Přes všechny možné a velmi časté rozporuplné reakce kytarového světa prostě není myslitelné opomenout v našem výčtu kytarových osobností Kurta Cobaina, člověka, který se svou skupinou Nirvana definoval celý jeden směr rockové muziky a výrazně se tak podílel na celkovém zvuku let devadesátých. Pro celou řadu fanoušků se dokonce grunge jeho osobností přímo specifikovalo, prostě, grunge = Cobain a Cobain = grunge. I když - již před nástupem Nirvany existují soubory tzv. první vlny grunge, které můžeme zařadit k tomuto stylu (budeme se mu věnovat samostatně v seriálu Letem kytarovým světem), o všeobecném vlivu tohoto směru lze ale v podstatě mluvit až v souvislosti plného rozmachu Cobainovy tvorby.
Cobainova reakce na otázku, proč rozbíjí kytary,
Melody Maker, 1990Svým osobitým feelingem a texty s často bezvýchodnou tematikou oslovil celou generaci teenagerů, technikou hry, přístupem ke kytaře a skladbou jako takovou s větším důrazem na melodii inspiroval nejen řadu podobně smýšlejících skupin a muzikantů, ale v podstatě jim i ukázal cestu k seberealizaci. Jeho vliv lze z hlediska určité přímočarosti hry a tvorby přirovnat k obdobně se projevujícím raným formám punku. Zde ovšem nedocházelo k útokům na "dinosaury", jak byly legiemi Sida Viciouse nazývány špičkové kapely sedmdesátých let, ale vznikl zde směr zcela svébytný, který v sobě vstřebal vlivy uplynulých desetiletí (zejména hutnost některých hard & heavy směrů a divokost punku) a přetavil je do naléhavých písňových struktur, jež kladly důraz na dynamické vyjádření nosné figury, akordových postupů či zpěvných linek. V historických souvislostech vývoje hudby pak lze poznamenat, že stejně jako byl britský punk odpovědí na rozvinutou instrumentaci a přebujelost forem rocku 70. let, tak i grunge byl reakcí na určitou bezpohlavnost a těžkopádnou stylizaci let osmdesátých.
Cobainovi lze také přičíst k dobru, že díky jeho nespornému umění vystihnout jednoduchými obraty ty nejnitěrnější pocity svých vrstevníků celkově opět vzrostla úloha textů. Ovšem jeho sebezničující postoje k okolnímu světu byly tak prudké a nezvladatelné, že se brzy stal jakousi izolovanou postavou, všeobecně sice mlčky uznávanou, ale naprosto osamocenou. Na jedné straně těžká závislost na drogách, deprese, vyčerpání, myšlenky na smrt, marnost, nemožnost dostat se z bludného kruhu své mysli, na straně druhé třeba trvání na vystupování po klubech (i v době, kdy mohli plnit stadióny), k tomu ničení nástrojů a aparatur, odmítání zavedeného establishmentu, a přesto kontroverzní výroky o vytoužené cestě nahoru do Top 40, to vše umocněno obdivem médií a fanoušků, tlakem managementů vydavatelských společností a produkčních agentur, veřejné příměry k Jimu Morrisonovi, rozkolísaný vztah s manželkou Courtney Love...
Pojďme si tedy přiblížit tohoto "osamoceného běžce proti větru", o němž seattleský zpravodaj napsal, že díky jemu se město Seattle dostalo opět do popředí zájmu fanoušků a médií, ba dokonce: "... se o našem městě mluví víc, než když se kdysi zjistilo, že se tady narodil Jimi Hendrix."
