Baskytaristu a skladatele české kultovní skupiny Tři Sestry asi nemusím představovat. Náš rozhovor se odehrál v příjemné pražské hospůdce v Kamenické ulici na Letné. Ano, správně hádáte, bylo to Na Kovárně. Byl jsem zde poprvé a nebyl jsem si jist, zda to najdu. Nicméně, když jsem si zamyšleně vykračoval několik bloků od Letné, upoutal mě červený obrazec namalovaný na hlavním uzávěru čehosi. Byl to obrovský kosočtverec se třemi čárkami uprostřed, dámy prominou. Bylo mi jasné, že tady se neztratím. Mezi tím, co jsem čekal na mistra, upoutaly mě básně na zdech. Dovolte, abych se o jednu s vámi podělil: "Fialová srnka - pila asfalt z hrnka."
Jak jste se poprvé dostal k hudbě?
Poslouchal jsem ji v rádiu a v televizi.
A kdy vás poprvé napadlo, že byste hrál na basu?
Poprvé mě to napadlo, když jsem slyšel Kaťáky, Katapult, strašně se mi to líbilo. Byla to jejich první deska, živý záznam z koncertu na Novodvorské. Tak jsem si říkal, že musím dělat také bigbít, a protože na kytaře jako takové je moc drátů, tak mě napadla ta baskytara, tam je jich méně a člověk může hrát jen na jednu. Myslel jsem, že to nebude tak náročné, a skutečně to tak je.
Hrajete ještě na jiné nástroje?
No, tak na tu kytaru, špatně, přiměřeně. Občas nahraju ve studiu nějaký part, který jsem vymyslel, ale oproti našim kytaristům to trvá třeba šestkrát déle, než se mi to povede natočit.
Vy máte vystudovanou vysokou školu, ale přesto děláte hudbu. Kdy jste dostal první impuls k tomu, dělat hudbu profesionálněji?
První impuls byli Kaťáci, pak se to nějak vyvinulo kolem střední školy. Já jsem studoval průmyslovku a pak i vysokou s naším prvním bubeníkem, takže jsme se snažili vytvářet ty školní kapely, což se nám střídavě dařilo. Ty kapely byly naprosto příšerné.
Mohl byste nějaké jmenovat?
LP 1609, Fallen Angel, známá a kultovní kapela se jmenovala Traktor, pozor - neplést s hitem Visacího zámku. Ta vystoupila poprvé a před-naposled někde na Vinohradské třídě. Tam byl klub, teď si nevzpomenu jak se jmenoval. Myslím, že Dvojka. Byl to jeden z mála klubů, kde se dalo hrát, a hrála tam nějaká skupina, myslím, že to byl Index Y. Ukecali jsme je, aby nás nechali zahrát na jejich nástroje a komba. Zahráli jsme píseň Traktor v oné formaci Traktor, kde byl Jírovec, Hadr a já. Jírovec je první kytarista Sester. Tak jsme jim během asi 3minutové produkce zcela zmasakrovali nástroje. Ta písnička spočívala v tom, že jsem hráli pořád jen éčko, a byla to taková industriální skladba. Byli jsme značně ovlivněni skupinou Krupps, jejichž píseň se jmenovala Die Stahlwerk Symfonie.
Ovlivnil vás někdo i ze zahraničí?
Já jsem měl výhodu, byl jsem de facto prominentní dítě díky tomu, že jsem měl tatínka v zahraničním obchodě, tudíž, když jel tatínek do ciziny, zeptal se chlapečka, co chce. A kromě těch obligátních věcí jako jsou džíny, žvýkačky a samolepky, jsem ho žádal, aby mi přivezl nějaké LP desky, a tak jsem začínal na Beatles a Boney M. Moje první cizí deska byla od Beatles, Please, Please Me, což je, myslím, do dneška nedoceněná deska a je úplně úžasná. Pak přišla nová vlna a Jírovec do mě začal cpát tuhle muziku. A v tom celém nám udělal víceméně velice jasno Ondřej Konrád, který pořádal v obskurním kulturním středisku Novodvorská cyklus přednášek o moderní populární hudbě a to nám bylo asi šestnáct, sedmnáct. Normálně jsme tam seděli v takovém malém sálku, on tam seděl u mikrofonu a povídal o těch všech krásných stylech a slavných kapelách. Balil si cigára a dodneška mám podezření, že ta cigára nebyla úplně jenom s tabákem. Mluvil o hudbě s takovým zaujetím, že jsme získali ty svoje idoly, které de facto nějak tak posloucháme dodnes, protože jsme samozřejmě zastydli v období svého mládí. A od té doby nám to "gró" ve stylech zůstalo. A když přijde něco nového, tak se k tomu obracím vždy s nějakou apriorní nedůvěrou.
