na to budeme pomalu zvykat - dobyto nové území, brzy v něm bude tlačenice.
HALion podobně sází také na profesionální kvalitu. Podporuje kvantizaci v rozpětí od 8 do 32 bitů a i on přichází vybaven několika soubory velice dobrých programových presetů.
Díky možnostem VST představuje HALion potenciálně vzácně mohutný systém. VST totiž podporuje opakovanou instalaci téhož softwarového nástroje v rámci jediného projektu. Tady konkrétně můžete do mixu integrovat až 8 jednotek, každá z nich je samostatná a plnohodnotná. U klasického sampleru bychom si tím moc nepomohli, hranici pevně stanovuje velikost RAM. Řekněme si však rovnou, že omezení najdeme i tady - rychlostní kapacita hard disku má svoje hranice. Na druhou stranu je tu možnost kombinace několika HD apod., takže oněch osm simultánních HALionů fungovat opravdu může.
Každá z jednotek oblouží až 128 programů na 16 MIDI kanálech, každá zajistí až 256(!) polyfonních hlasů. To máme souhrnnou polyfonii 2048 hlasů, pokud ji ovšem zvládne CPU: žádný strach - nezvládne.
Je ale příjemné vědět, že už je všechno připraveno.
Lépe jsme na tom s audiovýstupy. HALion jich má 12 na jednotku (4x stereo, 4x mono). A protože je to VST nástroj, tahle kapacita nezávisí na zvukovém hardwaru. Výstupy jsou totiž virtuální a směřují přímo do mixu hostitelské aplikace. Jako všechny VST moduly je i HALion v mixu kompletně automatizovatelný.
Sampler podporuje poměrně značné množství cizích formátů: kromě standardních wav, aiff a sdII také Akai, EMU, SoundFonts, a samozřejmě, protože si to asi jediný může dovolit, i Giga.
Každý program může pracovat s neomezeným počtem samplů.
Na monitoru je normálně zobrazena základní stránka, zvaná Macro page. Nastavují se na ní nejpodstatnější provozní parametry lze z ní přecházet do editačních zobrazovacích režimů.
Stránka Channel/Program ukáže všech 16 multitimbrálních kanálů s jejich přiřazenými programy.
Keyzone slouží ke grafické editaci multisamplu: horizontálně se vymezuje klávesový rozsah, vertikálně limity úhozové rychlosti v případě rychlostního přepínání.
Diagram Waveloop je určen pro editaci smyček. Smyčky mohou být dvě, jedna pro sustain a druhá pro release fázi amplitudové obálky. Dají se editovat přesně numericky nebo intuitivně graficky.
Envelope/Filter page zobrazí dva generátory obálek (až 8 segmentů) a sekci multirežimového digitálního filtru (Notch/Hi-Pass/Lo-Pass/Band-Pass, strmost 12 nebo 24 dB) .
Mod/Tune page edituje mimořádně výkonný systém externí modulace, kromě toho zobrazí i 2 LFO, ladicí sekci a glissando.
Option page mění řadu globálních nastavení a obstará také import samplů z cizích zdrojů.
Užitečnou zvláštností je možnost nastavovat určitý parametr pro všechny samply v programu najednou, přitom lze zvolit změnu v absolutní hodnotě anebo proporcionálně.
Pro detailní grafickou editaci je vynikající pomůckou "trackball" Navigation, který reguluje scrolling a zoom.
Editační systém je otevřený, neklade žádná kvantitativní omezení, můžete např. definovat libovolný počet vrstev.
S rostoucím výkonem vašeho počítače jednoduše poroste i výkon tohoto nástroje (další pravidlo, které naplňují téměř všechny softwarové syntetizéry).
HALion stejně jako GigaSampler velmi pěkně ilustruje jedinečné možnosti, které ve srovnání s hardwarovými nástroji integrace do počítače přináší.
Své místo mezi softwarovými samplery by tu měla mít i Unity od firmy Bitheadz, ale o ní už jsme v Muzikusu referovali samostatně.