Kurt Donald Cobain se narodil 20. února 1967 v Hoquaimu, malém městečku jihozápadně od Seattlu. Když mu bylo šest měsíců, rodiče se rozhodli, že se přestěhují do Aberdeenu. Ani zde se jim nijak zvlášť nedařilo (matka pracovala jako číšnice, otec byl automechanikem), a i když se jim za tři roky narodilo další dítě, dcera Kimberly, přesto se vzájemně odcizovali, až to vzalo takový spád, že se museli rozvést. Kurtovi bylo tehdy sedm let a celou situaci dost těžce nesl. V jednom interview prohlásil, že ani nestačil pocítit ke svým rodičům nějaký cit, protože ho opustili. Navíc od mládí trpěl na zánět průdušek a ještě k tomu jako hyperaktivní dítě musel na zklidnění brát Ritalin, aby se vůbec mohl soustředit na okolí kolem sebe a posléze i na školu. V jeho vzpomínkách a později i v textech můžeme najít mnoho narážek na tyto rané životní zkušenosti (např. Sliver).
Už tehdy zakusil určitou vykořeněnost z prostředí svých ostatních kamarádů a spolužáků. Po rozvodu rodičů musel bydlet různě a na přeskáčku u svých příbuzných, začal nenávidět školu a často se toulal. Jeho zálety končily i tak, že přespával na různých místech (i pod mosty). Ke společnosti kolem sebe si rychle vytvořil odmítavý postoj, jediné, co ho začalo bavit, byla muzika a malování.
Nejdříve byl okouzlen deskami Beatles a Monkees, ale ve dvanácti letech začal poslouchat Kiss a Black Sabbath, a poté ho roku 1979 naprosto uchvátili Sex Pistols a Clash. Punk mu vůbec učaroval svou bezprostředností, odmítavými postoji k běžným občanským hodnotám a (aspoň zpočátku) naprostým pohrdáním veškerých předem daných producentských praktik a zavedených zvyklostí hudebního byznysu. Líbila se mu i možnost přímé, nezabalené možnosti vyřvat ze sebe všechno to, co ho tehdy tížilo.
Ke čtrnáctým narozeninám dostal svou první kytaru a začal zkoušet hrát. Nějakou dobu dokonce jezdil jako roadie s místní kapelou Melvins. Sám se také pokoušel dát dohromady nějakou skupinu, ale díky svým nekonformním názorům a divokému způsobu života neměl kolem sebe moc kamarádů. Několik týdnů před ukončením závěrečného ročníku na Grays Harbor Institute of North West Crafts dokonce ze školy nadobro odešel. Ještě předtím se zde ale seznámil s Chrisem Novoselicem, který stejně jako on také obdivoval punkovou rebelii.
Spolu se roku 1986 rozhodli založit kapelu. Novoselic se chopil baskytary, za bicí usedl Aaron Burkhart - a trio se pojmenovalo Fecal Matter. Bubeníků se za krátkou dobu vystřídalo několik, došlo i ke změnám názvů (občas hrál Kurt na bicí, Chris zpíval, sestavy nesly názvy jako Stiff Woodies, Sellouts, Brown Cow...), ale nakonec se kapela ustálila s Chadem Channingem za bicími. To se již psal rok 1988 a skupina, teď již pojmenovaná Nirvana, začala obrážet s narůstajícím ohlasem kluby v Seattle a v okolí. Občas se k nim připojili i další muzikanti, jako např. Jason Everman na kytaru (později hrál baskytaru v Soundgarden a Mind Funk) a došlo i na první demo nahrávky. Ty velice brzy pronikly k nově založené místní společnosti Sub Pop, jež s nimi podepsala smlouvu na první nahrávky.
