Pokud vám jméno téhle kapely nic neříká, vězte, že tahle partička má za sebou již přes deset let existence. Za tu dobu její členové navázali spolupráci s mnoha významnými osobnostmi naší hudební scény (např. Dan Šustr nebo Josef Vondrášek) a také se objevili jako předkapela mj. Liquida a HIM. I přes fakt, že nehrají běžný poprock (nebo "písničkový rock", chcete-li) jako jejich kluboví kolegové, uchytili se pod křídly významného vydavatelství. Zvuk Letů Mimo je charakteristický kombinací mnoha stylů a plynulým přecházením mezi nimi. Pohlédnout do své kuchyně mě nechali takřka u kuchyňské linky - ne jako typické rockové kapely někde ve zkušebně, ale v docela obyčejném bytě s PC a základním studiovým vybavením, kde ten večer kuchtili v sestavě: Cvanc (kytara), Looky (zpěv & basa) a v neposlední řadě "nehrající člen" Ondra Liška, který má u skupiny na starosti programování elektronických partů.
Před nedávnem jste vydali novou desku, jste spokojeni s tím, jak se jí daří?
Cvanc: No, je to něco přes půl roku - a zatím jsme podle údajů vydavatelství prodali zhruba 2000 kusů, ale v rámci koncertů teď budeme desku nabízet levněji, takže se počty snad ještě pohnou. Jinak, na firmě nám sdělili, že nečekají masivní prodej, protože prý hrajeme pro generaci, která nejmasivněji vypaluje, takže to není zase tak špatný výsledek.
Ondra: Když musíš uvážit ty desetitisíce kolujicích kusů (smích).
V bookletu jsou uvedena dvě různá studia - proč jste zvolili tento postup a jak dlouho vám natáčení trvalo?
Cvanc: Udělali jsme to tak hlavně z finančních důvodů - napřed jsme natočili bicí v Sonu a zbytek pak dodělávali v Elements s Alešem Zenklem a Honzou Horáčkem, kde nás tolik netlačil čas a mohli jsme pracovat tak dlouho, jak jsme uznali za vhodné. Celkem nám natáčení zabralo docela dost času, dva, možná tři měsíce.
Looky: My jsme to řešili takhle hlavně kvůli té elektronice, abychom měli víc času si s ní pohrát. Když jsme se o tom bavili s Ready Kirken, tak ti si zase pochvalovali práci pod časovým tlakem. Je asi těžko říct, který přístup je lepší, ale nám se to "piplání" osvědčilo.
Dlouhou dobu jste byli známí jako stálá předkapela Tří Sester, dokonce jste s nimi byli dost úzce personálně propojeni, proč se vaše cesty rozdělily?
Cvanc: Na to se nás teď ptají úplně všichni, ale není za tím žádný radikální konflikt nebo něco takového. Rozhodli jsme se, že se pokusíme prorazit vlastní cestou, která se od cesty, po níž jdou Sestry, pochopitelně dost liší. Nebylo to pro nás lehké rozhodnutí, i z existečních důvodů, zvlášť pro mě osobně.
Looky: Vypadalo to, že už to tak půjde donekonečna - byli jsme vlastně stálá předkapela, měli dost málo vlastních koncertů a už jsme nechtěli hrát pro pub-rockové publikum, hrajeme přece jen jinou hudbu.
Cvanc: Další problém byl z hlediska práce na vlastních skladbách, protože Sestry vydávaly každý rok novou desku a Magor (kapelník Tří Sester - pozn. aut.) chtěl, aby se na ní podíleli všichni členové, což mě zase omezovalo v práci pro Lety.
Předpokládám, že důvody pro pozdější výměnu bubeníka byly stejné?
Looky: Dá se to tak říct. Naše spojení se Třemi Sestrami spočívalo v tom, že my jsme jim dodali Cvance coby kytaristu a Franta Vrána ze Sester bubnoval s námi. Teď, když jsme se rozhodli vyrazit svou cestou, jsme Frantu požádali, aby si vybral a rozhodl se pro jednu z kapel. Zvítězily Sestry, a k nám naskočil Zdenda Bělohlávek alias Bělda, který s námi už před lety, v době našich začátků, hrál.
Po poslechu poslední desky eUFOria jsem se neubránil přemítání nad vaším stylovým zaměřením. Kam byste zařadili sami sebe a kam vás řadí vaše vydavatelství?