Syntetizéry
Syntetizéry se hrnou ze všech stran. Kdekdo se zbláznil a vyrábí syntetizér. Taky to podle toho vypadá. Na internetu jich najdete mraky. Většinou se však jen opakuje dávno vyslovené. Ono taky co byste čekali! To, co si dnes představujeme jako syntetizér, je téměř pravidelně zamaskovaný sampleplayer. Více či méně rafinovaný, dovybavený nejrůznějšími systémy a finesami, ale podívejte se mu do žaludku a všude stejná polívka.
A tak se simulují analogy. A věřte nevěřte, i tady jsou všechny cesty stokrát prošlapané. Nakonec nejde o nic jiného než nekončící hledání - a nadšené nacházení zvuků, které důvěrně známe.
Naštěstí jsou výjimky. Jejich společným jmenovatelem není ani tak zvuk zkonstruovat, jako spíš zajímavým způsobem s ním zacházet.
A mohl bych tady rovnou zopakovat např. celé dvoudílné povídání o Native Instruments. Jenže to máte o dvě čísla zpátky, jen se podívejte.
Absynth, Reaktor, Spektral Delay. Prvotřídní inovativní software, široko daleko stěží narazíte na něco podobného.
A proto taky tenhle přehled nebude strukturovaný s ohledem na mimořádnou kvalitu, jako jsem se o to snažil u samplerů.
Zastavím se u několika příkladů, vybraných spíše namátkou jako ukázka mnohotvárnosti a marných opakování.
Paradoxně nejlépe vycházejí ve světě softwarových syntetizérů emulované repliky známých nástrojů. Jenže co o nich napsat jiného než to, že jsou nebo nejsou (a většinou jsou) dokonalé? Všechno ostatní bude popisem originálu. To, že vycházejí nejlépe, není odrazem téhle dokonalosti. Spíše jde o pochvalu ušlechtilého cíle, který se dočkal naplnění. Až na výjimky totiž platí, že stavět počítačový syntetizér bez takového cíle znamená postavit totéž, co všichni ostatní, to, co už tu dávno je a jmenuje se to:
Turbosynth
Historicky jeden z prvních soft syntetizérů, vytvořený firmou Digidesign pro raný Macintosh. Ačkoliv jeho vintage verze dnes vypadá spíš jako studie, jednoduchá grafika klame: Turbosynth byl velmi slušný syntetizér a zůstává jím dodnes.
Měl od počátku otevřenou koncepci modulární skládačky, kterou nijak zbytečně neomezoval.
Otevřenost začala už od oscilátorů. Ačkoliv měl TS původně emulovat analogové zvuky, nezůstalo jen u klasické nabídky vlnových průběhů. K patnácti možnostem, jež zahrnují oscilace nejjednodušší i velmi komplexní, přistupuje možnost importovat také reálně nasamplovaný zvuk. Tyto vlnové průběhy je možné kombinovat a vytvářet tak v určitém časovém průběhu velmi neobvyklé struktury, daleko přesahující standardní poměry v analogových oscilátorech. Kromě toho tu je místo i pro úvodní transient a také možnost vytvořit smyčku.
Oscilace nejsou virtuálně syntetizovány, základem je tu vlnová tabulka s možností dost rafinované skladby. TS přímo vybízí k experimentům, jejichž výsledky mohou být velmi impozantní.
Mezi prvky skládačky najdeme low pass filtr s variantním časovým průběhem a samostatným resonátorem. Je tu osmisegmentová amplitudová obálka. Spektrální modul umožňuje editaci harmonických frekvencí. Delay s maximální délkou 1 vteřiny, zpětnou vazbou a přepínatelnou polaritou. Pitch shifter s rozsahem +/- 1 oktávy. A dokonce i timestretch v reálném čase. Modulátor s volbou amplitudové, frekvenční nebo pulsní modulace. Waveshaper (distorze), v němž si mimo jiné sami můžete svobodně nakreslit vlnovou křivku.
Všechny součásti je možné libovolně kombinovat a propojovat, mohou vznikat velmi rozsáhlé a komplikované architektury.
Je to hra, dobrodružství a hutně znějící syntetizér v jednom vydání.
