2/2004

Editorial

  • Zkoušet nebo nezkoušet. Připravovat se doma a jezdit rovnou hrát. Toť otázka. Jedna muzikantská hláška praví: Od osmnácti se cvičí doma. A je namířena proti rozehrávajícím se kolegům na pódiu. Myslím, že i hudební soubor, který si zvukovku spletl se zkouškou, nemusí působit zrovna dobře. Nota bene mnohdy před přicházejícím a usazujícím se publikem. Jak to tedy udělat, aby kapela vždy šlapala, aby každý znal své party...

    Návod vám tady určitě neposkytnu, ale několik postřehů nebo spíše otázek k zamyšlení bych přeci jen měl. Muzikant je od přírody bohém (nebo se to alespoň v odborných kruzích tvrdí), a tak mu není vůbec proti srsti chodit pozdě, na zkouškách požívat lihové nápoje, nepřipravenost vydávat za feeling... Našlo by se asi hodně příměrů. A s tímto materiálem se má vybudovat hudební soubor, který má šlapat jako hodinky, odehrát koncert, používat někdy i velmi složitá hudební zařízení, přemísťovat se na dlouhé vzdálenosti a vůbec fungovat, přičemž se velmi často skloňují slova jako spolehlivost, profesionalita... Je tedy věcí každého muzikanta, koupí-li si další lahváče při průjezdu pumpou, či jedna kapsa jeho gigbagu slouží k přepravě lahví.

    Vždy je možné vidět věc dvojím pohledem. Muzikant A – doprovodný: No, snad se zas tak moc nestalo, jsem se sekl ve dvou kilech. Muzikant B – sólový: No, to snad nemyslíš vážně! (A hlavou mu běží hodiny strávené nad vycvičováním svého partu.) Kdo je rozsoudí. Opravdu se nic nestalo nebo se na akordy do sóla mohl doma alespoň kouknout? Myslím, že je to věcí vzájemné úcty a respekt k času toho druhého. Doba je dnes taková, že většinou nikdo nic moc nestíhá a učit se doma hrát může být někdy velmi náročná záležitost. A tak někdy dochází k dvojímu výkladu slovo zkouška. Jeden muzikant si jde na zkušebnu zkusit, jestli by náhodou nezahrál novou skladbu, kterou dostal minule od kapelníka za úkol se naučit. Další používá ostatní jako magnetofon a zkouší, jestli by se do toho nevešel rovnou: Pojďte, dáme to ještě jednou, mám tam malinkou nejasnost. Jiné je to ovšem, když se na zkušebně zkouší sehranost a řeší detaily, které doma jednoduše nejdou vychytat. Není divu, že třecích ploch pro konflikty bychom nalezli habaděj.

    Zkoušet nebo nezkoušet. Rozhodně ano, žádný učený z nebe nespadl. Ale přitom pozorně naslouchat nejen tomu, co ostatní kolegové hrají, ale i tomu, co na první pohled není slyšet ani mnohdy vidět.

    Schválně jsem opominul zkoušky, kdy kapela zkouší, zda by něco nesložila, to je kapitola sama pro sebe.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 30. 1. 2004

Články v tomto čísle