Cvanc: Já bych to nepojmenovával, dá se říct, že mísíme všechno, co se nám líbí. Přínos máme v Ondrovi, který se programově zabývá úplně jinou hudbou, takže k tomu přistupuje jinak než my.
Looky: Právě abychom se vyhnuli snaze nás zacpat do nějaké škatule, pojmenovali jsme předchozí desku Space Punk, čímž jsme vytvořili nový, osobitý styl (smích).
Cvanc: Možná by šlo říct - klubová záležitost. Nedávno jsem četl rozhovor s kapelou Wohnout a oni vyjmenovávali "klubovou špičku" - Divokej Bill, Vypsana Fixa, Ready Kirken... Tak to mě docela potěšilo.
Looky: Měl bys říct, že jmenovali taky nás. No, ale každopádně, potěšilo nás to.
Kdy jste se jako hudebníci poprvé setkali s elektronikou?
Cvanc: Já myslím, že jsme nikdy nebyli úplně vyhranění rockeři, kteří by elektronickou hudbu odsuzovali, ale první naše setkání proběhlo někdy v polovině 90. let, kdy jsme se pustili do jednoho projektu jménem Samir, kolem něhož se pohybovali lidé, kteří s elektronickými zvuky pracovali.
Jak řešíte elektronické party na koncertech? Máte stálého zvukaře, jenž by věděl co a jak?
Cvanc: Není to nijak komplikované, bubeník má minidisk s nahranými zvuky a hraje s klikem do uší. V současnosti stálého zvukaře nemáme, a tak bývá občas zajímavé sledovat, jak s námi ten který zvukař naloží - někdo nás nechá jako trio a tu elektroniku stáhne, a jindy zase naopak.
Looky: Ale problémy většinou nemíváme. Stačí, když má bubeník klik a já alespoň nějaký náznak v odposlechu.
Cvanc: Poměrně dlouhou dobu (před pár lety) jsme koncertovali bez samplů, jen ve třech, ale ukázalo se, že to není ono, ne všechno vyznělo tak, jak jsme si představovali, tudíž jsme to vyřešili k naší spokojenosti pomocí minidisku.
Odkud berete zvuky, používate již hotové samply, nebo tvoříte i vlastní záležitosti?
Ondra: Snažíme se co největší množství zvuků vytvořit sami, používáme i hodně analogových, nejčastěji z Rolanda SH-09 (jednohlasý syntezátor s jedním oscilátorem - pozn. aut.), který je hrozně jednoduchý, ale vytáhneš z něj snad všechny myslitelné zvuky, a navíc má vstup, jímž můžeš přes filtr posílat jakýkoli signál (třeba z kytary), tím se dají dostat zajímavé věci.
Cvanc: To byla výhodná koupě, sehnal jsem ho za tisícovku v jedné zastavárně.
Looky: Taky občas nahráváme to, co vypadne z našich nástrojů, a pak to upravujeme, různé skřípance strun, rány do snímačů a tak, to jsou všechno naše neopakovatelné zvuky.
Máte nějakou skladbu, která vznikla čistě elektronickou cestou?
Looky: Na eUFOrii je skladba Velbloudi, což byla od počátku taková směsice zvuků.
Ondra: Jednou jsme ji rozpracovali, já pak vyrazil do hospody, a když jsem se nad ránem vrátil domů a vůbec netušil, co dělám, dostal jsem záchvat pracovitosti a začal tuhle věc doplňovat o různé nápady, které mi naskakovaly v hlavě.
Looky: Taky když jsme ji pak přinesli do studia a pustili, Aleš Zenkl zkoprněl a vůbec nevěřil, co že se to line z beden. Celou dobu, co jsme na ní pracovali, chodil kolem a říkal: "To jsem zvědavej, co z tohohle může vylézt?!" Ale nakonec dopadla k naší velké spokojenosti.
Máte velmi pěkně zpracovaný web ve stylu vaší poslední desky, trička pro fanoušky, potrpíte si vy osobně na výtvarnou stránku věci?
Looky: To je dané tím, že jsme s Cvancem studovali v Turnově Umělecko průmyslovou školu se zaměřením na zlatnictví, tam vlastně sahají i kořeny Letů. Něco z toho v nás zůstalo a tím pádem jsme se vždycky snažili, aby to celé vypadalo nějak k světu, nejen aby to stálo za to po hudební stránce.