Dnes se dá velmi jednoduše získat zadarmo, takže ho může vyzkoušet každý. Problémem je pouze externí klávesnice. Pokud nemáte starší Macintosh, který pro MIDI rozhraní využíval sériový port modemu nebo tiskárny, nebudete moci externí klávesnici připojit, preference totiž s USB rozhraním nepočítají.
Dá se ovšem uplatnit softklávesnice na monitoru, která dokonce dovolí nahrát a reprodukovat krátkou sekvenci.
V každém případě je však Turbosynth neocenitelnou edukativní pomůckou pro všechny, kdo se chtějí o architektuře syntetizérů dovědět co nejvíc. Tady je všechno názorné a bezprostředně poslouchatelné.
A to je asi hlavní důvod, proč se mu v našem výčtu dostalo rovnou čelního místa.
Rebirth
Švédové z Propellerhead se vyznávají v úvodu k manuálu: máme prostě rádi syntetizéry a chtěli jsme v cenově přijatelné podobě nabídnout možnosti nástrojů, které už mnohdy i vyhynuly.
Což, dlužno konstatovat, vyšlo docela hezky (Pro PC i Mac).
Rebirth není jen variací na analogy. On je totiž koncipován jako několik syntetizérů, uspořádaných v jakési virtuální ministudio. V zásadě je tedy určen pro záznam, editaci a automatickou reprodukci.
Všechno je to patternově orientováno podobně jako bicí automaty. Pattern je různě dlouhá sekvence, srovnáme-li jich určitý počet za sebou, vznikne Song. Ten se pak dá zaznamenat jako digitální audio na hard disk.
Rebirth není VST nástrojem, dá se však integrovat přímo do mixu Cubase nebo Logic Audio přes interní sběrnici ReWire od stejného výrobce. Sběrnice je definována jako otevřená, ale pokud vím, k systému se zatím připojila jenom firma Bitheadz, která jí využívá pro svůj softsampler Unity DS (v Muzikusu vyšla recenze) a softsynth Retro AS. Ke škodě věci, řekl bych, protože latence je opravdu silnou stránkou ReWire.
Zvukovou předlohou pro tónové generátory je monofonní syntetizér Roland, doplněný o simulaci bicích krabičkek Roland 808 a 909.
Celkem je tedy Rebirth sestaven ze dvou analogových syntetizérů a dvou bicích automatů.
Pro každý z nich je možno vytvořit 32 patternů, uspořádaných ve čtyřech bankách po osmi. Celou sestavu je přirozeně možné uložit na disk.
Patterny se nahrávají poctivou metodou předpotopních analogových sekvencerů pomocí integrované miniklávesnice v po sobě jdoucích krocích, kterých může být maximálně 16. Sekvencer může přitom stát nebo běžet, výhodou běžícího je okamžitý poslech výsledku. Syntetizéry jsou monofonní, co krok, to jeden tón. Dá se definovat akcent a portamento (slide) mezi dvěma kroky.
Oscilátory produkují pilovité nebo obdélníkové vlny, dají se ladit, jsou tu i rezonantní filtry s modulačními obálkami.
Každý zvukový modul má také přístup na efektovou sekci, která obsahuje čtyři algoritmy: kompresor, zkreslení, delay a automatický wah s výběrem ze 32 různých obálek.
Bicí moduly jsou uspořádány stejně jako napodobené originály, pro programování patternů je zvolen obdobný postup jako u syntetizérů.
Ačkoliv je Rebirth na pohled velmi jednoduchý, přece jen nejde o hračku a dá se s ním vyprodukovat docela impozantní a hutně znějící muzika.
Jsou tu i rozsáhlé možnosti editace a dodatečných úprav už nahraných songů a v neposlední řadě i možnost rozšíření zvukové variability prostřednictvím extenze nazvané Mod. Mod dovede jednak změnit vzhled celého systému, což je záležitost kosmetická, ale také může vyměnit zvuky bicích za jiné, což je podstatně zajímavější. Propellerheads nabízejí nové Mody na svých internetových stránkách k bezplatnému stažení.
Rebirth si za dobu své existence vydobyl docela zvučné jméno a po krátkém seznámení s jeho vlastnostmi mohu konstatovat, že vcelku právem. Každopádně patří k tomu nejzajímavějšímu, na co můžete narazit.