Takže bychom u vás doma nenašli například elektronickou muziku?
Elektronika je úžasná. Já si občas něco koupím, nebo když jdu na Monitor nebo na BMG, tak tam něco vyžebrám, když něco vychází a slyším o tom, že je to objev taneční scény. Někdy si to poslechnu a vůbec mě to nebaví. Já v těch písních, které mají pět minut a opakuje se tam řekněme jeden slogan zpěvu s většími či menšími obměnami, neslyším ty věci, které tam slyší ostatní. Takže mě osobně se to až tak nedotýká. A kde se mě to dotýká, je ve studiu, pokud se snažíme o nějaké samply nebo smyčky nebo automatické věci, které se dají vytahovat z počítače a někam nacpat. A pokud jde o Tři sestry, tak to není cesta. My jsme se o tomto konkrétně bavili, protože jdeme brzy do studia, tak není ani cesta nahrávat to do počítače, a když se jedna sloka zpěvákovi nebo harmonice povede, tak ji nakopírovat do ostatních slok. Tak to dělají všechny ostatní slavné kapely, které hrají v rádiu, jako Chinaski a další, ale pak je to úplně sterilní hudba, přestože to člověk neslyší. Ale v podvědomí se to musí někde zarýt, že ta hudba není živá. Takže tímhle způsobem netvoříme a ani se nějak nesnažíme to nahrávání zjednodušovat.
Mohl byste tedy více popsat nahrávání ve studiu?
Pokud jde o kytary, ty se nahrávají přes mikrofon. Posledně měl Ronald půjčenou nějakou bednu Marshall od Tomáše Kulicha z Kabátů. A pokud jde o zkreslení, tak ty Marshally úplně stačí. Tam jde o to, naladit ten zvuk, což je v tom studiu to úplně nejtěžší. A pro mě jako pro producenta je nejtěžší přenést ten zvuk, který z toho aparátu jde do pultu, který je za zdí v režii. To je takřka nepřekonatelný problém. A pokud jde o čisté zvuky, tak jde nahrávat přímo přes multiefekt, pokud je dobrý. V opačném případě hrajeme přes Fendery. Dobré zvuky se dají dělat speciálně přes aparáty Fender a kytary Fender Stratocaster.
Nahráváte tedy klasickým analogovým způsobem?
Poslední dvě desky nahráváme v Sonu, a tam je vhodná kombinace pro živé kapely, kde se nahrává do čtyřiadvacetistopého pásu. A věci, které se tam nevejdou, nebo věci, na které je potřeba více stop, se nahrávají rovnou do počítače. Pak se ty věci z dvoupalcového pásu stáhnou po určitých skupinách nástrojů nebo zpěvů do počítače a tam se to definitivně míchá. Ale, že bychom používali nějaké speciální vymoženosti, aby to tam bylo slyšet, to ne.
Koncerty si zajišťujete sami nebo to dělá nějaká agentura?
No, já vlastně dělám agenturu. Po zkušenostech s agenturama jsem zjistil, že je nejlepší, když si to ta skupina dělá sama. Srdečný pozdrav Radečkovi a Richardu Kroczkovi z Buty, kteří to dělají stejným způsobem jako my. Je to z toho důvodu, že i když je nejlepší agentura na světě, tak nikdy nezařídí přesně to, co ta kapela chce. To prostě nejde.
Na koncertech používáte stejnou aparaturu jako ve studiu, nebo se to liší?
Víceméně je to stejné.
Mohl byste ji popsat?