První singl vyšel ještě v říjnu 1988. Obsahoval dvě skladby, Love Buzz (což napsal Robby Van Leeuwen a původně to nahráli Shocking Blue) a Big Cheese(tu napsal Cobain). Náklad byl 1000 kusů. To už byla skupina slušně rozjetá, začala si získávat renomé i mimo oblast regionu, a protože i další nahrávky měly vzestupný ohlas, skupina začala pracovat na svém prvním albu, nazvaném Bleach. Rozpočet byl velice nízký, 606 dolarů, natáčení proběhlo rychle, od 24. do 29. prosince, ale výsledkem byla deska, jež přinesla nejen dokument o nové kapele a skladby Blew či Mr. Moustache, ale posunula Cobaina mezi rychle nastupující osobnosti (neohlížející se na jakékoli zvyklosti) s vlastním výrazem. Už tehdy se např. Cobain začal bránit tomu, aby vystupovali ve větších sálech. Trval na klubech, maximálně menších sálcích, kde se cítil nejlépe, kde naplno prožíval kontakt s publikem a kde za sebou tolik necítil (teď již stále narůstající) tlak gramofonových a produkčních společností. O Seattlu a jeho scéně se tehdy začalo opět mluvit, zvláště, když deska vyšla i v Anglii.
V této době se skupina (stále častěji svými členy přirovnávána k jednomu divokému snu) potácela v názorových rozdílech, které vyústily odchodem bubeníka Chada Channinga. Ten sice na debutovém albu hraje ve většině věcí, ale např. v Floyd the Barber, Paper Cuts a Downer (na rozšířeném vydání na CD) bubnuje Dave Crover. Ten také hraje s kapelou na jejich americkém turné v roce 1990. Poté, co ho na krátkou chvíli vystřídal Dan Peters od Mudhoney (můžeme ho slyšet na singlu Sliver), nastoupil do skupiny multiinstrumentalista Dave Grohl (z hardcoreových The Scream). Skupina začala znít kompaktněji, Grohl dodal Cobainovým skladbám více ohně, a tak po úspěšných menších šňůrách, vynikajících vystoupeních před Sonic Youth a fenomenálním úspěchu na festivalu v Readingu kapela přestoupila za 250 000 dolarů ke společnosti Geffen a vypravila se do studia podruhé. Bylo jasné, že musí přijít opravdu silná deska, jinak by Nirvana mohla lehce sklouznout do šedivé masy tzv. "závisle nezávislých", věčně revoltujících skupin, které se za nějaký čas rozplynou po méně významných klubových scénách. Jenže v Cobainovi tehdy opravdu něco dřímalo...
Nevermind se stala kultovní deskou devadesátých let. Hned první skladba, Smells Like Teen Spirit, zapříčinila, že LP převálcovalo všechny důležité žebříčky včetně Billboardu. Rádia a televizní hudební stanice se předháněly, kdo vícekrát pustí nějakou skladbu od Nirvany. Velký prodejní úspěch této desky vyvolal i zvýšený zájem o debutové LP, takže i Bleach se vrátilo do žebříčků.
Album sesadilo z prvního místa Dangerous Michaela Jacksona a mnozí publicisté v tom viděli jakési až symbolické zakončení nadvlády popových šablon osmdesátých let. LP dosáhlo na trojnásobnou platinu (pokračovalo do desetimiliónového prodeje) a Smells Like Teen Spirit se stala hymnickým vyjádřením stylu grunge a jeho generace. Výrazná písňová struktura, nadupaný rytmus, hrnoucí se zkreslené kytary, zlobivé, jakoby stále unavené Kurtovo vrčení a přímé, nekomplikované, někdy dost sebestředné texty - to vše způsobilo, že Nirvana nejen celosvětově rozšířila okruh svých fanoušků, ale k jejím posluchačům se začali hlásit i vyznavači jiných, často i protikladných hudebních směrů - jako např. z řad nových forem heavy metalu konce osmdesátých let na jedné straně a běžných konzumentů tzv. hlavního proudu hudby na straně druhé.
Jenže rok 1991 neznamenal jenom celosvětový úspěch a začátek tzv. Nirvanománie. První místa žebříčků a obrovský zájem fanoušků jakoby v Cobainovi zpřetrhal poslední pouta s reálným světem, takže tento rok znamenal i počátek úpadku jeho fyzických i duševních sil a prohlubování depresivních stavů včetně následného ještě většího užívání heroinu.