Retro AS
Produkt americké firmy Bitheadz je koncipován podobně jako jeho známější sourozenec Unity DS.
Je to polyfonní emulátor analogové syntézy. Jeho autoři si dali práci a vychytali všechno, co do oblasti patří, takže není problém nasimulovat libovolný zvuk, který jste kdy slyšeli nebo který si jen představujete.
Kvantizace 16 bitů, vzorkovací frekvence 44,1 kHz.
16 multitimbrálních MIDI kanálů, každý s vlastním audiovýstupem (ReWire).
Maximální polyfonie 32 hlasů, stereo výstup, možnost přímého záznamu na disk (8, 16 nebo 24 bit).
Oscilátory mohou být na jeden hlas až 3, každý z nich má tónový rozsah 8 oktáv. K výběru je tu devět vlnových průběhů: pila, sinus, trojúhelník, obdélník, čtvercový sinus, glottal ("hrdelní"), tři typy šumu (bílý, růžový a červený). Kontinuální modulace vlnové symetrie (PWM). Oscilátory mohou být synchronizovány navzájem, nebo také s filtrem. Možná je též vzájemná frekvenční modulace (oscilátory i filtry).
Dva multirežimové filtry na každý hlas, rozsáhlá nabídka 13 nejrůznějších typů. Vícenásobné vstupy dovolují řadu variant paralelního nebo sériového uspořádání. Filtry mohou být frekvenčně modulovány z oscilátorů nebo i navzájem mezi sebou.
Možnosti modulace jsou mimořádně rozsáhlé. Z interních zdrojů je tu libovolný počet definovatelných obálek a LFO (6 různých vlnových průběhů). LFO se dají synchronizovat s externím MIDI clockem. Většina parametrů může být použita jak jako zdroj, tak jako cíl modulace.
K externí modulaci je lze přiřadit až 4 simultánní MIDI kontroléry.
Významná je i nabídka efektů - každý hlas má k dispozici 2 sériové inserty, k nimž přibývají ještě dva paralelní algoritmy pro celou soustavu oscilátorů a další dva globální efekty pro každý MIDI kanál.
Parametrické digitální ekvalizéry, mnoho reverbů a reflexních algoritmů, stereo delay (MIDI clock), chorus, phaser a flanger, overdrive i distorze.
Samostatný MIDI procesor dovoluje definovat klávesové vrstvy a splity, je tu také kontrola všech editačních parametrů prostřednictvím NRPN eventů.
Vestavěný audiomix s efektovou sběrnicí.
Součástí systému je také arpeggiator, synchronizovatelný s MIDI clock. Obsahuje velký počet přiřazovacích a pohybových modů, noty se vkládají manuálně, ale také z virtuální klávesnice na monitoru.
Modulární struktura Retro AS je v principu podobná té, kterou používá Turbosynth. Modulů je však podstatně více a jsou samozřejmě modernější, zase tu ale například chybí harmonická editace nebo timestretch v reálném čase.
Alternativou ke klopýtajícímu ReWire je tady Digidesign Direct I/O, výsledky jsou mnohem lepší, latence neznatelná, zatímco s ReWire není možné nahrávat zároveň s běžícím sekvencerem, zpoždění je nepříjemně velké.
Ve verzi pro Macintosh není bez zajímavosti přiložený QuickTime driver, díky němuž může Retro AS fungovat jako alternativní systémový syntetizér, jímž je standardně systémový doplněk QuickTime Musical Instruments se zvuky Roland Canvas.
Retro obsahuje skoro všechno, co byste od soft verze analogového syntetizéru mohli očekávat. Zvuk je vynikající, práce s ním jednoduchá a intuitivní, otevřená architektura poskytuje dostatek prostoru i pro experimentování i běžnou studiovou práci.
Waldorf PPG Wave
Z řady zmrtvýchvstalých legend vystupuje tenhle kultovní nástroj z počátku 80. let.
