Jestliže Grand Funk museli v kvalitní kapelu vyzrát, a Aerosmith počkat, až konkurence opadne, aby se zařadili mezi rockové velikány, pak pro skupinu Montrose platil pravý opak: jejich nástup byl natolik mohutný, že měli co dělat, aby v budoucnu stačili sami sobě. A není vyloučeno, že právě onen obrovský a náhlý - avšak zcela zasloužený - úspěch přívodil i jejich brzký konec.
I tak to chodí.
První album kapely Montrose, nazvané poměrně originálně Montrose, bylo počinem vpravdě legendárním, ke kterému každý vyznavač hardrockové hudby vzhlíží přímo jako k božstvu. Zřejmě nebude přehnaným tvrzením, že jde o jeden z nejpovedenějších rockových debutů v dějinách. Deska s abnormálním spádem, vynikajícími skladbami, skvělým zvukem, naprosto vyzrálým projevem a navíc definující zcela nový typ soundu - to je kombinace, které nedosáhne spousta kapel ani po letech či dokonce desetiletích snažení.
Když se skupině téměř totéž podařilo i na druhém albu, dostal zpěvák Sammy Hagar (ano - ten, co později zakotvil u Van Halen) nápad, že by nebylo od věci shrábnout veškerý úspěch pro sebe a vydal se na sólovou dráhu. Kapelu Montrose tím víceméně zazdil, a přestože jeho kariéra nebyla tak úplně nejhorší, shrábl pouze drobky ze stolu v porovnání s tím, kdyby u Montrose zůstal. Hostinu, která zůstala po předčasně skončivších Montrose, dojedli Van Halen.
O Dennym Carmassim, který účinkoval na obou legendárních deskách Montrose, poté nějakou dobu u kapely Heart a také na albu Coverdale & Page, se často tvrdí, že byl značně ovlivněn Bonhamem. Něco na tom je, ale celkově jde o tvrzení podobné informační vydatnosti, jako kdyby se tradovalo, že Lewinská byla ovlivněna Fidelem Castrem, neboť ten také rád tlusté doutníky. Jisté souvislosti v podobě hutného soundu se sice dopátrat můžeme (mluvím už zase o Carmassim a Bonhamovi), ale tím to víceméně končí, a po pravdě řečeno: takový zvuk mělo v té době mnoho kapel a hodně z nich i daleko dříve než Led Zeppelin (například Cream). Carmassiho sound byl ale kultivovanější a zejména pokud jde o kotle i lepší než Bonhamův.
Technikou hry Carmassi nijak cíleně neoslňoval, důležité však je, že nehrál primitivně - pro hutný rock, jaký produkovali Montrose (zvláště na prvním albu), představovala jeho hra optimum.
Skladba Bad Motor Scooter, která je předmětem dnešní transkripce, představuje jednu z největších "klasik" z první legendární desky Montrose. Jde o kompozici s pravidelně se střídajícím základním tempem ve sloce a double timem v refrénech, přičemž - jak je patrné z notace - část sloky není odehrána standardním rockovým doprovodem (malý buben druhá /čtvrtá, velký naopak), ale s nepravidelnými akcenty, což je dalším kladem a současně důkazem, že i našlapaná skladba se dá doprovázet zajímavějším způsobem. O to více pak vynikne rovný rytmus ve dvojnásobném tempu v refrénech. Když k tomu připočteme vynikající předstih, je jasné, že Carmassi byl pro Montrose motorem více než dobrým.
Stěžejní desky:
Montrose - 1973
Paper Money - 1974
Bicí: Ludwig
Činely: Paiste
Schéma soupravy z mon(s)trózní éry