Já hraju na basu GL, mám starý zesilovač Hartke, pak zesilovač David Eden a 800W box Marshall 4x 10. Kytaristy mohu popsat jen velmi zhruba, protože oni mají oba Marshally a já se v těch řadách nevyznám. Ronald má takovou klasickou jednokanálovou hlavu a má k tomu nějakou příšernou bednu, myslím, že to je Laney. Říkám příšernou proto, že jsem měl Laneyho jako basový aparát a přijde mi to jako dost hrozná značka, ale nějak mu to hraje. A Cvanc má takové to moderní kombo, elektronkový předzesilovač a tranzistorový konec (hybrid), a na těch koncertech to stačí, protože oni oba používají multiefekty. Ale s novými zkušenostmi ze studia musím říct, že význam aparátu ve studiu je zmenšovaný tím, co ty multiefekty už umějí.
Jak často se Sestrami zkoušíte?
Zkoušíme dvakrát za rok. Máme zkušebnu, které už se nedá říkat zkušebna. Je na Petřinách a je to pronajatá garáž, kde zkouší bubeník se svými osmi skupinami. Ta garáž je malá, nemá okna a nechceme tam zkoušet, a tak to řešíme tím, že dvakrát za rok odjedeme ke mně na chalupu do Krkonoš, kde zkoušíme nějakých čtyři, pět dní. Samozřejmě ne v kuse, protože tu hudbu nemáme zase tak rádi, jako skupiny, co si dají cigárko marihuany a pak zkoušejí dvacet hodin. To je pro nás nepředstavitelná tortura. Takže věci, které hrajeme na koncertech, nezkoušíme, ale zkoušíme věci na novou desku.
A doma na basu hrajete?
Ne, no ono je to celé o tom skládání. V poslední době jsem pocítil, že do Tří sester je potřeba tu písničku donést co možná nejhotovější, aby do toho mohli ti ostatní co nejméně šťourat. Takže pokud jsem dělal nějaké postupy na basu, které jsem přinesl, tak do toho ostatní lidi začli vnášet svoje nápady a vytvářela se nějaká struktura písničky. Ale úplně nejraději skládám nějaké akordové kolečko a do toho nahrávám nějakou vyhrávku, která je pak základem pro harmonii nebo pro kytaru.
Vy jste jediný, kdo chodí s hudebními nápady?
Ne, je to tak, že většinu toho hudebního vynalézání obstaráváme s Ronaldem, což je de facto první kytarista, a bubeník se sice učí už několik let na klavír, na flétny a na podobné nástroje, ale my ho stejně všichni podezříváme, že se učí jen proto, aby mohl ukecávat a posléze prznit mladé učitelky v lidové škole umění. Takže ten je omezený tím, že na melodické nástroje moc neumí. Veronika je omezená harmonikou a tím, že nemá dostupné klavíry nebo klávesy, a na kytary nehraje. Takže ta skládá jednou za čas písně typu Tam na Guyaně. A kytarista číslo dvě, Cvanc, se věnuje spíše Letům mimo, takže když přinese nějaký nápad, tak to spíše vytryskne v okamžiku zkoušení a my ho nějak společně dotvoříme.
Trochu mě matou vaše přezdívky. Kdo to vlastně všechno vymyslel?
Tak Fanánek, to je nejjednodušší. Lou Fanánek Hagen si vymyslel Fanánek sám. Fanánek mu říkala babička, Lou a Hagen je podle jeho oblíbených interpretů Lou Reeda a Niny Hagen. Mně Magore začal říkat první harmonikář Karásek někdy v sedmnácti letech. Fanánek vymyslel Bubenec pro bubeníka, jinak se jmenuje Petr a je zajímavé, že má ještě jednu přezdívku pro Lety mimo, protože Lety mimo mají jinou "imáge" a musí se nějak odlišit. Tam se jmenuje Kokesh. Veronika je Supice, protože je po Supovi a Cvanc byl Cvanc vždycky. A Ronald je skutečně jméno, takže to je už tak obskurní křestní jméno, že tam ani žádná přezdívka vzniknout nemohla.
Slyšel jste někdy svůj Revival band?
Slyšeli jsme to, protože na našem koncertě k šestnáctému výročí na Štvanici jsme si je pozvali. Shodou okolností jejich zpěvák a frontman je pořadatel, který nás v minulosti pořádal asi čtyřikrát. Takže jsem je shlédnul na Štvanici, kde hráli jako první, a bylo to docela příjemné a docela se mi to líbilo. Jediný jejich problém je, že tam stojí úplně toporní a nehýbou se. Ale jinak je to docela zábavné.