Zatímco soudobé analogy mohly svůj zvuk stavět jenom na dvou třech relativně statických vlnových průbězích, PPG Wave se stal prvním syntetizérem, využívajícím wavetable syntézu. Jeho nezaměnitelnost však spočívá v nedostatku, který pozdější wavetable syntetizéry ke své škodě úspěšně odstranily. Na digitální filtry bylo zkrátka ještě brzy, a PPG proto musel vystačit s analogovými. Neobyčejně mu to prospělo.
Každý jeho oscilátor užíval jednu z 32 vlnových tabulek. Vlnová tabulka sama představovala soubor 64 vlnových průběhů.
Nástroj se však neomezil jen na pouhé přehrávání vlnové tabulky, ta sloužila také jako modulátor a to byl druhý klíč k jeho jedinečnosti.
Animace a pohyb zvukových barev v tomto nástroji zástaly dodnes nedostižné, podobně jako rozladěné a šumící staré hammondky.
Waldorf se tabulkovou syntézou zabývá dodnes a proto je asi logické, že se postaral i o tohle vzkříšení.
PPG Wave má formát VST, pro PC i Mac.
Polyfonie je omezena pouze schopnostmi CPU (až po 64 hlasů), na VST mix je možné nainstalovat až 8 samostatných jednotek, každou z nich s osmikanálovým multitimbralem.
Samozřejmostí je úplná editace, vylepšená o zjednodušující grafické prvky.
Součástí nástroje je také synchronizovatelný arpeggiator.
Emulace se mimořádně vydařila a zvukový výsledek je téměř stejně impozantní jako originál.
Waldorf Attack
Perkusní syntetizér pro VST PC a Mac.
Další retronástroj, přinášející zejména elektronické bicí z analogů 80. let.
Nejde o ROM-play, nýbrž o virtuální akustickou syntézu s možností editace v reálném čase.
31 soundkitů, celkem asi 700 zvuků.
24 zvuků na perkusní sadu je rozloženo do dvouoktávové zóny.
2 oscilátory na jeden zvuk, nádavkem ještě 3 samply (hi hat a činely).
Kruhová a frekvenční modulace. Modul pro záměrnou deterioraci (zhoršuje zvuk kvůli přiblíženi k analogovému originálu).
12 melodických perkusí, perkusivní syntetické basy a sólové zvuky.
Multifiltry, resonance, overdrive, 2 obálky.
Pro VST mix 8 audiovýstupů, další dva mají integrovaný modulační delay.
Něco na závěr?!
Závěr nebude, všechno je v pohybu, směr nejasný.
Asi nás brzy víc než softwarové syntetizéry začnou zajímat a ohromovat věci, o kterých dnes ještě nevíme, monstrózní víceúčelové systémy, jaké dovede udržet pohromadě právě jen počítač.
Až nakonec věci virtuální stanou se skutečnými, zatímco věci dnes skutečné bude pomalu roznášet vítr.
No, už tu asi nebudem, abychom slyšeli, jak to všechno hraje a zpívá.
Ale kdybyste si o tom chtěli udělat maličkou představu, dám vám na závěr tip: stavte se na webové stránce kaelabs.com a řekněte si tam o program VocalWriter. Spusťte ho, pak na klávesnici napište nějakou hezkou větu, nebo si jen tak něco vzkažte... a potom stiskněte virtuální tlačítko Play.
Ten hlas, který vám váš vzkaz tak pěkně s citem přezpívá, nebude lidský...
Rozhovory
Dušan Vozáry
Synťáků a samplerů jsem měl vždycky spoustu. Na samply konkrétně Akai S3000 s plnou pamětí, tedy 32 MB. Ale i ten jsem prodal. Teď mám PC s 1,4 MHz procesorem a 512 MB RAM, na kterém provozuji Emagic Logic a Cubase. U nich jsou součástí softwarové samplery EXS24 a VST HALion a nemůžu si je vynachválit. V počítači mám dvě zvukové karty, takže tu druhou někdy používám i pro Gigasampler - do něj se MIDI propojuje přímo přes Cubase. Používám je hlavně na živé zvuky jako smyčce, dechy a tak, ale i synťákové zvuky. Když používám smyčky - ty raději importuju do audio stop v Logiku nastříhám je a můžu s nimi lépe pracovat. Je to všechno přehlednější, rychlejší a ve své podstatě levnější a snadnější.