Za velmi krátkou dobu vyšlo najevo, že Cobain prostě nezvládá ten velký tlak kolem jeho osoby. S pozicí rockové hvězdy se nedovedl vyrovnat a stále častěji utíkal do světa drog. Po několika závažných a hodně protikladných interview, kdy vynikly jeho stavy chorobné úzkosti a stálé obavy o vyznění textů, se zdálo, že nalezne klid v náručí Courtney Love, své dívky, se kterou se v únoru roku 1992 oženil. Jenže to se už tehdy jeho zdravotní stav zhoršil do té míry, že kapela byla nejen nucena odmítat koncerty a posouvat termíny turné, ale Kurt musel být i hospitalizován. A ani narození dcery Frances, ani absolvování odvykací kúry, nic už nezastavilo Cobainovy sebezničující postoje.
Protože bylo vedení Geffen bombardováno žádostmi fanoušků o další desku Nirvany, objevila se na trhu Insecticide, kompilace dříve nevydaných věcí a skladeb z B stran singlů. Nakonec se ale kapela dala přece jenom dohromady a pod producentskou taktovkou Stevea Albiniho natočila silné LP In Utero, které přineslo skladby jako Heart Shaped Box či All Apologies. Kapela se poté vydala na tříměsíční turné, během něhož se objevila v pořadu MTV Unplugged. Začátkem roku 1994 se rozjela evropská část turné, ale ta musela být předčasně ukončena kvůli Cobainově zdravotnímu stavu (v Římě se předávkoval prášky na spaní, dětskými anestetiky a šampaňským) .
Na konci března Kurt sice nastoupil odvykací léčbu v Los Angeles, ale už 1.dubna odtud utekl a vrátil se do Seattlu. 8.dubna byl nalezen mrtev v pokoji nad garáží svého domu. Diagnóza zněla - sebevražda střelnou zbraní.
Některé okolnosti však ještě zcela vyjasněny nejsou. V jeho krvi bylo nalezeno smrtelné množství heroinu a sedativ a datum smrti bylo stanoveno na 5. duben, ale našli se např. dva svědci, kteří tvrdí, že s Kurtem mluvili ještě 6. dubna...
Hlavními Cobainovými kytarami byly Fendery (a to zejména Jaguary a Mustangy). Osobně preferoval spíše Mustangy, nástroje z konce šedesátých let, kterých měl několik. Nejvíce si oblíbil kytary v úpravách Lake Placid Blue, Sonic Blue či Fiesta Red, známým se stal i jeho sunburst z roku 1977. Zvláště tyto nástroje měl tak rád, že je obvykle nezařazoval na konec koncertu, kdy rozmlátil některou z kytar. O Fenderu Mustangovi z roku 1966 dokonce hovořil jako o svém dítěti a nedovolil, aby se ho kdokoli už jenom dotkl.
Další jeho oblíbenou a zejména z pódiových show známou kytarou byl Fender Jaguar, ročník 1965, sunburst (i když ta červená barva pomalu zmizela). Kytara byla osazena dvěma humbuckingy DiMarzio a byly na ní instalovány další čtyři knoflíky k ovládání hlasitosti a tónové clony.
Vlastnil také několik stratocasterů, většinou bílých a černých, ale zde dával přednost spíše levnějším japonským kopiím: "Rozbíjet originály by bylo dost drahý." Občas byl viděn i s telecastery a s celou řadou dalších nástrojů. Často se jednalo o náhodu, kdy Cobain většinou někde v zastavárně či bazaru narazil na nástroj, jenž se mu tak zalíbil, že ho na místě koupil a použil při nejbližší příležitosti. Snahy oddaných fanoušků o přesné určení všech kytar, které Kurtovi prošly rukama, tak vedou dokonce až k dlouhotrvajícím sporům - jako např.: zda v televizním programu Heart-Shaped Box hrál na originál Mosrite Ventures či na její kopii Univox Hi-flyer...