Zabrousil bych do minulosti a zeptal bych se na nějaké zážitky z turné Aljaška v roce 1998.
Jo, to už je hrozně dávno. My jsme hlavně nebyli na Aljašce, to je celé smyšlené. To bylo vlastně první turné po čtyřech letech, které bylo delšího rázu. Hráli jsme během dvou měsíců 36 koncertů a bylo to naprosto vyčerpávající. Můj nejveselejší zážitek je z posledního koncertu ne festivalu v Českém Brodě. Tam jsem byl úplně šťastný, že to turné končí. Ale naše turné nemůže být takové, že v pondělí hrajeme v Dobrušce, v úterý v Jevíčku a ve středu v Náchodě. To nejde, protože se během koncertů a po nich trošku věnujeme svým koníčkům. A hlavně ani Fanánkův hlas nevydrží víc než tři nebo čtyři koncerty, protože strašně řičí. Takže si dáváme mezi koncerty pauzu.
Vy jste nakousnul ty koníčky, prozraďte nějaké.
No, chlastáme. Ale zase si myslím, že si každý z nás musí stanovit určité priority, takže ví, kdy může pít a kdy nesmí. Někdy se to samozřejmě nepodaří, proto je ten chlast tak zajímavý.
Bude se nějak lišit natáčení nového alba od těch předchozích?
Vlastně se už tři nebo čtyři roky snažíme udělat punkovou desku, takže tato bude z větší části punková. My už jsme definitivně rezignovali na požadavky všech těch rádií, protože stejně nás hrát nebudou, tudíž si tím už vůbec nesvazujeme ruce a děláme si to po svém. Z toho vyplývá, že na další desce nebude hit, nesnažíme se o to. A vlastně na poslední řadové desce jsme se snažili, aby i ty punkovější věci zněly autentičtěji. Z toho důvodu jsme nahrávali základy najednou, tj. kytaru, basu, bicí. Vůbec se to neosvědčilo a neosvědčilo se to ani v případě Divokýho Billa, kterého jsem loni produkoval. Takže teď budeme nahrávat všechno po částech. Nejsme tak dobří muzikanti, abychom si mohli dovolit nahrávat všechno najednou jako například Kalandra a spol..
Jak dlouho vám trvá natočit desku?
Asi tak měsíc.
Kde berete inspiraci pro písničky?
Inspirace nepřichází žádná. Já mám třeba problém, že mě napadají hity ve snu, ale protože nejsem moc hudebník a nemám absolutní sluch, tak si nedokážu sednout a zahrát to. Vždycky to pak dopadne trošku jinak. Mně se to dařilo v bezesných alkoholových nocích, když jsem se probudil ve tři v noci, ale teď to máme zapovězeno z toho titulu, že děláme punkovou desku. V těch bezesných nocích se totiž rodí temné písničky od e-moll. Fanánek to má podobné. On se vlastně stal také skladatelem, protože, když viděl naší nedávnou skladatelskou potenci, tak se zhrozil. A musím říci, že největší hit za poslední čtyři roky je právě Fanánkův, je to Mexiko.
Jak už to bývá zvykem, tak bych se chtěl zeptat na nějaký recept.
Nachos.
Prosím?
Koupíte kukuřičné lupínky, vytvoříte jakoukoli omáčku mexického typu (pokud možno co nejostřejší, aby byla žízeň), tu na ně nalijete a dáte do varné misky. To celé se posype sýrem, pak se to zapeče a je to výborné jídlo. Člověk musí dát pozor, aby tam tu omáčku nedal moc vodovou, protože by se jinak ty lupínky rozmočily. Je to jídlo, které se připraví rychle a je moc dobré. Zapíjet plzeňským pivem nebo bílým střikem, aspoň osmi.
Dobrou chuť.
Na závěr bych chtěl ještě zmínit, že když jsem byl fotit Tři Sestry ve studiu Sono, tak zrovna začínali natáčet svoji novou desku. Zatím je beze jména, ale určitě se bude na co těšit.