Tomáš Zouhar (Disk Multimedia)
Máte nějakou zkušenost se softwarovými samplery nebo syntetizary? Jestli ano, vlastníte nebo pravidelní používáte nějaké z nich a které?
Ano. Pokud si najdu nějaký čas na kompozici, používám Sample Tank od IK Multimedia. Dříve jsme pracovali se samplery Akai a Kurzweil, ale dnes se mi zda práce se softwarovými samplery jednoduší.
Je na nich něco zvlášť pozoruhodného, co jim dodává na přitažlivosti? Mohou mít nějaký vliv na rytmus vaší práce? Usnadňují, nebo komplikují?
Pro mně samotného je obrovskou výhodou VST rozhraní. Mohu samplery používat s programem Cubase. Chodí přímo vnitřní cestou do programu, což je jednodušší způsob práce v momentě, kdy potřebuji MIDI převést na audio signál, bez kabelů a ztráty kvality signálů. Nastavení celého sampleru se uloží spolu s nastavením celé skladby, takže při dalším otevření své skladby již nemusím nic komplikovaně nastavovat. Dobrou novinkou je také nový software od DSound RT Player (Real Time player), který dovoluje používat softwarový sampler na počítači samostatné bez nutnosti integrování do jiného VST software, takže vytváří z počítače samostatný sampler.
A co nedostatky, najdou se? Co vadí nejvíc? Je cítit nějaký rozdíl ve zvukové kvalitě ve srovnání s hardwarovými nástroji?
Jediným nedostatkem, který vidím není ani tak v případě softwarových samplerů, ale u výrobců - resp. u vývoje počítačů. Zatím snad není počítač, který by utáhl alespoň 16 MIDI kanálů v plně palebné síle, čímž myslím současné použití - super samply, které jsou veliké svou kapacitou, využití všech integrovaných efektů a maximálního počtu hlasů, například celého symfonického orchestru. A to nemluvím o možnosti vrstvení více samplerů v jednom počítači. Ale pevně věřím, že to je jen přechodná záležitost, protože software je vždycky ve vývoji trochu před hardwarem. Rozdíl v kvalitě zvuku je možné porovnávat jen na úrovni samplu. Špatný sampl bude hrát špatně jak v hardwarovém, tak i v softwarovém sampleru.
Jakým způsobem je integrujete do nahrávací sestavy? Jsou podle vás při provozu dostatečně spolehlivě, neohrožují stabilitu počítače?
V případě softwarového sampleru asi moc neplatí, že kdo šetří má za tři. Kdo šetří, nemá dobrý zvuk. Proto je potřeba koupit dobrý stabilní počítač, nechat si jej postavit u odborníků a i zvuková karta hraje svoji velkou roli. Stabilitu počítače v mém případě ohrožuje pouze Windows. Jinak ale jsou k dispozici i Mac verze.
Myslíte, že jsou dobré pro emulaci starých analogových legend (DX7, Prophet 5, PPG Wave), nebo jsou naopak zajímavější pro své inovační perspektivy?
Záleží na použití. Klasický analog, který dovoluje ovládat parametry v reálném čase, je pro specifický druh práce vhodnější. Naopak do sampleru zase mohu naimportovat veškeré zvuky těchto analogových nástrojů a mít je například na HD či na jednom CD. Možnosti editace a použití jsou však nižší.
Setkal jste se už s nějakou překvapivou vlastnosti, která podle vás nemá v hardwarových nástrojích obdobu?
Co mne uchvátilo nejvíce je dostupnost tohoto zařízení. Stačí si koupit počítač - v cenové relaci 50 tisíc již lze získat kvalitní a výkonný stroj. Sampler pořídím za 15 tisíc. Tak mám za 65 tisíc sampler, který má velikost HD okolo 40 GB a paměť 1024 MB. Takový hardwarový sampler ani neexistuje. Ten nejvyšší stojí v plně výbavě (256MB, 128 hlasů, 9 GB HD) minimálně trojnásobně. Jistě lze koupit počítač i méně vybavený a cena bude ještě nižší.