I když neměl rád Gibsony, během své kariéry (zejména na začátku) hrál na SG a několik Les Paulů, občas vzal do rukou i Epiphony jako ET270.
Zvláštní kapitolu tvoří kytary, jež si nechal na zakázku vyrobit (či se na jejich vzniku přímo podílel). První z nich byla v roce 1992 vyrobena od kytaráře Dannyho Ferringtona. Celkové pojetí vychází samozřejmě z Fendera Mustanga, oblíbeného tvaru Kurtových kytar. Ke kroku odhodlat se oslovit nějakého stavitele kytar ho přiměla obava, že by se mohl jeden z jeho hýčkaných nástrojů poškodit - což při jeho pódiové prezentaci nebylo zas až tak nemožné. Zejména se obával o krky kytar. Pověřil dokonce jednoho ze svých roadies, aby se průběžně pokoušel nalézt nějaké náhradní, ale nakonec přece jenom zavolal Ferringtonovi: "Nirvana měla jet na turné po Austrálii, a Kurt mi jen tak poslal fax, kde byl nákres kytary, jak by měla asi vypadat, kde by měly být snímače a tak," vzpomíná Ferrington. "Bylo to vůbec poprvé, kdy jsem stavěl nástroj jen podle faxu."
Ferrington vedle původního nákresu provedl ještě několik úprav. Tělo je z americké lípy, krk z javoru a hmatník z palisandru, konečná úprava je modrá, Sonic Blue. Kytara má tři snímače (SC/SC/HB), přepínač je kloubový a vstupní jack je ze stratocastera. Kobylka je "gibsonská" (nejde ale o tune-o-matic) a sklon krku je menší: "Kobylky typu Gibson lépe ladí a ten sklon krku k tělu jsem zmenšil, abych omezil náchylnost k jeho poškození během Kurtových pádů na jevišti."
Největším problémem ale byla sama levácká, levoruká orientace: "Pořád jsem se pletl, pár věcí jsem zkazil, a tak jsem si nakonec musel na všechny části přilepit nápis - touhle stranou nahoru."
Když si za několik měsíců přijel Kurt i s manželkou Courtney Love svou kytaru vyzvednout, byl nadšen: "To je kytara mých snů," řekl. Courtney prý tehdy prohlásila, jestli by nebyl ještě jeden takovej šmejd. Cobain ji zpražil pohledem a řekl, že právě na tuhle kytaru bude nahrávat nové LP.
Další nástroj Kurt vyvíjel přímo s firmou Fender, s divizí Custom Shop. Výsledkem byla kytara, kterou Cobain nazval Jag-stang. Už z názvu je patrné, že šlo v podstatě o hybrid dvou modelů, Jaguara a Mustanga: "Kurt měl rád oba modely," říká Larry Brooks z Fendera. "A tak prostě vzal dvě fotografie, rozstřihnul je v půlce a dával je dohromady. To byla jeho původní představa, a my to jen dotáhli do konce, aby to nějak vypadalo a hlavně to nějak fungovalo."
Výsledný nástroj má kratší menzuru (a la Mustang) a je osazen HB DiMarzio u kobylky a SC Texas Special u krku. I když si Kurt nakonec kytaru velmi pochvaloval, jeho fanoušci se dodnes hádají, jestli na akcích, kde měl na Jag-stang hrát, nešlo spíše jenom o Fendera Mustanga s humbuckingem...
Nejoblíbenější akustickou kytarou byla Stella, kterou koupil v zastavárně za 20 dolarů, a můžeme ji slyšet např. v Polly a Something in the Way: "Kurt měl na ní při natáčení Nevermind natažených jenom pět strun. A to ne z nějakého speciálního důvodu, ale jenom proto, že tam ty struny prostě už dlouhou dobu byly a Kurt zásadně struny neměnil," prohlásil Butch Vig, producent alba. Pro natáčení MTV Unplugged ale použil akusticko-elektrickou Martinku, Dreadnought, model D18E.
