O mixu a masteringu bylo napsáno mnoho knih a publikací - vměstnat vše do tohoto krátkého dílu vyžaduje pouhou selekci toho podstatného a nejdůležitějšího.
Pořádně a "poslouchatelně" smíchat všechny nahrané nástroje a do tohoto základu zamíchat zpěv je pro desku předposlední z klíčových kroků. Ten poslední krok je mastering všech nahraných kousků. Tak hurá do míchání... Bicí
Téměř každý hudební žánr má svůj specifický zvuk bicích. Hard Rock a Heavy Metal mají například ostré kopáky, SKA má zase pronikavý snare (bubínek) a hi-hat, atd. Nenechte se ale omezit pouze na zvuk, který by vám přikazoval žánr, udělejte to tak, jak to chcete vy - nechte se pouze inspirovat. Přejděme k věci - doporučuji na kopák použít gate - tím se zkrátí jeho dozvuk a subjektivně zmohutní, možno zvuk i zkomprimovat - tím se vyrovnají jednotlivé poměry úderů. Frekvenčně lze upravit tak, aby byl čitelný a udával rytmus (přidat basy a výšky - podle použitého mikrofonu). Snare je dalším rytmickým prvkem - i ten musí být dobře čitelný. Doporučuji ho zkomprimovat a najít na něm místa kolem 200 Hz, 900 Hz, 5 kHz, a 12 kHz a s těmi si pohrát tak, aby se vám zvuk líbil. Velice důležitý je typ a míra dozvuku na virblu! Zajímavé experimenty jsou například s predelayem nebo algoritmem... Hi-hatka by měla spolu s rytmickým bubínkem a kopákem dotvářet základ soupravy - měla by zářit a cinkat nade všemi (ale ne zase moc jedovatě...). Přechody a kotel doporučuji udělat tak, aby nezasahovaly příliš do zvuku kopáku (hlavně kotel) a bubínku - mírně zkomprimovat a zamíchat, aby nerušily. Činely by měly hezky plechově cinkat - měly by soupravě dodávat vzdušnost a krystaličnost. Co se týče stereofonních panorám kompletní soupravy bicích, doporučuji umisťovat vše reálně, ne ale do úplných krajů báze (pokud to není pro efekt).
Baskytara
Basa si především zaslouží kvalitně zkomprimovat. Najděte dobrý kompresor (nejlépe lampový nebo jeho emulaci) a nebojte se posunout treshold níž a nezapomeňte i na attack (zkuste i delší časy) a release - zvláště pokud hraje basák trsátkem... Najděte frekvence okolo 80 Hz, 700 Hz a 2,5 kHz a pohrajte si s nimi. Máte-li v kapele slappera - pohrajte si i s vysokými frekvencemi. Někdy je zajímavé baskytaru i mírně zkreslit boostrem, čímž změní barvu - je potom zřetelnější.
Kytary
Toto je téma velice široké - je mnoho stylů hry na kytaru a ještě více zvuků... Proto jen letem-světem. Na zkreslené kytary se dobře hodí delay efekty pro pocit prostoru, stereo imagery, harmonizéry nebo chorusy pro zhutnění zvuku a jiné, co vás napadne. Na čistou kytaru se používá i umělý dozvuk, chorus, phaser, delay, ... Myslete ale už při přípravě mixu na aranž, aby kytary nezasahovaly razantně do pasáží se zpěvem a tím ho "nemaskovaly" (zvláště ve frekvenční doméně).
Jiné strunné nástroje jako housle, mandolíny, atd. se musí citlivě zamíchat do základu s ohledem na zpěv a ostatní nástroje a v místech jejich sól je "vytáhnout" a opatřit umělým dozvukem.
Klávesy
Pro ně platí podobná pravidla jako pro kytary, pouze s tou výjimkou, že jsou většinou nahrány stereofonně a jsou tak subjektivně lépe čitelné v prostorové bázi. Jemný hall rozhodně neuškodí.
Dechové nástroje
Pokud máte dechovou sekci, je dobré předmíchat celou sekci separátně od základu, a potom ji jednoduše zamíchat zpět. Je to praktické a jednoduché. Sólové party opatřit hallem a "vypíchnout" o kousek víc nad sekci nebo základ. Dechy doporučuji také lehce zkomprimovat, pokusit se najít jejich kritické kmitočty (viz maskování) a vyvarovat se jich.
Zpěv
Jak jsem psal v minulém díle, je nutné zpěvu věnovat zvláštní pozornost. Zpěv by měl být dobře nahraný bez parazitních zvuků, aby nevznikaly potíže při mixu. Je dobré zpěvy lehce zkomprimovat (podle dynamiky) a frekvenčně upravit (podle zpěvákových dispozic) - možno ale oříznout subbasové frekvence a lehce přidat výšky pro dobrou srozumitelnost. Je také dobré vyhrát si s dozvukem, který by neměl být nekvalitní. Pozor na příliš dlouhé hally, aby za zpěvem nevisel dlouhý "ocas". Do předmíchaného základu citlivě začleňte zpěv tak, aby mu bylo rozumět, ale aby netrčel nad celou kapelou, jak tomu bývá například v nahrávkách živých koncertů.
Při finálním mixu si dejte pozor, aby se nástroje mezi sebou, ale i se zpěvem "nemaskovaly". Maskování je (jednoduše řečeno) jev, ke kterému dochází při souznění dvou nebo více zvuků podobné frekvence (barevnosti) a podobné hlasitosti ve stejný okamžik, respektive i s krátkým zpožděním. Slabší bývá maskován silnějším - subjektivně zaniká ten nevýrazný. Pro jeho zvýraznění bych doporučoval změnit barvu (frekvenční korekce) a ne jen jeho hlasitost.
Problematiku mixu jsme si již stručně probrali, a teď se krátce věnujme masteringu. Mastering je finální úprava všech nahraných a smíchaných "kousků". Není dobré mastering podcenit - je to finální úprava, která v nejlepším případě dodá nahrávce "šťávu". Je téměř nutné korekce provést na kvalitním poslechu. Nahrávku lze frekvenčně doladit - jednotlivé odchylky vyrovnat pro dobrou srozumitelnost jednotlivých nástrojů a zpěvu, a následně kompresorem a limiterem dodat energii celému snímku. Mastering není v žádném případě formalita, je mnoho způsobů, jak ho technicky provést - buďto pomocí vhodného softwaru (T-Rexx, Spark XL, TC Master X, ...), nebo i s pomocí hardwaru (TC Finalizer, dbx Quantum, ...), který je ale poněkud dražší.
A proč vlastně mix, a potom až mastering? Proč to nemám dělat všechno najednou? Když si poslechnete všechny skladby separátně nahrané, smíchané a zmastrované, nemusí se vám spojit všechny v jeden celek - pokud provedete mastering jako poslední krok u všech skladeb, budou všechny mít zaručeně stejnou hlasitost a budou se vám spojovat v jeden celek. I demo deska je přece deska...
Tak, a v tuto chvíli jsem vyčerpal všechno, co jsem vám tímto "seriálem" mohl sdělit. Pokud budete mít nějaké dotazy nebo připomínky - nebo pokud mi budete chtít vynadat za to, s čím jsem na vás zapomněl - napište mi e-mail. Hodně štěstí...