Jan Čechtický (Ohm Square)
Máte nějakou zkušenost se softwarovými samplery nebo syntetizéry? Jestli ano, vlastníte nebo pravidelně používáte některé z nich a které?
Ne, pouze Rebirth a velmi, velmi zřídka.
Je na něm něco zvlašť pozoruhodného, co mu dodavá na přitažlivosti?
Cena a velikost.
Myslíte, že mohou tyto nástroje mít nějaký vliv na rytmus vaší práce? Usnadňují, nebo komplikují?
Každý má zažitý svůj způsob práce. Můj by momentálně asi komplikovaly.
Je cítit nějaký rozdíl ve zvukové kvalitě ve srovnání s hardwarovými nástroji?
Já ho nejen cítím, ale občas i slyším.
Jsou podle vás při provozu dostatečně spolehlivé, neohrožují stabilitu počítače?
To nedokážu posoudit, ale například Rebirth je opravdu dobře napsaný software, který není náročný na procesor a věřím, že například s Cubase 5.0 běhá bez problémů...
Volil byste raději originální nástroj nebo jeho softwarovou emulaci? A proč?
Určitě originál (kdybych na něj měl). Z výše uvedených důvodů (kvalita zvuku) a kvůli výstupům.
Myslíte, že jsou dobré pro emulaci starých analogových legend (DX7, Prophet 5, PPG Wave), nebo jsou naopak zajímavější pro svoje inovační perspektivy?
Jak jsem již napsal, upřednostňuji originály.
Setkal jste se už s nějakou překvapivou vlastností, která podle vás nemá v hardwarových nástrojích obdobu?
Cena, velikost a dají se cracknout.
Jiří Janouch (Mediaport)
Máte nějakou zkušenost se softwarovými samplery nebo syntetizéry? Jestli ano, vlastníte nebo pravidelně používáte některé z nich a které?
Zkušenosti jsou především obchodní. Prodáváme samplery Unity, Gigasampler a HALion. Před dvěma lety byl Unity velmi žádaný, protože byl jediný pro počítače Mac a levnější oproti Gigasampleru pro PC. Dnes jednoznačně vede HAlion (pro PC i Mac), má nízkou latenci, cenu a poučili se z chyb ostatních výrobců. Ostatní syntezátory jsou spíše doplňky k samplerům.
A co nedostatky, najdou se? Co vadí nejvíc? Je cítit nějaký rozdíl ve zvukové kvalitě ve srovnaní s hardwarovými nástroji?
Zvuková kvalita je lepší než některé hardwarové verze. Lze použít kvalitnější 24/96 bitový výstup, efektovat libovolnými plug-iny.
Jsou podle vás při provozu dostatečně spolehlivé, neohrožují stabilitu počítače?
Unity měl dosti komplikované ovládání a stabilita nebyla úplně stoprocentní. Gigasampler měl problémy s kompatibilitou s některými kartami. HALion se díky VST chová dobře. Při korektním naistalování na bezproblémovém počítači jsou stabilní a spolehlivé.
Volil byste raději originální nástroj nebo jeho softwarovou emulaci? A proč?
Ve studiu určitě software. Je to kompaktní, snadno ovladatené, přehledné a levnější. Na jevišti jednoznačně nástroj, přece jenom je stabilnější a tolik se nekouše.
Myslíte, že jsou dobré pro emulaci starých analogových legend (DX7, Prophet 5, PPG Wave), nebo jsou naopak zajímavější pro svoje inovační perspektivy?
Ano. Například PPG je u softwarové verze. Hodně dělá grafická podoba a věrnost nástroje, viz například Hammondky od NI nebo B-52 Steinberg. Dost lidí nedá dopustit na určitý i starý druh nástroje, Rhodes, DX7, Hammond apod. Proto budou softwarové verze vyhledávány i do budoucna. Inovací je dost jinde, proto je skvělé najít své staré dobré zvuky.
Setkal jste se už s nějakou překvapivou vlastností, která podle vás nemá v hardwarových nástrojích obdobu?
Velký displej, vícenásobné použití v jednom počítači, kvalitní zvuk, ale zase mínus - velká latence u některých typů zvukových karet.