Velmi často končilo vystoupení Nirvany rozmlácením kytary, někdy i dvou. Kurt vždy před závěrečnou skladbou vyměnil své oblíbené nástroje za levné japonské kopie, a už to lítalo: "V Portlandu rozmlátil kytaru, protože ho to tam bavilo. V San Franciscu naopak proto, že to město hrozně nenáviděl. V San José si rozbitím kytary zase léčil depresi..." (Guitar World). Fragment jeho kytary Univox Hi-Flyer jsem uvedl v rámci seriálu Galerie slavných kytar v Muzikusu č. 2/2003.
Krabiček sice nevystřídal moc, ale rozhodně můžeme jmenovat Boss DS-1 Distortion a DS-2 Turbo Distortion, dále Electro-Harmonix Small Clone, Phase Shifter, Big Muff, Echo Flanger, Poly Chorus, také DOD FX75B Stereo Flanger, Tech21 SansAmp, ProCo Rat a Jim Dunlop Rotovibe.
Vedle různých sestav hrál koncem osmdesátých let na stacky Randall (tranzistory + bedny BFI Bullfrog 4x 12"), hlavy Sunn Beta-Lead a bedny Peavey a kombo Fender Twin Reverb. Na začátku devadesátých let si zvykl na sestavy složené z pre-ampů Mesa/Boogie Studio 22 a power-ampů Crown 4801, které pouštěl podle velikostí pódií do dvou až osmi beden Marshall 4x 12". Oblíbil si také komba Fender Bassman a Vox AC30. Jeho pódiovou sestavu z období turné k Nevermind jsem uvedl v rámci Pódiových sestav slavných kytaristů v Muzikusu č. 6/2002.
Diskografie:
A) Kurt Cobain + Nirvana (včetně výrazných kompilací):
Bleach (1989/1992, Sub Pop/Waterfront/Tupelo/Geffen)
Nevermind (1991, DGC)
Hormoaning (1992, spíše EP, Geffen/DGC/MCA Victor)
Insecticide (1992, kompilace rarit a B stran singlů, DGC/Geffen)
In Utero (1993, Geffen/DGC)
MTV Unplugged in New York (1994, DGC/Geffen/BMG)
In Utero Singles (1995, EP se šesti skladbami, Geffen)
Singles (1995, kompilace, BMG/MCA)
From the Muddy Banks of the Wishkah (1996, live, Geffen)
Nirvana (2002, kompilace, bonus You Know You're Right, což je jejich poslední nahrávka, Universal)
B) Významné spolupráce a účasti na projektech:
- s Earth - A Bureaucratic Desire for Regente (považováno za singl, ale s délkou 32 minut)
- s Williamem Burroughsem - The Priest They Called Him (EP, Kurt hraje podklad pod Burroughsovo vyprávění)
C) vybrané tematicky zaměřené albové projekty, rarity:
Geffen Rarities Vol. 1 (1994, skladba Pay to Play, jsou zde i Sonic Youth, Weezer, Beck, Hole a další, v USA vyšlo pod názvem DGC Rarities Vol. 1, Geffen)
Sub Pop 200 (1988 jako 3 EP či LP, 1990 na CD, Spank Thru, jsou zde např. Mudhoney, Walkabouts, Soundgarden, Screaming Trees a další, Sub Pop/Tupelo/Glitterhouse)
Audio Book on CD (1997, interview, názory, spolu s Courtney Love atd., Delta)
... a na celé řadě dalších alb, jako např. Teriyaki Astma (skladba Mexican Seafood), The Grunge Years (Dive), Kill Rock Stars (Beeswax), Concrete Corner Hard Rockin' Head bangin' Sampler (Smells Like Teen Spirit) atd.
... a nezapomeňme ani na videa, jako např. 1991: The Year Punk Broke (1992, dokument z jejich turné roku 1991 spolu s Sonic Youth a dalšími kapelami, DGC), Live! Tonight! Sold Out!! (1994, Geffen) atd.
